sb157-05 0..8296

822

KP. II. 14. V. kotvy, der Ankerschaft. Kpk.
V. hnací, die Treibspindel, soustruhu či
soustružní, Drehbankspindel, Šp., mlýnské
(v žentouru), vz Prm. IV. 199.; v. v uchu,
columella der Cochlea im Ohr. Nz. Dávají
pozor, až by upadlo vřeteno na zem děvě
té, kterou který zamiloval; Upadlo mně
břetýnečko, podý (podej) mně ho, mé sr-
dečko; Nedává pak otřípač ten vřetena, leč
ho políbí děva. Sš. P. 762., 763. (Tč. ). Máš
prsty jako v-na. Slez. Šd. Na Hané před-
stavuje se Šperechta jako žena, jež vřetén-
kem kolovratu dítkám břich probodá. Ddk.
III. 185. Křidélka u vřetena, die Spindel-
lappen. Šp. Křivý jako vřeteno; Otáčí se
co v. Č. Mohl by ho na vřeteně roztřásti
(suchý jest). Bern. Přadlí předou buď na
kolovratě aneb na v-ně s přeslenem. Kom.
Obchodu svého hledíme, jako chudá žena
po vřeteně. Ctib. Přítel n. příbuzný po vře-
teně = po přeslici. Když by kdo umřel bez
kšaftu ani kterého přítele po meči aneb po
vřeteně maje. V. Přietel byl jemu po otci t. j.
po meči, ale ne po mateři t. j. po vřeteně:
Pakliby nižádný přietel pravý po meči neb
po v-nu nezuostal; Na nejbližšie přátely po
straně meče, na nejbližšie po straně v-na.
Arch. II. 114., IV. 259., 258. (Šd. ). Po v-ně
od Ismaele pocházeli. Putov. sv. 348. Vz
Meč, Přeslice, Pokolení. V. hřídel špulířní,
D., hřídel kola vodního. Vys. — V. = hlavní
stopka n. řapík složeného listu, pokud jsou
přikryty kvítím n. lístky, Rachis, axis, die
Spindel. Rst. 55., 57., 117., 178., 181., 182.,
516., Kk. 38., Čl. Kv. XXIX. — V. = hlavní
větev květenství. Čl. Kv. XXIX., Schd. II.
207. — V. = úzký, způsobem vřetena uza-
vřený průchod ve krávě, jímž tele projíti
má a nemůže. Vz Kužel. Us. Hk.

Vřetenoměr, u, m., das Spindelmass.

Vřetenovatý, -vitý, spindelig, spindel-
förmig, -artig. V. kolo (lícní). V. tykadla.
Str. I. 7. V. buňka (Zelle). Šp., Nz. lk. —
V. v rostlinství slove tělo oblé ku konci
se ztenčující na př. kořen mrkvový. Rostl.

Vřetenovitě, spindelförmig. V. nabubřený
kořen. KP. V. 169.

Vřetenovitý, vz Vřetenovatý.

Vřetenovka, y, f. V. jedlá, fusus anti-
quus, měkkýš břichonožec. Vz Frč. 237. —
V. = vřetenové hodiny, die Spindeluhr. Vře-
tenovky opakovací, die Spindelrepetiruhr.
Šp. Pouzdro, sklíčko na v-ky. Šp.

Vřetenový, Spindel-. V. chod, můstek,
-kloben, křidélko, -lappen, špalíček, -stöckel,
Šp., kosť, die Speiche, Nz. lk., čep, die
Spindel (zum Rad). V. stojan (u soustruhu),
ukotvení. ZČ. I. 22., 158.

Vřetenský mlýn, Spindelmühle, u Vrchla-
bí. PL.

Vřetenucha, vz Vřetenuška.

Vřetenuchák, a, m. V-ci (hmyz), zyge-
nidae. Vz Vřetenuška. Nz.

Vřetenuška, y, f., zygena, der Bastard-
schwärmer, motýl. Vřetenuška mateřídouš-
ková, zygena minos, Quendelschwärmer; v.
tužebníková, z. filipendulae, der Erdeichel-
schwärmer; v. smedníková, z. peucedani,
Haarstrangschwärmer; v. ligrusová, z. ono-
brychis, der Esparsettenschwärmer; v. zimo-

lezová, z. lonicerae, Geisblattschwärmer;
kozinková, z. Achilleae, Tausendblattzygene;
běloskvrnná, z. syntomis, Weissfleck; čičo-
rečková, z. Ephialtes, Rothringel; jetelová,
z. trifolii, Wiesenkleeschwärmer. Km. 1878.
248., S. N. V. 509., Frč. 180., Schd. II. 515.,
547. V. cihlová, z. fausta; červenohrdlá, z.
laeta; chrastavcová, z. scabiosae; čtvero-
skvrnná, z. punctum; třeslicová, z. brizae;
horská, z. exulans; komonicová, z. melitoti;
ligrusová, z. carniolica, štírovníková, z. ange-
licae. Stn. I. 43. —46.

Vřeti = vříti. Mor.

Vřetino, a, n. = vřeteno. Na Ostrav. Tč.

Vretka, y, f., die Schraube. Dch.

Vretník, u, m, axis, die Spisse. Na Slov.
Bern.

Vřetovice, dle Budějovice, ves u Bran-
dýska u Slaného. Vz S. N.

Vřez, u, m. = miznutí, der Einschnitt.
Jg., Šp., Nz. lk. Když se dřevo cejchuje,
vřezy do něho se dělají a číslo kupce se
v ně zaznamená. Mor. Tč. — V. = důchod
půhončích záležející ze stravy aneb z peněz
místo ní, die Verköstigung des Gerichts-
boten o. jene Geldabgabe, welche ihm als
Reluirung für seine Verköstigung bezalt
wurde. Vz Pr. 1869. 226. Vz více v Gl.
369. Obyčejně vyřezal půhončí třísku ze
dveří a vzal ji sebou, aby se v případě
kommisse jí mohl vykázati. Tříska musela
výřez úplně krýti. Tč. exc. Výklad slova
vřez, incisio, zaříznutí, kterýž soudní sluha
musil udělati na dveřích pohnaného a pak
na zvláštním vrubu... podávají Erbenova
Regesta I. 810. Byl-li kdo k soudu pohnán
a před soudem prokáže své právo, nemá
ani vřez (výživu komořího), ani pohonné,
nýbrž pouze soudci dva denáry složiti. Ddk.
IV. 231. Cf. Řez.

Vřezací, zum Einschneiden dienend. V.
železo, das Schneideeisen. Techn.

Vřezání, n., das Einschneiden mit dem
Messer. — V., sculptile, das Schnitzwerk.
Ž. wit. 77. r. 8.

Vřezanice, e, f. = vřezané dílo, das
Schnitzwerk. Ž. wit. mus. 77. 58.

Vřezaný, mit dem Messer eingeschnitten.

Vřezati, vřezám a ži; vříznouti, znul a
zl, ut, utí; vřezávati, einschneiden. V. —
co, se kam (do čeho, v co): do stromu
nějaké znamení, Ros., čím: nožem. Oči
černé, oči jako tá trnečka, ony sa vřezaly
do mého srdečka. Brt. P. 17. Tak se mi ta
Slovač v srdce vřezala. Hdk. C 55 Niť se
mu vřezala do masa, do prstu Us. Šd. Šu-
hajkové očka, jako tá trnuočka, veť sa mi
vrezali do mojho srdečka. Sl. ps. Sf. II. 120.
Ťažko je zabývať, čo videlo oko, keď sa
mi vrezalo do srdca hlboko; Umrem, maňka,
umrem pre vtáčka jedného, který sa mi vrezal
do srdénka mého. Sl. ps. 66., 166. Ta hod-
bavná šnorečka, velice tenučká vrezala sa
mu ona do jeho srdečka. Sl. ps. (Tč. ) Po-
stavy lidské do slonové kosti v. Mus. 1880.
393.

Vřezek, zku, m., der Einschnitt, die
Signatur. V. litery, die Signatur am Buch-
staben. Nz.