sb157-05 0..8296

684

Vikaňovitý. V. rostliny, schizaeaceae:
pnulka, rozčar, páchnule. Vz Rstp. 1776.,
1778.

Vikář, e, m. = místo něčí zastávající,
třídník, střídník; z lat. vicarius, der Vikär.
V. V. apoštolský, generalní, kapitulní, bi-
skupský, císařský, říšský. Vz S. N. O titulu
vz. Veledůstojný.

Víkař, e, m. = kdo víka dělá, der Deckel-
macher. Jg.

Vikářství, n. = úřad vikářský, das Vi-
kariat.

Víkatý, víčkatý = víkem, víčkem opa-
třený, bedeckelt. V. baničky mechů, tobolka
blínův atd. Rst. 514.

Vikel, kla, m., osob. jm. Pal. Rdh. I. 127.

Vikeř, kře, m., osob. jm. Mus. VIII. 328.

1. Vikéř (zastr. ), vikýř, vykýř, výtíř,
e, m. = díra ve střeše ku provětrání a uklí-
zení sena a slámy, das Dachfenster, Kapp-
fenster, die Dachlucke. V. Slovin. ahker,
mrus. alker, pol. alkierz, m. arkýř (arkéř,
alkýř) z něm. Erker. Jg. a Grimm ukazují
k lat. arcus n. arca. Mz. 17., 368. Vikýř. V.

2. Vikéř, e, m., osob. jm. Arch. I. 256.
Vikev, vz Vika.

Vikhart, a, m. V. Simon. Vz Tf. 23.

Viklač, e, m., vikladlo, a, n. = nástroj
k viklání, Werkzeug zum Bewegen. V. rej-
stříkový u varhan. Vaněk.

Viklák, a, m. = člověk viklající se zvl.
u víře, der Schwankende. 1619.

Viklan, u, m. = viklavý kámen, der Wak-
kelstein. Vc., Dch.

Viklání, n. = hýbání, das Wackeln. V.
zubem, kůlem. Us. V-ním (commotione) vi-
klána bude země. BO. — V. (se) zubu,
kůlu, Us., hlavy. Jel. — V., v. se = nestá-
losť, das Wanken, der Unbestand. Kom.

Viklantice, dle Budějovice. V. nové a
staré, vsi u Čechtic. PL.

Viklati, viklám a viklu, eš atd. viklej
a vikli, al, án, ání; viklávati, zastr. vikliti
= hýbati, pohybovati, bewegen, wackeln
(mit etwas). — co z čeho: kůl ze země. Us.

— se (čím). V. hlavou, nohama, stolem, D.,
právy. Dch. Těmi řečmi viklaše se úmysl
králův. Troj. — na čem: na ústavě, german.
a šp. m.: viklati čím (ústavou). Brs. 2. vyd.
254. — se. Zub se mu viklá. Us. Tady se
to viklá. Us. Šd. V. se = nestálým býti,
schwanken, unbeständig, unstät sein. V.,
Br., Jel. — se v čem: ve svém předsevzetí.
Hlas. Národ v oddanosti své k Petrovi ne-
toliko se vikle, nýbrž... Ddk. II. 152. —
se od čeho: od víry. Sš. L. 201. (Hý). —
se komu čím. Pakli bouřkami rohy býkovi
se neviklají, nelze se dobrého roku nadíti.
Us. Tč.

Viklavosť, i. f., die Wankelhuftigkeit. —
V. = nestálosť, die Unbeständigkeit. Všeliké
v-sti a vrátkosti výhost davše setrvejte. Sš.
II. 55. V. u víře. Plk.

Viklavý = viklající se, locker, lose,
wacklig. V. zub, V., hřebík, Jel, kolo. D.

— V. mysl = nestálá, vrtkavá, schwankend,
unstät, wankelmüthig, Aesop., štěstí. D. —

Jg.

Viklef (Wickliff), a, m. Vz S. N., Tk. III.
662.

Viklefista, y, m. = přívrženec Viklefův.

