sb157-05 0..8296

337. — Z V-vic Wolf, † 1569., spisovatel.
Vz Jir. H. 1. II. 339. — V., Břesowitz, ves
u Prostějova. Tč.

Vřesovina, y, f. = vřesoviště, die Heide.
Č.

Vřesoviště, ě, n. = místo, kde vřes roste,
der Heideplatz. Kk. 194., Nz. — V. = pu-
stina, lada. D, Š. a Ž.

Vřesovištní = z vřesoviště, Heide-. V.
bylina, půda, země. Rostl.

Vřesovitý, heideartig. V. rostliny, erici-
neae, ericaceae, heideartig. Rostl., Kk. 192.,
Schd. II. 285., S. N., Nz.

Vřesovka, y, f., die Heideerde. Rk.

Vřesový, Heide-, von Heiden. V. květ,
med. Us.

Vřeščovský, ého, m., os. jm. Dal. 155.

Vřešť, i, f. = vřeskot. Kdy zas my tři
se sejdem k vřešti? Shakesp. Makb. Tč.

Vřešťák, v ob. ml. břešťák, a, m. = kdo
vřeští, der Schreier. — V. = zajíc, der Hase.
Us.

Vřešťal, a, m. (břeštal, Us. ) = vřešťák. —
V., osob. jm. Šd.

Vřešťaň, a, m., der Brüllaffe. V. rezavý,
mycetes seniculus, vz Frč. 398., medvědový,
ursinus, barnavý, fuscus, žlutoocasý, flavi-
caudatus, černý, niger, rezavoruký, rufima-
nus. Ssav. 145. — Jg. Vz Vrešťoun.

Vřešťánky, dle Benátky, ves. Tk. V. 124.

Vřešťany, pl., ves. Arch. II. 453.

Vřeštění, n., das Schreien, Kreischen,
Quäken.

Vřeštěti, 3. pl. -ští, vřešti, ště (íc), ěl,
ěn, ění; vřeskati, vřískati, vřesknouti a vřísk-
nouti, skl a sknul, ut, utí; vřeštívati = vřesk
vydávati, schreien, kreischen, quäken. Ve
Slez. a na Mor. vřeščet, Klš., Tč., břeštěti.
Us. Vck. — abs. Ani nevřeskni. Us. Nesere
to, neští to a jak to chytneš (a jak s tým
pohneš), vřeští to (= řetěz). Na Mor. a ve
Slez. Šd. Vřešti, jakoby ho dřel. Pk. Hned
vřeští, jak kdyby ho na vidličky (na nože)
bral. Šd. Zajíc vřískl. Kká. Td. 329. Zajíc,
koza, žába vříská, vřeští. Kom., D., Zlob.
To vřeští (špatně zní). D. — proč: bolestí.
Us. — o čem. O tom ani nevřeskni, Bern. —
komu kde. Nevřešť mi tu poza uši. Mt.
S. I. 108. — odkud. Z louky vřískl chřá-
stal. Kká. Td. 40.

Vřeštitel, e, m. = vrešťoun.

Vrešťoun, a, m. = druh opic nového
světa (širokonosých). V. rezavý, mycetes
seniculus, medvědovitý, m. ursinus, černý,
m. bellzebub. Vz S. N.. Vřešťan. — V. =
vřešťák. I to je v. (kluk). Us., Kká. Td. 166.

Vřešťov, a, m., Bürglitz, městečko v Ho-
řicku. Vz S. N., Tk. III. 190., IV. 745.. V.
220., Blk. Kfsk. 293., 567. — V. malý, Klein-
Bürglitz, ves u Hořic. — V., hrad v Čech.
Pal. Dj. IV. 2. 382., Arch. III. 487.

Vřešťovský, ého, m. Pan Aleš V. Pal.
Dj. III. 1. 384.

Vřet, a, m., zastr. = lasice bílá, z něm.
Frette a to z vlas. furetto. Mz. 416. Cf.
Schd. II. 398.

Vřetánko, a, n. = vřeteno.

Vřeten, a, vřetenáč, e, m., vřetenice,
e, f. = had, zmije, die Kupferschlange, Kreuz-
otter. Plk., Bern. U Opav. Kls., Dch. — V.

