Předchozí (811)  Strana:812  Další (813) |
|
|||
812
|
|||
|
|||
v čem. V mé víře vrátkým jsi mne učinil.
Shakesp. Tč. — nač: na hlavu (komu se hned hlava točí). U Vys. mýta. Hrp. V. na zimu = choulostivý. Us. — Výb. I. 1127. 32. Vrátna, y, f. = polovice vrat, der Thor-
flügel. Us. Vz Vrateň. — V. = vrch na Ta- trách. Phld. I. 1. 19. Vrátná, é, f., die Pförtnerin. Us. Šd., V.
Vrátnaj, e, m. = vrátník, pylorus. Rostl.
III a. 76. Vrátné, ého, n., die Thorabgabe. To
našemu pánu dal gubernator za služby krá- lovskej dluh, aby v. vybíral, jako tomu jest obyčej. Ssk. v Sl. let. I. 292. Vrátní, Thor-. BO.
Vrátnice, e, f. = světnice vrátného, die
Thorwächterstube. A potom ho vedli v-cí. Bl. Přišel do v-ce (= do šatlavy). Mor. Šd. — V., das Thorbrett. Šp. — V. = jaterní tru- bice, žíla krevní k jatrám vedoucí, vena por- tae, die Pfortader. Krok, Nz lk. Vz Vrata (konec). V. = žíla, která přijímá skoro veškerou vratnou krev z kanalu zažívacího v břiše, ze sleziny, ze slinivky břišní a z měchýřku žlučového. Vz S. N., Schd. II. 364., Čs. lk. II. 136., V. 268. VIII. 285., 293. Zánět v-ce, pylephlebitis, ucpání v-ce, pylethrombosis. Nz. lk. Vrátnicový, Pfortader-. V. soustava,
-system. Nz. lk. Vrátnictví, n., das Thorwächteramt.
Vrátnictvo, a, n., die Thorwächter. Vy-
bráni k v-ctvu, in ostiarios. BO. Vratníček, čka, m., osob. jm. — V.,
čku, m. = nebozez. U Vítkova. Šg. Vratník, a, m = tahač, tahoun, der
Haspler, Haspelknecht, Haspelzieher, v horn. Hř. — V., u, m., der Wendekreis, -punkt. — V., vratovák, der Thornagel. Šp. Vrátník, a, m. = vrátný, der Thorwächter,
Portier. Us. Sl. let. III. 260. — V., u, m., pylorus, der Pförtner, unterer Magenmund. Nz. Vrátníkový, pyloricus. Vz Vrátník. Nz.
lk. Vratno, zurückkehrend. — V. = zpět,
zurück. I posla Čstmír kořisť v. ludem. Rkk. 20. V. krajinú. Rkk. 15. V. se dáti, se ubí- rati. Sš. L. 151., II. 43. My v. přišli k vám jakožto vítězi. Jg. Cf. Horno. — V., a, n., Wratno, ves u Mšena. Vz Blk. Kfsk. 17., 782. Vratnoklas, u, m., stachytarphata. Rostl.
I. 245. b.
Vrátnovství, n., die Steuermannskunst.
D. Vratný = vracující se, zurückkehrend.
V. bod, der Rückkehrpunkt, čára, die Rück- kehrkante, Vnč. 13., 108. Tebe zase někam pošlu, tys vratný. Us. na Mor. Nejsi vratná (nevracíš se hned). U Rychn. V. posel. Kšá. V. služebnice. ZN. V. tah, der Rückzug, die Doppelschlinge (ve stenografii). Těsnop. 17., 23., 28. Vratná rovnováha. ZČ. I. 75. — V., samota u Netolic. 1. Vrátný, od vrat, Thor-, Thür-. Děvka
v. Ctib. — V., ého, m., dle Nový = strážný dveří, der Thorwächter, -steher, Portier. Tk. II. 293., III. 20. V. římský a řec. Vz Vlšk.
78., 81., 87., 89., 255. Na tureckém pomezó |
vrátné (vrátný) pěknó dceru má. Sš. P.
124. Jest vrátným veliké bohyně Diany. BR. II. 452. a. Proto tieží sě rúhavé mlu- venie, že Bóh ustavil jest člověka, aby byl vrátným duše; Prosme toho v-ho (Krista), aby nám otevřel rozum. Hus I. 225., 219. — V. = správce lodí, der Steuermann. Šb. D. 24., D. V. = vůdce prámu. Hk. — V. = spodní ústa žaludková. V. vchod (vchod žaludku do střeva). Vz Vrátník. Schd. II. 353:, Hlas. — V., osob. jm. 2. Vrátný, ého, m., os. jm. V. Kar., hudeb.,
nar. 1819. Vz S. N. Vrato, a, n. = vrateň, der Thorflügel. D.
Vratoch, a, m. = Vratislav. Gl. 368.
Vratolom, u, m. = petarda. S. N.
Vratolomno, halsbrecherisch. Rk.
Vratoviště, v horn., die Haspelstätte,
Hornstätte. Hř., Bc. Vratový, Thor-. V. zámek, kování. Zpr.
arch. XI. 40. V. jáma, v horn. Vz Jáma. V. tečna, die Rückkehrtangente. Šln. I. 67. Vrať se zase = zasevratec, vratič, rostl.
Vz Vratič. Vratyč, e, m., tanacetum vulgare. Let.
Mt. SI. VIII. 1. 25., X. 1. 44. Vz Vratič. Vratýček, čku, m., das Mutterkraut. Pk.
Cf. Vratyč. Vřava (na Slov. vrava), y, f. = vření
hlasné, hluk, das Getöse, Geräusch, die Un- ruhe, der Lärm. Mus. — V. = hluk mlu- vících, das Gerede, der Lärm. Mnoho rvavy, málo správy. Plk., Č. M. 80. Strhla se v tá- boře mezi vojíny veliká v. Us. Veliká vřava byla. Dač. 1. 228. Venku v. zněla. Kká. Td. 212. V této vřavě vydával plukovník rozkazy své; Myslilo se, že nová s Italem nastane v. Ddk. Zvenku doznívaly války vřavy. Tč. exc. A byla taková v., by byl kdo jediné počal, hrozná vražda by se byla stala. Pal. Dj. V. 1. 375. Poznáš po řvavě, co je ve hlavě (po řeči). Koll., Č. M. 69. Vravení, n., vz Vravot.
Vřaviti, řvaviti (na Slov. rvaviti), il,
en, ení = vřavu činiti, hluk, Getöse machen, lärmen. Nevřavte děti tolik; Řvaví a neví proč. Na Mor. Tč. — na koho, Lärm schlagen. U Uh. Hrad. Tč. — V. = mluviti, praviti, reden, sagen. Na Mor. a Slov. — abs. Ei, čo to za strom? cudzinec vraví. Lipa 177. Řeči sa vravia a chlieb sa je (jí). Lipa I. 4. — co. Mnoho vraví, málo spraví. Mt. S. I. 121. — s kým. Som ustatý a mal bych s tebou ešte nečo vraveť. Lipa 194. — o čem. A aj o tej se vravelo, že je striga. Er. Sl. čít. 65. — na koho (= pomlouvati ho). Na Mor. Tč. — ke komu. Voda ke ka- mení vraví. Mor. Tč. — co komu. Malé útlé děvčátko vraví mamke svojej. Na Slov. Tč. Rozpomeň sa na tie sluby, čvos mi vravieval. Z Liptova. Tč. — jak. Len čo veľa do sveta vravíš. Mt. S. 1. 90. Koruna bez hlavy, bez jazyka vraví, necítí, nežije a srdce mu bije (= zvon). Mt. S. I. 137. Slovenskej sa reči zlobivo nerúhaj, v nej ty oslov hory, doly, v nej vrav ludu, čo ho bolí. Sl. ps. (Tč. ). — že. Ale vravia, že ti ju nedadia. Slov. Tč. Ale ako se vraví, že za dobr aby dobrô nečakal, tak sa aj tu stalo. Dbš. Sl. pov. I. 391. |
||
|
|||
Předchozí (811)  Strana:812  Další (813) |