sb157-05 0..8296

789

v-čku; Ani mně nevoní rozmarýn v-ka, jak
mi zavoněla přespolní děvečka; Počkej,
šohajičku, zaplať za voničku, budu na tě
volat, až pojedeš orat; Keď tam půjde má
milá, utrhne si voničky; keď tam půjde jej
milej, napije se vodičky; Ptal sem já ho
v-čku, šak mně jí nedalo; A já ti uviju
k neděli v-čku; Ach komu ja smutna v-čku
hotuju?; V-čku mu dala, vršky ulámala,
može synek poznať, že je láska malá; Ale
ti dám v-čku z červeného hřebíčku; Není
to v. na poli trhaná, ale je v. v krámě ku-
povaná. Sš. P. 184., 225., 303., 331., 373.,
542., 583., 598., 750., 785. (Tč. ). — V. = kvě-
tina voňavá, die Blume (kytka, der Strauss).
U Přer., na Zlínsku. Kd., Brt. Tč. Má v za-
hrádce pěkné voničky. Na mor. Valaš. Šd.
Má v hlavě voničku (= opilý). Máme pěkné
v-ky. Mor. Vck. — V. = nádobka s něčím
voňavým, das Riechfläschchen, Flakon. D.

Voničkář, e, m., der Blumenzüchter,
-händler. Us. na Mor. Šd.

Voničkářka, y, f, die Blumenzüchterin,
-Verkäuferin. Mor. Šd.

Voničník, u, m., nerost, Osmid. Miner.
240.

Vonidlo, a, m., das Riechmittel, die Par-
fumerie. Šb.

Vonidlový, vonidelní, Riechwasser-. Šm.

Voník, u, m., das Osmium, v lučbě. Nz.

Vonikati, Sie sagen. Ml.

Vonikov, a, m., vz Vojníkov.

Vonikras = voněkras.

Vonina, y, f. = věc vonná, die Spezerei,
das Aroma. Sš. J. 293.

Vonitelnosť, i, f, die Riechbarkeit,

Vonitelný, riechbar. D.

Voniti, il, ěn, ění, wohlriechend machen.
— co: šaty. L.

1. Vonka, y, m., osob. jm.

2. Vonka, adv. = ven, hinaus. Na Slov.
Starý, starý, pusť ma v. Sl. ps. Šf. II. 134.
A ani sem ani tam nemohol sa v. oostať.
Mt. S. I. 60. Vyndi, milá, vyndi chvilku v.
Sl. ps. 151.

Vonkajší = vnější, äusserlich. Na Slov.
V. nátlak. Lipa 161. V. pomoc. Ib. 160., 164.

Vonkoncom = venkoncem. Na Slov. Skal-
naté, v. neúrodné vrchy. Lipa 262. A chcel
hneď, aby tá pančka za neho šla. Ale tá
veru nemala ku tomu v. vóľu; Dovoľte mi
pri tomto vašom ohni trochu sa obhriať,
lebo ma nočnia zima celkom zdrobila, už
v. ďalej nevládzem. Dbš. Sl. pov. I. 123.,
139. (Šd. ).

Vonku = venku, draussen. Na Slov. Tč.
Vonku vyl vetor a sňah sykavo na sklá
okienka plieskal. Lipa 207. Mily idze z v.
dnuka. Sl. ps. 194.

Vonky. Potom začali voskom šetko rúče
z dnuky i vonky (= z venku) lepiť. Dbš.
Sl. pov. I. 539.

Voňlavý = voňavý. U Úpice. Kdm.

Vonlivo, a, n. = odoramentum, das Räu-
cherwerk. ZN. Apok. 18. 12., 13.

Vonně = voňavě, wohlriechend. Bern.

Vonno, vz Vonný. — V., adv. = vonně.
St. skl. III. 114.

Vonnodechý, duftig, lieblich athmend.
Pl.

Vonnodrev, u, m., das Balsamholz, my-
rospermum, rostl. V. peruanský, m. perui-
ferum, pýřitý, m. pubescens, toluanský, m.
toluiferum. Rstp. 347., Kk. 256., Rostl.,
S. N. V. 585.

Vonnodýmný, Duft emporwirbelnd. V.
oběť. PL

Vonnomasť, i, f., duftende Salbe. Sto
liber vonnomastí drahých na pomazání těla
Páně vynaložili. Sš. J. 57.

Vonnosť, i, f. = jakosť vonného, der Wohl-
geruch, Duft. Krása a v. růže. Boč. — Štelc,
Br., Hil., Kauble. — V. = věc vonná, etwas
Wohlriechendes, das Rauchwerk. V-stmi
kaditi. Zlob. Vonná masť a jiné vonnosti
se rodí. Ziak. — Plk.

Vonnostrom, u, m., mirodendron. Rostl.
I. 218. b.

Vonný = co libou vůni vydává, wohl-
riechend. Vonnými věcmi kouřiti; v. masť,
V., Bj., byliny, Kom., dým. Čech. Bs. 149.
Kytice vonná z viol a vóží. Rkk. V. kořen.
Byl. V. hrušky, Brt., vína. KP. V. 186. Vzata
frase od obětí vonných. Sš. II. 125. Ale to
mněť vonno nenie (nevoní mu to, nelíbí se
mu). Arch. II. 413. — Přenes. Častokrát
spravedlnosť naše před Bohem smradí a
nám se zdá vonná. V. — V. v botan. V.
klas, stachis germanica; sítí, andropogon
schoenanthus, das Kameelheu, -stroh; šípek,
Weinrose, f.; thým (thymián, vlaská mateří-
douška, thymus, der Thymian); třtina. D.,
Kom., Byl.

Vono, eufemismus m.: hovno. V. nám
provedli. Mus. III. d. 47.

Vonoklasy, dle Dolany, Wonoklas, ves
n Dobřichovic. Vz Uněklasy.

Vononoška, y, f., das Riechfläschchen,
Flakon. Šm.

Vonšov, a, m., Onšov. ves v Čásl. Vz
Blk. Kfsk. 20., 21., 340.

Vonšovec (Onšovec), vce, m.. ves v Čásl.
Vz Bfk. Kfsk. 900.

Vonšovice (Onšovice), dle Budějovice,
Wonschowitz, ves u Benešova v Budějov-
sku. Vz Blk. Kfsk. 485., 898.

Vonšovský, ého, m., Wonschowsky, dvůr
u Dobříše. PL.

Vonuce, vz Onuce.

Voňuchna, y, f., olina, rostl. řešetláko-vitá. Rostl. III. b. 508.

Vonuše, pl., f., druh hrušek, eine Birn-
art. Na mor. Zlínsku. Brt.

Vopadušky, pl.. f. = nezralé ovoce se
stromů spadlé. Us. u Nov. města na Mor.
Bkř.

Vopálač, e, m., vz Opálač. Nejste než
v-či a sršňlové bez medu. Koule.

Vopálecký, ého, m., osob. jm.

Vopálka, y, f., vz Opálka. Us. — V.,
ves v Plň. Vz Blk. Kfsk. XXIII.

Vopar, u, m. = opar. Us.

Vopatov (Opatov), a, m., ves u Čásl. Vz
Blk. Kfsk. 639., 690.

Vopatovský Jan, poč. 16. stol. Vz Jir.
H. 1. 332.

Vopatrovati = opatrovati. Us.

Vopenec, voponec, nce, m. = openec.
zádušník, budra, popenec obecný, glechoma
hederacea, die Gundelrebe. Rstp. 1180.