sb157-05 0..8296

754

Eingeweide. V. = ústroje čidlové, dychací,
zažívací, močové, pohlavní, krevní, vz tato
slova a S. N., Droby. V. člověka, hovada,
Ros., zvířecí. V-sti žertvy (věštění z nich
u Římanů), vz Vlšk. 517. A v-sti mé po-
hnuly se ve mně. Pís. Šal. 5. 4. Tak mi
líto zástupu toho, až se ve mně v-sti po-
hybují. BR. II. 69. b. — V-sti = části vět-
šího celku, ku př. u tkadlcovského stavu:
cívka, člunek a p., u stroje: kotel, řemeny,
kola a p. U Žamb. Dbv.

Vnitřnostný = co u vnitř jest, innerlich.
V. semena žabinců či řas. Rst. 515.

Vnitro, adv., lépe: vnitřnosť, vnitřek.
Jg. Ministerium vnitra. J. tr. Zdáť se, že
směr této vojenské silnice byl z vnitra země
přes Hranice. Ddk. IV. 133. Tataři po všech
těchto cestách zaplavovali v. Moravy. Ddk.
V. 227. (Tč. ).

Vnitrocírkevnívěci, innerkirchliche Fra-
gen. Dch.

Vnitroeuropský, inneneuropäisch. V.
krajiny. Šb. Stř. I. 385., II. 58.

Vnitrokloubní, v zool. endomerida, pl.
Nz.

Vnitropupí, n., omphalodium, der Nabel-
grund, der Grubengrund. Nz.

Vnitrorakouský, innerösterreichisch. V.
země: Rakousy dolní a horní, Salcbursko,
Tyroly s Vorarlberkem, Štýrsko a Koru-
tany. Kř. Stat. 5., Ddk. VI. 54.

Vnitrosdílný. V. znamení (na železných
drahách), das Interkommunikationssignal.

Vnitrozemec, mce, m., der Binnenländ-
ler Dch.

Vnitrozemí, n., das Binnenland. Šb.

Vnitrozemní jezero, der Binnensee. Dch.
V. hory, Mittellandsgebirge. Nz. Vz Vnitro-
zemský.

Vnitrozemský = vnitrozemní, mittellän-
disch, Binnen-. V. clo, jezero, moře, obchod,
plavba. Nz. V. teplota, žár, podnebí, kra-
jiny, voda. Stč. Zmp. 508., 509., 552., 619.,
749.

Vnitřplodník, u, m., endocarpon, rostl.
lišejník. Rostl. I. 274. a.

Vnitřplodný = plod vnitřku mající, endo-
carpeus. Rosti. I. 77. a.

Vniutro-, Binnen-. Na Slov. Ssk.

Vniuž, vniž, zastr. = jako. Jir., Výb. I.
46., 145., 163. Cf. Vňuž, Vniž. Bž. 216.

Vniveč (ne: v nivec), akkusativ; vni-
včem, lok. Zde jest předložka v zdvojena:
v-ni-ve(v)-č ( č = če = co) = v nic, in Nichts.
D., T., Bž. 55. V. něco obrátiti. D., Solf.
Proti sv. Petru vnivčemž zvítěziti nemohl.
Leg. V. se neplésti. Arch. II. 239. (Šd. ).
Ach, veru že nás zlostná macocha na vni-
voč priviedla. Na Slov. Dbš. Pov. IV. 50.

Vniž, vniuž, zastar. V. = ve kterouž, in
welche. Vniužto dobu se súmrači. St. skl.
V. i. e. měru = jako, als wie. V. pták =
jako pták. St. skl. Oklučiuce ny vňuž vlci
ovce. Rkk. V. vůl = jako vůl. Výb. I. 145.,
163. Jazyk mají vniž meč v sobě; Vniž roj;
Kdaž jsú měkci vniž mák zralý; Pyrop
svieti vniž plameň; Mútě sě (piesek) vniž
moře samo. Alx. V. v. 210. (HP. 6. ), v. 1044.,
v. 1092. (HP. 27. ), v. 1551. (HP. 38. ), v. 2179.
(HP. 53. ).

