sb157-05 0..8296

743

Vlkojedý = rozjídavý, krebsartig, fres-
send. V. vřed. Ja.

Vlkolácký. Cf. Vlkolák. Poznala, že je
ve v-kých rukách. Dbš. Sl. pov. I. 205.

Vlkolák, a, m., vz Vlkodlak. Dbš. Sl.
pov. I. 201.

Vlkoň, ě, m., osob. jm. NB. Tč.

Vlkonice, dle Budějovice, Wlkonitz, ves

a) u Vimberka, b) u Horažďovic. Arch. III.
500.. PL., Tk. III. 50. Vz Blk. Kfsk. 38.,
155.

Vlkonín, a, m., ves. Tf. 287. — V., jm.
lesa. Dch.

Vlkopesy, Volfímce, Wolfschlinge, ves
v Litomř. Vz Blk. Kfsk. 561.

Vlkoprdy, dle Dolany, kopec u Rožnova
na Mor.

Vlkosovice, dle Budějovice, Wlkosowitz,
ves u Tábora. PL. Vz Blk. Kfsk. 850.

Vlkoš, e, m., Wlkosch, ves a) u Kyjova,

b) u Přerova. PL. — V., osob. jm. Tk. V.
145.. 178.

Vlkoška, y, f. = strán a polnosti na ní
u Vsetína. Vck.

Vlkošov, a, m., Wilkischau, ves u Ma-
netína, vz S. N.; Wilkischen, ves u Stříbra.
PL. Vz Blk. Kfsk. 448.

Vlkouš, e, m. V. zubatý, anarrhichas
lupus, ryba. Vz Frč. 297.

Vlkov, a, m., Wolfsberg, ves u Podě-
brad, vz S. N., Arch. III. 484.; Wilkau, ves
u Horosed; Wlkau, ves u Vel. Meziříčí;
Wlkow, vsi a) u Dubé, b) u Divišova, c)
u Budějovic, d) u Veselého, e) u Nové
Paky, f) u Chlumce n. Cidl., g) u Uhlíř.
Janovic, h) u Rokycan, i) u Letovic. Vz
Blk. Kfsk. 1449.

Vlková, é, f., Wlkowa, samota u Smiřic;
Schlesisch-Wolfsdorf, ves u Oder. PL. —
V. z Kvítkova Alžběta. Vz Blk. Kfsk.
1449., 61.

Vlkování, n., vz Vlkovati.

Vlkovatěti, ěl, ění. Strom vlkovatí = ve
vlky vyrůstá, bekommt Räuber, Nebenschöss-
linge. Kom. Did. Cf. Vlk. Tvář, nos v-tí,
wird lupös. Nz. lk.

Vlkovati = na vlku (stroji) vlnu čistiti,
čechrati, mit dem Wolf (Maschine) die Wolle
lockern. Vz Vlk. Techn.

Vlkovec, vce, m., Wlkowetz, ves u Be-
nešova v Budějovsku. PL.

Vlkovice, dle Budějovice, Wilkowitz, ves
u Plané; Wlkowitz, ves u Lišova; Mährisch-
Wolfsdorf, ves u Fulneka. PL. Vz Blk.
Kfsk. 657.

Vlkovitý, na způsob vlka, wolfsartig. —
V. = žravý, nesytý, gefrässig. Ros.

Vlkovna, y, f., vlkovina, jáma na vlky,
Wolfsgrube, t. Us. Šp.

Vlkovský, Wlkowsky, dvůr u Milína.
PL.

Vlkovský dvůr, Leitoraischler Hof, dvůr
u Litomyšle. PL. V. hájovna, Wlkauer
Hegerhaus, na Mor. Tč.

Vlkový, Wolfs-. V. pec či kusová, der
Stückofen. Nz. Obřezá se... na tej j istej
vlkovej kose. Výb. I. 819. Lepšé sú zuby
v-vé nežli jazyk ludský. Na Beskyd. Tč.

Vlkovyj, e, m. = kdo při honbě na vlky
napodoboval vytí vlků. Šp.

Vlksa, y, m., osob. jm. 15. stol.