Viklefství, n., der Wickliffismus. Šly
přísné rozkazy, aby varovali se všeho v.
Pal. DJ. III. 1. 342.

Viklér, n, m. = ženský plášť, jaký před
30 lety nosívaly. Kšá., Tyl.
Vikletice, dle Budějovice, Wikletitz, ves
u Žatce. PL. Vz S. N.

Viklice, Wiklitz, ves u Chabařovic. PL.

Vikloň, ě, m. = jméno viklavého kamene
n. balvanu. Us. Jg.

Víko (zastr. a posud na Mor. véko), víčko,
a, n. = zavíradlo, přikryvadlo, der Deckel. Ve
víčkách, vz -ách. V. = pokryvadlo, poklop,
poklopec, příklopec; u máselnice: příklop,
prskáček, cunda. V. elektoforu. Vz KP. II.
201. V. kotlové, der Mannlochdecker. V horn.
Bc. V. truhlice, V., u džbánu, na krabici,
na škatuli; jest pod víkem. Us. Sklenice
S víčkem. Víko snímatelné, abnehmbar; v.
rakve; v. zavříti. Us. Dch. Víčko u hodin,
der Uhrdeckel; víko u jímadla, der Theer-
vorlegdeckel; víko průlezu; záklop, der
Mannslochdeckel; u bedny, na bednu, Kisten-
deckel; v. zasaditi, přivříti, přiraziti. Šp. V.
= nadhlavní deska, nadhlavnice, abacus,
viereckige Platte, welche den Knauf einer
Säule bedeckt. Šp. — Řezníci mají masa na
víkách. Us. — Víčko = ošatka. —V. v rost-
linství = tílko okrouhlé otvor baničky zaklo-
pující. Rostl. V. = díl hořejší plodu, po příč-
ném švu se oddělující, u nejmnožších mechův,
u blínův, hrnečníkův, též jiného ústroje dříve
poklopeného n. pr. kalich blahovičníkův,
malá čepelka na vřecech lačkovek, opercu-
lum, der Deckel, das Deckelchen. Vz Rst.
189., 191., 227. Cf. Kk. 88. V. klové = vy-
výšenina bradavicovitá na osemení, pod níž
leží kel (obvodní) semen palmových, papila
embrytega, embryotegium, die Keimwarze.
Rst. 163. — Víčko oka = klapka, míhavice,
náočník, pověje, na Mor. schlopka, das Au-
genlid, der Augendeckel. Víčka u očí mu
odřezali. Obrácení víček do vnitř (vz Vchlí-
pení), opuchlosť víček, boule na víčkách. Ja.
Srostění víček, Symblepharon. Nz. lk. Zú-
žení víček, blepharophimosis, křeč víček,
blepharospasmus, mžikání víček, nectitatio
palpebrarum, růže víček, erycepelas palpe-
brarum, mazotok víček, seborhoea palpe-
brarum, vlčí zrno víček, chalazion, ochrnutí
víčka, ptosis palpebrae, poblaničná rako-
vina víček, epithelioma palpebrae, přiroste-
ní víček, symblepharon, odchlípení víček,
ectropium, difterie víček, diphtheritis palpe-
brarum, spálenina víček, combustio palpe-
brarum, rány víček, vulnera palpebrarum,
ječná zrna víček, acne hordeolaris palpe-
brarum; srostlá víčka, ankyloblepharon;
výlev krve do víček, haemorhagia palpe-
brarum, zánět vaziva podkožního víček,
blepharitis phlegmonosa, uhlík víček, anth-
rax palpebrae, vodnatosť víček, oedema pal-
pebrarum, bradavice víček, verruca palpe-
brae, žíravý vřed víček, lupus palpebrae.
Schb. Ač dám víčkoma mýma dřímání. Z.
wit. 31. 4.

Vikomt, vz Vicomte.

Vikoty, pl., m., das Gequicke. Kuvičími
vikoty rozdurdčný Jupiter. Ssk.