sb157-05 0..8296

776

soudce, vůdce, strážce, tvůrce, škůdce, zrádce,
obhájce (= nom. ); b) ukončená v -ec a -ic
s proměnou c v č: otec — otče, chlapec —
chlapče, Němče, biřiče, dědiče, paniče; tak
i: strýče, kněže; ale bezživotná v -ec mají
pravidelnou příponu i: věnec — věnci,
očistci atd. Kz. Cf. Brs. 3. vyd. 6. Tedy
prý správce a ne: správce; ale vok. správče
je od správec, a správce od nom. správce. —
Vokak. jmen, která se podlé Žena skloňují,
má příponu o: ženo, rybo; ale při jménech
osobních klade se často hl. v obecné mluvě
nominat. místo vokativu (na Slov. téměř
všude. Kl. ): Anna, pojď sem! Us. Pane
Straka! Paní kmotra! Pane mistr! Hej holka
modrooká, nesedávej u potoka. Čes. ps.
Marku, mój evangelista. Pass. Vz Jir. Nkr.
76. — Slova dle vzorce Kosi skloňovaná
mají i, jenom milosť a jemnosť ve spojení
se slovy pán, paní mají nom. za vok. Brs. 9.

Vokázati, vz Okázati. Jakž tito listové
šířeji a světleji všecky ty věci a artykule
v sobě drží a vokazují. List z r. 1522. Tč.

Vokázka, y, f., v obec. ml. m.: okázka,
ukázka.

Voklikov, a, m., Woklikow, samota u Vy-
sokého mýta. PL.

Vokna (Okny), něm. Woken, ves u Mi-
moně. PL. Vz Blk. Kfsk. 12., 14., 775.

Vokno, a, n., v obec. ml. m.: okno. A Ka-
čenka z vokna kóká. Sš. P. 158. a j.

Vókol = vůkol. — V. subst. Všetko do
vókola popálila. Dbš. Sl. pov. I. 45.

Vokolí, n. = okolí. Us.

Vokotrč, e, f. A tak ti čtyři musili tu
v oko trč platiti a za jiné ji hraditi; Jan,
Pastucha řečený, a Blažek z Týna s jakous
v-čí nenapravitelnou byli postaveni za hejt-
many. Bart. 10. 21., 223. 23. Vz Trčeti.

Vokoun, a, m., vz Okoun. —- V., os. jm.
V. Petr, rytíř z Vokouniusu, spisov., †1805.
Vz S. N. — V. Jan Ant., kněz a spisov,
poč. 18. stol. Vz Jir. H. 1. 329., Jg. H. 1. 653.
— V. Tob., † 1628. Vz Jir. H. 1. 330., Jg.
H. 1. 653. — Cf. Blk. Kfsk. 1451.

Vokounek, nka, m., os. jm. Vz Blk. Kfsk.
1095.

Vokounštein, a, m. Petráček z V-na.
Vz Blk. Kfsk. 1384.

Vokov, u, m., vz Okov. — V., a, m.,
Wokow, a) dvůr u Benešova, b) ves u Pel-
hřimova. PL., Arch. III. 500. Vz Blk. Kfsk.
264. (v Cheb. ), 1172. (v Táb. ).

Vokovice, dle Budějovice, Wokowitz,
ves u Prahy.

Vokřada, y, m., v obec. ml. m.: okřada =
ošumělý, schátralý člověk. U Kr. Hradce.
Kšť.

Vokrapek, pka, m. = baba (kdo na-
posled uhodil cepem). U Kvasin.

Vokřesanec, nce, m., ves v Čásl.. vz Blk.
Kfsk. 641., 703.

Vokřešice, Okřešice, ves zaniklá v Lito-
měřicku. Vz Blk. Kfsk. 845.

Vokřín, u, m. = okřín (ošatka).

Vokřínek, nka, m., Wokřinek, ves u Po-
děbrad.

Vokrouhlice, dle Budějovice, Wokrauh-
litz. samota u Písku. PL. Vz Blk. Kfsk.
700.