(radius) a kosť loketní (ulna) činí dohromady
kostru předloktí (antibrachium). S. N. XI.
285. V. hlemýžďový, mediolus. Nz. lk. Vz
Vřeténko, Vřetenní.

Vřetenáč, e, m., vz Vřeten.

Vřetenář, e, m. = kdo vřetena dělá n.
prodává, der Spindelmacher, -Verkäufer. Tk.
I. 375., 381., Šd., Troj.

Vřetenatka, y, f., fusisporium, der Spie-
delschimmel, rostl. V. žlutá, f. aurantiacum,
zemáková, f. solani. Vz Rstp. 1984., Kk.
74. — V. obecná, clausilia biplicara, hle-
mýžď. Vz Frč. 251., Schd. II. 536., Čl. 187.

Vřetenatý, spindelförmig. Ja.

Vřeténce, e, n. = cívka, die Spule. Mor.
D., Kd.

Vřetenice, e, f. V. obecná, veretillum
cynomorium, polyp láčkovec. Vz Frč. 34. —
V., vz Vřeten. Dle Tč. na Ostrav. = slepýš,
die Blindschleiche. Pretvára sa na potvory:
na hada a v-cu, na myš, žábu, jaštericu.
Lipa III 367. Tenšie je od vřetenice a vyššie
než väža (= dážď). Na Slov. Mt. S. I. 135.
A čelom smrašteným jed mu vretenica varí.
Sldk. 129. — V., jm. místní. Arch. V. 548.

Vřeteničí, od vřetenice, Kreuzotter-. V.
jikry, genimina viperarum. Olom., Jir. Anth.
I. 3. v. XL.

Vřetenisko, a, n., eine abscheuliche Spin-
del. Bern.

Vřeteniště, ě, n. = dřevo střely, na kte-
rém je špička připevněna, der Pfeilschaft.
Troj., Sal. V. = šípiště, der Schaft. Vký.

Vřetenka, y, f. V. páskovaná, tornatella
fasciata, měkkýš břichonožec. Vz Frč. 231.

Vřeténko, vřetýnko, a, n. = malé vře-
teno, kleine Spindel. — V. v uchu (sloupe-
ček), rnodiolus, nejtlustší část osy závitku
ušního, die Spindel. S. N. XI. 285., Krok. —
V. ruské, fusulina, nálevník. Vz Frč. 13.

Vřeténkovatý, vřeténkovitý, querl-
förmig. D.

Vřeténkový, Spindel-. V. hodinky, die
Spindeluhr. Dch. Vz Hřídelový.

Vřetenní, radialis, pramenný, paprskovitý
(Nz. lk. ), Spindel-, v anatomii = části na
straně palce ležící. V. tepna (arteria radialis),
v. sval vnitřní a zevnitřní (musculus radi-
alis internus et externus). S. N. XI. 285.
V. kosť = pramenní. Vz S. N. X. 33. Vz
Vřeten.

Vřeteno, vřeténko, vřetenéčko, a, n.,
v již. Čech. předeno. Kts. V. od vrt, vart
(vertere), skr. várt-ana-m. Schl. V. = slou-
pec, okolo něhož se něco točí, hřídel, osa,
die Welle, um die sich etwas dreht, die
Spindel, Achse, Spille. D., MV. V. ku pře-
dení = dřevěná tyčka, na obou koncích
tenčí než u prostřed a dole opatřená kovo-
vým kroužkem. V z S. N. V. kapesních ho-
dinek = kuželovitý závit na hřídelku kole-
ček hnacích, na němž navinut jest řetízek.
V. šroubu = válcovitá čásť, na níž jsou zá-
vity vypukle nařezány. Ostatně značí se
jménem v. často i jiné otáčivé válcovité
části strojů, jako hřídele a pod. S. N. V.
u lisu (vinného), V.; v. lepavé, ostré, zu-
baté, Rohn., duté, vodicí, Techn., vozní,
vodní, Mus., vrtací, Šp., k předení (okolo
něhož niti se vinou), V.; v. šroubu. Vz