sb157-05 0..8296

699

Vinýšokam, u, m., cirrhopodolitha, zka-
menělina vinýšů. Vz Krok. I. c. 82.

Viohlav, vz Vijohlav.

Viola, y, f., z it. = nástroj hudební, větší
než housle, die Viole. D. Hráti na v-lu. Us.
Vz KP. II. 307., Mlt., S. N. — V. = fiala,
das Veilchen. Vz S. N. — V., y, f., osob.
jm. Pal. Dj. II. 304.

Violento, it., v hud. = prudce. Mlt.

Violet, fr. = fijalový, barvy fijalové, veil-
chenblau, violett.

Violeť, i, f. = violová barva, veilchen-
blaue Farbe. V. anilová. Vz Prm. III. č. 3.

Violine, f., it. violino = housle, die Geige.
Vz S. N., Mlt.

Violinista, y, m., dle Despota, houslista,
der Violinist. Rk.

Violka, y, f., viola, das Veilchen. V.
vonná, v. odorata, srstnatá, v. hirta, psí, v.
canina, trojice, v. tricolor, hrubokvětá či
zahradní či štěpná, grandiflora; polní, par-
viflora. Vz Rstp. 104., Fiala, FB. 78., Kk.
220., Čl. Kv. 301., Slb. 648., Čl. 58., S. N.

Violkovina, y, f., violinum, das Violin.
Rst. 49.

Violkovitý. V. rostliny, violarieae: vi-
olka, chyboroh. Vz Rstp. 104., Kk. 219.,
Slb. 648., Schd. II. 293.

Violon, u, m. = basa, die Bassgeige. Vz
Mlt., S. N., Hd.

Violonbass, u, m. = dřevěný hlas ote-
vřený v pedále. Mlt.

Violoncellista, y, m. = kdo hraje na
violoncello, der V-list.

Violoncello (-ončelo), a, n., it. = malá
basa, cello, basetl, die Kniegeige, das Violon-
cell. Jg., Rk. Vz KP. II. 307., 308., Mlt.,
S. N.

Vipava, y, f., Wippach, mě. v Krajinsku
ve vipavské dolině. Rk.

Vipler, a, m., osob. jm.

Vipsani-us, a, m., osob. jm. lat. Vz S. N.

Vir, a, m.. Wir, hospoda u Zbraslavic.
PL.

1. Vír, u, m. (od koř. vr ve vříti. Cf. Gb.
Hl. 146. ), der Wirbel, Strudel. V. u vodě,
na vodě, vodní = místo, kde voda vrtí se
v kolo, zátočina, der Wasserwirbel, Wirbel,
Walm, Mahlstrom. V. Na Mor. též víro.
Hý. Dělali se vírové pojednou běh lodí za-
stavující. Ler. Ve víru bývá čert a proto
se mu lidé vyhýbají. Mus. Vodu, kde se
točí, vírem n. kotlinou nazývej. Kom. Ja-
koby se v. po něm zavřel. Ros. V. do hlu-
bokosti své vše sehlcuje a požírá. Br. —
V. vodní = obžerný, lakotný, der Nimmer-
satt. V. — V. sněhový, der Schneewirbel.
Dch. — V. = vicher, der Wirbelwind. Nz.,
D. V. vzdušný. Stč. Zmp. 597. — V. = to-
čivé bubnování, der Wirbel. Vírem bubno-
vati. D. V. bubnovati, tak že každá palička
dvakrát na buben dopadá. Čsk. — V. citů.
Hdk. L. kv. 27. V. smyslnosti, písní, vášní,
pochybností. Čch. Bs. 30., 35., 59., 65. V.
náruživosti. Ft.

