sb157-05 0..8296

674

Vičník, a, m., jm. holubí. Slez. Šd.
Víčník, a, m., osob. jm. Žer. Záp. I. 35.,

158., 265.

Vičnisko, a, n. = vičisko.

Vičný, vičí, vikový = od viky, Wicken-
Vičné lusky. Hosp. list.

1. Vid, a, m., jest prý tolik co Svanto-
vít. V sedmdesiatej siedmej krajine ešte za
starého Vida žil jednou kráľ. Mt. S. I. 55.
Na svatého Vida, co nebude nikdá, auf St.
Nimmerstag. Vz Nikdy. Mus., Č. — V., osob.
jm. Pal. Rdh. I. 127.

2. Vid, a, m., lagepus, zastr. (pták). Rozk.

3. Vid, u, m. = vidění, zrak, oko, das
Vermögen zu sehen, das Gesicht. Vôkol na
zpôsob lišky poprezeral dobrotu a úrodnosť
zeme, na koľko stači lúdsky vid. Let. sl
II. 16. Jenž s pánem toliko na videch někdy
a zřídka obcoval; Byv k tomu ode Pána
videm pobodnut; Ihned byli poslušni vidu
toho. Sš. I. 3., Sk. 191. (Hý. ). Ulekú sě u Vla-
slava súcí, upěchu vzhoru na stráň otsud
skryto před Čstmírovým videm. Rkk. 23. —
V. = co se vidí, podoba, pohled, vidění, der
Anblick, was man sieht, das Ansehen, Aus-
sehen, Gesicht, die Erscheinung. S videm
zevnitřním souhlasí mysl ohnivá, mit dem
äusseren Aussehen. Č. Neukázalo se lidu
v tom vidu ono město. Měst. bož. IV. 97.
Mojžíš uzřev divil se vidu. Sš. Sk. 80. Dle
slov Pána Bůh způsobu či vid nějaký má.
Sš. Není o něm ani vidu, ani slychu. Us.,
Tč., Č., Koll., Rst. — V. nerostu, der Glanz.
Vz Nerost. Vid nerostů záleží v lesku,
v barvě a průzračitosti nerostů. Je buď ko-
vový (má-li nerost kovový lesk, kovovou
barvu a je-li neprůhledný) aneb nekovový
(nemá-li nerost některé z těchto vlastností).
Bř N. 76. V. polokovový. Ib. 76. — V. = vida,
die Idee. D. — V. (figura, die Figur), mluv-
nický, grammatische Figur, Abweichung von
der gewöhnlichen Ausdrucksform; zvukový,
phonetische, musikalische Figur: obsahu,
Figur des Inhaltes; slovný, die Wortfigur;
rozměrový), figura scansionis; skladebný n.
slovoskladný, fig. syntactica; slohu n. slo-
hový, die Stilfigur. Nz. Je tu vid v písmě
sv. nového zákona veleřídký. Sš. II. 144.
(Hý. ). Šetření vidů slovesných nepohodl-
nějším se nám vidí a nepohodlnějším. Kos.
V. jest zvláštní způsob mluvení, který se od
obyčejného způsobu v mluvení odchyluje a
kterým řeč plnější, kratší, živější a mocnější
se stává. Dělí se na vidy mluvnické nebo
grammatické a řečnické. První odchylují se
od obyčejného způsobu, jak se v mluvnici
vymezuje, druhé pak k tomu se nesou, aby
řeč učinily živější, lahodnější a mocnější.
V. mluvnické. Vz (čísl. znamenají stránky
v Zk. Ml. II. 150. —184): allegorie, jinotaj
177., alliterace, souliternosť 173., alluse, na-
rážka 171., anafora, opakování za začátcích
167., anakoinosis, k soudu podání n. po-
rada 183., anakoluth, výšin z vazby 159.,
anticipace, předjímání 152.. antimetabole,
opačnosť s přestavením 179., antitheton,
protiklad 179., apokrisis, vz response, apo-
siopesis, zamlčení 183., apostrofe, obrácení
řeči k někomu, 180., assonanoe, souznění 173.,
asyndeton, bezspoječnosť 171., diaporesa,

