sb157-05 0..8296

679

Vidhostice, Wiedhostitz, ves u Lubence,
PL. Vz S. N.

Vidi, lat. = viděl jsem. Vz S. N.

Vidice, Widitz, ves u Kutné hory; Wie-
dlitz, ves u Hajdy. PL. Vz S. N.

Vidič, e, m. = člověk zvědavý. Vidiče
vedou a nevidič na peci leží. Č. M. 77. —
V. = vidoucí, der Seher.

Vidim, i, f. = Videm, Udine. — V., ves
u Medonos. Tk. I. 361., Pal. Rdh. 1. 130.,
S. N.

Vidimace, e, f., die Vidimirung.

Vidimovati listinu = úředně osvědčiti,
beglaubigen, vidimiren. BK.

Vidin, u, m., ve filos., das Ideal. Na Slov.
Ssk.

Vidín = viděn, vz Viděti. — V., mě.
v Bulharsku. Vz S. N., Arch. III. 473.

Vidina, y, f., die Sehkraft, nové slovo,
snad jest lepší = vida; staré ideal, das Ideal.
Jg. — Šf. Rozpr. 83., Sá., Nz.

Vidinář, e, m., der Idealist. Rk.

Vidinně, nové slovo, lépe: idealně, idea-
lisch. Jg.

Vidinnosť, i, f., nové, lépe: idealnosť,
die Idealität. Jg.

Vidinný, lépe: idealný, ideal, idealisch.
Jg. — Nz. V-ná leposť. Kam. Kdož jest
Plato? Labuť vzletlá do v-ných světů. Sš.
Bs. 188.

Vidinství, n., der Idealismus.

Vidinstvo, a, n. = vidinnosť, das Ideale.

Jg.

Viditel, e, m., der Zuschauer, Seher. Kom.

Viditelně = očitě, sichtbar. V. mezi námi
přebýval. Boč.

Viditelnosť, i, f. = patrnosť, die Sicht-
barkeit. Ros. — V. = mocnosť vidění. Voda
růžová v-sti posiluje. Ms. med.

Viditelný = mohoucí vidín býti, patrný,
spatřitelný, sichtbar, sichtlich, beschaulich,
anschaulich. V. znamení neviditelné milosti.
V. V-ná hlava církve. Us. Šd. Dyť je v-ná
věc, že... Us. Tč. Posuzujeme události
jediné dle zevnějšího, v-ho výsledku. Ddk.
III. 173. (207. ) — čím. Hvězdy pouhým
okem v-né. Us. Tč. — V. = vidoucí, sehend.
Ros.

Vidíváti, vz Viděti.

Vidka, vídka, y, f., die Idee = vida
(nové slovo od Pavlovského). Veselíme se
z té vidky. Sych.

Vídka, y, f. = shlednutí, vidění čeho, der
Augenschein, die Beaugenscheinigung. Zlob.
Má nevidky (o tom, kdo ve dne špatně a
večer nic nevidí). Us. — Nevidky = bez vi-
dění, nevida, ohne zu sehen. Handlujme
(měňme) na hodinky nevidky. Us. — Troj.

Vidla, y, f. = vidle.

Vidláč, e, m., les u Týna na Mor. Pk.

Vidláček,, čka, m., vz Vidlák. — V., der
Gabelhahn. Šp. Vz Vidlák.

Vidlačka, y, f., vz Vidlák.

Vidláční plachta, das Gaffensegel. Šm.

Vidláčník, u, m., v lodnictví, der Gaffel-
baum. Šm.

Vidlák, a, m. = špičák, jelen, jehož pa-
rohy jen dva konce mají, der Gabler, Gabel-
hirsch, Spiesser. Jg., Puch. — V. = kohout
koroptví, dokud není vybarven, der Gabel-

hahn. Jg. — V. = hoch, který začíná za
děvčaty choditi = výrostek. Na Světelsku.
Sř. V., osob. jm. Žer. Záp. II. 53., Tk.
V. 87. — V. = kdo vidle dělá, prodává.
— V., u, m. = réva vysoko řezaná, jako u
domu. Us. — V. = plavuň vidlačka, špárek,
čertův spar čili čpár, vlačeha, sv. Jana pás,
medvědí lapa, moří noha, jelení skok n. růžek,
lycopodium, der Bärlapp. Vz Rstp. 1771.,
FB. 4., Kk. 95., Slb. 86., Č. 171. — V. =
ohnuté vidle k tažení, die Zuggabel. — V.
= přímět, pajeď, dobrá neštovice, červ, der
Fingerwurm, das Finger-, Nagelgeschwür.
Ja.

