sb157-05 0..8296

668

obilí ze země voziti. Arch. IV. 497., V. 294.
(Šd. ). Ven z ostrova málo se vozí (vyváží).
Har. — proč. V. někoho ze záplaty širo-
kého tolaru. Jv. — co s kým, kdy. Tam
sem vzal pušku a tu s sebú vozím. Pal. Dj.

IV. 1. 157. Veliké náklady učinil s ní se po
zemi voze. Půh. II. 73. Vozili jsme se s ním
v kočáře. Us. Šd. Hřešiece zjevně a vezúce
s sebú hřiechóm mnohé věci, jako pyšné
rúcho, pasy a j. Hus I. 168. V horku vez
plášť s sebou, v dešti sám pojede. Č. — co
kde. Nevěřím mu, kdyby se krájel a
kdyby pravdu pod pavuzou na voze vezl.
Č. — se komu kde. Noha se mi ve stře-
víci vozí (je mi veliký). Us. —jak. Skorej
kolesa vyvrátí, kdo chytro (spěšně) voz
veze. Na Slov. Tč. Někteří po cizí trudné
práci zvykli se voziti řečmi úštipnými a
ujijedavými. Jel. 1. Kamení na spěch vo-
ziti. Let. 345. Ve středu vezli jsme se se
špatným větrem. Pref. 502. Voziti se na
kom s pohrdáním. Chč. 445. A tu pomním,
že jsem s otcem svým k němu do Prahy
jezdil vozem veza. Arch. I. 176. —kdy. Vz
předcházejícího třech králích do Olomouce
vezena byla. Žer. Záp. II. 87. V kázáních po
všech se vozíte. MP. — se po kom. Čechy
pálili po sedlácích se vozíce. Let. 195. Ten
se rád po lidech vozí. Bl., Dch., Vk. Závisť
se ráda po cizích vozí. Prov. Pk. — se.
Býk se vozí (skáče na krávy, honí se). Us.
— co proč. Otviraj macičko nový dvůr,
vezeme něvestu na vybůr. Sš. P. 464. —
se komu. Maš jarky, čuo sa jim chrbaty
vozia (= tlusté ovce). Na Slov. Šd.

Vezvati, appellare. Homil. opat. z 13.
stol. 152. 16. Cf. Vzývati.

Vezvýšiti, il, en, ení, erheben. Mus. VII.

Vež = vezmi. Na Slov. — V., vz Vázati.

Věž, e (z: věže, e: jindy a ve Slez., na
Mor. a na Slov. posud věža; na Mor. a ve
Slez. také: veža), vížka, věžička, věžka,
y, f. V. = stavení, jehož výška u srovnání
se základní plochou jest znamenitě veliká,
der Thurm. S. N. V MV. nepravá glossa.
Pa. V. čtverhranná, Har., strážná (hlídka),
Kom., branná, Troj., vodní, V., cedníková,
filtrační, der Filterthurm, Šp., hradební, hla-
domorna, kostelní, školní. Vz S. N. O věžích
řím. a řeckých vz Vlšk. 65., 67., 68., 71. V.
babylonská, Dal. 5., porcelánová v Nankingu,
svatoštěpanská ve Vídni. S. N. Věža hodi-
nářská (na které je hlídač). U Opav. Klš.

V. okrouhlá, kulatá. Šp. Střecha, okno, ma-
kovice, cimbuří věže (na věži, věžní). Nz.
Schody na v., hodiny na věži. Šp. Městečko
věžemi se okrašluje. Kom. Věži vzíti. Br.
V. silnosti. Ž. wit. 60. Věže jako vodárny,
světlárny, hvězdárny. S. N. Bratr bratru jako
silná věže. Ms. Hejly na v. lákati (= hloupé
zaváděti). Dch. V. od makovice stavěti. Kom.

V levici držel kostel o dvou věžích. Ddk.
IV. 272. Novou věž založiti. Dač. I. 62. V.
neotřesná a neobořitelná. Sš. I. 148. V. le-
šená (sloužící za lešení). Vz KP. I. 206.

V metylovskej věži zlato (zlatá) kula leži,
sedzi tam kohutek, mo (má) zelené peři;
O pozdřičiž (= pozdřijtež = pozřete) ma
macičko s vysokej věže, ežli ten můj mily
z vojny nějedzě; Ta komenská veža pěkně

malovaná; Ta brněnská veža velice vysoká.
Sš. P. 389., 410., 499., 532. (Tč. ). Z rady a
z naučenie nepřietelkyně jejie nepřietelé a
protivníci její udělali sú věži, s niežto by
sě jie zevně protivili; Jako věže zeď pře-
vyšuje, tak doktorové světí naučením i ži-
votem jiný obecný lid přesahají. Hus III. 3.,
100. Je vysoký jako veža. Na Mor. u Bzence.
Šd. Ten staví věže (v povětří). Č. -U věže,
dům v Praze. Vz Tk. I. 323., II. 552. —
V. = vězení, žalář ve věži. Do věže se do-
stati, uvrženu býti; do věže shoditi, uvrci.
V. Ve věži seděti. Vrat. U věži někoho dr-
žeti. Dal. Pokroč z věže ven. Rkk. Musí do
věže, v kázeň páně jíti. Št. Pískal v černé věži
(v Praze = byl v ní mučen). Bdl. Věží tre-
stáni budete. Zř. selské. Dán na bílou věži.
Bl. Mnozí sobě věže, spravedlivě v ni vsa-
zeni jsúce vedlé práva, ani hanby nic ne-
vážie a řiekají. Však pro kozy nenie. Vš.
Jir. 289. A druzí jsú nedávno z věže vyšli
pro tuto daň; Ihned u věži sazen byl; Ve
věži dvě neděle seděl; A kdo by přes to
prosil, ten má trestán býti věží. Arch. I. 229.,
II. 488., V. 445., 474. (Šd. ). — V., figura
šachová. S. N. — V., Wiež, ves u Němec.
brodu. Pl.

Veža, věža, vz Věž.

Věžatka, y, f. V-ky (pleurotomida), měk-
kýši, mají dlouhou špičatou ulitu s hrboly
podlé závitků: v-tka babylonská, pleuro-
toma babylonica; vrápovka. Vz Frč. 240.

Věžatý = věz mající, gethürmt. Vz S. N.,
Tk. I. 268., II. 552., V. 263. V. zámky. Ráj.
V-tá stavení. S. N. X. 253.

Vežde = všude, überall. Nosíme na sobě
osidlo naše, vežde máme při sobě tajného a
domácieho nepřietele. Pass. 7. (Hý. ). Vždycky
a vežde. ZN.

Veždy = vždy, immer. V. z vš-dy od veś.
Ht. Sl. ml. 154. — V. = všude, überall. Cf.
Vežde. BO. Ve všem a veždy. ZN.

Věžecký, ého, m. V. Petr. Tk. IV. 235.,
V. 69., Pal. Dj. III. 2. 144.

Věženka, y, f., rostl., turritis. V. plchá,
malokvětá, přirozevřená. Flora.

Věženosný, thurmtragend. V-ný slon.
Mus.

Věženský, ého, m., osob. jm.

Veženu, vz Vehnati.

Vežerce, dle Budějovice, ves u Mnichovic.
Tk. IV. 252.

Věžička, y, f., vz Věž.

Věžiti, il, en, ení; věžívati, thürmen.
Vlny se věží. Víd. list. Oblaka se věží. Us.
Dch. — se kde. Jaká kletba nad námi se
věží! Sš. Bs. 195.

Věžitý, thurmartig, thürmig. V. koruna,
die Thurmkrone. Dch.

Věžka, y, f., vz Věž. Sš. P. 475.

Věžky, pl, f., Weschek, ves a) u Pře-
rova, b) u Kroměříže. PL.

Věžná, é, f., Věžné, ého, n., Wiežna, ves
a) u Bystřice, b) u Tábora. Vz S. N.

Věžné, vz Věžná.

Věžní, -ný = od věže, Thurm-. V. pán,
D., hodiny, Sedl., oblouk, střecha, římsa,
zvon, kříž, báně, makovice, Šp., loď, Dch.,Kpk., výsosť. BO.