sb157-05 0..8296

755

2. Vnuk, u, m. = vnuknutí, die Einge-
bung. Milosť vnuku vniterného; Proroci
vnukem ducha sv. mu předpovídali; Kdo
si všímá toho vnuku vniterného, ten při-
chází ke mně. Sš. Sk. 136., 237., J. 110.
(Hý. ).

1. Vnuka, vnučka, vnučička, y, f. =
synova n. dceřina dcera, vnukyně, die En-
kelin. V. — V. = synovkyně, neť, die Nichte.
Jedna vaše vnučka má býti korunována
královnu. Biancof. 108. Nebo jmieše vnuku
jeje. Alx. M. v. 32. (HP. 90. ). Vz Vnuk.

2. Vnuka, y, f. = druh knedlíků v mlíce
vařených, die Nocke. D. Vlasky: gnocco.

Jg.

Vnukání, n,, die Eingebung. Slovem bo-
žím nerozumí vniterná v.; Naučí pak duch
sv. vnitrným v-ním a neviditelným vléváním
pravdy; V-ním ducha sv. se říditi. Sš. J.
94., 236., II. 61. (Hý. ). Někteří v. ďáblovu
to přičítají. BR. II. 127. h. Z božího vnu-
kání (vnuknutí). Kom. Vnitřní, přirozené
v. D.

Vnukaný; -án, a, o, eingegeben (in den
Sinn, ins Herz). Dle smyslu duchem svatým
v-ného. Sš. II. 61.

Vnukati, vz Vnuknouti.

Vnuknouti, knul a kl, ut, utí; vnukati,
vnoukati, vnukávati, vnukovati = znamení
dáti, kynouti; v mysl dáti, učiti, Jg.; vnik-
nouti, eindringen. — čím: okem (znamení
dáti). V. — komu čím (aby). Tím nám
vnuká, abychom nad jeho rodinou drželi
ruku. Sych. Vnukali jim, aby milovali spra-
vedlnost'. V. — co komu (v mysl dáti):
radu. V. V. někomu lásku. Us. Dch. Tento
neobyčejný muž vnuknul našemu Břetislavu
mnohou dobrou myšlénku; Čím těžší pří-
stup k lásce, tím prudčeji oheň vnuknul
milujícímu syn Veneřin; Jemu teprve ta
idea musela býti vnuknuta. Ddk. II. 105.,
108., V. 352. Ježíš spasitelná myšlení nám
vnuká: Prorok vyučoval jenom to, co mu
duch sv. vnukal; Duch sv. vnuká nám
modlitbu tu dětinnou, vroucnou a něžnou.
Sš. L. 178., I. 124, II. 46. (Hý. ). Což vám
ďábel vnuká, to s chutí mluvíte. BR. II.
331. a. — jak. Ješto skrze ducha sv. byl
prorokovi slova ta vnuknul. Sš. L. 60. —
Ros, Jel, Reš. — kam. Abychom v pokoj
a mír vnuknúce. Záp. vol. Jiř. za spr. (Č. ).

— co kam. Dobré v srdce v. Kor. V žá-
dosť v. Jel. Do útlého srdce všechny ctnosti
vnukala. Us. V každou z nich tvá ruka
obraz slunka vnuká. Sš. Bs. 2. — s inft.
Nebo zlí duchové vnukají hříchy činiti. V.

— že. Volá nás vnukaje nám, že nadarmo
nebojujeme. V. Jako by mu byl duch boží
vnuknul, že... Ddk III. 119. — co komu
kam: do srdce. Us.

Vnuknutí, n.. die Eingebung, Inspira-
tion (vdechnutí, v mysl vmítání). Z tvého v.
V. Z vlastního v. (sám od sebe). D. Z do-
brého v. mu pověz své příčiny. Us. Tč.
Duch sv. pravil k Filippovi vnitrním vnuk-
nutím. Sš. Sk. 103. Tři jsú věci, jimiž plní
se hřiech: v-tie, libosť a přivolenie; buď
pamětí neb tělestnými čichy. Hus I. 347. V.
božské. Němc. Z božího v. to pochází. Ros.

