sb157-05 0..8296

732

Vlastnice, e, f. = které něco vlastně ná-
leží, die Eigenthümerin. Smrť veliká v. veške-
renstva. Dch. — V., pl., f., die Töchter von
Cousins und Cousinen. U Olom. Sd. Vz
Vlastník.

Vlastnický = k vlastnictví se vztahující,
Eigenthums-. V. žaloba, die Eigenthums-
klage. Jg. V. právo, das Eigenthnmsrecht.
Vz Právo. J. tr., Mus 1880. 504. Popíral
biskupství olomouckému v-ho práva ku
Blansku. Ddk. III. 68.

Vlastnictví, n. = právo vlastenství, das
Eigenthumsrecht; 2. ve smyslu objektivném =
všecky věci hmotné, k nimž někomu přísluší
právo vlastnické. Vz S. N. V. soukromé,
das Privat-Eigenthum, sedlské, der bäuer-
liche Kleinbesitz; něco ve své v. dostati;
něco svým v-tvím míti. Us. Dch. V. osobní,
pozemkové, dědičné. Mus. 1880. 503., 527.
Novotné království dáno u v. stolici Pe-
trově; Pravidla života klášterského vymá-
hají dokonalého zřeknutí se všelikého v.
osobního; Země cizí nestávaly jsou se spo-
lečným v-ctvím panujícího národa, nýbrž
državou koruny; Darování, jež přijímá bi-
skup Jan u v. církve své za přítomnosti
mnohých vznešených svědkův. Ddk. II. 57.,
102., 143., 219. (Tč. ).

Vlastnička, y, f. = vlastnice, die Eigen-
thümerin. V-kám hradu trenčanského. Sl.
let. VI. 135.

Vlastník, a, m. = kdo má právo vlasten-
ství, der Eigenthümer, Eigner. Ros., Kram.,
Les. um. V., lépe než majetník, vz toto. V.
(ztracené věci) nechť se ohlásí. Us. V-kem
skladu býti, einen Verlag inne haben. Dch.
Všeliké zboží bez vlastníka připadá země-
pánu; V-ku věc jeho navrátiti. Ddk. IV.
200., 226. (Tč. ). Bratr muoj v. nebožtík.
Půh. II. 501. — V. = druhý bratranec. V-ci
= děti bratranců nebo sestřenic, die Kinder
der Cousins und Cousinen. Us. mezi Olom.
a Lipníkem. Cf. Vlastnice. — V., osob. jm.

Vlastniti, il, ěn, ění = osobovati, eignen,
zueignen. — co komu. Us. Měl moc a vůlí
v položené lhůtě práva církve své znova
sobě v. a pohledávati. Ddk. II. 269. Kazimír,
král polský, vlastnil sobě právo k trůnu
českému. Pal. Dj. IV. 2. 14., II. 1. 287. —
si čeho, šp. m.: co. Brt.
Vlastnivka, y, f., das Eigenschaftswort.
Šm.

Vlastnivý, aneignend. Šm.
Vlastnomluv, u, m., der Idiotismus. Dch.

Vlastnomocně = z vlastní moci, eigen-
mächtig. Zlob.

Vlastnomocnosť, i, f., die Eigenmächtig-
keit. Sm.

Vlastnomocný, eigenmächtig. Šm.

Vlastnopis, u, m. = rukopis od samého
spisovatele vlastní rukou psaný, die Eigen-
schrift, das Autograph. Někteří učenci ka-
toličtí to za jistou věc tvrdili, že Marek
latinsky psal, an v. jeho v Benátkách tomu
nasvědčuje. Sš. Mr. 4.

Vlastnořečnosť, i, f., der Idiotismus. Na
Slov. Jg.

Vlastnorodnosť, i, f., die Originalität.
Šm.

Vlastnorodý, originell. — V., von echter
Geburt. Čarodějka Kirke, v-dá sestřenice
Aietova. Cimrh. Myth. 310.

