sb157-05 0..8296

805

Vračovice, ves u Chocně.

Vřadění, n, die Einordung, Einreihung.

Nz.

Vřaděný; -ěn, a, o, eingeordnet, einge-
reiht. V. slova. Us.

Vřaditel, e, m., der Einreiher. Šm.

Vřaditi, il, ěn, ění; vřaďovati, einreihen,
rangiren. — co, koho kam: vojáka do
šiku. Us. V. nový předmět do sbírky, knihu
do knihovny, slovo do slovníku. Us. Skonav
u vysokém stáří dne 30. června r. 1139.
vřaděn jest od papeže Klimenta III. dne
30. září r. 1189. mezi svaté; Dle jich po-
stavení měli by comites mezi barones, mezi
přední hodnostáře v zemi vřaděni býti. Ddk.

II. 449., IV. 203. Někteří Barnabáše k apo-
štolům vřaďují těm, kteří vlastně a po-
výtečně tím jménem slují. Sš. Sk. 167.

Vřadný, Schlag-. V. slovo, das Schlag-
wort, das Stichwort. Nz., Dch. V. slovo ve
slovníku.

Vřadování, n., die Einreihung. — V. =
směřování otázky slovné ke dvěma nebo více
členům. Zvěděli, kdo chce s kým býti. Já
všecko, co jak jest, vyložím. Brt. S. 3. vyd.
131. V. otázek, vz Otázka, Tázací.

Vrag, a, m. = čert. Na Slov. Němc. I.
294. Vz Vrah.

Vrah, a, m., pl. vrahové. D. V., vragb,
goth. vargs inimicus, skr. varh (m. vargh)
ferire, destruere. Schl. V. = nepřítel, der
Feind, hostis. Ž. wit. Deut. 27. a 41, Dal.
103., 160., 166. a j. Slovo v. od polovice
14. století ustoupilo slovu nepřítel. Jir. v Mus.
1864. 150. Nyní zase ožívá. Nebojíce se
vrahóv, by nás kdy mohli přemoci; Zpup-
ných nepřátel a vrahóv. Troj. Že jsem pohnal
vraha svého, jenž jest zabil mého bratra.
Arch. II. 79. Aj ty vraže, běs v tě! Rkk.

12. Sekyra na ně dlubny kludí, když se
před svým vrahem súdí. Dal. Náš dávný v.
ďábel. Pass. 8. (Hý. ). V. a nepřietel (hostis);
Když vyjdeš proti vrahóm (hostes) tvým
v boj. BO. Bíte mého vraha. NB. Tč. 251.
Můj háj zelený mi vrahovia (= vrahové)
zoťali. Na Slov. Tč. Každý, ktož nenávidí
bratra svého, v. neb vražedlník jest. Hus
I. 154. Moudrá hlava chystá vrahům pád.
Shakesp. Tč. Své vrahy mlátí; búřiti v v-hy;
na vrahy pospěti; kus ščita vrahu otrazi.
Rkk. Úhlavní a ukrutný v. nepřítel Turek.
Har. — V. = hlavní nepřítel, zlý duch, ďábel,
der Arge, der Teufel. V. MV. nepravá glossa.
Pa. — V. = zabojce, kdo někoho zabil, der
Todtschläger, Mörder. V. otce, matky, bratra,
V.; vrahem svým býti. V. V. krále, úkladní,
D., dětí. Svůj vlastní v.. D., J tr., v. samého
sebe. D. Vrah cti něčí. V. Vraha vyhledati.
Er. V. tajný. Th. Loupežný v., der Raub-
mörder. Dch. Žaloval si v. vrahovi, krahu-
líček jestřábovi, že mu mladé vyhubili a
samičku zastřelili. Sš. P. 698. Spáchal-li
Němec vraždu, v. buď knížeti zapraviti má
12 talentů řezenských denárů, buď zbaven
býti pravé ruky; K vypátráni vrahův a zlo-
dějů byli přicvičeni. Dch. IV. 170., 229.
(Tč. ). Ďábel byl jest vrah n. mordéř od
počátku, neb zabil jest Adama, prvého člo-
věka. Hus I. 154. Vz Mordéř v Jg. Slov. —
V., lépe: brah, brh = dříví v lese složené,

geschlichtetes Holz im Walde. Jg. — V. =
metla, die Ruthe. Drbati někoho vrahem
totižto metličkú na zadku. Boč. ms. Olom.

