sb157-05 0..8296

824

něco v. V. Okem na někoho v. Us. Sebou
na postel v. D. Neví, na kterou stranu se
vrci. V. Vrci na Hospodina péči svou. Ž.
wit. 54. 23. Kdo z vás bez hřiechu jest,
prvý vrz na ni kamenem. Hus I. 223. Když
se (šelma) v kořisť vrhá dravým spárem.
Čch. Mch. 73. V. se na vědy, správně:
oddati se vědám. Kmp. Vrhl se na vyrábění
strojů, správně: dal se, pustil se do vy-
rábění, na vyrábění; jal se. začal vyráběti
stroje. Brs. 3. vyd. 258. V. kosť mezi psy.
Us. Tam se mezi kořisť vrhú. Alx. V. v.
1838. (HP. 44. ). V. co mezi kola. Kat. 2790.
Hůl na zemi v. Br. Podezření, pomluvu na
někoho v. Jd. V. ludi v záhubu, Rkk.. 53,
se v nebezpečenství. V. V. se v útěk, v ne-
přítele, v smrť. Dch. Život štěstím v žalosť
vrhla mělkým. Koll. I. 172. (Kus masa)
v obličej otci vrhla. Pass. mus. 348. Kleri-
kové vrhli sebou tváří k zemi. Ddk. IV.
278. Vrhni sa mu k nohám. Lipa 109. V.
kouli ke zdi. Us., Tkadl. V. se k někomu =
útočiště míti. D. Vrhli sú tvým zákonem
za sě. BO. Což bude před tě vrženo. Hus
I. 90. Někomu jeho chyby pod zuby v., ins
Gesicht werfen. Dch. — se oč. Vržem se
o ni (sukni Ježíšovu). Hr. rk. 255. — čím
oč. V. knihami o zem (nechati učení). V.
V. sebou o zem. — čím po kom. I vrže
(Záboj) po vrazě (kamenem). Rkk. 12. —
čím: kostkou, V., ocasem. D. Neví. kam
sebou vrci. Sych. Vrz sebou. BR. II. 212. a.
Hluk mořský vrže korábem daleko. Výb. II.
57. Vrz na ni kamenem. Ctib. — co komu
(kam): psu chléb, Hus, kosť. A to mlu-
více vrhli se jí na šíji. Bes. mlád. Obrátiv
koně vrhnul mu v tvář rukavici; Vrhnul se
Vipertovi v náruč. Ddk. II. 327., 444. Tak
řečený oheň pekelný vrhl se mu na palec.
Pal. Dj. III. 3. 260. — se. Neví kam se
vrci (obrátiti se, uchýliti se). D., Let. 179.
Kdo ví, jak se štěstí vrhne. Ros. Vrhla se
deska, stůl (zbortiti se), usně. On se dobře,
zle vrhl (zdařil). Us. Příloh, strniště se vrhne
(po prvé oře). Na Ostrav. Tč. Písma ne-
směli Davidova zapřieti a jinam se neuměli
aniž mohli vrci. Hus. 374. — jak. S úškleb-
kem pak vrhli pohled stranný na plášť vetchý.
Čch. Mch. 18. Akože ho vrhneme či dolů
hlavou a či dolů nohama? Mt. S. I. 76.
S pláčem a nářkem dobromyslnému knížeti
k nohoum se vrhnuv jal se vypravovati.
Ddk. II. 390. Přes přívoru vrci, über die
Schnur hauen. Tč. Krásou zavražděný Božej
a syn jeho Bořita bez rakve a bez rubáše
a beze vší církevní slávy o nahém těle vr-
ženi byli do jámy. Ddk. IV. 306. — nač.
V. na oves, den Acker zum Hafer stürzen
(po prvé orati). Slez. a mor. Šd. — kdy.
Na povel vrhli se k zemi. Tč. exc. Po
mraze zem se vrhá, lockert sich. Na Ostrav.
Tč. Po nočním pochodu vrhl se se 6000 lidu
válečného na ležení Bořivoje; Viprt vrhl se
na to do hradu; I vrhli se tudíž dne 8. října
na Polany. Ddk. II. 393., 417., 428. (Tč. ).
Kam jest sebou vrhl od té chvíle, jakž
z Uher od krále přijel. Bart. V husté tmě
křestěné náspy vrhú. Rkk. 51. — čím, co,
se odkud: vrhl z rukú dskami. Bibl. V.
něčím od sebe. Us. V. se se skály do pro-

