sb157-05 0..8296

714

má sám svým životem vjeti neb miesto sebe
panoši poslati. Arch. I. 62. Vz Vjeti kam. —
V. = vjati. U Příbora. Mtl.

Vjetí, n., das Einfahren, Einreiten, Ein-
schiffen, die Einfahrt, der Einzug. V. do
země. D.

Vjezd, u, m. = vjetí, die Einfahrt, der
Einzug. V. na voze, na koni, na lodi. V.
krále do města. Jg. Vjezd jeho podobal se
slavnému vjezdu panovníkovu. Pal. Dj. III.
2. 131. V. do Vídně trval téměř celý den.
Pal. Dj. V. 2. 297. Tichý a neokázalý byl
v. ten. Sš. J. 200. Násilný v. Spytihněva
do Moravy; Dne ⁸/₄. držán jest slavný vjezd
v Mohuči; Načež se odbýval slavnostní v.
do Prahy; Vyšla mu vstříc a vykonala dne
¹²/3 za zvonění všech zvonů slavný v. do
Prahy; Když kníže Soběslav slavil svůj v.
na Vyšehrad. Ddk. II. 196., II. 76., 256.,

IV. 102., 282. (Tč. ). — V. = místo, kudy
se vjíždí, příjezd, die Zu-, Einfahrt. Jg.,
J. tr. Ten dům nemá žádného vjezdu. Ros.
Gervázi u vjezdu se stavil. Kká. Td. 54.

Vjezdný, Einfuhr-, Einfahrts-. V. vý-
hybka, der Einfahrtswechsel (u železnice).
Dch. V. vrata (u kůlny). Zpr. arch. VIII. 81.

Vjidu, zastr. = vejdu, vz Vejíti.

Vjímati, in sich empfangen, aufnehmen.

Vjímavý, empfänglich. Rk.

Vjísti se, vjím se, vjedl, dení, vz Vjésti
se. — kam (do čeho, v co). Než by se
to do plic vjedlo. Krab. V. se v něco. Lk.

Vjíti, vz Vejíti.

Vjití, n. = vchod, der Eingang. V. —

V. = místo, kudy se vchází, vchod, přístup,
der Eingang. Br.

Vjizd, u, m., vz Vjezd. U Opavy. Klš.

Vjízda, y, f. = vjezd. Na Ostrav. Tč.

Vjížděti, vz Vjeti.

Vjo! volá se na koně, aby jeli. Mur. Šd.,
Kda. Cf. Vjokať, Vje.

Vjodnúť = vadnouti, welken. Na Ostrav.
Tč.

Vjokať = koně křikem vjo pobízeti.
U Opavy. Klš

Vjoneček, čku, vjonek, nku, m., pol. =
věneček. Er., Brt. P. 144.

Vjoť = váti, wehen, worfeln. Na Mor. Tč.

Vjoznúť = váznouti, untersinken. Na
Ostrav. Tč.

Vjunek, nku, vjuneček, čku, m. = ví-
nek, věneček. Cf. Vjoneček. Jak mně též ty
muj vjuneček ukradněš, to se též, ty můj
synečku, na tum vojnum dostaneš. Brt. P.
151. Vz Věnec, Sš. P. 376.

Vkáceti, vz Vkotiti.

Vkaditi, il, ěn, ění, einräuchern. — kam
čím. Us. Tč.

Vkamaráditi se kam, in Kameradschaft
treten. V. se do něčí společnosti, mezi sou-
druhy. Us. Tč.

Vkanouti, ul, ut, utí; vkanovati = vkap-
nouti, eintropfen, einfallen. — kam. Vka-
nul v srdce mé duch sv. Aqu.

Vkapati; vkapnouti, pnul a pl, ut, utí;
vkapovati = po kapkách líti, eintropfen,
tropfenweise eingiessen, V.; po kapkách vpa-
dati, tropfenweise einfallen, hineintropfen. —
abs. Již všecko vkapalo. Ros. — komu
čeho, co kam. Vkapni mu oleje do ucha.

