sb157-05 0..8296

706

2. Višňovo, a, n., jm. místní. Let. Mtc.
sl. IX. 1. 42.

Višňovsko, a, n. (Višov, Wisehow, ves
pustá v Plzeňsku). Vz Blk. Kfsk. 870.

Višňový, Wischenau, městečko ve Zno-
jemsku. PL. Vz Višňová.

Višňový (zastr. višněvý), Weichsel-. V.
strom. V., víno (višňák), barva. D. V-vý
knedlík (višněmi nadívaný), der Weichsel-
knödel, líhovka (= višňovka). Dch. Tato
nejstarší pečeť kapitoly zavěšena jest na
hedbávných šňůrách v-vé barvy. Ddk. IV.
272. Dej té trávy koňu mému, koňu mému
v-mu (vz Višňák); Slunečko zachodi za les
javorovy a rosička pada na stromek višňovy;
Postůj můj formánku v tom v-vým hájku.
Sš. P. 192., 416., 785. (Tč. ). — V. Brod
(lépe: Vyšší, Vyšný Brod, Jg. ), Hohenfurt.
V. Kal. 10. —V., ého, m., osob. jm. V.
Jan. Vz Blk. Kfsk. 968.

Višňůvka, y, f. = tréstka z višňového
dřeva, das Weichselrohr. Us. Tč.

Višný, ého, m., os jm. Na Slov. Šd.

Višov, a, m., ves v Táborsku. Vz Tf.
287. Blk. Kfsk. 1448, Višňovsko.

Višova, y, f., Wischow, ves u Přeštice.

Višovatka, y, f., Scheiben, ves u Vim-
berka.

Vít, a, Vítek, tka, m. = jméno muže, Veit.
Sv. Vít, vz S. N. O jiných Vítech vz tamtéž,
Tk. I. 198., V. 263., Sbn. 519., 775. Sv. Víta
ruka, Dal. 50., kostel, Dal. 35., 50., 53., 82.
Sv. Víta chrám v Praze vz KP. I. 157., Tk.
I. 628., II. 552., III. 662. Sv. Vít kořen štípl,
sv. Petr ten ho natrhl, sv. Prokop ten ho
dokop, sv. Markyta vede žence do žita.
Prov. Na sv. Víta, co nebude nikdá (snad:
Na sv. Vida? Vz Vid. ). Sv. Vit káže síct, sv.
Jan seče sám. Na sv. Víta (16/6) na jednom
konci se stmívá, na druhém svítá; Na sv.
Víta hlava léhá, u nohou se svítá (nejkratší
prý noc). Na Zlínsku. Brt. Sv. Jan mléko
dal, sv. Vít mléko schyt; Na sv. Víta o půl
noci svítá. Ve Slez. Šd. Na sv. Víta celý
den svítá; Sv. Vít přijde mléko pít (více se
dojí); Sv. Vít, na lžičku, sv. Jan na sbě-
račku (o sv. J. ještě více se dojí); Na sv.
Víta celou noc svítá. Er. P. 79. Kdo seje
na Víta, škoda je žita. Tč., Hrš. — Sv. Víta
tanec, chorea, nemoc napadající mladé lidi,
nejvíce děvčata mezi 10. a 15. rokem; ta-
koví lidé na způsob tancujících se pohybují,
rukama rozličně házejí, dokud jich křeč
nemine, der Veittanz. Jg. — Sv. Víta na
hradě praž. probošství, děkanství a kapi-
tola. Vz Blk. Kfsk. 1448. — V., osob. jm.
V. Kaš. Vz Blk. Kfsk. 670.

Viť, vz Viď.

Víta, y, m., osob. jm. Pal. Rdh. I. 127.
Vz Vitha.

Vítací, Bewillkommnungs-. V. list, řeč.

Viták, a, m., os. jm. V. Ant., spisov.,
nar. 1835. Vz Šb. H. 1. 304.

Vitala, y, m., os. jm. Vck.

Vitalní, vitální, z lat., života se týkající,
důležitý, vital.

Vítan, a, m., os. jm. Pal. Rdh. 127.

Vítaná, vz Vítaný.

Vítané, ého, n. Dostaneš vítaného (při-
vítají tě výpraskem). Us.

