sb157-05 0..8296

775

Vojtěškový, Lucern-. V. pole. Zlob.

Vojtěšský. V. kostel. Svatovojtěšský
kostel. St. Adalberts-Kirche. Us.

Vojtice, vz Vojetice.

Vojtíšek, ška, m., vz Vojtěch. — V.,
osob. jm. V. Ant. Fab., nar. 1771., hudeb.
Vz S. N.

Vojtíškov, a, m., Woitzdorf, ves u Krum-
perka. PL.

Vojtovati, Wojta spielen. Vz Vojta,

Vojtovice, dle Budějovice, Woitzdorf,
ves u Javorníka ve Slez. Tč.

Vojtovství, n. = staroství, opatrovatel-
ství, správní úřad, die Vogtei. J. tr.

Vojtství, n. = mlýn u Vel. Karlovic na
Mor. Tč.

Vojtův mlýn, Wojtamühle, ves u Jech-
nic. PL.

Vojvoda, y, m., der Heerführer, Herzog.
V. vojský. BO. K svému vévodě jíti. GR.
Nikdy nedopouštělo se, aby tam k vlastní
moci vévoda volen byl. Ddk. III. 7. Po
něm Vratislav v Čechách vévodú byl. Pass.
Vz Vojevoda. — V. valašský měl dohled
ke všem salaším. Vck.

Vojvoďanka, y, f., jm. srbského časo-
pisu v Zemuni r. 1851. Milor. Medakovičem
vydávaného. Phld. II. 2. 38.

Vojvodic, vz Vojevodic.

Vojvodík, a, m., osob. jm. na Vsacku.
Vck.

Vojvodin, a, o. Bratr Boleslavov v-din.
Pulk.

Vojvodina, y, f. = vojvodství, jihosl.
S. N.

Vojvodinc, e, m., ves v temešské stolici
v Uhřích.

Vojvoditi, vévoditi, Heerführer, Feldherr
sein, herrschen, beherrschen. — abs. Má-li
odtud vévoditi plémě německé nebo česko-
slovanské. Ddk. VI. 91. Tu závisť, pýcha a
marnosť vévodí. Sš. L. 74. (Hý. ). Ve vlasti,
kdě Olomúc vévodí. Rkk. 45. — kým. Mnú
kniežata vévodie. BO. — komu. Vz Voje-
voditi. Zde se rozkládá vesnice s kostelem
vévodícím celé krajině. Ddk. Vál. it. 40.
Ta kaple celé krajině vévodí. Dch. — kde.
Na těchto vrcholcích rozkládají se vesnice
a vévodí jednotlivé dvorce. Ddk. Válk. it.
40. Nyní rozum již jak orel zmládlý vévo-
diti bude na svém trůně. Sš. Bs. 165. Ve
všech rodiech sem vévodila, in omni gente
primatum habui. BO. — nad kým (čím).
Úpravou vévoditi nad jinými školami. Kos.
Ol. I. 112. Ktož se s krotkostiu obchodí,
nad nepřátely vévodí. Anth. I. 43. Jež nad
milostí vévodí. Alx. V. v. 762. (HP. 19. ).
Nad nepřátely vévodí. Ib. v. 1438. (HP. 35. ).
Prozřete a nedajte ďáblu nad sebú vévoditi.
Hus III. 274. — Vz Vojevoditi.

Vojvodka, y, f., die Herrseherin. Dch.

Vojvodkyne, ě, f. = vojvodka, vévod-
kyně.

Vojvodová, vz Vojevodová.

Vojvodovic, vz Vojevodovic.

Vojvodovna, vz Vojevodovna.

Vojvodský, vévodský, Heerführer-, Herr-
scher-. Úřad falckrabího byl vážnější a vý-
nosnější nad samý úřad vévodský. Ddk.
II. 236. Nudle do polívky, jemné (vévod-

ské), Suppennudeln, feine, Herzogsnudeln.
Dch. Vz Vojevodský.

Vojvodství, vz Vojevodství.

Vojvodův, vz Vojevodův.

Vok, a, m., osob. jm. Pal. Rdh. I. 127.,
S. N., Pal. Dj. III. 1. 124.

Vokabul, u, m., z lat. = slovo, die Vo-
kabel. L.

Vokabulář, e, m., z lat. = slovník ob-
sahující pouhá slova bez způsobu mluvení.

Jg.

Vokáč, e, m., osob. jm. V. Sim. Vz S. N.,
Blk. Kfsk. 1451.

Vokáčová, é, f., os. jm. Vz Blk. Kfsk.
1451.

1. Vokal, vokál, u. m., z lat. = samo
hláska.

2. Vokál (Vokalius) Jan, poč. 17. stol.,
spisov. Vz Jir. H. 1. 329. — V. Václ., knih-
tiskař. Vz tamtéž. — Vz Blk. Kfsk. 1451.

3. Vokal, u, m., Vokaly, kterékoli by
přišly, aby těmi stavidly pustil na svůj
rybník. Arch. IV. 212.

Vokálek, lka, m., osob. jm.