— V. = co vnuknuto jest, das Eingeflösste,

der Gedanke. Dobré v. mu na srdce přišlo.
Kram. — Solf., Boč.

Vnuknutý; -ut, a, o, eingegeben, inspi-
rirt. V. myšlénka. Us. Dch.

Vnukovství, n., die Elnkelschaft (vlast-
nosť vnukova). Bern.

Vnukovstvo, a, n., die Enkel.

Vnukový; vnukův, -ova, -ovo, dem Enkel
gehörig. Jel.

Vnukyně, ě, f. V. Vz Vnuka.

Vnušiti, il, en, ení, vnušovati = v uši
pojati, pustiti, řj'wTí«C"etfi9-«ř. — co. Vnušte
slova moje; Aby vnušili slova, co jim říci
hodlá. Sš. Sk. 23. (Hý. ).

Vnuter = vnitř, einwärts, hinein. Na Slov.

Vnuterne = vnitřně. Na Slov.

Vnuterní = vnitřní. Na Slov.

Vnuternosť, i, f. = vnitřnosť. Na Slov.

Vnutiti, vnuť, tě (íc), il, cen, ení; vnu-
covati, vnutívati, einnöthigen, aufdringen,
einzwingen. Jg. — co, se komu (jak).
Protestanté proti vší mluvitosti slovu tomu
vnucují smysl... Sš. II. 57. (Hý. ). V. ně-
komu něco domlouváním. Us. Chtěl mu v.
domnění, že... Dch. Když nechce, co byste
se mu vnucoval. Us. Šd. Vnutil mi to. Us.
Vnucuje se nám myšlénka, zdali...; Se
strany české přímo mu vnucena příležitosť
ku provedení zásady tuto vyslovené. Ddk.
III. 271., IV. 81. (Tč. ). Víru Kristovu pře-
moženým násilím v. Šb. Stř. II. 278. — co
komu proč. Jenž do ruky mi vnutil meč
vám ku odporu. Kká. Td. 290. — koho
kam. Blk. Vnutil si to do hlavy, že....
Dch. Vz násl.

Vnutkati, vnutkávati = vnucovati, auf-
zwängen, aufnöthigen. — co kam. Vnut-
kali do mne opojnou bryndu. Sych. — se
jak kam. V. se mocí (v něco) = vetříti se.

Vnutnati, dringend einprägen. Šm.

Vnútornie = vnitřní. Na Slov. Turci
mali (měli) vplyv na v. záležitosti jejich.
Lipa 158. Kde počína sa marnosť, tam pře-
stává cena v-ná. Lipa 375.

Vnútornosť, i, f. = vnitřnosť. V. země.
Na Slov. Tč.

Vnutř = vnitř. Ž. wit. 108. 18.

Vnutrek = vnitřek. Na Slov.

Vňútri = vnitř. Na Slov. Ssk.

Vňútro = vnitro. V již. Mor. Šd.

Vnuž, vňuž. vz Vniž. Tak bolesťú ohra-
zena bieše vňuž (= jako) temným oblakem.
Hr. rk. 119., 117. Of. Hr. rk. 33., 83., 101.,
117., 119., 153. aj., Rkk. 50., Zk. skl. 491.

-vo, přípona jmen podstat. rodu střed.:
píti — pi — pi + vo, pali — vo, steli — vo.
D., Č. Střevo. Bž. 231.

Vo- v násloví m: o, kde v jest přídechem:
vobaliti, voběd, vobilí atd., vz: Obaliti,
oběd, obilí atd.. O, V, Gb. Hl. 118.

Vo, předložka m.: v, ve. Kup mi, matko,
koníka, mír vo vlasti zaniká. Sl. ps. Tč.

Vobec, bce, m. = obec. Item v., kteráž
k nadepsanému dvoru přísluší. Arch. V. 566.

Vóbec = vůbec. Vš. Jir. 116. Protož ve-
ríme všem vóbec dobrým lidem. NB. Tč.
288. Vyznáváme tiemto listem ovšem v.,
ktož jej uzřie aneb čtúc slyšeti budú. List
z r. 1461. K tej otázce najdříve diem kaž-
dému vóbec... Hus I. 471.