sb157-05 0..8296

791

Vorhand, něm., vz Předa. Kdo má po-
vinnosť? Na Mor. Mřk.

Vorch, u, m. = kde se těží v horách,
Ort im Berge. Na Slov. Bern.

Voříkov, a, m., ves v Sedlčansku. S. N.

Voříkovec, vce, m., samota u Sedlčan.

Vořikovský, ého, m., os. jm. V. z Kun-
dratic. Vz S. N. — V., vz Blk. Kfsk. 965.

Vořina, y, f. = dřevo, které se skrze ucha
(ušení) dřev vor činících prostrkuje a vor
pohromadě drží, das Durchschlagholz. V Bu-
děj. Jg., Šb. D. 14.

Voříšek, šku, m., vz Ořech. — V., ška,
osob. jm., hudeb., † 1825. Vz S. N. — V.
Rom. Václ., spisov., nar. 1821. Vz S. N. —
V. Symfor. Vz Blk. Kfsk. 1200.

Voříšková, é, f., os. jm. Vz Blk. Kfsk.
1262., 1016.

Vorkap, vorkaf, u, m. = surovina, z níž
se něco vyrábí. V. do klobouků (srsť a jiné
látky). U Počátek. Jndr. To je z dobrého
v-fn (z dobré látky). U Boskovic na Mor.
Ktk.

Vorklebice, dle Budějovice, Worklewitz,
ves u Čes. Lípy. Vz Blk. Kfsk. 1452.

Vorkovatý = na způsob vorků, beutel-,
sackartig. L.

Vorlech, a, m., Worlech, předměstí v Krá-
lové dvoře.

Vorlechský dvůr, Hof Worlech, u Krá-
lové dvora.

Vorlice = orlice. Us.

Vorlický, ého, m. V. Jan. Vz Blk. Kfsk.
1452., Jg. H. 1. 654.

Vorlíček, čka, m. = orlíček. Us. — V.
Frant., čes. spisov., † 1865. Vz S., N. Šb.
H. 1. 306., Tf. H. 1. 144. — V. Mart. Vz
Blk. Kfsk. 1037.

Vorlička, y, f., ves u Chrud. — Vz Blk.
Kfsk. 196.

Z Vorličné, titul několika rodin v Praze.
Vz S. N., Blk. Kfsk. 1452.

Vorličný Pav., † ok. 1590., spis. Vz Šb.
H. l. 306., Tf. H. 1. 76. — V. Jan, spisov.,
† asi 1575. Vz Jir. H. 1. II. 332., Jg. H. l.
654.

Vorlík, a, m., osob. jm. — V., ves u Či-
melic. Já jsem z V-ka. Er. P. 375.

Vorlov, a, m. (Orlov), ves u Mileíína
v Čásl. Vz Blk. Kfsk. 639. — V., vz Orlov.

Vorlovský, ého, m. V. Adam. Vz Blk.
Kfsk. 1025.

Vořmany, ves v Žatecku. Blk. Kfsk. 313.

Vormerkschein, něm., záznamní lístek.
Hnš. — Vz Blk. Kfsk. 647., 659.

Vormus, a, m., mě. německé Worms. V.
Nyní Vorms. — Vormuský biskup. V. Vz
S. N., Tk. II. 46., 55.

Vornat, vornát, u, m. z lat. = mešní
roucho, das Messgewand. Us. Vz Ornat. —
V. = sedlák (přezdívka). Us.

Vorní = orní. Us.

Vornik, a, m. = vorař.

Voroplavba, y, f. = plavení vorů. Po-
krok 1883. č. 82. 4.

Voroplavný = plavný s vory, flössbar.

Voroteč, i, f. = strouha, mezi poli. U Vít-
kova v Písecku. Šg.

Vorovec, vce, m., os. jm. V. Štěp., čes.
sochař ku konci 17. stol. S. N.

Vorovka, y, m., os. jm. V. Karel, prof.
a spisov. v Praze. Vz Tf. H. 1. 175., 195.