pasti. Jd. Vz V. co kam. V. z úst, ausspeien.
Dch. Všichni tito z toho, čím oplývají, vrhli
v dary Bohu. Sš. L. 191. Kteříž se miení
od země jinam vrci a odtrhnouti. Arch. II.
203. Sám se s koně ruče vrže. Rkk. 42.
Kameň vrhů z praka. Alx. V. v. 1524. (HP.
37. ). Inhed z rukú lučišče vrže. Hr. rk. 19.
— (se) kudy. Přes přívoru vrci (provi-
niti). V. V. se přes zeď (skočiti). Mus. —
se po kom: po otci (zdařiti se). V., Sych.,
Bl. Po kom se vrhl? C. Vrhl se po před-
cích. Us. Bůh ví, po kom se ten hoch vrhl.
Us. Ntk, Sá. — se kdy kam (na koho):
v boji. Jd.

Vrhnutí, n. = hození, vrh, der Wurf. V.
jisker, der Funkenwurf. Šp. V. kostky, ka-
meny. Šp. — V. = dávení, das Erbrechen.
Zlob. V. lejnem (zvrácení se střeva). Čs. lk.
— V. = luštění, das Schieben der Zähne
bei Pferden, der Schub. D. Vz Vrhnouti.

Vrhom, ununterbrochen. Na Slov. Ssk.

Vrhulka, y, f. = drobný déšť, schwacher
Regen. Us. v Jg. Slov. chybně m.: mrhůlka.
Č. Cf. Mrholiti.

Vrch, u, vršek, šku, vršíček, čku, m.,
pl. vrchy, ale také vrcha. Mk. Vrcha (pl. )
ve vých. Čechách. Šb. Cf. lesa, bora, dola,
hájka, chrba. Šb., D. V., lit. virszus, lat.
vertex. Schl. V. = hoření, nejvyšší částka
nějaké věci, opak: spodek, der Obertheil, das
Obere, Oberste einer Sache. Vrch stromu,
střechy, domu, hory atd., der Gipfel, Wipfel,
Giebel, die Koppe, Höhe. Virchy, cacumina,
vertices. V MV. nepravá glossa Pa. Vrch
vzdušný. Stč Zmp. 592., 593. Na Mor.: půda,
hůra. Jdi na v. Us., Ž. wit. 67. 22., 7. 17. —
Na vrchu, po vrchu, svrchu = na hoře, oben,
auf. V. Hned na vrchu to leželo. Us. Má
rozum na vrchu (chytrý, opatrný). U Žamb.
Dbv. Dva dni sem na vrchu ležel, třetí mě
pohřbili. Pís. Kostel na vrchu postavený.
Arch. IV. 35. Na vrchu býti (vrch míti).
Dch. A přece měl na vrchu (pravdu). Us.
Vk. Chce svou vždy míti na vrchu. Us. Po
vrchu to leží, že to nemůže býti. Bl. 70.
Průvodní a po vrchu ležící věc. Skl. V. 390.
Dostati se na koho s vrchu. Dch. Má na
něj s vrchu, s kopce (má chuť do něho). Č.
Vždycky musí na vrchu míti svou (v há-
dání). Na vrchu býti. On svou na vrchu
postavil. Kom. — Vrchem = ne dolem, nach
oben, von oben, oberwärts. Zase to, co
snědl, vrchem vrátil (dávil). V. Chalupa
vrchem vroubená, spodem zděná. Zlob. Jede
vrchem = na koni. Slez. Šd. Vrchom dolu.
Na Slov. Šd. Voda teče vrchem (přetéká).
Us. Šd. Šel vrchem nebo spodem, nebylo
ušlapaného chodníku. Us. Šd. Odtud (táhne)
krajem hory Surovej a hore vrchom a hore
k východu vrchom k polskému Vlčkovému.
Sl. let. V. 328. (Šd. ). S tím sa vychytili
na vrch, tam sa porobili na kolesa a dolu
vrchom pustili. Er. Sl. čít. 61. Jde si on
horami vrchami večer pri peknom mesiačku.
Dbš. Pov. I. 93. Leť sokole vrchem a já
půjdu dolem. Sš. P. 101. — Od vrchu. Je
pěkné zelené (obilí) od vrchu do země; Byl-
bych ju dal zlačić od vrchu do země, zlaté
litery kole mne; Bylbych tebe ozlatil od
vrchu až do dna. Sš. P. 10., 129., 172. (Tč. ).