sb157-05 0..8296

661

Větrnice, e, f. = puška, větrovka, die
Windbüchse. D. — V. = koniklec luční n.
visutý, zvonek kuchyňský, pulsatilla praten-
sis, die Küchenschelle. Rstp. 6. — V kuže-
lovitá u varhan, die Kegelwindlade. Dch. —
Cf. Větrník. — V., die Schiffrose. Cf. Růže
(ku konci), Větrný, Větrojev. — V. = vě-
trná neštovice, die Windpocke. L. — V. =
zadnice, der Hintere. Us.

Větrnictví, n. = marná chlouba, die
Windbeutelei. D.

Větrnička, y, f. = sasanka hajní, poha-
rina, anemone nemorosa. FB. 69.

Větrník, a, m. = lehký člověk, pudivítr,
fučidlo, větroplach, der Sausewind, Windbeu-
tel. Puch., Sych. — V. = mlynář na větrném
mlýně, der Windmüller. D. — V., osob. jm.

— V. u, m. V. korábový, lodní = plachta
lodní, das Segel. Loď větrníky hnáti. Jel.
V. na jinú stranu obrátichu. Pass. 798. Kráľ
káza větrníky vše rozpieti. Alx. V. v. 531.
(HP. 13. ). Bez vesel i bez v-ka do Hispa-
nie připluli. Pass. mus. 533. V. MV. ne-
pravá glossa. Pa. V-ky se spravovati =
štěstí věřiti. Knst. — V. = větrné kolo, das
Windrad, křídlo. V. Vz KP. II. 18., 19. V.
elektrický, elektrisches Flugrädchen. Ck. —
V. = větrní kotel, der Windkessel (bei der
Feuerspritze). Nz. — V. = věječka. Jeho v.
jest v jeho ruce a čistí své městiště. M. —
V., die Windfege, der Bläser. Prm. r. V.
26. — V., větrnice, die Sturmlatte. Nz. —
V. = čtyři krajní, silné brky ve křídle. Us.
Imt. Káně má v-ky zastřižené, aby nemohlo
uletěti. U Jižné. Vrů. — V. = větrní mlýn,
die Windmühle. V. Vz KP. II. 18. —19.,
S. N. Jest bohatá, vzadu má v-ník, s předu
má vodní mlýn a při tým les kúsek. Ve
Slez. Tč. — V. = díra ku vpouštění větru
někam, der Ventilator. V. ssací, saugender
V., foukací, blasender V., lopatkový, Flügel-,
šroubový, Schrauben-, kolový, Rädervent.
Bc. V. ruční, strojový. Hř. V. ve světnici,
ve spod měchu. Ros. — V. = korouhvička
na střeše směr větru ukazující, die Wetter-
fahne. D., M. Jak v. víří, bude brzo déšť;
Větrníček vírníček, vyviruje větříček a vě-
tříček deštíček. Na Ostrav. Tč. Když v.
vrzí, bude brzo déšť. Na Ostrav. Tč. —
V. = provaz, jímž se síť proti větru upev-
ňuje, die Windleine. Šp. — V., rostl. =
královské zelí, zrádce, kotačka, máčka, eryn-
gium, die Mannstreu. Sib. 588., Rstp. 2069.

— V., Wietrník, ves u Skalice a samota
u Liškova. PL. Pod v-kem = pole v Pozlo-
vicích na Mor. Šd.

Větrníkový = na větrníky. M.

Větrnina, y, f., die Windigkeit, Luft-,
Windregion. PL.

Větrno, windig. Dnes jest v. Ros. Na
horách jest dycky v.; Kde je v., tam je
zdrávo. Na Ostrav. Tč.

Větrnosť, i, f. = vítr, der Wind, die
Luft. Nej. — V. = větry zavřené, mnoho
větrův, die Winde, Windigkeit, pneumatosis.
V. žaludka, Byl., prsní, hrudní, pneumotho-
rax, břišní, tympanitis. Vz Čsk. lk. IV. 195.,
II. 106., III. 39., 254., VIII. 237. V. osrdce,
pneumopericardium. Nz. lk. Prostředky proti
v-stem. Dch. Koprník rozhání v-sti žaludka.

