sb157-05 0..8296

719

páči, čo sa za mnou vláči v kabáte, v klo-
búčku. Sl. ps. 293. Koho neráda, ten sa za
mnou vláčí. Sš. P. 212. Mám takú sliepočku,
čo za sebou črevce vláči (= jehlu). Mt. S.
I. 137. Brázdy za někým v. Br. V. se za
kým, vz Panstvo. — co kam odkud. Nedá
z sebe rozumy v. Rváč, Č. M. 517., Mus.
Střeva ze sebe v. Dal., Výb. II. 11. (Pass. ).
Len se tak ako tmola z izby do izby vlá-
čila. Dbš. Sl. pov. I. 354. Děti moje, ne-
kraďte, jen domu vláčejte (napomínal cikán
děti). Bayer. — se komu. Sukně se jí
vláčí. Jg. — se s kým. Všude se s ní
vláčela (tahala, ji s sebou vodila). Us. Já se
s tím nebudu vláčet. Us. Sd. V. se s kým =
za vlasy se tahati.

Vlačitý = co se vláčí, táhne, was sich
zieht, zähe. V. boule, die Lymphgeschwulst,
mokrosť, die Zähigkeit der Säfte. Ja.

Vláčka, y, f. = vláčení branami, das
Eggen. Podílná v. (když se dobře vláčí).
Na Zlínsku. Brt. — V. = bílá příze tenká,
das Steppgarn. Us. — V. = babí léto, der
Sommerfaden. D. — V. ve víně = vada,
když se víno táhne jako niť, lepkosť, das
Fadenziehen. (Do takového vína hází se
petržel zelená). Byl. — V. = lepkosť, die
Zähigkeit. Berg.

Vláčkování, n. V. vína, das Zähewerden.
Šp.

Vláčkovatěti = vláčkovitěti.

Vláčkovatosť = vláčkovitosť.

Vláčkovatý =vláčkovitý.

Vláčkoviteti, ěl, ění, sich ziehen wie
der Wein, lang werden. Víno v-tí. Vz
Vláčka, KP. V. 182.

Vláčkovitosť, i, f., die Zähigkeit. V.
vína. Vz Vláčka, KP. V. 182.

Vláčkovitý, -vatý = vláčku mající, zäh,
flockig. Vz Vláčka. V. víno. V., Jg., Šd.,
KP. V. 182., Let. 149. V. sraženina. Šp.
V. výplivek. Sych.

Vláčkový. V. víno. Vz Vláčka. — V.
dratev ševcovská (z vláčky), der Weissgarn-
draht. Us. Dch.

Vláčky, pf., f. = brány, die Egge. Pár
kartáčů dělá vláčky (jedna vláčka se jme-
nuje obyč. kartáč). Na Ostrav. Tč. Diev-
čata Slováčky, sedajte na vláčky. Mt. S. I.
32.

Vláčnatosť, i, f., die Fasrigkeit. V-osť
mladého masa jest příčinou, že se při žvý-
kání nerozdrobuje jako zralé maso. Dr. Šel.

Vláčně, lento, v hudbě. Dch.

Vlačník, a, m., v horn., der Schlepper.
Hř., — V., der Egger. Vus.

Vláčník, u, m., kokotice, kopřivník, kazi-
len, hubilen, zezulina, cuscuta, die Flachs-
seide. Slb. 372.

Vláčnina, y, f., zähes Wesen. Rostl. I.
26. a.

Vláčnoklkatý, zähflockig. V. sraženina.
Šp.

Vláčnosť, i, f. = hebkosť, die Geschmei-
digkeit. V. kůže. Us. Šp.

Vlačný. V. střída v horn. Vz Střída. Hř.
V. tření = vlečný, gleitend. Kod.

Vláčný = jemný, hebký, sanft, gelind,
biegsam, zäh. V. ruce, kůže. Us., Berg.,
Víd. list., Šp. V. len = měkký, hebký,

jemný; opak: tvrdý, drsný, ostrý, tupý.
Hk. V. límec (ne příliš do tuha škrobený).
Us. Dch. — V., schleppend. Každý sedlák
chodí vláčným krokem, jak by vláčil. Na
Ostrav. Tč.