Vokrouhlický, ého, m., os. jm. Vz S. N.,
Blk. Kfsk. CXL.

Vokroulik, a, m., vz Okrouhlý.

Vokružba, y, m., nadávka u Chrud. Boř.

Voksa, y, m., osob. jm. Pal. Rdh. I. 127.,
Arch. II. 59. Vok z Valšteina, řečený Voksa.
Arch. III. 240. (Šd. ).

Vokšice, dle Budějovice, ves u Jičína,
Wokschitz. Vz S. N. Vz Blk. Kfsk. 721.,
774.

Vokurka, y, f., vz Okurka. —V., y,
m., osob. jm.

Vôl = vůl. Na Slov. Ssk.

Vôľa, e, f. = vůle. Na Slov. Ssk.

Volací, Rufs-, Anrufs-. Dch.

Volaco = ledaco, mor.; na Slov. volačo.
Jide k nám šohajek, v. mně nese. Sš. P.
284.

Volač, e, m., der Rufer. O puolnoci klope
voľać na dvere. Dbš. Sl. pov. I. 15. — V.
Pán to ale nechcel veriť a málo chybelo, že
si neborák sluha voľač neutržil. Dbš. Sl.
pov. I. 211. Dobrá rada stojí vždy za voľač.
Ib. III. 77.

Voláč, e, m., die Kropftaube. Us. Škd.

Volačí = něčí, ledačí, ledakterý. Na Mor.
a Slov. Tč. Zelený víneček na hlavě pro-
kvetá, volačí syneček ode mňa ho pytá. Sš.
P. 417. To moje hrdielko len ako hrkálko,
nehoden ho slúchať volačí šuhajko; Na vo-
lačém dvore hrebíčky mi voňá; Budeš-li má,
či v-čí iná? Sl. ps. 12., 54., 75. (Tč., Šd. ).

Volačka, y, f., die Ruferin. Jg.

Volaco, vz Volaco. Na Slov. V tom vo-
lačom dvore dobrá voda. Mt. S. 874. Chce
se s těbou o volačom poradiť. Er. Sl. čít.
51. Nechci proti rozumu volačo robiti; Ne-
prišel môj milý, volačo ho zašlo. Na Slov.
(Sl. ps. 264. ). Aby by vás pekne prosila,
kebystě mali tu lásku i rozkázali, žeby mu
volaco sebou dali. Němc. Čo mi je, to mi
je, len mi je v. Sl. ps. 138.

Volačvo = něco. Vz Volačo. Nepísal mi
milý, v. ho zašlo. Sl. ps. 174.

Voľade = někde, kdesi, irgendwo. Na
Slov. Daleko až hen tam voľade za červe-
ným morom. Er. Sl. čít. 67. — V. = někam,
irgendwohin. Musím ťa ja v. medzi ľudi za-
viesť. Dbš. Sl. pov. I. 173.

Volado = voľakdo = leckdo. V. mně za
klobúčkem pérko vzal. Brt. P. 69.

Volaják = volajako.

Volajako, einigermassen. Na Slov. Bern.

Volajaký = ledajaký, irgend ein, Jemand.
Na Slov. Ssk., Bern.

1. Volák, a, m. = skoták, pacholek u volů,
der Ochsentreiber, Ochsenjunge. Jg., Němc.,
Vrů. Ze všech dvorů jezdějí tam voláci. Us.
Ntk. — V. = dohížitel k volům, der Ochsen-
aufseher. U Kr. městce. Psčk. — V. = kdo
voly prodává, honák, volař, der Ochsen-
händler.

2. Volák, a, m., osob. jm. V. Frant,,
spisovatel, † 1865. Vz S. N., Sb. H. 1. 306.,
Tf. H. 1. 144.

Volakam = ledakam, irgendwohin. Na
Slov. Ssk.

Voľakde = někde, irgendwo. Na Slov.
Luďa, čo robíte, že kosy klepáte? azda sa
v. na kosbu sberáte? Na Slov Tč.