Vlksice, dle Budějovice, ves v Milevsku.
Vz S. N., Blk. Kfsk. 155.

U Vlků v Praze. Vz Tk. II. 141.

Vlků mlýn, Wolfsmühle, u Dačic. Tč.

Vlky = lopún, lopuch, lappa, die Klette,
rostl. Slb. 413.

Vlkýš, e, m., Wilkischen, ves u Stříbra.
Vz S. N., Blk. Kfsk. 358.

Vln, u, m. = vlnění, das Wogen. Vrch.

1. Vlna, vlnka, vínečka, y, f. = srsť
ovčí. V. V., strněm. volla, lit. vilna, skr.
urna (m. varnâ z vr = var, tegere), *í>oc,
t (j mv, lana, die Wolle. Schl. V. jest druh
vlasů či chlupů krátkých, měkkých, kade-
řavých. Jg. V. zvířecí jest srsť, která svou
kudrnatostí se hodí li předení a plstění;
hlavně srsť ovčí a kozí. Vz S. N. Vlna =
druh chlupů dlouhých měkkých více nebo
méně zprohýbaných, hustých, snadno však
oddělitelných. Rst. 515. Cf. Schd. II. 157.
V. = ostřížené roucho. Exc. V. střižená
(rouno), Reš., mrskaná, vymrskaná, vybitá,
Ros, ovčí, kozí, Kom., dlaka (vlna málo ka-
deřavá a tvrdší), Nz, hrubá, tenká, anglická,
berlínská, hamburská, česaná, vyrovnaná,
hebká, jadrná, dobře chumáčená, obecná,
jednostřižná, dvoustřižná (podzimní, zimní),
rozštěpená, splstěná, pružná, skroucená, hla-
dová n. umořená, ostrá a stonkovatá, mastná,
ploská, prymkářská (Posamentirwollgarn),
harasová, kastorová, lesklá, odstínová, drs-
natá, psí; nejspodnější na nohou ovcí: kajda;
ušlechtěná, Šp., albanská, angorská, beranní,
cápová (cápovice, Zakelwolle), skopová (Ham-
mel-), červená, česaná, česká, čištěná, flaman-
tinská, jará, jehněčí, jirchářská, kažmírská,
kloboučnická, polská, kozí, letní, merinová,
nečistá, ovčí, panská, praná, pěkná, pro-
střední, pruská, se scíplých n. padlých ovcí,
s lysinek, sprostá s ročňátek, střižná, srb-
ská, uherská, vemenní, venkovská, vikunní
(Lamm-), zastřižená, zdechlinná, zimní. Kh.
V. hallská (Haller Wolle) na pletení noha-
vek (sepředená bavlna). Šd. Chlupy od
vlny. Reš. Trh na vlnu. D. Dílo z vlny.
Reš. Práce s vlnou. D. Žok, hyžle (die Woll-
kratze), prádelna na vlnu; chundel, vzor
vlny; obchod s vlnou. Šp. Vlnu stříhati,
čistiti, přebírati, česati (D. ), čechrati (Reš. ).
Us. V. česá se (myká se) a krumpluje se,
přede se od přadlí vlny. Kom. Vlnu šlehati,
mrskati, bíti, sraziti, Us., tisknouti, barviti.
Nz. V. se barví zelení jodovou. Vz Prm.
III. č. 13. a násl. Vlna se valchuje, česá a
přistřihuje. Š. a Ž. Klobouk z jadrné vlny,
ze zadní vlny. Us. Šd. Jedú kupci od Hu-
lína a ptajú sa, po čem vlna. Po dvacíti,
po třicíti, poďte kupci kupovati. Brt. P. 28.
Dobře, že pán Bůh svini vlny nedal, žeby
jí čistě chovati neuměla. Mnoho výčesků
(vřesku), málo vlny. Jest vlny na koze,
jako chlupů na žábě. Jiný nové sobě vy-
mýšlí otázky o vlně kozí. Jel. Enc. m. 6..
Více křiku nežli vlny. Žena silná hledala
vlny a lnu a dělala jest v múdrosti rukú
svú; ruku svú vztáhla k silnému dílu a
prstové její drželi sú vřeteno. Hus III. 165.
Je z každej vlny, ene z dobrej ni (říkají
o ničemníkovi). U Opav. Klš. Vz Kozí,



	743

	Vlkojedý = rozjídavý, krebsartig, fres- send. V. vřed. Ja. Vlkolácký. Cf. Vlkolák. Poznala, že je ve v-kých rukách. Dbš. Sl. pov. I. 205. Vlkolák, a, m., vz Vlkodlak. Dbš. Sl. pov. I. 201. Vlkoň, ě, m., osob. jm. NB. Tč. Vlkonice, dle Budějovice, Wlkonitz, ves a) u Vimberka, b) u Horažďovic. Arch. III. 500.. PL., Tk. III. 50. Vz Blk. Kfsk. 38., 155. Vlkonín, a, m., ves. Tf. 287. — V., jm. lesa. Dch. Vlkopesy, Volfímce, Wolfschlinge, ves v Litomř. Vz Blk. Kfsk. 561. Vlkoprdy, dle Dolany, kopec u Rožnova na Mor. Vlkosovice, dle Budějovice, Wlkosowitz, ves u Tábora. PL. Vz Blk. Kfsk. 850. Vlkoš, e, m., Wlkosch, ves a) u Kyjova, b) u Přerova. PL. — V., osob. jm. Tk. V. 145.. 178. Vlkoška, y, f. = strán a polnosti na ní u Vsetína. Vck. Vlkošov, a, m., Wilkischau, ves u Ma- netína, vz S. N.; Wilkischen, ves u Stříbra. PL. Vz Blk. Kfsk. 448. Vlkouš, e, m. V. zubatý, anarrhichas lupus, ryba. Vz Frč. 297. Vlkov, a, m., Wolfsberg, ves u Podě- brad, vz S. N., Arch. III. 484.; Wilkau, ves u Horosed; Wlkau, ves u Vel. Meziříčí; Wlkow, vsi a) u Dubé, b) u Divišova, c) u Budějovic, d) u Veselého, e) u Nové Paky, f) u Chlumce n. Cidl., g) u Uhlíř. Janovic, h) u Rokycan, i) u Letovic. Vz Blk. Kfsk. 1449. Vlková, é, f., Wlkowa, samota u Smiřic; Schlesisch-Wolfsdorf, ves u Oder. PL. — V. z Kvítkova Alžběta. Vz Blk. Kfsk. 1449., 61. Vlkování, n., vz Vlkovati. Vlkovatěti, ěl, ění. Strom vlkovatí = ve vlky vyrůstá, bekommt Räuber, Nebenschöss- linge. Kom. Did. Cf. Vlk. Tvář, nos v-tí, wird lupös. Nz. lk. Vlkovati = na vlku (stroji) vlnu čistiti, čechrati, mit dem Wolf (Maschine) die Wolle lockern. Vz Vlk. Techn. Vlkovec, vce, m., Wlkowetz, ves u Be- nešova v Budějovsku. PL. Vlkovice, dle Budějovice, Wilkowitz, ves u Plané; Wlkowitz, ves u Lišova; Mährisch- Wolfsdorf, ves u Fulneka. PL. Vz Blk. Kfsk. 657. Vlkovitý, na způsob vlka, wolfsartig. — V. = žravý, nesytý, gefrässig. Ros. Vlkovna, y, f., vlkovina, jáma na vlky, Wolfsgrube, t. Us. Šp. Vlkovský, Wlkowsky, dvůr u Milína. PL. Vlkovský dvůr, Leitoraischler Hof, dvůr u Litomyšle. PL. V. hájovna, Wlkauer Hegerhaus, na Mor. Tč. Vlkový, Wolfs-. V. pec či kusová, der Stückofen. Nz. Obřezá se... na tej j istej vlkovej kose. Výb. I. 819. Lepšé sú zuby v-vé nežli jazyk ludský. Na Beskyd. Tč. Vlkovyj, e, m. = kdo při honbě na vlky napodoboval vytí vlků. Šp.	