sb157-05 0..8296

740

zase v mě dušičku (okřál jsem po nemoci).
Arch. III. 41. (Šd. ). Řeka ta vlévala se do
moře u přístavu efeského Panormus řeče-
ného. Sš. II. 75. (Hý. ). — co kde jak. Kristus
v církvi tajemným způsobem vlívá dary
své milosti. Sš. II. 20. (Hý. ). — (kdy)
proč. Druh na druha v životě k ukřepení
a posileni nábožnosti blahodějně vlívá. Sš.

I. 116. (Hý. ). — co čím. (Ještěrka) jedu
jest plna a uštknutím svým jed vlévá. BR.

II. 13. a. — se komu kam. Byla bych
volala na svého tatíčka, ale sa mi vlila voda
do srdečka. Sš. P. 126. — co odkud kam.
Slunko od blankytu v kvítí oheň vlívá. Sš.
Bs. 14. Bůh vlévá lásku v srdce naše. D. —
V., Jel. Vím já, co se do něho vlévá (seč
může býti). Č. Vodu do rybníka v. Horkou
vodu na šaty v. Us. — co komu. Údům
život v. Us. — čeho kam. Vlej naň vody
(čásť, něco vody). Št.

Vlití, n., das Eingiessen, die Eingiessung,
der Einguss. Jel.

Vlítnouti, vz Vletěti.

Vlitý; vlit, a, o, eingegossen. Věc v. D.
— kam. Voda do nádoby v. Us. — V. =
vštípený, eingeflösst. — komu. Lidem ta
vážnosť jako vlitá jest. Br. — kam. Rozum
jest paprslek božské moudrosti v duše lid-
ské vlitý. Byl. Jed vlitý v církev svatú.
Chč. v Muš. 1880. 541.

Vliv, u, m., šp. prý m.: působení, úči-
nek, přičinění, moc a p., der Einfluss. V.
míti na něco šp. prý m.: působiti v něco.
Jaký v. ta věc má, šp. prý m.: jaký úči-
nek má, jak působí. V., slovo prý nečeské
m.: působiti v něco, přičiniti k něčemu.
Tak povídají rozliční brusiči. Ale slovo
vliv jest téhož kmene s dobrým slovem
vlévání (vz toto) a dobře tvořeno, tedy
můžeme i slova vliv dobře užívati, ovšem
i ostatních slov a obratů nahoře uvedených.
Slova vliv, vplyv a průziv jsou dobře tvo-
řena. Jejich kořeny jsou: li(-jati), ply(-ti),
zi(-jati, inf. zějati ve strb. a fontibus anti-
quioribus alienus est. Mkl. Lex. ). Při tvo-
ření subst. od těchto kořenův otevřených
příponou í> zamezen hiat hláskou v (srov.
(zabí-v-ati a zabí-j-eti m. -ati) jako v strb.
izlivb, přilivb, slovin. liv, zaliv, doliv, naliv,
počiv, nbulh. zaliv, mlrus. załyv, rus. zalivb,
izvivB (koř. vi), počivB., adj. čivB, čes. zá-
liv, příliv, odliv, doliv, doliv-ka; strbulh.
pokryvb, nbulh. pokriv-B = čes. pokrývka,
rus. podmyvb, naplyvB., proryvb, pol. na-
płyv, vpłyv, hluž. kryv. Prk. V. okolí,
púdy, vodstva, výšky. Stč. V. přítažnosti
sluneční a měsíční, místní či lokalní. Stč.
Zmp. 90., 543. Podléhati něčímu vlivu;
vlivu nabývati. Mus. 1880. 263., 476. Vliv
jeviti v něco, na něco. Nz. Cf. Brs. 2.
vyd. 257. Měl veliký vliv (na něm se vše
otvíralo a zavíralo. Prov. ). Pk. Za příkla-
dem a vlivem německým rozdílové stavů
již tehdáž ve vlasti naší určiti byli. Pal.
Rdh. III. 103. Uhry zůstávaly prázdnými
všeho cizího vlivu, mohouce tudíž vedlé
přirození svého se zvelebovati; Jediné vli-
vem Ekharda stalo se, že při biskupství
se zachoval; Jaromír nedosáhl nikdy více
moci a vlivu a zemřel úkladnou smrtí r.