Vorový = z voru, Floss-. V. dříví, D.,
most (z vorů). Nz.

Vorspiegelung, něm., der Vorwand. Pod
dobrým přátelstvím je k sobě pozval. Pro-
vozuje pod rouškou práva svůj hněv nad
nimi. Za příměřím pozval je na svůj hrad.
Mk.

Voršila, Voršilka, y, f., z lat. Ursula.
Vz o ní v S. N., Ursula. Sv. Voršila jíní
násila. Er. P. 91. Podlé svátku sv. Voršily
celá zima prý se nachýlí. Moravan. Us.

Voršilka, Voršulinka, y, f. = Voršila.
— V., jm. věže na Karl. Týně. — Vorši-
linka, y, f. = mniška z řádu sv. Voršily,
die Ursulinerin.

Vort, vz Ort. Dač. I. 56.

Vortel, u, m. = ortel. NB. Tč. 122.

Vortova, y, f., Wortowa, ves u Hlinska.
PL.

Vorudka, v, m., osob. jm. Mus. 1880.
496.

Vorvaň, i, f., rus. = rybí tuk. Techn.
V. = tuk z lebek rozličných rybossavců
vyndaný a k pálení atd. připravovaný, der
Thran, Wallrath. Vz více v Šfk. 482. a Vor-
vanina. — V., ě, m. = ssavec, der Pottwall,
physeter macrocephalus. V. obecný, mnoho-
hrbý; perutoš (v. mastnovák, malook). Ssav.
Cf. Frč. 374., KP. III. 380., S. N.

Vorvanina, y, f. = rybí tuk, spermacet,
der Thran. Chym. Vz Vorvaň.

Vorvaninný, Wallrath-. V. olej (sperma-
cetový). Šp.

Vorzug, něm. Předkládali své věci obec-
ným. Mudr. Václav Čechy Němcům před-
ložil, gab ihnen den Vorzug. V. v předml.
ad Aen. Sylv. Sie sollen den V. haben.
Mějte před námi. Mk. Předek míti; Místo
komu před kým dáti. Jg., Sš. P. 468.

1. Vos = vás, euch. Co sem vos v domě
mrzela. Sš. P. 468.

2. Vos (vosa), f., ale ve vých. Čechách
masc. Šb. Strčil hůl mezi vosy (někoho
podráždil). Č. Ostatně vz Os, Hmyz. Osa,
Vosa.

Vosa, y, f., vespa, die Wespe. Vosa m.
osa. Bž. 48. U Opavy a na Zlínsku: osa.
Hrt., Klš. Vose, ete, vosátko, a, n. Cf. Schd.
II. 511. —512. Vosy bylinné, phytospheoes,
mají hruď a břicho celou šířkou srostlé a
příkyčlí dvoučlenné. Vz Pilatka, Pilořitka. —
Vosy duběnčivé, gallicolae, jsou malí blano-
křídlí hmyzové s křídly málo žilnatými;
zadek jest spojen s hrudí tenkým článkem.
Vz Žlabatka, Podružnice. — Vosy larvo-
morné, ichneumonidae, jsou cizopasné vosy,
které snášejí vajíčka na tělo nebo do těla
larv jiného hmyzu, zejména housenek. Bři-
cho u hrudi bývá úzké. Vz Lumek, Lum-
čík. — Vosy žahadlové (aculeata) mají břicho
s hrudí tenkou stopkou spojené. Vz Mra-
venec, Kodulka, Lesklice, Kutilka. Vz Frč.
163. — 169., S. N. — Vosy společenské (ves-
pariae) mají štíhlé hladké tělo, přední křídla
úzká, podélně složitelná, tykadla kolínko-
vitá. Vosa obecná, vespa vulgaris, v. polní,
polistes gallica, samotářská, odimerus spi-
nipes; sršeň. Vz Os, Hmyz, Frč. 169. A co