Vokalisování, n. V. předložek. Vz Před-
ložka, Bž. 8.

Vokalista, y, m., dle Despota = zpěvák
kostelní. Rk.

Vokalní, vokální, z lat. V. hudba =
hlasová = zpěv. Rk. Opak: hudba instru-
mentalni. S. N. V. koncert. Mlt.

Vokativ, u, m., z lat., v mluvnici = pátý
pád. Us. V. jest ve skloňování jmen a zá-
jmen ta forma, jíž užíváme, když nějaký
předmět, který naproti nám stojí jako osoba
druhá, přímo oslovujeme: otče, matko! Ve
větě má místo osamotnělé a přichází tu
často v průvodu interjekcí: ó, ach, nuže
atd. V dualu a pluralu rovná se nomina-
tivu. Gb. V. se klade v promluvách, když
se v řeči k druhému obracíme aneb když
vyšší moc za pomoc žádáme. Synu, oblibuj
sobě cvičení od mladosti své. Br. (Zk. ) V.
jest pádem volání neb oslovování, jenž jako
mezislovce u větě jest bez spojení. Brt. S.
3. vyd. 34. V-vem přímo jmenujeme osobu,
kterou voláme. Bž. 63. V již. Čech. sesil-
ňuje se vokt. k zvýšení důrazu sociativem:
kočko s kočkou! mamlase s mamlasem!,
nebo přídavným jménem téhož kmene: roz-
pustilče rozpustilej, nebo pouhým zdvojením
jako jinde: Kubo Kubo! chlapče chlapče!
Kts. — Vokat. sg. I. skloň. (Páv — Strom)
měl v strčeš. pravidelně koncovku e; teprv
později objevuje se u. Kt. U přijímají nyní
jména ukončená v: h, ch, k: podruhu, draku,
ženichu; ale Bůh a člověk mají jen: Bože,
člověče; sedlák, služebník, pták, duch mají
někdy e; ostatní slova mají raději e než
u; r se mění u životných v ř: bratře, Pe-
tře, mimo cizí slova: Müllere, professore,
doktore a husare, v nichž se r obyč. ne-
mění; syn ma synu, Jan má Jene. Vz tato
slova. Kz. — Poznam. Přípona byla pů-
vodně o, přehlasováním přešla obecně v ě
a toto ě pozbylo časem i zjevné své jotace:
chrústě, paně, Jeně — chrúste, pane, Jene.
Jir. Cf. Bž. 80. — Vok. sg. II skloň. muž.
(Hráč — Meč). Přípona i; e místo i mají
a) všecka na -ce mužskou osobu značící:



