sb157-05 0..8296

812

v čem. V mé víře vrátkým jsi mne učinil.
Shakesp. Tč. — nač: na hlavu (komu se
hned hlava točí). U Vys. mýta. Hrp. V. na
zimu = choulostivý. Us. — Výb. I. 1127. 32.

Vrátna, y, f. = polovice vrat, der Thor-
flügel. Us. Vz Vrateň. — V. = vrch na Ta-
trách. Phld. I. 1. 19.

Vrátná, é, f., die Pförtnerin. Us. Šd., V.

Vrátnaj, e, m. = vrátník, pylorus. Rostl.
III a. 76.

Vrátné, ého, n., die Thorabgabe. To
našemu pánu dal gubernator za služby krá-
lovskej dluh, aby v. vybíral, jako tomu jest
obyčej. Ssk. v Sl. let. I. 292.

Vrátní, Thor-. BO.

Vrátnice, e, f. = světnice vrátného, die
Thorwächterstube. A potom ho vedli v-cí.
Bl. Přišel do v-ce (= do šatlavy). Mor. Šd. —
V., das Thorbrett. Šp. — V. = jaterní tru-
bice, žíla krevní k jatrám vedoucí, vena por-
tae, die Pfortader. Krok, Nz lk. Vz Vrata
(konec). V. = žíla, která přijímá skoro
veškerou vratnou krev z kanalu zažívacího
v břiše, ze sleziny, ze slinivky břišní a
z měchýřku žlučového. Vz S. N., Schd. II.
364., Čs. lk. II. 136., V. 268. VIII. 285.,
293. Zánět v-ce, pylephlebitis, ucpání v-ce,
pylethrombosis. Nz. lk.

Vrátnicový, Pfortader-. V. soustava,
-system. Nz. lk.

Vrátnictví, n., das Thorwächteramt.

Vrátnictvo, a, n., die Thorwächter. Vy-
bráni k v-ctvu, in ostiarios. BO.

Vratníček, čka, m., osob. jm. — V.,
čku, m. = nebozez. U Vítkova. Šg.

Vratník, a, m = tahač, tahoun, der
Haspler, Haspelknecht, Haspelzieher, v horn.
Hř. — V., u, m., der Wendekreis, -punkt. —
V., vratovák, der Thornagel. Šp.

Vrátník, a, m. = vrátný, der Thorwächter,
Portier. Us. Sl. let. III. 260. — V., u, m.,
pylorus, der Pförtner, unterer Magenmund.
Nz.

Vrátníkový, pyloricus. Vz Vrátník. Nz.
lk.

Vratno, zurückkehrend. — V. = zpět,
zurück. I posla Čstmír kořisť v. ludem. Rkk.
20. V. krajinú. Rkk. 15. V. se dáti, se ubí-
rati. Sš. L. 151., II. 43. My v. přišli k vám
jakožto vítězi. Jg. Cf. Horno. — V., a, n.,
Wratno, ves u Mšena. Vz Blk. Kfsk. 17.,
782.

Vratnoklas, u, m., stachytarphata. Rostl.

I. 245. b.

Vrátnovství, n., die Steuermannskunst.
D.

Vratný = vracující se, zurückkehrend.
V. bod, der Rückkehrpunkt, čára, die Rück-
kehrkante, Vnč. 13., 108. Tebe zase někam
pošlu, tys vratný. Us. na Mor. Nejsi vratná
(nevracíš se hned). U Rychn. V. posel. Kšá.
V. služebnice. ZN. V. tah, der Rückzug, die
Doppelschlinge (ve stenografii). Těsnop. 17.,
23., 28. Vratná rovnováha. ZČ. I. 75. —
V., samota u Netolic.

1. Vrátný, od vrat, Thor-, Thür-. Děvka
v. Ctib. — V., ého, m., dle Nový = strážný
dveří, der Thorwächter, -steher, Portier. Tk.

II. 293., III. 20. V. římský a řec. Vz Vlšk.
78., 81., 87., 89., 255. Na tureckém pomezó

vrátné (vrátný) pěknó dceru má. Sš. P.
124. Jest vrátným veliké bohyně Diany.
BR. II. 452. a. Proto tieží sě rúhavé mlu-
venie, že Bóh ustavil jest člověka, aby byl
vrátným duše; Prosme toho v-ho (Krista),
aby nám otevřel rozum. Hus I. 225., 219. —
V. = správce lodí, der Steuermann. Šb. D.
24., D. V. = vůdce prámu. Hk. — V. =
spodní ústa žaludková. V. vchod (vchod
žaludku do střeva). Vz Vrátník. Schd. II.
353:, Hlas. — V., osob. jm.

2. Vrátný, ého, m., os. jm. V. Kar., hudeb.,
nar. 1819. Vz S. N.

Vrato, a, n. = vrateň, der Thorflügel. D.

Vratoch, a, m. = Vratislav. Gl. 368.

Vratolom, u, m. = petarda. S. N.

Vratolomno, halsbrecherisch. Rk.

Vratoviště, v horn., die Haspelstätte,
Hornstätte. Hř., Bc.

Vratový, Thor-. V. zámek, kování. Zpr.
arch. XI. 40. V. jáma, v horn. Vz Jáma.
V. tečna, die Rückkehrtangente. Šln. I. 67.

Vrať se zase = zasevratec, vratič, rostl.
Vz Vratič.

Vratyč, e, m., tanacetum vulgare. Let.
Mt. SI. VIII. 1. 25., X. 1. 44. Vz Vratič.

Vratýček, čku, m., das Mutterkraut. Pk.
Cf. Vratyč.

Vřava (na Slov. vrava), y, f. = vření
hlasné, hluk, das Getöse, Geräusch, die Un-
ruhe, der Lärm. Mus. — V. = hluk mlu-
vících, das Gerede, der Lärm. Mnoho rvavy,
málo správy. Plk., Č. M. 80. Strhla se v tá-
boře mezi vojíny veliká v. Us. Veliká vřava
byla. Dač. 1. 228. Venku v. zněla. Kká.
Td. 212. V této vřavě vydával plukovník
rozkazy své; Myslilo se, že nová s Italem
nastane v. Ddk. Zvenku doznívaly války
vřavy. Tč. exc. A byla taková v., by byl
kdo jediné počal, hrozná vražda by se byla
stala. Pal. Dj. V. 1. 375. Poznáš po řvavě,
co je ve hlavě (po řeči). Koll., Č. M. 69.

Vravení, n., vz Vravot.

Vřaviti, řvaviti (na Slov. rvaviti), il,
en, ení = vřavu činiti, hluk, Getöse machen,
lärmen. Nevřavte děti tolik; Řvaví a neví
proč. Na Mor. Tč. — na koho, Lärm schlagen.
U Uh. Hrad. Tč. — V. = mluviti, praviti,
reden, sagen. Na Mor. a Slov. — abs. Ei,
čo to za strom? cudzinec vraví. Lipa 177.
Řeči sa vravia a chlieb sa je (jí). Lipa I.
4. — co. Mnoho vraví, málo spraví. Mt. S.
I. 121. — s kým. Som ustatý a mal bych
s tebou ešte nečo vraveť. Lipa 194. — o čem.
A aj o tej se vravelo, že je striga. Er. Sl.
čít. 65. — na koho (= pomlouvati ho).
Na Mor. Tč. — ke komu. Voda ke ka-
mení vraví. Mor. Tč. — co komu. Malé
útlé děvčátko vraví mamke svojej. Na Slov.
Tč. Rozpomeň sa na tie sluby, čvos mi
vravieval. Z Liptova. Tč. — jak. Len čo
veľa do sveta vravíš. Mt. S. 1. 90. Koruna
bez hlavy, bez jazyka vraví, necítí, nežije
a srdce mu bije (= zvon). Mt. S. I. 137.
Slovenskej sa reči zlobivo nerúhaj, v nej
ty oslov hory, doly, v nej vrav ludu, čo
ho bolí. Sl. ps. (Tč. ). — že. Ale vravia,
že ti ju nedadia. Slov. Tč. Ale ako se vraví,
že za dobr aby dobrô nečakal, tak sa aj
tu stalo. Dbš. Sl. pov. I. 391.