Vnočiti (stupňováno z vniknouti, Gb. Hl.
141. ), il, ení, zastr. = vraziti, doraziti, ein-
dringen. — kam. Ač který pes k němu
vnočí. Alx. V. v. 1626. (HP. 39. ). Na nebe
má oči a do blata vnočí. Prov. Tč. Hlavu
do stěny v. Na Ostrav. Tč. To husté jich
(těch slov) opětováni má slova ta tím hlou-
běji v., vhloubiti do útroby naší. Sš. J. 108.
(Hý. ). Vsie sě vzmuži, vsie v Tatary vnoči.
Rkk. 50. — kam jak. Vojmír vnoči na ně
chrabrú rukú. Rkk. 23. Obouma nohama
do hnoja v.; S pravdou na koho v. Na
Ostrav. Tč.

V ňom, v ob. mluvě m.: v něm. Vz On.

Vnoření, n., die Immersion. J. tr.

Vnořený; -en, a, o, eingetaucht. — kam:
do vody. Us.

Vnořiti, il, en, ení = pohřížiti, eintau-
chen; vkrásti se, sich einschleichen. Jir. —
co kam. Hlavu do vody v., eintauchen,
einsenken. Tč. — se kam. Gore ptencem,
k nimže zmija vnori (hoře ptákům, k nimž
zmije vnoří). LS. v. 95. Vz Bdl. Obr. 139.
Pan Tadeáš jen v obraz sousedky se vno-
řil; Ve chladné proudy se vnoří. Kká. Td.
32., 88.

Vnosení, n., das Hineintragen.

Vnosený; -en, a, o, eingetragen. Bern.

Vnositel, e, m., der Eintrager. Jg.

Vnositi, vz Vnésti.

Vnoska, y, f., ein eingeschobener Satz.
Cvičení mluvnická jsou: přeměnky, periody
se vnoskami atd. Kom. Cf. Věta, Vsuvka.

Vnouče (šp. vnouče), ete, n., vz Vnuk.

1. Vnouček, vz Vnuk.

2. Vnouček, čka, m., osob. jm.

Vnoukati, vnouknouti, eingeben, einflös-
sen (ins Herz). Dch. — co komu. Us. Tč.
Cf. Vnuknouti.

Vnově, von neuem, neuerdings. Kterýžto
mlýn jsme nyní v. ustavili; Abychom jim
jeden jarmark v. vysaditi ráčili. Listy z let
1482. a 1651. (Tč. ). Vedena jest voda stru-
hami v. zdělanými. Dač. II. 3. Své v. zí-
skané apoštoly. BR. II. 40. b. V. krstiť =
z nova křtíti. Slov. let. III. 119.

Vnucení, n., das Aufdringen. Us.

Vnucenosť, i, f., die Aufgedrungenheit.
Dch.

Vnucený; -en, a, o, aufgedrungen. Toto
vnucené nástupnictví bylo příčinou svrchu
dotčených schůzek. Ddk. III. 88.

Vnucovati, vz Vnutiti.

Vnučátko, a, n., vz Vnuk.

Vnuček, čka. m., vz Vnuk.

Vnučka, vz Vnuka.

1. Vnuk (ne: vňuk), a, vnouček (zastr.
vnuček), čka, vnučiček, čka, m., vnouče,
ete (zastr. vnúče), vnoučátko, a, n. = syn
mého syna nebo dcery, der Enkel. V., MV.
Vnuk v obecné mluvě, taky na Mor. Tč.
Otec stojí, syn mu visí, vnúče po svete
robí bláznov (peň, hrozen, víno). Mt. S. I.
139. Čo pradedo ztratil, v. navrátí. Na Slov.
Tč. V. Joziášův. BR. II. 6. b. Od svých
vnúčat. Půh. II. 405. To písmo móž i vnú-
čatóm sě dostati. Hus I. 54. — V. = sy-
novec, synovkyně, neť, der Neffe, die Nichte.
O ty můj milý synu a vnuku! já jsem tvé
matky bratr a tobě ujec vlastní. Biancof. 96.