2. Vír, u, m., něm. Wühr, ves u Kunštátu
na Mor. Tč.

3. Vír, a, m., osob. jm. Vz Blk. Kfsk.
647., 968.

1. Víra (zastr. věra), y, f., instr. sing.
věrou, pl. gt. věr, dat. věrám, lok. věrách,
instr. věrami, v ostatních pádech podržuje
se í. Vz Míra. — V. = pravda, die Wahr-
heit. To se k víře podobá, jest k víře po-
dobno (-bné); k víře nepodobný; k víře
podobná příčina, výmluva. V. Podobá se
k víře; k v. podobnosť. Nz., D. Tomu bych
dal za víru. Us. Ve množstvu milosrdie
tvého uslyš mě u vieře spasenie tvého. Ž.
wit. 68. 14. Mocí a vůlí boží, kterýž je
může i chce věrou darovati. BR. II. 515.
Že by to k vieře podobné nebylo, by žid
jie ze vsi přídúcí bez základu (ohne ein
Pfand) pojčívati jměl. NB. Tč. 67. Není to
k víře podobné, což zákonníci praví; Věci
k víře nepodobné. BR. II. 175. b., 217. b.
— V. = věření v něco, přijímání za pravdu,
o čemž nám schází vlastní poznání, der
Glaube, Glauben, das Führwahrhalten. S. N.
V. (subjektivně jako vniterní stav něčí) =
ochotné přijetí nauky Kristovy a jí životem
svatým osvědčování. Sš. I. 23. Slepá v.
(beze všech důvodův). Marek, S. N. K víře
přivésti = přemluviti. V. V-u něčemu dáti,
přiložiti. Háj. Víra mu do hrsti přišla (ne-
chtěl věřiti až po škodě. Vz Škoda). Č.,
Plác. Někomu víru dáti na jiného, Glauben
beimessen wider Jemanden. Řd., J. tr. Ze
lži lidé neumírají, jen že potom víry ne-
mají. Hkš. K zprávám nejistým víry nepři-
kládali. Skl. I. 56. Že dobrú věrú žaluje.
CJB. 395. Aby, ktož slyší slovo boží, při-
dal k němu víru. Chč. P. 48. b. Falešným
šohajíčkům víry nepřidávejte. Sš. P. 302.
Místo víru dáti, přiložiti doporučuje Ht. Brs.
276. a 277.: uvěřiti; sr. však předcházející
doklady. V. není pouhé povolování prav-
dám nauky křesťanské, nýbrž jí celou utro-
bou a myslí svojí pochopení a jí celého
člověka a všech mohutností jeho, mysli,
citu a vůle dokonalé podrobení; Menší stu-
peň víry, v. počátečná, v. vezdy rostoucí,
zmáhající a zdokonalující-se; ve víře se
vždy rozhojňovati; Měli tedy oni ovšem
víru v Krista, ač jen zavinutou, touchou a
touhou jenom se jevící; Že by člověk z víry
samé mohl ospravedlnění dojíti; V. jest vý-
minka, prostředek, osnova, kořen, na němž
ospravedlnění stavěti se musí, poněvadž jest
začátek a síň všeho obrozeného života; Že
zmařena, neplatna učiněna, zničena, vy-
prázněna jest v., že všechnu hodnotu, sílu
a moc potratila; Pevnosť, odhodlanosť víry,
jarosť víry, utužení víry; Abraham nevrtkal,
neviklal se u víře: víra jeho neoslabovala
nýbrž vytrvala a ostála i obdržela proti vše-
likým námitkám nemožnosti tuto se nasky-
tujícím; Opisuje povahu víry Abrahamovy;
V. ta všecko přesahovala, takové výše do-
sáhla, tak horovala, že....; V. podobně se
dokonává vyznáním; V. u člověka má roz-
ličné stupně a již rozhodnější a osvícenější
jest, již v obojí stránce té nedostatek má
nějaký a mdlobě podrobena jest; Potvrzeni
byli v té, kterou byli ujali, víře v Pána co
messiáše; Předce ujali víru v Krista a tu vy-
učuje apoštol požehnané následky víry té;
Tou zradou nemají se dáti zviklati ve víře;
Abyste se nezviklali u víře, abyste jistoty

255*