1038. Ddk. II. 59., 61., 77. (140., 256., 261.,
285., 466., IV. 79., 98., 187., 188. ). Leč onen
list byl beze hlubšího vlivu; Jiní vyklá-
dají ta slova o vniterném vlivu; Veškeren
v. Pavlův při spisování evangelia Lukova
byl prostředečný; Saduceové vlivem svo-
jím ve vyšších kruzích nemálo mocni byli;
Blastus tento jistě nějaký v. měl u krále;
Muži ti nemalý na církev v. vyvírali. Sš.

I. 155., II. 31., L. 3., 45., 146., Sk. 184. (Hý. ).
Vlívati, vz Vlíti.

Vlivný, einflussreich. Všechna místa
vlivná svými nášlapníky osadili. Sš. Sk.
46. (Hý. ).

Vlk, a, m., vlček, čka, vlčák, a, m.;
vlčice, e, f. (= vlčí samice); vlče, ete, vl-
čátko, a, n. (mladý vlk). Vlk, pl. vlci, v ob.
mluvě: vlci. V. slove také zimní slavík. Šp.
Pol. vilk, rus. volk, srb. vuk; MV. vilk. Jg.
V., kořen varg (lacerare), valk (trahere),
skr. valka, varka, goth. vulfs, vulfas, strsl.
vblkb, lit. vilkas, lat. lupus, řec. kvnoc, něm.
der Wolf. Schl. Cf. Gb. Hl. 27., Šrc. 35.,
Fk. 397., 609., Bdl. Mtc. 1880. 10. U my-
slivců slove: lesní pes. Šp. V. obecný, lu-
pus vulgaris, černý, 1. Lycaon, bílý, hřívatý,
mexický, 1. jubatus s. mexicanus. Vz S. N.,
Frč. 392., Schd. II. 401. V. stepní. Vz Schd.

II. 501., 402. O dělání jam na vlky vz Zř.
zem. Jir. 22. V. vyje. Kom. Železa, tenata
na vlky. D. Vlk sápá (trhá), se těká (ist
läufig); vlky lapati, honiti, loviti, stříleti,
štváti; oštěp, pasť, lov, honba, truhlík na
vlky; vytí vlků. Šp. V. s vlky vyje. Jeden
je liška, druhý je vlk (nikomu z nich ne-
věřiti). Dch. Od zlého člověka vzdaluj se
jak ovca od vlka; Čo má masar v jatce
zabiť, to v. neuchopí; Nesplodzuje vlk ba-
rana ani medvěd vtáka; Ťažko ovci bojo-
vať naproti vlkovi. Na Slov. Té. Jeden v.
do mnohých ovec směle se oddává, nebo
ví, že proti němu žádná nepovstává; Vlk
v ovčí koži psoty namnoží. Na Mor. Tč.
Kam's dal štyry ovce? Milý ty můj pane,
přišel mně vlk na ně; Vrána liči (počítá,
kolik pecnů) a na vilka křiči: Počkej vilku
na maličku chvilku. Vilk nečeka, do lesa
utěka. Sš. P. 133. 742. (Tč. ). Nikda vlk
vlkovi nevyklal; Čo vlčko ham, to je už
tam. Mt. S. I. 98.. Nebude z vlka bera-
nina. Ib. I. 129. Čo je vlkovi najpodobnějšô?
Vlčica. Nesúci iba vlkom na újesť. Ib. I.
139., 92. Chcel by mať aj vlka sytého, aj
barana celého; I v. sytý i baran celý. Mt.
S. Když v. zemře, nenosí ovce smutek. Hnš.
Dravého vlka do vlastního ovčince pustiti;
Jako hltaví vlci vrhli se rytíři na bezbranný
lid. Ddk. II. 391., IV. 107. (Tč. ). Já mu
jistě nic za zlé nemám, že nechtěl vlka
kousat (do nebezpečenství se vydati). Žer.
17. Co nad vlky ukrutnějšího, co dravěj-
šího? Žal. 116. Jakž sě k stádu vlk při-
prne, každé skotě strachy trne. Anth. I. 34.
Po uhersku vlka volati jest v útěku spásy
hledati. Pal. Dj. III. 2. 442., III. 3. 306. Co
jest nad vlky dravějšího? co obžernějšího?
a co nesytějšího? Ż vlka hltavého ovečkou
učiněn. BR. II. 45. a., 577. a. Narodil se's
malý, abys mne učil vlky z kamnovce vy-
hánět (vz doleji). Rubeš. Vlk sní i bratra