sb157-05 0..8296

818

Vrcovice, Wrtzowitz, ves u Záhoří v Pí-
secku.

Vrcovský. V. občiny, samota u Záhoří.

Vrča, e, m., dle Bača, der Brummer,
Knurrer. Nech toho starého vrču (vrčivého
psa); Pojď sem, ty vrčo! Mor. Šd.

Vrčala, y, m. = kdo vrčí. der Brummer,
Knurrer. Mor. Šd.

Vrčanlivý, zischend, knarrend. Na Slov.

Vrčany, dle Dolany, Wrčen, ves u Ne-
pomuka.

Vrčati = vrčeti. Na Slov. Ssk.

Vrčava, y, f., myslivna n Slavkova na
Mor. Tč.

Vrčelivý = kdo vrčí, knurrend, knurrig.
V. člověk (hněvivý), pes. Us.

Vrčení, n., das Knurren. V. psa, Us.,
liščí. V. V. člověka mrzutého (broukání),
das Murren, Brummen. Plk. — V. = vy-
rčení, die Aussage. A hotova jest na jich
v. přestati. NB. Tč. 40. Snad chybné čtení.

Vrčeny, samota u Poděbrad.

Vrčeti, vz Vrknouti.

Vrčice, dle Budějovice. Prodal Světišovi
z Vrčic. Arch. III. 471.

Vrčivosť, i, f., die Knurrigkeit, Zank-
sucht. Jg.

Vrčivý pes, knurrig, murrend.

Vrčný = vrčící, vrčivý, knurrend. V. pře-
slice. Mus. VII.

Vrčoun, a, m. = vlaštovka mořská, trigla
hirundo, ryba. Schd. II. 502.

Vrcovice, ves v Pís. Vz Blk. Ktsk. 1178.,
1184.

Vrdavý = koktavý, stotternd.

Vrdlice, e, f. = hrnec dvouuchý, der
Henkekopf. Čes. vč. 1847. 75. V Jg. Slov.
je: vrhlice.

Vrdlouhati, zkaženě m.: v hrdlo lháti.
Us. Mk. Cf. Gb. Hl 97. Ne abych vrulou-
hala. Us. Vk. Přišla domů, vrdlouhala, že
to nebyla. Čes. mor. ps. 202.

Vrdlouhavý = kdo rád vrdlouhá. Vz
Vrdlouhati. Us. Barták.

Vrdov, a, ro. Racek z Vrdova. Arch.
III. 188.

Vrdovský mlýn, Wrdyer Mühle, u Čá-
slavi.

Vrtly, dle Dolany, Wrdy, ves u Čáslavi
v Čech. Vz S. N, Blk. Kfsk. 1454.

Vřec, vz Vřece. Mor. Brt.

Vřece, e, vřecko, vřecouško, a, n., na
Slov. vreco, vrecúško = cilicium, Kleid von
Ziegenhaaren. V MV. nepravá glossa. Pa.
V. = pytel, měch, der Sack, Beutel. Na
východ. Mor. a Slov. Němc, Brt., Šd., Kd.
Dvanásť vriec bolo hotových plných pe-
ňazmi. Dbš. Pov. III. 69. Měchýře jsou
vrecka na peníze. Koll. Sýrové v. Bern.
Chudobné vrecko pobierá všecko. Na Slov.
A turáků plné vrecko. Hdk. C. 276. Klinec
z vreca sa vykole, ačkolvěk sa skrývá. Na
Beskyd. Tč. Žid s vreckem chodí. Na Slov.
a Mor. Tč. Skryté šidlo vykole sa z vreca;
Pohaněním aneb chvalú česť vyhledávat je
tak jako dým do vreca chytať; Člověka
ctnosť ozdobuje a peňáze vrecko; Kdo sa
tiskne jak klín z vreca, i dobrým sa zhnusí;
Jakobys sypal na plachtu hrach z vreca
prázného, tak vychádzá múdrosť řeči z ja-

zyka prostého. Na Slov. Tč. (Drotar) kapsu
si poscele, vrecom sa odzeje, ešče sa mu,
ešče, o frajerce sneje; Nechoď k nám, ne-
choď k nám, ty nemeckô vrece. Sl. ps. 97.,
271. Nech jen otevre hodne na široko svá
vrecka. Nitra VI. 243. Zde jsme potkali na
cestě i vesničanky víno do Rjeky nesoucí a
sice v kožených vrecech, jako jsou naše dudy.
Koll. III. Cest. 1. 59. Ulap mačku a vezmi
ju ku sebe do vrecka. Dbš. Pov. I. 85.
Kopal, až peníze našli, z nichžto on okolo
20 zl. do svého vrecka vetkal. Let. Mt. S.
VIII. 1. 79. Nekupuj prasa vo vreci; Kňaz-
ské vreco je veľké; Priatel pán Boh a ro-
dina vrecko; Sedliaci odhazují, páni do
vrecka schovávajú, čo to (Sopel)? Mt. S.
I. 120., 121., 127., 137. (Šd. ). Nejeden pro
svoje vrecko (= břicho) přišel o všecko.
Proch. M. — V. v hornictví = kůže volská
sešitá, ve které se dříve rudy a kybře, voda
z dolu vytahovaly, der Erzsack, Treibsack.
Šp., Am. Vřece odraziti, zavěsiti. Vys. —
V. = list nebo díl jeho ztrubovatělý na jed-
nom konci otevřený nebo víkem přiklopený
(na př. láčkovka, špirlice), ascidium, der
Blattschlauch. Rst, 516., Schd. II. 254.

Vřecienko, a, n. = vřeténko. Na Slov.
V. ze slívy, praslička z javora. Sl. ps. 21.

Vrecisko, a, n., ein hässlicher Sack. Na
Slov. Bern.

Vřeckatý = vřecem opatřený, beschlaucht.
Rst. 516.

Vreco, vz Vřece.

Vřecko, a, n. = sklípek rozšířený a oby-
čejně také prodloužený, semena hub a lišej- '
níkův obsahující, der Sporenschlauch. Vz
Rst. 57., 205., 218., 223., 228, 516., Kk.
76., 84.

Vřeckonosný = mající vřecka, sporen-,
schlauchführend. Rst. 516.

Vřecný, vřecový, Sack-. Vz Vřece.

Vřecoň, ě. m., osob. jm. Mor. Šd.

Vřecovina, y, f. = vřecová příze, das
Sackgarn; plátno hrubé na vřece, die Sack-
leinwand. Bern.

Vřecový, Sack-. V. příze, das Sackgarn.
Bern. Vz Vřece.

Vřecúško, vz Vřece. Mt. S. I. 188. Vo
vrecúšku (dievka) repku mala. Sl. ps. 371.

Vřed (ve Slez. vřid), u, vředek, vřídek,
dku, vředík, u, vředíček, vřídeček, čku,
m., vředisko, a, n. V. = jizva nebo rána,
z nížto tenký, ostrý, leptavý talov vytéká,
ulcus, das Geschwür. D. V. místní ku př.
po úrazu; je-li příčinou jeho nemoc vše-
obecná, slove symptomatický n. diskresický
ku př. přijičný, krtičný, kurdějní, z oblitiny,
při ozhřivce. Na každém vředu rozeznáváme
okraje čili krajiny, zpodinu čili dno, výmě-
šek a okolí. V. zatvrdlý, oklikatý, necitlivý
(nehojící se), bujný n. zbytný (maso zbytné,
divoké, vojenské), citlivý n. zanítěný n.
jízlivý, nečistý n. snětivý, plazivý, zasta-
ralý. Vz S. N. Kromě toho v.: koltunový
(Weichselzopfgeschwür), křivičný n. dvoj-
kostný, rhachitisch, lepkovlhký, lympha-
tisch, mléčnatý, močový, Harn-, ohnivý n.
pryskýřní n. oheň sv. Antonína n. pryskýř
lítý n. vlk břišný, osutinovatý (vyraženičný,