Vidláky, osada u Kutné hory.

Vidlář, e, m. = kdo dělá vidle, der Gabel-
macher. Tk. 11. 376., 381. Cf. Vidlák. — V.,
osob. jm. Šd.

Vidlářka, y, f., die Gabelmacherin. Us.

Vidlatosť, i, f., die Gabelförmigkeit. L.

Vidlatý = k vidlím podobný, Gabel-,
gabtlig, gabelförmig. Jg. V. Ohon. Ziak. Cf.
Vidličnatý.

Vidle (v obec. ml. vídle), gt. vidlí; vidly
(zastr. ), gt. videl; vidlice, gt. -ic; vidličky,
-ček, f., pl. = náčiní o 2 n. více koncích,
die Gabel, Forke. V. hnojné, obilné (podávky),
stájní (Stall-), senné (podávky), stelivé nebo
k stlání, Us., trérohé, V., třírohé, Us., trojné
(třírohé), dvourohé, Šp. samorostlé, dřevěné
k vytřásání obilí ze slámy (výtřasky), Š. a
Ž. (Walter), třírohé: třírožka; na seno a
slámu také: rohatiny; větev ve dvě ramena
se dělící: vidlice, rozsocha, soška; u sítě:
rozsoška, soška; na pile: kalhoty; na pumpě:
krakorec; u košíkáře: pokutlík. Vidly, del,
f. V. Vidlice, tridens. Bj. Vidlemi, vidlicemi
napíchnouti. D. Seno hráběmi se hrabe,
vidlicemi v kopy a na kůlny se snáší. Kom.
V. jezevčí (kterými se jezevci zapichují).
Šp. V. na řízky (řepové). Wld. Pokradl
dvoje vidly hnojné. Pč. 23. Míti oči na vi-
dličkách (o nevyspalém). U Olom. Sd. Mu-
síme špasovať spolu, pravil Jan a lehtal
Marynu hnojnými vidly. Ve Slez. Tč. V-ce,
fourquette, podporovala mušketu při měření
a střílení. S. N. V. 580. Cf. Kopáč, Výtřasky,
Podávky. — V., ve mlýně = dvojaté dřevo
při veliké vodě místo sochoru, die Umlass-
gabel. Jg. V. k tažení (vody), die Zuggabel,
der Hebel, Hebearm. Us. Vidlemi stavidlo
táhnouti, vodu na mlýn táhnouti; v. = páka
k taháni stavidla na veliké vodě. Vys. —
V. snovací, die Schergabel. D. — V. = rohy,
Hörner. S vidlami svýma se naň spustím
(o kozlu). Rd. zv. — V. = paroh, který má
jenom dvě výsady, die Gabel. Cf. Vidlák.
Šp. — Vidlice = kosť klíční či osí, clavicula,
das Schlüsselbein (spojuje kosť prsní s lo-
patkou). Krok, Sal., Vký. — Vidlice = roz-
socha, der Zwiesel. Vidle se skládají ze dvou
rozsoch čili videl, říká se tedy: jedny, dvoje,
troje, čtvery, patery vidly. Na Ostrav. Tč.
Jedna vidla se ulomila. 16. Tč. Vidlice n.
vidličky, rozsochaté dřevo k držení tenat,
die Netzgabel. Kom. — Vidlice zámečnická,
die Sprenggabel, Rohn.; u prsku na peci,
die Ofengabel. Us. Vidly od pece, die Ofen-
gabel. Us. Šd. Tak krásně umyté ruce jako
vidlice u pece. Jir. Ves. čt. 33. Vidélkama