Us. Vkaplo jí z nosu do hrnce (říká se
o hospodyni, když se hněvá). Na Ostrav.
Tč. Vkaplo mu za krk. Us. Tč.

Vkapky, adv. = kvapem, na kvap, eilig,
od koř. kyp. Vkapky měl to činiti. Št.

Vkasati, vkasovati = do vnitř kasati,
vstrčiti, vecpati, einthun, einstecken. — co:
košili. Us. Jg., Mtl., Vck. — si co kam.
V. si šaty pod opasek, aby byly kratší.
Us. Tč.

Vked, u, m. = vyraženina, der Ausschlag.
Knih. lék. 1544.

Vklad, u, vkladek, dku, m. = vkladení,
das Einlegen, die Einlage, Einschaltung, das
Einschiebsel. Vkladek tento v tištěném
exempláři později pérem přidán. Arch. V.
20. Pozn. Rukopis D tu čte v. povstalý

z domnění, že.... Sš. Sk. 202. Vkladek,

násek = vložená jednotlivá slova, incisum,
xófifia; vkladek, záběha, der Exkurs, die
Einschaltung, eingeschaltete Erklärung, Ab-
handlung, die strenge genommen in irgend
eine Doktrin nicht gehört, n. př. pojednání
o výměru (definici) v nauce o slohu. Nz. —
V. = peníz pod úrok v některém ústavě
uložený, die Einlage. S. N. Cf. Šim. 175.
V. ryzý, hrubý. Stč. Alg. 191. Vklad prvotní,
ztenčený, zadržalý (rückständig), splacený;
v. ztrátou ztenčený, základní; v. doplniti,
zvýšiti, Šp.; v. do knih zapsati, dáti do
záložny; vklad ze spořitelny si vyzdvihnouti.
Us. Svůj v. vybrati, vyzdvihnouti. Dch. —
V. = podíl společníka ve společném jmění
ode všech společníků v jedno složeném, die
Einlage, der Antheil. S. N. V. základní; v.
do denníku, do rejstříku, do knih zapsati,
v knihách zaznamenati. — V. = zápis ně-
kterého práva ve knihách veřejných, intabu-
latio, die Einlage, Einverleibung, Intabu-
lirung, Einschreibung, Eintragung. Cf. Vtě-
lení. Vz S. N., Zř. zem. Jir. G. IV., H. I.,
Žer. Záp. II. 191. Žádosť za vklad do knih.
J. tr. Domy mající v. knihovní, lépe: domy,
které jsou dány, zapsány, vloženy do knih.
Šb., Brs. 2. vyd. 255. Vkladem do desk zji-
stiti, dskami pojistiti. D. Vklad na vklad,
der Supersatz, die Superintabulation. J. tr.
Že ten grunt do vkladu doložen není, to se
za příčinou slušnou stalo. 1613. Dřevní v.
věnný propustila dobrovolně; A bez jeho
vóle žádný v. desk nemóž dojíti. Arch. II.
50., 485. A nevím, čemu by v tom čase dosti
učiniti nemohl kromě vkladům, kteří do
desk brněnských dostati se mají. Žer. 342.
Než vklady trhů, věn a zápisů dlužných též
správních, tolikéž smlouvy, to mohou (úřed-
níci desk), kdy a jak se strany svolí, při
přítomnosti obojí strany opraviti n. doložiti
n. ujíti i propustiti, pokudžby se strany,
kterýchž se vlastně a ne jiných dotýkalo,
snesou. Zř. F. I. C. XIX. V-dy trhové.
Faukn. V. ve dsky vepsaný. Zlob. V. v knihy
městské. Měst. pr. Ke vkladům obeslati =
právně žádati, aby se ve dsky vložilo. Jg.
Ot kladóv ve dsky úřad má bráti rozličně
podlé věcí rozličných n. vkladóv. O. z D.

Vkládací, Einlege-. Šm.

Vkládač, vkladač, e, m., der Einleger.

Vkládačka, y, f., die Einlegerin. — V.,
die Einlegmaschine. Skv.