sb157-05 0..8296

733

nom Galatie. Sš. II. 3. Svými v-nými pe-
čeťmi utvrdili sú. Arch. V. 387. Tomu na
svědomie a pro lepší jistosť má v-ná pečeť
s mú dobrú volí přivěšena jest k tomuto
listu. List z r. 1413. K svému v-ému držení.
List z r. 1514. Tč. Drží mi mé v-né neza-
placené zboží Sušice. Půh. II. 410.

Vlasto = vláště. Výb. I. 155.

Vlastovčí, v ob. mluvě: lašťovčí, Schwal-
ben-. V. hnízdo. D. — V. ocas (dvojnásobný
šíp) = násep, jehož popředí v podobě ote-
vřených kleští vybíhá ve stranu k nepříteli
obrácenou; dvé takových kleští vedlé sebe
dvojnásobným vlaštovčím ocasem jmenujeme,
der Schwalbenschweit. Čsk. V. lejno. BO.

Vlastovice, vlaštovice (v obec. mluvě
lašťovice), vlastovka, vlaštovka, vlastovička,
vlaštovička, vlaštovenka (v obec. mluvě la-
šťovka, lašťovička, u Opavy vlaštůvka, Klš. ),
y, f.; šp. vlašťovka, hirundo, die Schwalbe.
V. jest přisuto: lastovica — vlastovice. Gb.
Hl. 118. Vlastovice v MV. nepravá glossa.
Pa. Cf. Šrc. 57. V. mořská, vz Schd. II. 502.
V. domovní (jiřička), dýmová (vůbec: vla-
stovice, lašťovka), rorejs, břehovka. Jg. V.
obecná, břehule či břehovka, purpurová. Vz
S. N., Frč. 355. V. europská, jihoafrická.
Holub I. 201. V. šveholí. Kom. V. švitoří:
Většímu větší, menšímu menší; kdo nechce
vzíti, proutečkem po řiti, až vřískne! Na
Vsacku. Vck. V. jarná, zlítná, Er., družná.
LS. Z rána prý zpívá: Já jsem časně vstala,
devět políček obletala a ty ještě spíš? Brt.
Když má pršeti, lítají v-ky při zemi; má-li
déšť brzo přestati, vznášejí se vysoko do
vzduchu. Pran. Tč. V-ky umírají (nescípají).
Us. Mus. V-ky pijí, bude pršet. Šp. a Tč.
Má kútky jako vlaštovka (koutky ústní,
široké). Ve Slez. Šd. V. jest ptákem posvát-
ným.... jejího hnízda přilepeného chrání
posvátná úcta lidu a největší pustoň neod-
vážil by se ublížiti milému ptáčku tomuto
nebo hnízdu jeho. Brt. v Mtc. 1877. 143.
V kterém domě v. přebývají, tam bývá boží
požehnání. Sk. V-ka šveholí, že ji nic nebolí.
Slez. Šd. Okolo zahrádky laštověnka lítá,
zkázala mně milá, že mě nepřivítá; Přeletěla
laštovečka přes ten černý les, a co ty mi
laštověnko nového neseš?; Za našimi humny
zelená se, sedí tam laštověnka, švitorá se;
já ju budu poslúchati, co ona mně bude po-
vídati; ona mně žaluje, že je zima, že můj
milý chodí za jinýma. Sš. P. 300., 316., 370.
Má bílá hubička, keď ti ščebetala jako la-
štovička; Lepší byla moje nebožčička, šče-
botala jako laštovička. Sš. P. 232., 238.
Druhá k němu švitořila jako vlaštovička.
Er. P. Vlaštovička sedí na lati, bude ště-
betati: Vstávej Jeníčku! Er. P. Polská v.
šveholí: Byly jsou tu stohy, brhy, již tu
není nic. Us. Tč. Živí se jako vlastovka
(den ke dni, z ruky do úst). Dch. Jedna
vlastovka nedělá jara. Prov. Tč. O Marie
narození vlastovek tu více není. Prov. Tč.
Okolo Zacharyáše a Reginy ubírají se v-ky
do ciziny. Kda. O pověrách v-ek se týka-
jících vz Mus. 1853. 488. V. letem mouchy
chytá. Sych. Laštovic v domě svém necho-
vej (lidi nevděčných a klevetných). Mus.,
Lom. Den začíná v-ička, večer končí zpěv

slavíčka (napřed pracuj, potom požívej ve-
selí). Přísl. rus. Slyší-li kdo ponejprv v-ci
nevida jí, bude po celý rok pomlouván;
Vybere-li kdo v-ky nebo shodí-li jim hnízdo,
dojí v tom domě krávy krví. Na mor. Va-
laš. Vck.

Vlastovicovitý, vlastovicovitý, schwal-
benartig. Krok. I. c. 121.

Vlastovičenec, vlastovičenec, nce, m.,
junge Schwalbe. Jád.

Vlastovicí, vlaštovicí, v obec. mluvě:
laštovičí, lašťovičí, Schwalben-. V. hnízdo,
Aqu., zpěv, Hlas., kámen, V., ocas, D., ptáče.
Ž. wit. Ezech. 14.

Vlastovička, vz Vlastovice.

Vlastovičník, vlastovičník, v obecné
ml. lastovičník, lastovičník, u, m., chelido-
nium, das Schöllkraut, Schwalbenkraut, ro-
stlina. V. větší (krvavník, nebeský dar, cel-
duně), ch. majus, uselnatý. Rostl. Vz S. N.,
Rstp. 63., Čl. Kv. 222., 284., Kk. 211.

Vlastovičníkovitý, vlastovičníkovitý,
Schwalbenkraut-. Rostl.

Vlastovičný, vlaštovičný kámen, Schwal-
ben-. Byl.

Vlastovník, u, m. = vlastovičník.

-vlasý, ve složeninách: krátko-, dlouho-
vlasý.

Vlasyně, ě, f., nyní: vlasina. Hank.

Vlašák, a, m., osob. jm. Mor. Šd.

Vlašan, a, m., osob. jm. Slez. Šd.

Vlašánek, nka, m., osob. jm. Slez. Šd.

Vlaščě = zvláště, singulariter, zastr. Ž. wit.
140. 10.

Vláščie, vlaštie, zastr. = vlastní, zvláštní.
Kat. 2298., Dal. 204., Hr. rk. 135. Pokora
je vlaštie ozdoba. Výb. 1. 085. — Št., St.
skl., Pass. V. zvěř. Ž. wit. 79. 14.

Vlaše, ete, Vlašátko, a, m., ein junger
Italiener. Ros.

Vlašec, šce, m., osob. jm. Tk. V. 94.

Vlašek, ška, m., osob. jm. Pal. Rdh. I.
127., Arch. I. 521.

Vlášek, ška, m., osob. jm. Šd.

Vlášení, vz Vlasení (žíně). Kat. 2254. —
V. = mrcas, die Wurzelfaser. Šp. V. =
drobné a jemné kořínky u stromu. Rgl. —
V., der Federbusch. Kom.

Vlášeníčkatý, capillatus, haarig. V. ko-
řen = vlášením obrostlý. Rst. 515.

Vlášeníčko, vz Vlášení. V-ka, Wurzel-
Haare, pili radicales. Nz. V. nabobnělo, na-
bubřelo, naběhlo, naskočilo; hrubé v. Šp.

Vlášený; -en, a, o = vlasený, žíněný.
Mor. Šd.

Vláší, n. = žíně. V. z koňského, krav-
ského, z volského ocasu, z koňské hřívy.
Na již. Mor. Šd.

Vlašim, ne: Vlašim, ě n. i, f., město
v Benešovsku v Čechách. Vz více v Tk.
II. 296., III. 663., IV. 745., V. 263., S. N.,
Tov. I. 14., 4., Blk. Kfsk. 896. Z V-mě.
Pč. 8., Arch. I. 61. (1399. ). Gb. v Listech
filol. 1882. 124. doporučuje gt. Vlašimě. Cf.
Ten je bydlem z Jiřimě. Pč. 2. Vz Chrudim,
Boleslav a p. — Vlašiman, a, m. — Vla-
šimský = z Vlašimi. — V., ého, m., osob.

jm. V. Mart. Tk. V. 71. .....73. V. Jan. Vz

Blk. Kfsk. 882.