sb157-05 0..8296

820

doprovázel. Kká. Td. 8. Však sotva muži
slze vřelé vynutil z očí suchých žal. Čes.
ps. Šd. Přemysl na spiknutích proti císaři
vřelý a činný bral podíl. Ddk. IV. 85. Vz
Vřele.

Vřémě, vřemene, tl. = čas, počasí, die
Zeit, das Wetter. Kram., Rostl. I. 24.

Vřemeno, a, n., vz Vřémě. — V. = bře-
meno. Na Ostrav. Tč.

Vření, n., das Sieden, vz Vříti. V. vody
u ohně stojící. Us. V. opozděné, v. při níz-
kém tlaku. KP. II. 343., 87. — V. = po-
hybování-se vnitřní, das Brausen, der Brudel
V. a hlučení moře. Kom., Jel. — V. krve,
mysli, die Wallung, Aufwallung. Šm. Vnitřní
v. Mus. 1880. 155. Doba v. a tření nesmír-
ného. Pal. Dj. IV. 1. 394. V takovémto
myslí v. a tření psal p. Ptáček Táborským.
Pal. Dj. IV. 1. 82.

Vřenice, e, f., arctotheca, rostl. Rostl.
I. 255. a.

Vřepiti, il, en, ení = vetknouti, vraziti,
einstecken. — co komu kam. V bok mu
rohatinu vřepí. Us. Nehty do vředu v. (ne-
žita se dotknouti). V. Vřepil se do něho =
dal se do něho. Ros. Peklo, jenžto ve vás
kolotá, do poklidných chcete útrob vřepiť.
Sš. Bs. 204. Vz Řepiti.

Vreptati, -tám, -ci, al, án, ání, hinein-
murmeln. V.

Vřes (zastar. vřas), u, m., calluna, die
Heide, das Heidekraut. V. obecný, c. vul-
garis. V., Kom., Rstp. 992. Cf. Kk. 194., Čl.
Kv. 269., FB. 67., Slb. 383, Čl. 89., S. N.,
Hdk. L kv. 84. Na pustině vřesem porostlé.
Arch. V. 535. — V., lépe: step, die Steppe,
Heide. Rostl. III. b. 125. — V. vlaský, erica
mediterranea; syringa vulgaris. — V., my-
rica, die Myrike. Ger. 17. b.

Vřesa, y, f., jm. lesa u Luhačovic na
Mor. Sk.

Vřesce, e, n., ves v Táborsku. Vz S. N.,
Tk. III. 36., Blk. Kfsk. 849.

Vresčák, a, m., der Schreier. Na Slov.
Bern.

Vresčati = vřeštěti. Na Slov. Bern.

Vřesec, sce, m. = Vřesce. PL.

Vřesen, sna, m., zastr. = září. September.
Arch. II. 406. Cf. Vřes. U Rozk. = červenec.
Stalo se to první den měsíce septembris,
jináč vřesně. Arch. II. 406.

Vřesín, a. m. Vřesina, y, f., ves u Klim-
kovic ve Slez. Tč.

Vřesínský mlýn u Vřesiny ve Slez. Tč.

Vřesk, místy břesk, u, m. = křik bo-
lesti n. strachem vynucený, der Schrei, das
Geschrei vor Schmerz o. Schreck. V. dětí,
Kom., kozí, zaječí, D., sviní, Reš., kočičí,
ovčí, žabí. Ros Psí v. Kká. Td. 170. V.
dravce. Kká. Š. 105. S vřeskem pomsty
játra jemu klove. Vrch. O víně. 167. Vřesk
bubnů. Čch. Bs. 172. — V. = povyk, křik,
der Lärm, das Geschrei. Trub divý vřesk.
Čch. Mch. 63. — Br. Mnoho vřesku, málo
zisku (a málo vlny; jalová řeč), č. Vz Kři-
kloun. Nadělali vřesku. Dch. Třesk vřesk,
trma vrmá ako v pekle. Mt. S. I. 97. Děti
dělají velký v. Us. Tč. Toho Pavla není
než chlouba a daremní v. BR. II. 592. b.
Mor. Vck.

Vřeskač, vřískač, e, m., der Schreier,
Quäker. D.

Vřeskati, vz Vřeštěti.

Vřeskavosť, vřesklavosť (zastr. vřesla-
vosť), i, f. = křiklavosť, die Neigung zum
Schreien, Quäken. Ros.

Vřeskavý, vřesklavý (vřeslavý, zastr).
vřesklivý = vřeskající, křiklavý, schreiend,
quäkend. V. nástroj, žába, hlas, Zlob., pí-
šťala. Kron. tur. Ti lidé jsou náramně žvaví
a než měď břenkavá vřeskavější. Jel. Enc.
m. 57.

Vřeskev, kve, f., sadugala (rostl. ), zastr.
Rozk.

Vřesknouti, vz Vřeštěti.

Vřeskný, břeskný = vřeskavý. Dch.

Vresko, a, n. = vrecko. Vz Vřece. Němc.
III. 334. Gazdiny přijdouce z kostela vez-
mou každá v., v něm je lněné neb konopné
semeno. Na Slov. Němc.

Vřeskot, u, m. = vřesk, das Geschrei.
Rozutekli se s v-tem a, s křikem. Sá.

Vreskotati = vřeštěti. Na Slov. Bern.

Vřeskovice, Břeskovice, dle Budějo-
vice, ves u Přeštic. Vz Blk. Kfsk. 587.,
Arch. III. 479., Tk. III. 75., IV. 419., V.
42., S. N.

Vřeský, ého, m., osob. jm. Slez. Šd.

Vřeslav, a, m., osob. jm. Pal. Rdh. I.
127.

Vřeslavosť, i, f., vz Vřeskavosť.

Vřeslavý, vz Vřeskavý.

Vřesna, y, f. = zdla obecná, gala com-
mune, das Gagel. Vz Rstp. 1416.

Vřesná, é, f., dvůr u Drahova. S. N. Vz
Blk. Kfsk. XVIII. 906.

Vřesník, a, m., Wřesnik, ves u Želiva.
Vz Blk. Kfsk. 222. — V., ves v Jičínsku.
Vz Blk. Kfsk. 592., 792.

Vřesnovitý. V. rostliny, ericaceae. Vz
Rstp. 986., Slb. 382.

Vřesný, Heidekraut-. Po nebi hvězdic
jest rozseto, lesem jak zvonců vřesných.
Nrd. Kosm. ps.

Vřesovcová, é, f., os jm. Vz Blk. Kfsk.
1455.

Vřesovec, vce, m., phylica, rostl. V. bez-
fousý, červený, drobnohlavý, drobnolistý,
dvojbarevný, elliptičný, jednostranný, jehlič-
natý, hlavatý, hroznatý, chlupatý, kařelný,
klasatý, kopinatý, kostrbatý, kulatý, lat-
natý, lesklý, mozolatý, největevnatější, oli-
vovitý, olysalý, palistnatý, podhnutý, po-
pencovatý, pramenitý, rojovníkolistý, rovno-
vážný, rozevřený, rozmarinolistý, ruňatý,
sosnolistý, sosnový, srdčitý, stopečnatý, stře-
chovitý, stromovitý, šupinatý, trojsochaný,
tymianolistý, úžlabičný, válcovitý, vřeso-
vitý, východní, vyvýšený, zčernělý, zdélený,
zimostrazolistý. Vz Rostl. III. b. 550. Die
Heide, das Heidenfeld. D., Jg. — V., vce,
m., osob. jm. V. z Vřesovic. Vz Blk. Kfsk.
1455.

Vřesoví, n. = mnoho vřesů pohromadě
rostoucích, die Heide. Rst. 516. V. na púšti.
BO.

Vřesovice, dle Budějovice. Z V-vic, jm.
šlechtické rodiny v Čech. Vz S. N., Tk. IV.
745., Blk. Kfsk. 1455., Vřesovec. Z V-vic
Václ, spisov. v 16. stol. Vz Jir. H. 1. II.