Vlačuha, vz Vlačiha.

Vlad, a, m., osob. jm. Pal. Rdh. I. 127.

Vláda, y, f., instr. vládou. V. = moc.
síla, Kraft, Gewalt, Macht, f. Nemá žádné
vlády v údech. Us. Bez vlády (ruka). Us.
V. v ruce, v noze, Lk., rukou, die Regung,
Bewegung, Bewegungskraft. Ros. Je celý
jako bez vlády. Us. Šd. Když nemá čo jésť
ani pít, nebývá při vládě. Na Slov. Tč.
Nemá v těle vlády mnohý, kdo je mladý.
Na Mor. Tč. V. duše, die Seelenkraft. Kde
vláda, tam pravda, kde vládnější, tam sil-
nější. Č., Pk. Na kom v., na tom pravda.
Vz Moc. Č. — Odtud = právo k řízení ně-
čeho n. nakládání s něčím, zvl. pak správa
státu, panování, řízení nejvyšší, die Regie-
rung. Verwaltung, Lenkung, Oberhand, Herr-
schaft, Gewalt. Jg. Sbrn. sp. 1841. 147., S. N.
Vláda mocná, dočasná; Vládu konati, nad
sebou míti, pod něčí vládu se dáti; vlády
se zmocniti; v. smrti. Us. Dch. V. ústřední,
Centralregierung, Nz., kabinetní, Pol., zem-
ská. Šd. Vláda císařská, královská, papež-
ská, rázná, obezřelá. Šb. Dj. II. 285., 279.
Vládu a správu nad někým míti. Kom.
Vládu nad lidem vésti. Zlob. V. knížecí.
Ruka k v. slabá. Ms. sněm. Pod něčí vládou
státi, býti. Vrchní v. D. O nejvyšší vládu
bojovati. Berg. Žízeň po vyšší osvětě, ko-
nečném cíli všech vlád a vládních způsob;
Nyní biskup Jindřich s knížecím stolkem
vzal na se vládu v zemi. Ddk. III. 295.,

IV. 87. Dal mu velkú vládu na nich, aby
sa ho báli. Na Slov. Tč. V níž (církvi) Bůh
nejvyšší vládu ozvláštním a významným a
mocným způsobem vede. Sš. Sk. 97. Ne-
dávno ještě nominativ vládu držel v knihách
řeckých; Kristus dříve vládu celé oblasti,
nade kterou měl panovati, ujíti musel. Sš.
L. 36. II. 114 Jak se komu dáš do vlády,
snad potom musíš mřít hlady. Na Mor. Tč.
Z velké vlády velké činy. Na Mor. Tč.

Vládání, n., zastr. = panování, vláda,
die Regierung, das Herrschen, Walten, die
Verwaltung. Sv. Prokop mezi všemi stoje
a v. sě boje. Hr. rk. 43. Boži v. Z. wit. Gl.
12. Zařízení spásy nadesláno je stvořením
veškerých věci a jich se strany boží v-ním.
Sš. II. 105. Dávám úplně a mocně ku po-
žívání, vládání. Arch. II. 64. Dal jim jest
moc i v. nade všemi běsy. ZN. Jenž nad
pěti dcat rytieři v. jměl. Bj. — V. = jmění,
jímž hospodář vládne, das Vermögen, Gut.
Dbš. Obyč. 51.

Vladař, e, m., u starších obecně: vládař.

V. = držitel, dohlížitel, der Eigenthümer,
Besitzer, Inhaber, Gutsverwalter, Aufseher.
V. V. pořádný, nepořádný n. násilný. Rb.
274. V. nad žalářem n. v. žaláře, Zk., ža-
lářní. BO. V-řem býti něčemu n. nad ně-
čím. Zk. A buď v. kraje postoloprtského.
Dal. 36. Cf. Dal. 130., 152., Výb. 1. 917. 29.
Kdyžby Vácslav držal dědinu neb jinú věcí
tělesnú vládl, kterúžby Jan pravil, že by
byla jeho a ten v. řekl by, že jest vlastní