Vlastnoručně, lépe: vlastní rukou, eigen-
händig. Ješto tak málo v. pokřestil; Slova
v. psaná; I vytasili se Benátčané s prvo-
pisem, jak pravili, v. od sv. Marka napsaným
v latinské řeči. Sš. I. 164., II. 68., Mr. 4.

Vlastnoruční, správně: vlastní rukou
dělaný, psaný, eigenhändig. Nz. Král zmocnil
ministra v-čním listem od 1. ledna, lépe:
král zmocnil ministra listem vlastním nebo
ručním daným dne 1. ledna. List v. nebo
lépe vlastní rukou psaný (eigenhändiges
Schreiben) rozeznává se od listu vlastního
či ručního (Handschreiben) tím, že onen list
jest psán rukou královou (jako na př. listy
k jiným mocnářům), ale tento že jest od
krále jen podepsán (na př. listy k ministrům).
Šb. V. podpis. Rk. V. práce. Dch.

Vlastnoruký = vlastnoruční. Posléz ve
v-kém přípisu obsah listu vystavuje. Sš. II. 5.

Vlastnoslovnosť, i, f., die Etymologie.
Ros.

Vlastnosť, i, f. = vlastenství, das Eigen-
thum. V. věci koupené; z vlastnosti n. z pod-
danosti vysvoboditi, vyhostiti. Reš. Samého
Boha jest v., samým slovem, co chce, činiti.
BR. II. 35. b. — Pr. měst., Mus., Zák. sv.
Ben. — V. = co komu vlastního jest přiro-
zením n. zvykem, die Eigenschaft, Beschaf-
fenheit. V., D. V. slove to, Čím nějaká věc
se rozeznává od jiných. V. podstatná a pří-
padná. Vz S. N. V. nelze mysliti o sobě,
ale vždy při jiném. Přirozená v. a povaha
(přirození). V. V. a povahu toho času. V.
V. některé věci vykládati. Reš. V. řeči, Reš.,
mluvení. Br. Kristus má a chová v sobě
bytedlně celý poklad božských vlastností.
Sš. II. 201. My u knížete při všech jeho
skvělých v-tech, které jej zdobily, takového
sebezapření nehledáme. Ddk. III. 209. Bo-
hatství tu v. má, že z moudrého hlupce
udělá. Prov. Tč. V-sti nerostův: tvaroslovné
n. morfologické, fysikalní (barva, lesk, prů-
hlednosť, tvrdosť, hutnosť atd. ), chemické
(z čeho jsou složeny a jak sloučeny, jaké
látky a v jakém množství lze z nich dostati),
optické (barva, lesk, průhlednosť). Bř. Vz
Znak, Schd. II. 14., 19. — Pozn. Vlastnosť
vyjadřuje genitiv vlastnosti, někdy i instru-
mental vlastnosti, vz Genitiv, Instrumental.
Na označenou vlastnosti užíváme také před-
ložek s a o. Předložky o užíváme, když
jest jméno podstatné určeno jménem čísel-
ným. Král dal novému městu za erb orla

o dvou hlavách. Stavení hradu o trojím
ponebí bylo. Koráb o šesti veslích. Vz O.
Byl to člověk starý s hlavou šedivou. V za-
hradě bylo mnoho stromů s ovocem pře-
krásným. Beran se zlatýma rohama. — Brt.
S. 88. (3. vyd. ). — V. = samomilenství,
sobectví, die Eigenliebe. Kde panuje v. Hugo.

Vlastnota, y, f. = vlastnosť. V. boží.
Sš. I. 122.

Vlastný = vlastní. V-né jméno. Mor. Tč.
Vzali si ma, vzali za syna v-ého, zo mňa
vychovali junáka švarného. Sl. ps. Volila
by som byť jeho žena v-ná. Sl. ps. 372.

I měl bratra v-ého. NB. Tč. 206. V-ná je-