sb157-05 0..8296

785

Volnožábrý = volné žábry mající, eleu-
therobranchius. V. ryby. Krok. I. d. 105.

Volnůstka, y, f. = volnosť. V-tku jakouž
takouž způsobiti. Čr.

Volnuška, y, f., limodorum, der Dingel.
V. brudná, l. abortivum. Rstp. 1508.

1. Volný; volen, lna, o; 1. ochotný, ho-
tový, rád, willig, bereit, bereitwillig, folgsam,
erbietig. V. služba. Žer. Připověděli jim v.
slyšení. V. Ucho v. Us. Teprve když po
třetí rozkázal, byl volen uposlechnouti. Němc.
Tvůj v. strýc, bratr, sluha. Žer. — k čemu.
K službě v. V., Žer. 338. — komu. Dobrý
jest každému volný, přívětivý a snadný,
každého k sobě rád pustí. V. — 2. V., sobě
v. = svobodnou vůli mající, volnosť mající,
svobodný, frei, freien Willen habend, unge-
bunden, unabhängig. Jg., Ž. wit. 67. 10., 93.
1. Volným byl na Moravě každý, kdo ná-
ležel k zemi a k národu, pokud soudním
výrokem nebyl z obce vyhoštěn a v nevol-
nictví prodán; Kdo byl mužem volným,
směl zbraně nositi. Ddk. IV. 154., 211. (Tč. ).
Vet jsi ty, dcero má, sebe volná, kedy robit
máš, puož (= půjdeš) ode mňa. Sš. P. 467.
Dy sem byla mladá, byla sem si volná, mohla
sem, kam chtěla, jíť. Ib. 494. (Tč. ). Já jsem
pod mocí jiného, ty pak jsi sobě volný;
Manželka po smrti svého manžela jest sobě
volná. BR. II. 35. b., 497. b. Pokolení lidské
sobě volné jest. Kn. Jest sobě volný. Pass.
mus. 319. V písmě někdy slove on sám
Buoh volný. Hus I. 325. Volnému vůle, spa-
senému ráj. Pk. V. jsou myšlénky lidské.
Us. Obec v., republika. Šm. — v čem. Člověk
jest volný ve správách svých. Us. — sobě.
Sobě volným býti. V. Sobě v. pán. D. Každý
sám sobě volen a svoboden býti chce. Br.
Syn sobě volný bývá doskočný. Št. Dítě
sobě volné k hanbě přivodí rodičku svou.
Kom. — Ve zlém smyslu: sobě v. = rozpustilý,
ausgelassen. Bern., Tkad. A prosím tebe,
úplně v tom doufaje, že mně proti takovým
sobě volným nepokojníkům raden a pomocen
budeš. Arch. IV. 16. — Více trpně. Abys
volnější byl(na cestě), zavazadly se neob-
těžuj. Kom. V. hlava (nezajatá), hlas (ohebný),
mrtvola (netuhá), kaše. Us. V. přednášení,
řeč, pád, plyn, teplo, kladka, obchod. Nz.
Jíti volnou cestou: Smířlivosti nechati vol-
ných cest; v. pospoj, čára, vstup. Dch. Ty
máš sobě všecko volné. BR. II. 35. b. V.
rým, místo, návrh, drahokam (neobložený,
nezadělaný). Dch. V. osa (ve fys. ). V. těsto
(opak: tuhé). U Opavy. Klš. V Opavě pro
drahotu ustanovili volný trh masarský a
pekařský, na němž venkované směli pro-
dávati. Zkl. exc. V. přístup do zahrady.
V. kyselina. KP. V. 179. Huba u koně buď
volna, u člověka pravdiva, u psa lapna. Prov.
Tč. Nechť ta hříbata jdou volnou. Schz.
Nyní bude volná (polka). Us. Bf. — V., více
činně, volnosti užívající, frei, freimüthig.
Volným jazykem pustil se naň. — v čem:
v práci. Us. — kde. Budeš volen v jejie domu.
St. skl. — V. = na vůli zůstavený, frei, der
freien Wahl überlassen, willkührlich. Dá mu
to ve volné užívání. L. V. přecházení mezi
učebnými ústavy, die Freizügigkeit unter
Lehranstalten; V. kreslení. Dch. — V. =

neženatý, frei, ledig. L. — V. = prázdný,
svobodný, frei. — od čeho, k čemu, čeho.

V. od nebezpečenství. L. Musí k tomu v.
čas míti, aby se všemu naučil. V. Každý la-
zebník městský má jmíti královský les volen
ku pálení a ku potřebě lázně této. Arch.
II. 394. (Šd. ). — V. list (svobodný, bezpečný),
der Frei-, Sicherheitsbrief, freies Geleit. L.
— V. povětří, freie Luft. Byliny nemají
slunce volného. Byl. — V. prístup, freier
Zutritt. V. vchod. Sych., přístav. Nz. —
V. průchod, freier Durchgang. Br. V. průchod
to má. Kom. Jeho vinou pustosti se volný
průchod dává. Sych. — V. dech, freier Athem.
Byl., Puch. — 3. V. = prostranný, netěsný,
pohodlný, široký, geraum, geräumlich, nicht
enge o. knapp, bequem, gemächlich. V. Volný
střevíc, kabát, světnice, dům. Us. V. pohyb,
ZČ. I. 101. V. prostranství; Do volných
bot hupnouti. Dch. Volné šaty; Límec okolo
krku není dosť volný. Šd. — V. = nesilný,
slabý, netuhý, gemach, gelind, nicht streng.
V. luk, oheň, L., pohybování. Jg. — V. =
váhavý, zdlouhavý, langsam. Volnou přechází
kolem stolu. Schz. Šel volným krokem. Kmk.
V. vůl. Us. v Krkonš. — kam: do roboty,
do práce. Tč.

2. Volný, ého, m., os. jm. V. Luk., bás.
v druhé pol. 17. stol. Jir. H. 1. 331. Vz
S. N., Jg. H. 1. 653. — V. Jiří, básn., f asi
r. 1745. Vz S. N., Jg. H. 1. 653. — V. Řeh.,
spisov., † 1871. Vz S. N.

Voľo, a, n. = vole, der Kropf. Ve Slez.
Klš., Šd. Máš v. jako hrnek. Šd.

Volodár, a, m., osob. jm. Mt. S. VIII. 1. 51.

Volohlav, a, m. = volohlavý.

Volohlavý, ochsenköpfig. L.

Volokam, u, m, vz Bezoar.

Volomóc, e, f. = Olomouc. V Buděcku
a u Konice na Mor. Tč.

Volontair (fr., volontér), z lat. = dobro-
volník, kdo koná službu nebera za to žád-
ného platu (obchodnický, lékárnický v. ).
Vojenský v., vz Dobrovolník, S. N.

Volopas, a, m., der Ochsenhüter. L.

Volopich, a, m. = hlupec, Dummkopf,
m. Us. u Vorlíka a Táb.

Volos, vz Veles, Jir. v Mus. 1863. 143.

Volotrk, a, m. = volopich. V již. Čech.
Ndk., Vrů.

Voloty, gigantes. Krok. II. 383.

Volouch, a, m., osob. jm.

Volov, a, m., Wohlau, mě. ve Vratislav-
sku. Vz S. N., Arch. V. 457., Tk. Dj. V.
1. 378.

Volovací = volský, Ochsen-. Na Slov.
Kráľovnu zašili do v. kože. Dbš. Sl. pov.
I. 213., II. 65.

Volovatěti, ěl, ění = volovatým (hlou-
pým) se stávati, ochsenhaft, dumm werden;
volatěti, kropfig werden. Plk., Ros.

1. Voovati se, läufig sein, rindern. Ve
Slez. Klš., Šd. Kráva se vołuje, kobyla chce
koňa. Pk.

2. Volovati = svolovati, genehmigen. My
k tomu zápisu a listu volujeme a svolujeme.
Žžk. 16.

Volovatka, y, f. = pucher, die Pflaumen-
tasche. Puch.