sb157-05 0..8296

736

Vlčídol, u, m., Wlčidol, samota u Kouřimi;
ves u Kroměříže. Vz Vlčí.

Vlčídoly, pl., Wlčidol, ves u Zdounek.
PL.

Vlčí důl, Wolfsthal, ves u Zákup. PL.

Vlčí hora, Wlčihora, samota u Chrudimi;
Wolfsgebirge, samota u Rychnova. PL. Vz
Vlčí (konec).

Vlčí hory, Wlčí Hory, ves u Humpolce.
PL. Cf. Blk. Kfsk. 1449.

Vlčíhrdlo, a, m., osob. jm. V. Jan. Vz
Tk. V. 66. V. ze Všehrd, rodina vládycká,
jež kvetla v 15. a 16. stol. Vz S. N.

Vlčíkeř, kře, m., ves na Mor. Tk. I. 437.

Vlčí kopec, vz Vlčí.

Vlčina, y, f. = vlčí kůže, das Wolfsfell.
— V. = vlčí smrad. D. — V. = vlčí mysl,
die Wolfsbeschaffenheit. Plk. Kde v-ny ne-
stačí, liščiny nasaditi. Č. M. 254. — V.,
potok na Slov. Slov. let. I. 216. — V.,
samota u Jihlavy.

Vlčince, jm. polí u Veselíčka. Pk.

Vlčinec, nce, m., Wlčinetz, ves u Rych-
nova; hájovna u Svíň; jm. lesa u Bilovce;
jm. louky u Ústí u Vsetína. Vck.

Vlčíněves, vsi, f. = Volšnice, ves. Vz
Blk. Kfsk. 1449.

Vlčí pole, Wischopol, ves u Sobotky.
Vz S. N.

Vlčík, u, m., látka na oděv. Pam. Valaš.
Meziř. 187.

Vlčka, y, f. = vlčí mhla. Rgl.

Vlčko, a, n. = vlček. Co v. ham, to je
už tam. Mt. S. I. 129.

Vlčkov, a, m., Wlčkow, ves u Litomyšle;
samota u Kamenice n. L. Vz Blk. Kfsk.
196.

Vlčková, é, f.. Wlčkowa, ves u Holešova
na Mor. PL.

Vlčkovice, dle Budějovice. Z V-vic, rod
rytířský. Vz S. N. V. a) ves u Vožice, b)
Wölfsdorf, ves u Král. dvora, c) ves y Plá-
nicku v Plzeňsku, vz S. N.; d) u Ústí n.
Lab. a Jaroměře. PL., Tk. 1. 87. Vz Blk.
Kfsk. 1449.

Vlčkovský. V. paseky na Holešovsku
na Mor. Tč. — V., ého, m. os. jm. Vz Blk.
Kfsk. 1449.

Vlčkový = vlčatý, schwarzgelb, wolfs-
íarbig. V. sukno. Kn. rož.. Gl. 366.

Vlčků mlýn, Wltschker Mühle, mlýn
u Jihlavy. PL.

Vlčno, a, n. = místo v lese, kde je mnoho
vlků. Šp.

Vlčnov, a, m., Wlčnow, ves a) v Chru-
dimsku, vz S. N.; b) Wltschnau, u Uher.
brodu, c) Wltschow, u Zavlekoma, d) Wolfs-
dorf, u Nového Jičína, PL.; les u Zděchova
na Vsacku. Vck. Cf. Blk. Kfsk. 1089.

Vlčnovský dvůr, Wltschauer Hof. u Uher.
brodu na Mor. Tč.

Vlčok, a, m., eine Wespe, die Fliegen
fängt. Na Slov. Ssk.

Vlčoves, vsi, f., Vlčoves, ves u Tábora.

Vlčovice, dle Budějovice, Weltschowitz,
ves u Frankstadtu na Mor. PL.

Vlčura, y, f. = vlčí kožich, der Wolfs-
pelz, die Wildschur. D., Schd. II. 401.

1. Vléci, vlíci (v obec. ml. vléct), vleku,
-češ, -če, -čeme, -ete, -kou; vlec, vlecte

(v obec. ml. vleč, vlečte), vleka (ouc), vlekl,
čen, ení; vléknouti, vlíknouti, kl, ut, ut;
vláčiti, vláčeti, vlíkati. Vz Péci. Řec. «I/. oj,
Gb. Hl. 125., Bž. 43. Strb. vlêšti, vlBka,
trahere. Gb. v List. fil. 1883. 129. — V. =
po zemi táhnouti, smýkati, schleppen, auf
der Erde hinziehen, schleifen; se = táhnouti
se, smýkati se, sich schleppen; zdlouha jíti,
lézti, kriechen, sich schleppen, langsam gehen;
trvati, dauern, sich in die Länge ziehen. Jg.
— co, koho. Kóň vleče vojevodu. Rkk.
Jedva vleče nohy (jedva chodí). Us. Po-
bitých dvě stě povlekú. Alx. V. v. 2048.
V. bravy. Urb. 1390. — co za kým. Oděv,
šaty za sebou v. D. Nohy za patami v. Us.
Pod tym javorem krasna muzika, tanči tam
pod nim švarna děvečka, za ni se vleče
pentla zelena. Brt. P. 177. Slúžíce ďáblu,
světu a tělu pro velmi marnú odplatu, za
níž se vleče jiná odplata, jenž jest odlúčenie
chvály věčné radosti. Hus. I. 442. — co kam
odkud. Obilí ze stodoly na půdu, do ko-
mory. Us. Nehospodyně všecko z domu vleče
k židovi. L. Vleče se co moucha z pomyjí
(zdlouha). V. Nešlechetnosť se vleče k ha-
nebnému konci. Jel. Kdo v porobu Slovensko
mi vleče. Hdk. C. 25. Už sa ten Janíčko
do Kubáňov vlečie. Sl. ps. 241. Čo je život,
který sa mdlo a bolestně k hrobu jak tôňa
vlečie V Na Slov. Tč. An loď její vlečeš na
propasť. Sš. Bs. 201. Vlekli Pavla na ná-
městí k vrchnosti. Sš. Sk. 193. (Hý. ). —
co, koho, se kudy (jak). Šaty po zemi.
Us. Oko po všem v. (pozorovati), V., ucho
po něčem (po lidech, Cyr. ) v. = poslouchati.
V. Vz Oko, Ucho. V. někoho po ulicích. Us.
Dch. A teraz už po třetí raz vliekol sa
žobrák hore dedinou. Dbš. Sl. pov. I. 84.
Jednak do rady se plete, jednak po radni-
cích sebou vleče. Jir. Ves. čt. 384. V. se po
městě, Výb. II. 4., po zemi. Br. II. 684. b.
Oheň se dýmem po zemi vlekl. L. Mhla po
zemi se vleče. Bl. V. něco ulicemi. — co čím:
provazem. Dobrý kůň předkem seče a zadkem
vleče. Prov. Tč. — se čím kam. Řeka
svými vodami v moře se vleče. L. — se
(jak dlouho). Vleče se plášť, D., víno (vz
Vláčka), nemoc (dlouho trvá), zima, Ros.;
válka již za čtyři léta se vleče. V. Čas se
vleče, plouží, die Zeit schleicht. Dch. Hodiny
se vlekou. Šp. Vleče se jako sedm drahých
let (zdlouha), jako morová rána (zdlouha),
ako smola, ako slepý jašter. Us. Bda., Mt.
S. I. 98. Jaj, veďže sa vlečješ ako slimak
s droždiama. Na Slov. Šd. Chvála jako mlha
sě vleče. Hus III. 127. Od r. 1170. spor ten
stále se vlekl. Ddk. IV. 6. Co se vleče, ne-
uteče, zloděje Bůh najde přece. Vz Zločin.
Aufgeschoben ist nicht aufgehoben. Rb.,
Č., Mt, S., Koll. — se kde. V potoce voda
zvolna se vlekla. Br. — se kdy. To se
v rozličných časích vleče. Kom. Kteréžto
zajetí v rozdílných časích se vleče. BR. II.
6. b. — se při kom. Br. — se s kým:
s opilým. Us. — co, se jak. Len tak z nohy
na nohu sa vlekla. Dbš. Sl. pov. I. 181.
Okápalec vleče se okápale. V již. Mor. Šd.
Spor o investituru vleče se napořád ještě
co černá niť veškerou tehdejší historií ně-
meckou. Ddk. II. 445. Štěstí o berlách se