Vítání koho, die Bewillkommnung, der
Gruss. Háj. Kak se máš, proč že nám v-ní
nedáš ? Hr. rk. 431. Děkuju macičko za vaše
vitani! Sš. P. 409. Proti kterýmžto Pražané
vyšli dávajíce jim vítánie. Let. 141. Přívě-
tivé jim i poctivé v. činili. Bart. 4. 19., 1.
28. Vítání někomu dáti. Žk. 8., Pass. 778.
Dali mu poctivé v. (uvítali ho). Pass. mus.
328. Že nahoru s stolce svého vstav i da
jim všem vítánie. Kat. 1486. Jaké v-ní, také
snídaní. Na Ostrav. Tč. — V., Wittana, ves
u Hostouně. PL., Blk. Kfsk. 130.

Vitanov, a, m., ves u Hlinska.

Vitanovice, dle Budějovice, ves u Mladé
Vožice a u Turnova. V z S. N., Arch. III.
470., Blk. Kfsk. 604.

Vitanovský, ého, m. V. z Vlčkovic, jm.
staré rytířské rodiny české. Vz S. N., Blk.
Kfsk. 1448.

Vítaný; vítán, a, o, bewillkommet, will-
kommen. Vítán nám buď! V. host. V. pomoc
m.: milá, vz Slov. II. 738. Mír ten byl králi
asi tím v-nější. Ddk. IV. 75. Host nezvaný
jest nejvítanější, když okáže paty. Shakesp.
Tč. Peníze jsou i v ošumělém měšci v-ny.
Prov. Tč. — Vítaná, přivítaná, der Will-
kommen. Na vítanou (přivítanou) píti. D.

Vitas, a, m., os. jm. Pal. Rdh. 1. 127.

Vitásek, ska, va. V. Jan, hudebník, nar.
1771. — V. Jindř., čes. spisovatel, nar. 1817.
Vz S. N.

Vítati, vítávati, z větiti = osloviti. Jg. —
V. = přicházejícího osloviti, s radostí po-
zdraviti, bewillkommen, willkommen heis-
sen; vítánu býti, willkommen sein. — abs.
Vítej, vítejte (buďte v-ni)! Us., Kom. Vítaj
Francek! U Opav. Pk. Vítaj! Odpověď:
Bodaj zdráv, vítaj také! Mor. Vck. Vítaj,
Janko, vítaj, už tak dávno čakám na teba.
Dbš. Sl. pov. I. 76. Vítajte, děti moje, ví-
tajte! Na Slov. Šd. Vítaj, ženičko, dyž si
přišla. Čes. mor. ps. 281. O vítej ztracená,
vítej opuštěná, vítej holubičko, vítej má
ovečko; Vítaj, vítaj, můj prvnější, ty Ja-
níčku hledaj inší; A vitajce moj tacičko
zdaleka, dali sce (ste) mia za cudzeho člo-
věka. Sš. P. 67., 131., 443. (Tč. ). Kdo má
peněz dosti, vítej milý hosti. Rým. — koho
(akkus., ne: gt. Vz Slov. I. 391. ). Vítám tě
atd. Kom., Sych., Ros. Vítám vás všecky!
Odpověď: Děkujem pěkně, vítáme tě (vás)
taky. V již. Mor. Šd. Slunce nás vítá. Pícek.
Odebrali jsme se k legatu Julianovi, kte-
rýžto vítaje nás objal Prokopa i vedl ho
do zvláštního pokojíka. Pal. Dj. III. 3. 74.
Ešte som len z koňa zchádzal, už ma milá
vítala. Slov. ps. Ach kaj je ma dceřicka,
že mne ona nevítá?; A všeci ju vítali, edem
jeji dcera ni; Vítám vás, vy milí páni, je-li
bratr mezi vámi?; Klašterne to panny idu,
co dzicatko vitac budu. Sš. P. 85., 174,
736. (Tč. ). — koho kde: v městě, před
městem atd. Vítej u nás, kníže! Hlas. Vitajte-
že u nás (praví se příchozímu, a on odpo-
vídá: Ďakujem pekne, akože sa máte?).
Na Slov. Dbš. Obyč. 40. Vitajteže pri nás,
vitajte. Dbš. Sl. pov. I. 15. Sestry sobě ruky
podávaly, děťatka se v životě vítaly. Sš. P.
5. — koho kam: mezi sebe. Br. Vítaj,
milý, vítaj k nám, cos donesl, pověz nám.