sb157-05 0..8296

790

Vópenka, y, f. = vápenka, der Kalk-
ofen. Na Ostrav. Tč.

Vopchati = vepchati, einstopfen. Na Slov.

Vopich, u, m. = opich. Us. Db.

Vopišky = opišky. Co tam jest (jísti)
budeš? Vopišky s plevama. Sš. P. 742.

Voplotec (Oplotec), ves v Plzň., vz Blk.
Kfsk. 331.

Vopona, y, f. = openec. Strojte, pajmámo.
s voponó. už se vám ženci přiženó. Sš. P.
558.

Voprada, y, m., osob. jm. Na Slov. Šd.

Voprať, i, f. = oprať. Us. Podé (podej)
mně, má milá, biča e (= i) voprati. Sš. P.
393.

Vopred = vpřed, napřed, vorwärts, vor-
aus. Na Slov. Šd. Trochu postála a hneď zas
v. utekala. Mt. S. I. 57., Dbš. Sl. pov. I.
8. Bežali v. Dbš. Sl. pov. I. 113. (Šd. ).

Voprechtice (Oprechtice), dle Budějo-
vice, ves v Plzň. Vz Blk. Kfsk. 1056.

Voprejskati, vz Oprýskati.

Voprcha, y, m., osob. jm. V. Mat. Vz
Blk. Kfsk. 1219. — V. z Vračova Adam.
Vz Ib. 1061., 1218.

Vopršal, a, m., osob. jm. V. ze Zhoře
Mik. Vz Blk. Kfsk. 890. — V., a, m., Wo-
prschal, samota u Miletína.

Vopršálek, lka, m., osob. jm.

Vor, u, vorek, rku, voreček a vor-
ček, čku, m. = břevna řadem spolu svá-
zaná, kteráž po vodě se spouštějí, místem
(též na Mor. a. na Sloven. ) říkají: plť, die
Tafel, das Floss. Bck. II. 1. 90., V. Vor
dříví. D. Stěnová tabule drží 12—13 kmenů
18 loket délky a jmenuje se v.; spojeným
vorům (více jich svázaným) říkáme prám:
24 vorů jmenuje se pramen. Um. les. Vor
k přeplavení: vor, svor, svorec, srub; vor
prkenný, dřevěný (dříví), borák (v. z boro-
vého dříví); v. trámový (z trámů); kladák;
přední (předák); druhý: spížník, šesták.
sedmák, osmák, devítník, desátek, poslední:
šrekař n. zadák: v. je dobře uložen (když
není přetížen), jest přeložen (přetížen): ná-
klad na voru: svršek; v. zkosený (když se
stočil: stočil-li se v půlkruh, říká se: bok
se nalil); pusť svírkou = popusť vor; vorem
k břehu přiraziti; v. přitřel na písek (uvázl);
vor se zažral (do písku); vory převáděti
(jinam plaviti). Šp. Vor lánem k lapači (vz
Lapač) přivazuji. Břevna spojená jako vor.
Ler. — V. = lísa z proutí rokytového. Reš.
— V. = plachta přes celý vůz, do které se
obilí sype m. pytlů. V., Us. Turnov. Jsi
špinavý, černý jako v. Us. — Vz Vořina.

Voráč, lépe: oráč. Jg. — V., e, m. (z vor)
= sochor s hákem, kterým vor k břehu se
přitahuje (voradlo).

Voráček, čka, m., osob. jm.

Voračice, dle Budějovice, dvůr ve Vo-
ticku. Vz S. N., Blk. Kfsk. 493.

Voračická, é. f., os. jm. V. z Paběnic.
Vz Blk. Kfsk. 1452.

Voračický, ého, m. V. z Paběnic. Vz
S. N., Blk. Kfsk. 1452.

1. Voračka, y, m., osob. jm.

2. Voračka, v, f., vz Oračka.

3. Voračka, y, f. = železné oko na hřídel.
U Kouřimi. Psčk.

Voračky, pl., f.. masopustní slavnosť
v Čech. (v Domažlicku). Vz S. N. Hať dáte
hodně na v., sic nebudem s vámi tančiť.
Us. Němc. V-ky jdou; chodí po voračkách
(hoši oblekou se za maškary a chodí s mu-
sikou dům od domu a vybírají peníze na
veselí). Psčk.

Voračov, a, m., Woratschen, ves n Jech-
nic. Vz Blk. Kfsk. 286.

Voradlo, vz Voráč, 2. Puch.

Vorák, a, m., osob. jm. Pal. Rdh. I 127

Voral, a, m., os. jm.
Vorař, e, m., der Flosschiffer, Flösser.
Sm.

Vorarlberk, a, m., severozáp. čásť Ty-
rolska. Vz S. N.

Vorařský provod po (na) řece, der Floss-
betrieb auf dem Flusse. Dch.

Vorasice (Orasice), ves v Žatecku. Vz
Blk. Kfsk. 91.

Voraska, y, m.. osob. jm.

Vorati, vz Orati. Us.

Vorausgesetzt, němec., ač, ač ovšem,
však... -li. Professoři, ač jsou-li slušně
honorováni. Když pak správce obce způ-
sobí si víru a vážnosť při lidu, teprva má
k nápravě a proměně obyčejův a mravův
jeho, však jsou-li zlí a nezpůsobní, přikro-
čiti. Mk.

Vorba, y, f. = orba. Us.

Vorbář. e, m., das Kataster, Urbarium.
Šm.

Vorbes, a. m., spisov. Vz Tf. H. 1. 195..
Jg. H. i. 653.

Vorbička, y, f. = vodbička. Němc. Po-
zdvihl v-ku, otevřel a vešel do sence. U Do-
mažl. Až půjdeš ze dveří, vezmi za vor-
bičku. Němc. Drob. pov. 13. Vz Vodbička.

Voreček, čku, m. = malý vor. — V. =
plůdek, každý list plodový zavřený, vajéčka
nebo semena obsahující, buď oddělený, co
jednoduchý pestík, jako u pryskyřičníků,
mochen, jahod, buď spojený, jako u ocúnu,
třevdavy a j.. carpellum, das Karpell. Vz
Rst. 516.. 125.

Vorečkový = plůdkový, plodu náležející.
Cf. Voreček. Vz Rst. 516.

Vořehledy, dle Dolany, Wohřeled, ves
u Spálen. Pořiče.

Vořech, a, m. (Ořech), ves u Prahy. Vz
Blk. Kfsk. 371.

Vořechov, a. m., Worechow, ves u Le-
tovic.

Vorek, rku, m. = malý vor, das Flöss-
chen.. — V. = měch, pytlík, der Sack. Na
Mor. a Slov. a ve Slez. Vzal v. kobzolí na
pleca. Slez. Tč. Obuchem se podpasa, pod-
píra se vorkem. Sš. P. 684. — V. = cumel;
dudel, mlsek, žmoleh z papky pro děti. Na
Mor. u Místka a j. Šd., Škd.

Vořekovský, ého. m. V. Václ. Vz Blk.
Kfsk. 1034.

Vorel (Orel), rla. m., ves v Chrud. Vz
S. N. — V., os. jm. V. Pav. Vz Blk. Kfsk.
1133. — V. Jos. Vz Jg. H. 1. 653. — V.
Karel. Vz Jg H. 1. 654.

Vorenka, v, f. V. fialová-, janthina com-
munis, mořský plž. Vz Frč. 235.

Vořešany. Z V-šan Tarnavanský. Blk.
Kfsk. 1271.