Vlksa, y, m., osob. jm. 15. stol. Vlksice, dle Budějovice, ves v Milevsku. Vz S. N., Blk. Kfsk. 155. U Vlků v Praze. Vz Tk. II. 141. Vlků mlýn, Wolfsmühle, u Dačic. Tč. Vlky = lopún, lopuch, lappa, die Klette, rostl. Slb. 413. Vlkýš, e, m., Wilkischen, ves u Stříbra. Vz S. N., Blk. Kfsk. 358. Vln, u, m. = vlnění, das Wogen. Vrch. 1. Vlna, vlnka, vínečka, y, f. = srsť ovčí. V. V., strněm. volla, lit. vilna, skr. urna (m. varnâ z vr = var, tegere), í>oc, t (j* mv, lana, die Wolle. Schl. V. jest druh vlasů či chlupů krátkých, měkkých, kade- řavých. Jg. V. zvířecí jest srsť, která svou kudrnatostí se hodí li předení a plstění; hlavně srsť ovčí a kozí. Vz S. N. Vlna = druh chlupů dlouhých měkkých více nebo méně zprohýbaných, hustých, snadno však oddělitelných. Rst. 515. Cf. Schd. II. 157. V. = ostřížené roucho. Exc. V. střižená (rouno), Reš., mrskaná, vymrskaná, vybitá, Ros, ovčí, kozí, Kom., dlaka (vlna málo ka- deřavá a tvrdší), Nz, hrubá, tenká, anglická, berlínská, hamburská, česaná, vyrovnaná, hebká, jadrná, dobře chumáčená, obecná, jednostřižná, dvoustřižná (podzimní, zimní), rozštěpená, splstěná, pružná, skroucená, hla- dová n. umořená, ostrá a stonkovatá, mastná, ploská, prymkářská (Posamentirwollgarn), harasová, kastorová, lesklá, odstínová, drs- natá, psí; nejspodnější na nohou ovcí: kajda; ušlechtěná, Šp., albanská, angorská, beranní, cápová (cápovice, Zakelwolle), skopová (Ham- mel-), červená, česaná, česká, čištěná, flaman- tinská, jará, jehněčí, jirchářská, kažmírská, kloboučnická, polská, kozí, letní, merinová, nečistá, ovčí, panská, praná, pěkná, pro- střední, pruská, se scíplých n. padlých ovcí, s lysinek, sprostá s ročňátek, střižná, srb- ská, uherská, vemenní, venkovská, vikunní (Lamm-), zastřižená, zdechlinná, zimní. Kh. V. hallská (Haller Wolle) na pletení noha- vek (sepředená bavlna). Šd. Chlupy od vlny. Reš. Trh na vlnu. D. Dílo z vlny. Reš. Práce s vlnou. D. Žok, hyžle (die Woll- kratze), prádelna na vlnu; chundel, vzor vlny; obchod s vlnou. Šp. Vlnu stříhati, čistiti, přebírati, česati (D. ), čechrati (Reš. ). Us. V. česá se (myká se) a krumpluje se, přede se od přadlí vlny. Kom. Vlnu šlehati, mrskati, bíti, sraziti, Us., tisknouti, barviti. Nz. V. se barví zelení jodovou. Vz Prm. III. č. 13. a násl. Vlna se valchuje, česá a přistřihuje. Š. a Ž. Klobouk z jadrné vlny, ze zadní vlny. Us. Šd. Jedú kupci od Hu- lína a ptajú sa, po čem vlna. Po dvacíti, po třicíti, poďte kupci kupovati. Brt. P. 28. Dobře, že pán Bůh svini vlny nedal, žeby jí čistě chovati neuměla. Mnoho výčesků (vřesku), málo vlny. Jest vlny na koze, jako chlupů na žábě. Jiný nové sobě vy- mýšlí otázky o vlně kozí. Jel. Enc. m. 6.. Více křiku nežli vlny. Žena silná hledala vlny a lnu a dělala jest v múdrosti rukú svú; ruku svú vztáhla k silnému dílu a prstové její drželi sú vřeteno. Hus III. 165. Je z každej vlny, ene z dobrej ni (říkají o ničemníkovi). U Opav. Klš. Vz Kozí,