	775

	Vojtěškový, Lucern-. V. pole. Zlob. Vojtěšský. V. kostel. Svatovojtěšský kostel. St. Adalberts-Kirche. Us. Vojtice, vz Vojetice. Vojtíšek, ška, m., vz Vojtěch. — V., osob. jm. V. Ant. Fab., nar. 1771., hudeb. Vz S. N. Vojtíškov, a, m., Woitzdorf, ves u Krum- perka. PL. Vojtovati, Wojta spielen. Vz Vojta, Vojtovice, dle Budějovice, Woitzdorf, ves u Javorníka ve Slez. Tč. Vojtovství, n. = staroství, opatrovatel- ství, správní úřad, die Vogtei. J. tr. Vojtství, n. = mlýn u Vel. Karlovic na Mor. Tč. Vojtův mlýn, Wojtamühle, ves u Jech- nic. PL. Vojvoda, y, m., der Heerführer, Herzog. V. vojský. BO. K svému vévodě jíti. GR. Nikdy nedopouštělo se, aby tam k vlastní moci vévoda volen byl. Ddk. III. 7. Po něm Vratislav v Čechách vévodú byl. Pass. Vz Vojevoda. — V. valašský měl dohled ke všem salaším. Vck. Vojvoďanka, y, f., jm. srbského časo- pisu v Zemuni r. 1851. Milor. Medakovičem vydávaného. Phld. II. 2. 38. Vojvodic, vz Vojevodic. Vojvodík, a, m., osob. jm. na Vsacku. Vck. Vojvodin, a, o. Bratr Boleslavov v-din. Pulk. Vojvodina, y, f. = vojvodství, jihosl. S. N. Vojvodinc, e, m., ves v temešské stolici v Uhřích. Vojvoditi, vévoditi, Heerführer, Feldherr sein, herrschen, beherrschen. — abs. Má-li odtud vévoditi plémě německé nebo česko- slovanské. Ddk. VI. 91. Tu závisť, pýcha a marnosť vévodí. Sš. L. 74. (Hý. ). Ve vlasti, kdě Olomúc vévodí. Rkk. 45. — kým. Mnú kniežata vévodie. BO. — komu. Vz Voje- voditi. Zde se rozkládá vesnice s kostelem vévodícím celé krajině. Ddk. Vál. it. 40. Ta kaple celé krajině vévodí. Dch. — kde. Na těchto vrcholcích rozkládají se vesnice a vévodí jednotlivé dvorce. Ddk. Válk. it. 40. Nyní rozum již jak orel zmládlý vévo- diti bude na svém trůně. Sš. Bs. 165. Ve všech rodiech sem vévodila, in omni gente primatum habui. BO. — nad kým (čím). Úpravou vévoditi nad jinými školami. Kos. Ol. I. 112. Ktož se s krotkostiu obchodí, nad nepřátely vévodí. Anth. I. 43. Jež nad milostí vévodí. Alx. V. v. 762. (HP. 19. ). Nad nepřátely vévodí. Ib. v. 1438. (HP. 35. ). Prozřete a nedajte ďáblu nad sebú vévoditi. Hus III. 274. — Vz Vojevoditi. Vojvodka, y, f., die Herrseherin. Dch. Vojvodkyne, ě, f. = vojvodka, vévod- kyně. Vojvodová, vz Vojevodová. Vojvodovic, vz Vojevodovic. Vojvodovna, vz Vojevodovna. Vojvodský, vévodský, Heerführer-, Herr- scher-. Úřad falckrabího byl vážnější a vý- nosnější nad samý úřad vévodský. Ddk. II. 236. Nudle do polívky, jemné (vévod-	ské), Suppennudeln, feine, Herzogsnudeln. Dch. Vz Vojevodský. Vojvodství, vz Vojevodství. Vojvodův, vz Vojevodův. Vok, a, m., osob. jm. Pal. Rdh. I. 127., S. N., Pal. Dj. III. 1. 124. Vokabul, u, m., z lat. = slovo, die Vo- kabel. L. Vokabulář, e, m., z lat. = slovník ob- sahující pouhá slova bez způsobu mluvení. Jg. Vokáč, e, m., osob. jm. V. Sim. Vz S. N., Blk. Kfsk. 1451. Vokáčová, é, f., os. jm. Vz Blk. Kfsk. 1451. 1. Vokal, vokál, u. m., z lat. = samo hláska. 2. Vokál (Vokalius) Jan, poč. 17. stol., spisov. Vz Jir. H. 1. 329. — V. Václ., knih- tiskař. Vz tamtéž. — Vz Blk. Kfsk. 1451. 3. Vokal, u, m., Vokaly, kterékoli by přišly, aby těmi stavidly pustil na svůj rybník. Arch. IV. 212. Vokálek, lka, m., osob. jm. Vokalisování, n. V. předložek. Vz Před- ložka, Bž. 8. Vokalista, y, m., dle Despota = zpěvák kostelní. Rk. Vokalní, vokální, z lat. V. hudba = hlasová = zpěv. Rk. Opak: hudba instru- mentalni. S. N. V. koncert. Mlt. Vokativ, u, m., z lat., v mluvnici = pátý pád. Us. V. jest ve skloňování jmen a zá- jmen ta forma, jíž užíváme, když nějaký předmět, který naproti nám stojí jako osoba druhá, přímo oslovujeme: otče, matko! Ve větě má místo osamotnělé a přichází tu často v průvodu interjekcí: ó, ach, nuže atd. V dualu a pluralu rovná se nomina- tivu. Gb. V. se klade v promluvách, když se v řeči k druhému obracíme aneb když vyšší moc za pomoc žádáme. Synu, oblibuj sobě cvičení od mladosti své. Br. (Zk. ) V. jest pádem volání neb oslovování, jenž jako mezislovce u větě jest bez spojení. Brt. S. 3. vyd. 34. V-vem přímo jmenujeme osobu, kterou voláme. Bž. 63. V již. Čech. sesil- ňuje se vokt. k zvýšení důrazu sociativem: kočko s kočkou! mamlase s mamlasem!, nebo přídavným jménem téhož kmene: roz- pustilče rozpustilej, nebo pouhým zdvojením jako jinde: Kubo Kubo! chlapče chlapče! Kts. — Vokat. sg. I. skloň. (Páv — Strom) měl v strčeš. pravidelně koncovku e; teprv později objevuje se u. Kt. U přijímají nyní jména ukončená v: h, ch, k: podruhu, draku, ženichu; ale Bůh a člověk mají jen: Bože, člověče; sedlák, služebník, pták, duch mají někdy e; ostatní slova mají raději e než u; r se mění u životných v ř: bratře, Pe- tře, mimo cizí slova: Müllere, professore, doktore a husare, v nichž se r obyč. ne- mění; syn ma synu, Jan má Jene. Vz tato slova. Kz. — Poznam. Přípona byla pů- vodně o, přehlasováním přešla obecně v ě a toto ě pozbylo časem i zjevné své jotace: chrústě, paně, Jeně — chrúste, pane, Jene. Jir. Cf. Bž. 80. — Vok. sg. II skloň. muž. (Hráč — Meč). Přípona i; e místo i mají a) všecka na -ce mužskou osobu značící: