sb157-05 0..8296

797

Vozhřivěti, ěl, ění = vozhřivým býti
počínám, rotzig werden. Aqu. — abs. Kůň
ten vozhřiví. Ja.

Vozhřivice, ozhřivice, e, vozhřivka,

ozhřivka, y, f. = nemoc, rýma, smrkačka
(u Opavy: smrktavosť. Klš. ), der Schnupfen,
Strauchen, die Steindruse. V. V-ku míti.
D. Majoránová voda jest dobrá proti v-ci
n. reumě. Čern. — V. = psí nemoc, v obec.
ml. vozkřivka, die Hundsseuche. Us. Vz Voz-
hřivka.

Vozhřivosť, ozhřivosť, i, f. = jakosť
vozhřivého, die Rotzigkeit. D. — V. = psí
nemoc, psí mor, psí nákaza, die Hundsseuche,
Staupe. Ja. Vz Vozhřivice.

Vozhřivý, ozhřivý = soptivý, rotzig.
V. nos, D., kůň v. Ros.

Vozhrový = vozhřivý. Db.

Voziar, a, m. = vozár, vozka. Lipa. 184.

Voziareň, rně, f., die Wagenschoppe. Na
Slov. Ssk.

Voziarský, Fuhrmanns-. Na Slov. Ssk.

Vozicí jeřáb, die Krahnwinde. Šp.

Vozič, e, m. = vozka, der Fuhrmann. —
V. v hor., der Förderer, Hundstösser, Wagen-
stösser, Schlepper. Hř. — V., der Fuhrmann,
Lastführer. Šd. A vy vozičé, spravujte (šňo-
rujte) biče. Sš. P. 755.

Vozíček, čku, m., ein kleiner Wagen.
Vz Vůz.

Vozička, y, f. = vozní cesta. Na Slov. —
V. = klouzačka, na níž se hoši vozíja (klou-
zají), die Schleifbahn. Na Mor. Vck., Brt.

Vozíčkář, e, m., der Kärrner. Us.

Vozidlo, a, n. = prostředek dopravovací,
das Fahrzeug (vůz, kára, kolečko). S. N.
XI. 74., Zpr. arch. IX. 69.

Vozierač, e, m. = vozorák. Na Slov. Šd.

Vozihnoj, e, m., der Mistausführer, -knecht.
Zlob. — V., osob. jm. Šd.

Vozík, u, vozíček, čku, m., v obec. mluvě:
vozejk, vozejček, ač se nepíše: vozýk. Cf.
koník, ps-ík, nož-ík, nos-ík. Mk., Bž. 26.
Ein kleiner Wagen. V. V. dětský, Kinder-
wagen, ruční, Hand-, dvoukolý, na piano,
Dch., na pytle, na kaši, Breikutsche (v to-
várnách). Šp. Já sem dnes ráno kola namazal,
by mně přes Brno vozejk nevrzal. Sš. P.
701. Závodní v., Rennwagen. V. Vozík sena.
Us. — V. v knihtiskařství = náčiní, na něž
se klade forma připravená, opatřená víkem
a rámečkem. Techn. III. 432. — V. u pro-
vazníka, dvě kolečka kamením obtížená
k napínání pramenů, když se provaz plete.
Us.

Vozíkati = voziti. Na Slov. Bern. Veď
vás už len po jednom budem v. Dbš. —
kde. V-la je na slniečku, aby sa prevetrily.
Dbš. Pov. V. 79.

Vozílek, lka, m., osob. jm. Šd.

Vozisko, a, n., elender Wagen. Tč., Vck.
— V. = uvozené, ujezděné místo buďto ve
sněhu od saněk aneb někde na břehu, kady
v létě chlapci po řiti dolů jezdívají, der
Fahrplatz, die Fahrbahn, der Tummelplatz.
U Bzence na Mor. Šd.

Voziti, vz Vézti.

Vozivo, a, n., v horn., die Fördermasse,
das Hauwerk, Fördermaterial.

Vozivod, a, m. = vodař, Wasserführer,
m. L.

Vozka, y, m., dle Despota = vozič, vo-
zataj, der Kutscher, Fuhrmann. V., Vš. Vozka
koně před sebou žene. Kom. Špatný v., který
neumí obrátiti (kdo se neumí vymluviti. Vz
Výmluva, Výmluvný). Č. — V. = hřídel
u pluhu. Us. — V. = formánek na oji. Vz
Vozatajík. — V., souhvězdí. Stč. Zmp. 24.

Vozkův, -ova, -ovo, dem Fuhrmann ge-
hörig. Us.

Vozlice, Wozlitz, samota u Benešova
v Buděj. — V. (Voslice), ves zaniklá v Táb.
Blk. Kfsk. 212., 489.

Vozmo, zu Wagen. Us. Šd. Jízda v. a
koňmo, das Fahren und Reiten. Dch.

Vozmydlo, a, n. = dítě, které jako mýdlo
z rukou chůvy na zem sjíždá, ein unruhiges
Kind. U Olom. Sd.

Vozna, y, f., plaustrum, zastr. Rozk.

Voznák, a, m., osob. jm. Slez. Šd.

Vozné, ého, n. = plat od vození. D. Vz
Vozný.

Vozní = vozu se týkající, Wagen-. V. kolo,
Br., cesta (voznice), kůň, kůlna. Šp. — V.
pospoj, der Fahrten-, Wagenverkehr, náklad,
jízda, der Wagenverkehr. Dch. — V., Fahr-.
V. most, třída, die Fahrklasse der Eisen-
bahn, lístek, řád, pořádek, cena. Us. Dch.
V. stříkačka. NA. IV. 13. — V. příze, Mule-
garn, vřeteno, Mulespindel, stroj. Techn. —
Vz Vozový, Vozný.

Voznice, e, f. = vozní cesta, der Fahr-,
Landweg. Sych., Šd., Dch., Šp., Kšá. —
V. = plachta na vůz, die Wagendecke. Na
Mor. Šd., Kčr., Džl. — V. = prkno na spodku
vozu ležící, das Wagenbrett. Na Mor. Džl.
— V. = vozní sud, das Fahr-, Wasserfass,
Wagenfass, die Leite. V. na hnojnici (hnojná),
Jauchfass. Dch. V. na ryby, na víno, na vodu
k hašení ohně. Us., D., Šp. — V. = vo-
zárna. — V., dle Budějovice, Woschnitz,
ves u Hajdy; Wosnitz, ves u Kr. Hradce;
Woznitz, ves u Dobříše. — V. nové, Neu-
Wosnitz, samota u Kr. Hradce. PL.

Voznický, Fuhrmanns-. V. krčma. Dch.

Voznictvo, a, n. = vozatajstvo. L.

Vozník, a, m. = vozní n. tažní kůň, das
Wagenpferd. Někto k věnu ženě své při-
dává vóz a vozníky najlepšie čtyři; Kdyby
pro pět kop zajal čtyři v-ky, ješto by každý
stál za deset kop, zlá by to rozšafnosť jeho
byla a tomu, komuž zajímá, škodná. Vš.
Jir. 218., 328. Pobral mi z dvoróv vozníky.
Půh. 1. 154. Právo k svému mají i k svrchkům:
k vozu, vozníkům, k loži... Tov. 78. — V.,
Háj., Har., Zel. — V. = vozní n. tažní vůl. —
V. = vozka, vozataj. S. N., Klš., Pal, Dj.
III. 2. 217., Koll. — V-ci, die Besatzmann-
schaft der Wagenburg. Gl. 368. — V. =
kolář, Wagner, m. Troj., Židk. — V., osob.
jm. Šd.

Vozno, zu Wagen. Div. z ochot. 22.

Vozný = vozní. V. kolo, BO., Ben. V.,
kůň, St. skl., střída, die Förderstrecke, Hř.,
Bc, cesta (voznice), lístek, die Fahrkarte,
pošta, die Fahrpost, Dch., clo. D.

Vozomistr, a, m., der Fahrmeister (u dělo-
střelců). Dch,