Vrahbí, ího, m. = bratrův vrah, der
Brudermörder. Puchm.

Vrahkyně, lépe: vrahyně. Jg.

Vrahobojstvo, a, n., x ateeij vójuívt] (ne-
hezký překlad). Vký.

Vrahovice, dle Budějovice, ves u Pro-
stějova. Aleš z V-vic. Tov. 5.

Vrahovský, feindlich; mörderisch. V.
ukrutnosť. Th. — V. mlýn, něm. Wrach,
ves u Sedlčan.

Vrahový, Feindes-; Mörder-. Dch. V-vá
země (nepřátelská). BO. A pak běda vrahům
vrahovým. Pokor. Z hor. 17. Vz Vrahov-
ský.

Vrahožily, pl., Frauschiele, ves u Teplice.
PL. Vz Blk. Kfsk. 862., 863.

Vrahyně, ě, f. = nepřítelkyně, die Fein-
din; vrašedlnice, die Mörderin. Pk.

Vraj = praj, prej, prý. Vz Prý, Ht. Sl.
ml. 146. Na Slov. Šd., Němc. Bohatší vraj
mocnější. Mt. S. I. 100. Ani meno tvojho
otca v. neznajú. Lipa 208. — V., e, m,
osob. jm. Na Vsacku. Vck.

Vrak, u, m. = trosky rozbitého korábu.
Rk. — V., zastr. = kámen drahý.

Vrákati = krákati, za vlasy tahati. U Ne-
meckého brodu. Brnt.

Vralek, lku, vralík, u, m. = japík, li-
thion, das Lithium, prvek kovný. Pr. Chym.
Vz S. N., Nz., Lithium.

Vraličitý, Lithium-. Vz Vralík. Presl.
Chym. 193.

Vralík, vz Vralek.

Vralíkový = vraličitý. V. kysličník. Presl.
Chym. 14.

Vralnoslída, y, f., der Lithionglimmer,
ne rost. Miner. 456.

1. Vran, vz Vraný.

2. Vran, a, m. = havran, der Rabe. V MV.
nepravá glossa. Pa. Žeť v. oka nevykline.
St. skl. V. 208.

3. Vran, a, m. = kůň vraný, der Rappe.

1. Vrana, y, f. = svačina, die Jause. Na
Slov. Plk. V. vysoká, o 3. hod., v. nízká,
o 6. hodině. Plk.

2. Vrana, y, f., vranka = díra na (v)
sudě, zátkovnice, ozředlo, das Spundloch. Us.
na Mor. Baiz., Šp. Prišiel k prvému sudu,
vranku odrazil a zavolal. Dbš. Pov. III. 74.

1. Vrána (na Mor. a Slov. vrana), vranka,
vranečka, y, f. Strany krácení á vz Brána.
Cf. lit. varnas, Gb. Hl. 125., Šrc. 47. —49.
Vráně, ěte, n. = mladá vrána. V. obecná
(popelavá), corvus cornix, die Krähe, Nebel-
krähe, černá (Černý jako v., jako havran.
V. ), c. corone, die Rabenkrähe, Frč. 356.,
Schd. II. 270., 447., S. N., bílá. V. kváká,
kváče, Dal. 25., kráká, krákorá. Pt. V-ny
lapati, loviti, stříleti; v-ny krouží nad lesem,
Šp. V., kavka černá, krkavec horní, krkavec
skalní č. alpský. S. N. Když ras mrchu dře
vrány obletujíce volají: Náš, náš, náš, náš!
Ale straka nedaleko na stromě sedíc domnívá
se míti větší právo, i ozývá se: Švagře,
nechte toho! Švagře, nechte toho! Na mor.
Zlínsku. Vz Straka. Brt. Vrána křičí: Cože
mně někdo dá? cože mně někdo dá? V zimě:



	805

	Vračovice, ves u Chocně. Vřadění, n, die Einordung, Einreihung. Nz. Vřaděný; -ěn, a, o, eingeordnet, einge- reiht. V. slova. Us. Vřaditel, e, m., der Einreiher. Šm. Vřaditi, il, ěn, ění; vřaďovati, einreihen, rangiren. — co, koho kam: vojáka do šiku. Us. V. nový předmět do sbírky, knihu do knihovny, slovo do slovníku. Us. Skonav u vysokém stáří dne 30. června r. 1139. vřaděn jest od papeže Klimenta III. dne 30. září r. 1189. mezi svaté; Dle jich po- stavení měli by comites mezi barones, mezi přední hodnostáře v zemi vřaděni býti. Ddk. II. 449., IV. 203. Někteří Barnabáše k apo- štolům vřaďují těm, kteří vlastně a po- výtečně tím jménem slují. Sš. Sk. 167. Vřadný, Schlag-. V. slovo, das Schlag- wort, das Stichwort. Nz., Dch. V. slovo ve slovníku. Vřadování, n., die Einreihung. — V. = směřování otázky slovné ke dvěma nebo více členům. Zvěděli, kdo chce s kým býti. Já všecko, co jak jest, vyložím. Brt. S. 3. vyd. 131. V. otázek, vz Otázka, Tázací. Vrag, a, m. = čert. Na Slov. Němc. I. 294. Vz Vrah. Vrah, a, m., pl. vrahové. D. V., vragb, goth. vargs inimicus, skr. varh (m. vargh) ferire, destruere. Schl. V. = nepřítel, der Feind, hostis. Ž. wit. Deut. 27. a 41, Dal. 103., 160., 166. a j. Slovo v. od polovice 14. století ustoupilo slovu nepřítel. Jir. v Mus. 1864. 150. Nyní zase ožívá. Nebojíce se vrahóv, by nás kdy mohli přemoci; Zpup- ných nepřátel a vrahóv. Troj. Že jsem pohnal vraha svého, jenž jest zabil mého bratra. Arch. II. 79. Aj ty vraže, běs v tě! Rkk. 12. Sekyra na ně dlubny kludí, když se před svým vrahem súdí. Dal. Náš dávný v. ďábel. Pass. 8. (Hý. ). V. a nepřietel (hostis); Když vyjdeš proti vrahóm (hostes) tvým v boj. BO. Bíte mého vraha. NB. Tč. 251. Můj háj zelený mi vrahovia (= vrahové) zoťali. Na Slov. Tč. Každý, ktož nenávidí bratra svého, v. neb vražedlník jest. Hus I. 154. Moudrá hlava chystá vrahům pád. Shakesp. Tč. Své vrahy mlátí; búřiti v v-hy; na vrahy pospěti; kus ščita vrahu otrazi. Rkk. Úhlavní a ukrutný v. nepřítel Turek. Har. — V. = hlavní nepřítel, zlý duch, ďábel, der Arge, der Teufel. V. MV. nepravá glossa. Pa. — V. = zabojce, kdo někoho zabil, der Todtschläger, Mörder. V. otce, matky, bratra, V.; vrahem svým býti. V. V. krále, úkladní, D., dětí. Svůj vlastní v.. D., J tr., v. samého sebe. D. Vrah cti něčí. V. Vraha vyhledati. Er. V. tajný. Th. Loupežný v., der Raub- mörder. Dch. Žaloval si v. vrahovi, krahu- líček jestřábovi, že mu mladé vyhubili a samičku zastřelili. Sš. P. 698. Spáchal-li Němec vraždu, v. buď knížeti zapraviti má 12 talentů řezenských denárů, buď zbaven býti pravé ruky; K vypátráni vrahův a zlo- dějů byli přicvičeni. Dch. IV. 170., 229. (Tč. ). Ďábel byl jest vrah