Byl. — V. = zvětralosť. V. střeva (na
vzduchu (jsoucího). Ras. — V.. = vlastnosť
větrného, windige Beschaffenheit. Jg.

Větrný (-ní) = větrový, Wind-. Vz Vě-
trní. V. vejce (jalové), V., den, Jel., kotel
(silná báně Heronova u stříkaček, S. N. ),
Sedl., lutna (trouba obyč. z prken sbitá a
na šachtě nasazená, jíž se má jako komí-
nem zjednati průvan v dolech), S. N., shvěz-
dění (vitr přivodící), Troj., kolika (nadutí
větrem), nadutina, otok (nezdárný porod),
Ja., slad, Techn., šachta (kolmá díra do
země k dolům proražená k odvádění škod-
livých větrův aneb ku přivádění čerstvého
vzduchu, S. N. ), Tkadl., hole, Krč. 253.,
346., 648., 703., bouře, BO., hybostroj, der
Windmotor, Dch., věž, Cimrhnz., neštovice
či jalové, Windpocken, Nz. lk., mlýn (vě-
trák, větrník), stroj, přirozenosť ovoce (že
nadýmá), Us., dvéře (v dolech, jimiž se
spravuje koulení větrů), harfa (aeolova),
hvězda (vodorovný kruh rozdělený na 32
rovné díly, k nimž vedeny jsou přímky od
středu značící rozdílné úhly obzoru), kolo
(větrem hnané), pec (k roztápění rud). Vz
S. N. V. díra z peci, das Luftloch, sila
(větru), žentour (větrem hnaný). Vys. Tvoja
sestra na vetrnom zámku. Dbš. Sl. pov. 1.
430. Zima v. bude. 1790. Málem by mne
byl v-ný vůz ctižádosti vlekl. Sš. Sk. 280.
V-mi slovy něco odmudrovati. Dch. Ani
daróv ani v-né a padlé chvály nežádám.
Vš. Jir. 10. Nedomnievej se, by to dechnutie
v-né byl duch sv. Hus II. 158. — V. nohy
= rychlé, schnell. Jel. V. člověk (lehkomy-
slný), D., pověsť, Troj., chlouba (prázdná,
marná). Jel.

Vetrober, u, m. = větrojem, okénko,
jímž vítr táhne, der Windfang. Nz. Křídlo
v-ru. Šp.

Větrobouře, e, f., der Windsturm. Šm.

Větrobýl, u, m., angraecum, der Angu-
rek, rostl. V. libovonný, a. fragrans, žla-
batý, a. carinatum. Vz Rstp. 1518.

Větrocar, u, m., aeromantia. Aqu.

Větrohled, u, m., der Windzeiger.

Větrohybák, u, m., der Windmotor. Dch.

Větrochyt, u, m. = větrober (při větro-
hybáku). Dch.
Větrojem, u, m. = větrober. Nz.

Větrojemný, windfangend. V. trouba.
Techn.

Větrojev, u, m. = matice větrná, růže
větrná, růže kompasu, die Windrose, rose
du compas, rose de vents. Nz.

Větrokřídlý, windschnell, windbcfliigelt.
Koll.

Větrokůň, koně, m., das Flügelpferd,
geflügeltes Pferd. Koll. 1. 124.

Větrokvapný, windschnell. Šm.

Větrokvět, u, větrokvítek, tku, m.,
anemone, rostl.

Větrolapač, e, m., der Luftschnapper.
Rohn.

Větroloď, i, f., das Luftschiff. Mus. VI.
418.

Větroměr, u, m. = větroznak, stroj ukazu-
jící směr větru, das Anemoskop, der Anemo-
meter. Vz S. N., Stč. Zeměp. 601. V. Wol-
lanstonův, Schmidtův. Ck.