rozpakování 183., distribuce, rozčástění n.
zjednotlivení 176., ekfonesis, vzvolání 182.,
ellipse, výpustka 153., emfasis, důraznosť
n. významnosť 171., epifora, opakování na
koncích 167., epitheton, přímětek n. příči-
nek 175., eufemismus, lepomluv 172., gra-
dace, postupování 172., harmonie, souhlas-
nosť 173., hendiadys, obdvojení 158., hyper-
bole, nadsazování n. nadsázka 172., hypo-
typosis, vyobrazení věcí 174., hysteron
proteron, konecpřed 158., individualisace,
interrogace, otázka 182., interrupce, pře-
tržka 171., ironie, opačné dotýkání nebo
úsměšné mluvení 179., isokolon, rovnosť
členů n. rovnočlení 174., komparace, při-
rovnání n. připodobení 177., koncesse n.
synchoresis, připouštění 184., congruence,
shodnosť ve slově a věci 173., konsonance,
srymování 172., kontrast, rozmar 178., kor-
rekce, napravení n. odvolání 183., kumulace,
hromadění 170., litotes, zjemňování 153.,
meiosis, zmalení n. zmenšení 172., metafora,
přenůška 159., metonymie, přijmenování
164., onomatopoiia, napodobení zvuků n.
zvukopodobí 173., oxymoron, vtipné sobě
odpírání 176., pallilogie, opětování 168.,
parafrasis, obtlumočení 170., paraleipsis, po-
míjení 184., paronomasia, hra v slovích 173.,
perifrasis, pleonasmus, nadplněk 150., ploke,
polysyndeton, mnohospoječnosť 171., pro-
lepsis, soběnamítání n. předchvacování řeči
184., prosopopoiia, zosobení 181., response
nebo apokrisis, odpověď 182., sermocinace,
jinomluv 180., simile, podobenství 177., sub-
jekce, sobě odpovědění n. podvržení 182.,
symploke, sousnova n. opakování na začát-
cích i na koncích 168., synekdoche, při-
mínka 162., synchoresis, vz Koncesse, sy-
nokeiosis, přivlastňování věcí sobě odpor-
ných 178., tmesis, rozpolení 158., tropus n.
zástupka. 159., visio, vidění 181., zeugma,
spřežka. 157. — Vz jednotlivá tato slova,
Zk. Ml. II. 150. —184 a Figura.

Viď (= viz), viďte, gelt, nicht wahr ?
viď, že nemáš peněz ? Us.

1. Vida (vidouc, -ouce), vz Viděti. — V.
= hle! sieh! sieh doch! en! eece! Vida,
jak se rozdírá! Us. Vida, vida, seht doch
mal! Dch.

2. Vida, y, f. Vida vysuhá (na Slov. na-
dávka ženským). Dbš. Obyč. 45., Mt. S. I.
117.

3. Vida, y, f., vidka, die Idee (slovo
novější). Marek., Nz., Pal. Vz S. N.

4. Vida, y, f. = Sudice. Er. Vz Slovanský
sborník 1883. č. 1. a násl. (Z pozůstalosti
Erbenovy).

Vída, y, f. Z Vídy Jan atd. Vz Tk. II.
552., V. 263.

Vidák, u, m. = strana lícná. Býti na
v-ku = všem na očích, na místě, kde vše
pozorovati lze, Aller Augen ausgesetzt sein.
Ve Slez. Pk., Klš.

Vidalov, a, m., samota u Sobotky. PL.

Vidánek, nku, m. = místo pod přístřeš-
kem před vchodem do chalupy, kde oby-
čejně lávky, někdy i malý stul bývá, kde
se jídá a odkud vše pozorovati lze = žudr.
Seděli sme ve v-nku; hrotice postavil do
vidánku. U Uh. Hrad. Tč.