n. mordéř od počátku, neb zabil jest Adama, prvého člo- věka. Hus I. 154. Vz Mordéř v Jg. Slov. — V., lépe: brah, brh = dříví v lese složené,	geschlichtetes Holz im Walde. Jg. — V. = metla, die Ruthe. Drbati někoho vrahem totižto metličkú na zadku. Boč. ms. Olom. Vrahbí, ího, m. = bratrův vrah, der Brudermörder. Puchm. Vrahkyně, lépe: vrahyně. Jg. Vrahobojstvo, a, n., x ateeij vójuívt] (ne- hezký překlad). Vký. Vrahovice, dle Budějovice, ves u Pro- stějova. Aleš z V-vic. Tov. 5. Vrahovský, feindlich; mörderisch. V. ukrutnosť. Th. — V. mlýn, něm. Wrach, ves u Sedlčan. Vrahový, Feindes-; Mörder-. Dch. V-vá země (nepřátelská). BO. A pak běda vrahům vrahovým. Pokor. Z hor. 17. Vz Vrahov- ský. Vrahožily, pl., Frauschiele, ves u Teplice. PL. Vz Blk. Kfsk. 862., 863. Vrahyně, ě, f. = nepřítelkyně, die Fein- din; vrašedlnice, die Mörderin. Pk. Vraj = praj, prej, prý. Vz Prý, Ht. Sl. ml. 146. Na Slov. Šd., Němc. Bohatší vraj mocnější. Mt. S. I. 100. Ani meno tvojho otca v. neznajú. Lipa 208. — V., e, m, osob. jm. Na Vsacku. Vck. Vrak, u, m. = trosky rozbitého korábu. Rk. — V., zastr. = kámen drahý. Vrákati = krákati, za vlasy tahati. U Ne- meckého brodu. Brnt. Vralek, lku, vralík, u, m. = japík, li- thion, das Lithium, prvek kovný. Pr. Chym. Vz S. N., Nz., Lithium. Vraličitý, Lithium-. Vz Vralík. Presl. Chym. 193. Vralík, vz Vralek. Vralíkový = vraličitý. V. kysličník. Presl. Chym. 14. Vralnoslída, y, f., der Lithionglimmer, ne rost. Miner. 456. 1. Vran, vz Vraný. 2. Vran, a, m. = havran, der Rabe. V MV. nepravá glossa. Pa. Žeť v. oka nevykline. St. skl. V. 208. 3. Vran, a, m. = kůň vraný, der Rappe. 1. Vrana, y, f. = svačina, die Jause. Na Slov. Plk. V. vysoká, o 3. hod., v. nízká, o 6. hodině. Plk. 2. Vrana, y, f., vranka = díra na (v) sudě, zátkovnice, ozředlo, das Spundloch. Us. na Mor. Baiz., Šp. Prišiel k prvému sudu, vranku odrazil a zavolal. Dbš. Pov. III. 74. 1. Vrána (na Mor. a Slov. vrana), vranka, vranečka, y, f. Strany krácení á vz Brána. Cf. lit. varnas, Gb. Hl. 125., Šrc. 47. —49. Vráně, ěte, n. = mladá vrána. V. obecná (popelavá), corvus cornix, die Krähe, Nebel- krähe, černá (Černý jako v., jako havran. V. ), c. corone, die Rabenkrähe, Frč. 356., Schd. II. 270., 447., S. N., bílá. V. kváká, kváče, Dal. 25., kráká, krákorá. Pt. V-ny lapati, loviti, stříleti; v-ny krouží nad lesem, Šp. V., kavka černá, krkavec horní, krkavec skalní č. alpský. S. N. Když ras mrchu dře vrány obletujíce volají: Náš, náš, náš, náš! Ale straka nedaleko na stromě sedíc domnívá se míti větší právo, i ozývá se: Švagře, nechte toho! Švagře, nechte toho! Na mor. Zlínsku. Vz Straka. Brt. Vrána křičí: Cože mně někdo dá? cože mně někdo dá? V zimě: