sb157-05 0..8296

813

Vravor, u, m., der Lärm, das Getöse.
Na Slov. Takýto v. sa strhol medzi tým.
Phld. III. 1. 3.

Vrávor, u, m., das Taumeln. Bž. 223.

Vrávorač, e, m., der Taumler. — V. =
motouz, gyrinus, der Taumelkäfer. D.

Vrávorání, n., das Taumeln. D.

Vrávorati, v obec. mluvě: bráborati;
v již. Čech. brýborat. Kts. = motati se, po-
táceti se, torkeln, taumeln, schwanken. V.
zpátkem. V. — kde: pod tíží. Na nebi
hvězdy vrávoraly. Sládek. — komu. Nohy
mu vrávorají. Dch. — proč. Ó, vás v mozek
mečem tupým bodli a zle z toho vrávorá
duch podlý. Sš. Bs. 198.

Vrávoravý = vrávorající, motavý, tau-
melig. D. V. chůze. Rostl.

Vrávorčiti, il, ení = vrávorati. — odkud
kam. Má širokou cestu, vrávorčí z jedné
strany na druhou. U Rychn. Ntk.

Vravot, u, m. = vravení, hovor, das Ge-
spräch. Lipa I. 78. Cf. Vraviti.

Vravúška, y, m a f. = žváč, der Plau-
derer, die Plaudererin. Koll.

Vřavý, vřivý =vroucí, siedend. V. voda.
Na Ostrav. Tč.

1. Vraz, adv., auf einmal, sofort, zugleich.
Na Mor. a ve Slez. Klš., Tč., Šd. Oba v.
(současně) přišli. Na Ostrav. Tč. Nemá v.
nic do huby, gar nichts. Slez. Šd. Nemáme
v. nic v domě. Slez. Šd.

2. Vraz, u, m., der Anstoss, Anprall.
Dch. V. a odraz, der Stoss u. Gegenstoss.
Dch.

Vraza, y, f. = los. Cisioj. mnichov. Bdl.
Obr. 54.

Vrazda, y, m., osob. jm.

Vrazdil, a, m., samota u Grodišče ve
Slez. Tč.

Vrázditi, il, ěn, ění, die Thür oft auf-
machen. Na Slov. Plk. — se = vrzati se,
bei der Thür viel aus- u. eingehen, wetzen.
Koll., Plk.

Vrazebně = nepřátelsky. Vz Vrah. Ne-
přátelé Páně nehned v. proti církvi povstati
se opovážili. Sš. Sk. 32. (Hý. ).

Vrazený; -en, a, o, eingedrückt, einge-
schlagen. — kam. Širák má hlboko na oči
v-ný. Lipa III. 300. (Šd. ).

Vrázeti, el, ení = v řeči dlouze něco vy-
slovovati, táhnouti. Ten vrází. Na mor. Valaš.
Vck.

Vrazidlo, a, n. = závora, která se ve
strouze vráží až na zem, aby se voda zadr-
žovala, die Schleusse. Na Ostrav. Tč. — V.,
hospoda u Grodišče ve Slez. Tč.

Vrazík, a, m., cerambyx, hmyz. Krok II.
256.

Vraziti, vrazím, vraž a vraž, ze (íc), il,
žen, ení; vrážeti, -ejí, vrážej, eje (íc), el,
en a ín, ení; vrážívati. — V. = vbíti, vtlouci,
silou vpraviti, mit Gewalt hineinthun, hinein-
stossen, einschlagen, einstecken; uhoditi, za-
vaditi, praštiti, anschlagen, auf etwas stos-
sen, anstossen, anschmettern, anprellen, an-
rennen, aufstossen; doraziti, udeřiti na co,
do něčeho vskočiti, hineinstürzen, einfallen,
sprengen; se = vbodnouti se, ein-, hinein-
dringen; míchati se, sich einmischen, in
etwas mengen, eindrängen; do vnitř zpět

jíti, einschlagen, zurücktreten; vpadnouti,
vjíti, zvl. silou, hineinstürzen, hineinfallen;
utéci, sich flüchten, wenden. Jg. — co: koly
vrážeti. Us., D. — co, se kam (komu,
s kým; do čeho, nač, v co, mezi co,
k čemu): hřebík do stěny, Ros., kord ně-
komu do těla, kůl do těla, do země, si trn
do nohy: v. do dveří; víno se mu do hlavy
vrazilo. D. Vejce do polívky v. (vmísiti).
Us., Ml., Šm. Lodí vrazily do sebe. Us.
Vrazili se do boje. Troj. Leknutí se mu
vrazilo do všech údův. Ml. Takovou (ránu)
ti vrazím, že sobě ihned zuby sbírati budeš
po zemi. Us. Kčr. Vrazil mu do oka; vra-
zil náhle do pokoje; do někoho zúmyslně
v. Dch. Vráží koník do zástupu. Sk. Vrazi!
oči do země (schlopil je). Sá. Vrazil do
Čech = vtrhl. Zůstala, jakoby nůž do ní
vrazil. Hned ten nůž do tebe vrazím. Us.
Nádcha v-la se mu do hlavy. Us. Šd. Žalosť
se mu do srdce vrazí. Slez. ps. Zavolá: Za
mnou, chlapci! a vrazí ako hrom do ne-
priatelského vojska. Dbš. Pov. I. 450. Mnoho-
krát i sebe i jiné do potupy vráží. Na Slov.
Tč. Vraziv mu oštěp mezi ledví smrtelně
ho zranil; Knížeti Svatopluku vrazil oštěp
mezi plece. Ddk. II. 373., 411. Nůž do sebe
vrazila. Er. P. 476. Vrazila nožéček do le-
výho bočka, z té rány vykvetla červená
růžička. Sš. P. 149. Král zůstal, jakoby mu
byl meč do prsou vrazil. Er. Sl. čít. 1.
Mnoho tisíc do podniku vrazil. Kos. Ol. I.
110. Mnich do krále v ostrej nůž vrazil. Dač.
I. 168. Do bláta mne dvakrát vrazil. Jir.
Ves. čt. 48. Když děsná jízda v-la do Spiže.
Pal. Dj. III. 3. 104. Jakž se říká: Hřebík
sobě do hlavy v-li. BR. II. 719. V. v místo =
vtrhnouti. J. tr. Oštěp v šelmu vrazil. Kká.
Td. 137. Takovou měl těžkou správu, že
se mu v-la v hlavu (opil se). Ežť Bóh svú
mocí vrazí vy i s vašimi pochlebníky v túhu
s hořem. Kšch. 1 Žeťby nás rád v škodu
vrazil. Arch. III. 63. V dřevo vrazí mlat;
Hlavama v sebe vrazista; Krepce v helm
mu vrazi ránu. Rkk. 12., 43. Směle učinila,
sama jim v hrdlo jich lež v-la. Hus II. 105.
Klobouk si na hlavu vrazil. Dch. Vrážeti
někomu na paty (= pronásledovati ho).
V Bystersku. Sn. V. na odpor. Šb. Pohané
zhanobili ještě mrtvolu a uzeřavše hlavu
v-li ji na kůl. Ddk. II. 49. Nětco jim starost-
livého nebylo vraženo na mysl. Jel. Euc.
m. 64. Vrazi (Jaroslav) kruto na Kublajevica.
Rkk. 55. V-ti ku předu. Dch. V dluhy se
vraziti. Br. Hory v doly vraziti a pět za
sudu počítati. Prov. D. Žbán jí na hlavu
vrazil. Us. Někoho na kůl v. D., Šm. Lodí
na břeh vrazila. Lodí vrazily na sebe. Us.
Lodí vrazila na dno. Ml. Smrtelnou ránu
někomu v. Th. Jestřáb vráží na holuba.
D. Chorúhvi tu sbory (se sbory) na most
vrazia (vrazily). Rkk. 33. V-li mezi lidstvo.
D. Vrazil se mezi ně (vmíchal), Ros., mezi
nepřately. Dal. Mezi nepřátely sě vrazi. Dal.
28. Sotva že zazrel Martinko milý šumných
dievčin veselý shon, sotva dopočul spievať
tie Vily, do duši mu vrazil ten tón, vrazil
mu do nôh. Sldk. — čím kam: hlavou do
zdi, D.; lodí na loď, na písek. Jg. Hlavami
v sebe v. Rkk. Čím do čeho, vz Země. Č. —