sb157-05 0..8296

753

Bystrá v. Dch. Znal Kristus v. pohanů. Sš.
I. 140. V. usně. Šp. Vnitřní v. Dk. P. 111.

Vnímavý = rád vnímající, empfänglich,
fassend. V. duch, mysl. Mus. I880 363., 146.,
486. — pro co. Srdce pro krásoty při-
rozenosti v. Kamar.

Vnislav, a, m., osob. jm.

Vniter, vnuter, drin, im Innern. Na Slov.
Koll. I. 345.

Vniterně, vz Vnitřně.

Vniterní, vz Vnitřní.

Vniternosť, i, f., die Innigkeit. Nz. Učení
všecka zavírám, v-sti želejí. Slov. ps. (Tč. ).
Vz Vnitřnosť.

Vnití, n., das Eingehen. Sal.

Vníti = vjíti, vz Vejíti. Hr. rk. 468.,
Bž. 50. Nenieť dóstojen sěm vníti. Pass. 29.
(Hý. ). Dvaja zostali pri bráne a druhí vnišii
dnu (dovnitř). Lipa. 338. Tak vnišel ako
dáky duch. Mt. S. I. 96. — kam. Nedá mu
vníti u vaše domy. BO. A to jemu jmá ve
dsky vníti. aby toho žádný přietel nemstil.
Arch. II. 91. Pane, staloť se jest, jakož's
přikázal, a ještě miesto jest, v něž mohú
zvaní vníti. Hus II. 255. Vnišol do hostince.
Dbš. Sl. po v. I. 3 — V., vz Vnímati.

Vnitr, u, m., nové m.: vnitř, vnitřek. Ve
vnitru. Mus. VIII. 436.

Vnitř (z v-n-j-utř, kdež n předsuto po
předložce, vz Prk. Př. 15. ); suč. vňutř, Bž
10.; u Opavy posud. Klš.; adv = do věci,
v prostřed čeho, do něčeho, in das Innere,
hinein, herein, einwärts. Všed v. Ben., Br.
V. — V. = ve věci, u prostřed čeho, innen,
inwendig, innerlich, innerhalb. Chléb má
střídu v. dírkovanou; Zevnitř kůra, v. lyka
jsou. Kom. V. i zevnitř lichota. Prov. Mus.
Povrch je hezký, ale u v. to nestojí za nic.
Dch. Při tolikerých živlech rozkladu u v.
i zevně byla nejnutnější potřeba toho Ddk.
IV. 117. Jen zevnitřní nebývá u vnitř týž.
Shakesp. Tč. Vnitř hoříc, zevnitř mrznouc.
Žer. 311. Byl u vnitř plac prázdný až do
druhé zdi. V. Když pravě sami se v. spa-
tříme, shledáme v pravdě, že větčie strana
z nás křesťanóv modloslúžením jest zprz-
něna; To bývá zjevně, neb v. hlasem neb
jinými znameními čitedlnými; Ač ten, jenž
jest zevnitř nás člověk, boří se a hyne,
však ten, jenž v. jest, obnovuje se den ote
dne; Hledáš-li kterého miesta vysokého neb
miesta svatého, v. daj chrám Bohu; Aniž
jest pochybenie, by ho v. nenaučil milo-
stivý spasitel, jakož ho zevnitř naučil; Hlas
ovčí jest: Budete hřiechóv zbaveni! v. hl-
tánie žádosť, aby dali penieze; Ten vás v.
navštievě vydá svědectvie o mně. Hus I.
168., 93., 11. 7., 304., 11. 164., 169., 195. (Tč. ).
— S genit., innerhalb. V. kostela. V. Shřielo
se srdce mé vniutř mne. Žalt. wit. 38. 4.
(Č. ). V. i zevnitř města. Har. V. země ne-
sluší jeho ovšem hledati; Spojili se někde
v. země, snad u Plzně; Loupežné zástupy
uherské tak často v. země své spatřovali;
Prost jsa všeliké starosti u v. říše; Obce
Zábřeh atd. u vnitř této kotliny; Listinami
zjištěných dat o silnicích u v. země máme
ovšem velmi pořídku; Odpůrci způsobil ne-
pokoje u v. vlastní říše jeho. Ddk. II. 85.,
132., 145., IV. 97., 127.; 135., VI. 113. —

Se subst. s předložkou v. V. v domě. Ros.
Přijel v. do vlasti. BO. — V. má moc sub-
stant. a pojí se s předložkou. U v. nás jest.
Kram. U vnitř pukající (jako měchýříky
orlíčkův, vomějův); u v. prostý (jako ostěra
sleziníkův); u v. připevněný (jako prašníky
na svých nitkách). Rst. 515. V., z v., od
v (z vnitř liší se od: zevnitř = z venku).
Všecky tyto věci zlé pochodí z vnitř. V.,
z vnitřku. Br.

Vnitřek, třku a třka, m. = vnitřní čásť,
das Innere, Inwendige. V. kůže. Šp. Do
v-ka hleděti. V. Všecky tyto zlé věci po-
cházejí z v-ku. Br. U v-ku. Br. Do v-ku,
k v-ku země. Šm. Do vnitřka země. Dch.
V. osoby. Sš. L. 118.

Vnitřeně = vnitřně. Sl. ps. Šf. II. XIII.

Vnitřku = vnitř. D.

Vnitřně, na Slov. vniterně uvnitř, vnitř,
inwendig. Vnitřně a zevnitřně. Reš.

Vnitřní = co vnitř jest, u Opavy vňutřný,
Klš., na Slov. vniterný, der innere, innwen-
dige. Vnitřní místo, úd (jako srdce), myšlení,
moře (středozemní), V., hnutí, vnuknutí, pu-
zení, D., smysly, Kom., úhel. Sedl. V. bouře
mnou zmítá. Jg. V. sloh nerostu složených.
Vz Bř. N. 51. V. kůra, die Innenrinde; v.
ozubení, die innere Verzahnung. Šp. V.
příbuznosť dějů, Lep. Děj I. L, ústrojí státu,
Kř. Stat. 2., oběžnice, důvodnosť, Stč. Zmp.
166., 628., stav, byt říše, zmatky, rozbroje,
Šb. Stř. II. 40., 168.. nepokoj, cena spisu,
život. Mus. 1880. 64., 367., 425. Vnitřní po-
chody: myšlení, cit a j.; appercepce, vní-
mavosť, napětí. Dk. 1., 111., síla. Us. V.
planosť řeči, die innere Haltlosigkeit der
Rede; jazyk vnitřního jednání úřadů, innere
Verkehrssprache der Aemter. Dch. V su-
didla; Chtěl se zbaviti nepřátel vnitřních
již proto, že od cizích nebyl bezpečen. Ddk.
II. 155., 405. (Tč. ) Pro jeho vniterné vnu-
kání, die innere Eingebung. Proch. Dj. bibl.
I. 10. V. členové srovnalosti, t. interní. Šim.
80., Stč. Alg. 88. Ministerium vnitra nebo
minist. věcí nebo záležitostí vnitřních. J. tr.
Okraje vniterné oděvu toho podšity jsou
damízem a výložky či lemůvky stužkami
pěkně obtaženy. Sš. P. 761. Jen lesklá
jména mají knížat, za slávu zevní vnitřní
klopotu. Shakesp. Tč. Vniterný ukon du-
chový. Sš. J. 72. (Hý. ). V-ho pak očištění
dáti nemohu. BR. II. 13. b. Proto k naší
nemoci příslušie, aby náš čich i v. i ze-
vnitřní bodla, bolesť trápila....; Zjevná
věc jest, že jeho (boží) milosrdenstvie jest,
jemu v. a věčné; Protož jako proti zevnitř-
ním cizím nepřátelóm, též také proti vnitř-
ním domácím duší nepřátelóm učte se pilni
býti; Bude tam bolesť bez konce i v. v duši
i zevnitřní na těle; Pokušenie některé jest
v., jako když má člověk od těla hnutie
k smilstvie, ano ho nižádná věc k tomu
nevábí; Jsú i klécaví, že žádosti v. pravé
k Bohu a k dobrým skutkóm nemají. Hus
I. 293.. 294,, 468. II. 47., 87., 255.

Vnitřnosť, i, f., na Mor. vňutřnosť, Klš.,
na Slov. vnuternosť = jakosť vnitřního, die
Innigkeit. D. — V. = vnitřek, das Innere,
Inwendige. — Vnitřnosti = vnitřní částky
těla, střeva, drob, ťmláyyva, lat. viscera, die