sb157-05 0..8296

826

zlého. Bart. V. dobrého, summum bonum.
Kom. Na v. důstojenství nějakého kdo při-
šel, těší se z toho. Hš. Je to v. veškerých
milostí. Sš. II. 45. Tu (při odhádání) vrch,
tu makovice, tu zámek práva jest; Relacie
všech odúmrtí a práv na vrch dovedených
tu se zapisovati mají. Vš. Jir. 206., 355.
Á do Říma nenie proč poslati, ano tu jest
v. všie Antikristovy zlosti; Neb sú již syna
božieho ďábelníkem nazvali a ukrutnú smrtí
zamordovali a tu jest dokonal sě vrch jich
zlosti; A onu ovci zažene na vrch pýchy,
onu v jámu lenosti, onu v trnie lakomstvie.
Hus II. 10., 104., 169. (Tč. ). Když radosť
vrchu dostupuje, již žalosť se ohlašuje. Prov.
Šd. — V. práva = panování čtvrté, které
se děje po odhádání ve dvú nedělích, to
slove v. práva, der letzte Grad der Execu-
tion, das zur Geltung gebrachte, gerichtlich
anerkannte Recht o. der durch Exekution
zu Ende geführte Process. Nález. pr., Ros.
Vz více v Gl. 370. Právo na vrch vyšlo.
Faukn. 11., 53. Na vrch práva dojíti ne-
chati. Vš. Vrch práva k někomu míti. V.
Musí na v. práva k odhádání dovésti. Vš.
Jir. 83. — V. práva = přísné držení-se
práva, strenges Recht. Náleželo králi sa-
mému jakožto hlavě a vrchu práva vložiti
se v ty rozbroje. Pal. Dj. V. 2. 428. Vrch
práva, vrch křivdy; Vrch práva největší
a nejhlavnější křivda; Vrch práva pouhá
křivda. Reš. — V. = jedny parohy, ein
Geweihe. Patnádst vrchuov jeleních. Záp.
měst. 1452. — V., Wrch, osada u Liblína. —
V. Poličan, osada u Bílých Poličan. — V.
sv. Šebestiana, Sebastiansberg, ves v Cho-
mutovsku. Vz S. N. XI. 285. — Ostrý v.,
jm. lesa; Šibeniční v., jm. lesa. Arch. V.
530. — V. babiného dolu, jm. polností v Po-
lánce na Vsacku; V. lánu, jm. polností tam-
též. Vck. — V., jm. pole u Lesnic na Mor.
a j. Pk. — V. kocourů, jm. lesa u Pelhři-
mova. Pk.

Vrcha, ův, n., vz Vrch. — V., samota
u Ohrud. — V., ves u Turnova. — V., jm.
polí u Zlína a j. Brt.

Vrchař, e, m. = vlastník anebo nájemce
salaše. Na mor. Valaš. Kda., Nl.

Vrchbělá, é, f., Neudorf, ves u Bělé.

Vrchcáb = vrhcáb.

Vrchcábnice atd. = vrhcábnice atd.

Vrchčitý, hügelig. V. rolí. D. exc.

Vrchdíly, pl., m., jm. polí u Zlína. Pk.

Vrchek, chku, m. = vršek, der Gipfel.
Sych. — V. = movité jmění, bewegliches
Gut, Möbel etc. Když jest ta vdova tu
s zetěm svým zbýti nemohla, brala sě jest
i s sirotky i s tiem statkem svým, totižto
vrchkem k bratru svému neženatému. NB.
Tč. 201.

Vrcheň, chně, m. = víko, der Deckel.
Na Slov. Zo zlata truhlu, v. z kryštálu, a na
tom vrchni peknú fijalku. Sl. ps. 191. No
už v. z pánve sa dvíha. Jir. Ves. čt. 278.
Klincami zadivia v. na truhlu. Dbš. Obyč.
109. Stol bez v-ně. Sl. let. I. 295. Chlapi
nesú čierným báršoňom obitú truhlu, na jejže
v-chni bolo videť... Lipa 343. Vz Vrchnák.

Vrchének, nku, m. = malá vrcheň. Na
Slov. Bern.

Vrchlabí (na vrchu Labe, Pal. Rdh. I.
141. ), n., mě. v Jičínsku, Hohenelbe. Vz více
v S. N. — V. dolní, Nieder-Hohenelbe, ves
u města V-bí. — V. horní, Ober-Hohenelbe,
ves tamtéž. Vz S. N. — Cf. Blk. Kfsk. 1454.
— Vrchlaban, a, m., pl. -né. — Vrchlabský,
von Hohenelbe.

Vrchlabský, vz Vrchlabí. — V., ého,
m., osob. jm. V. Pav. Vz Blk. Kfsk. 1110.

Vrchlice, e, f., der Gebirgsbach. Rk.

Vrchlický, ého, m. V. Jarosl. (Emil Frida),
nar. 1853., slav. čes. básník. Vz Tf. H. 1.
134., 136.

Vrchlík, u, m. = kulovitý povrch, kugel-
förmige Oberfläche. V. rtuti v tlakoměru.
Vz KP. II. 55. V. koule. Jdč.

Vrchluž, e, f., samota u Poděbrad.
Vrchmoc, i, f. = vrchmocí, die Ober-
hoheit, die Obermacht. Ddk. II. 14. A já
člověk jsem pod v-cí postavený; Ale oni
neuznávali v-ci těch pánů cizích. Sš. L. 76.,
J. 147. (Hý. ).

Vrchmocí, n. = vrchmoc. Vladislav z vě-
zení na trůn povolán požívav v. na krátce,
užil ho přece. Pal. V. něčí uznávati. Šb. Stř.
I. 15., 44.

1. Vrchnák, a, m. = vrchní moc mající,
der Macht, Ansehen hat. Plk.

2. Vrchnák, u, m. = víko, der Deckel.
Na Slov. Plk. Cf. Vrcheň.

3. Vrchnák, a, m. = kdo je na vrchu,
kdo sedí na koni. A vem pravdu máš povie
sám v.; tu zmyšiem sa o hlade a smäde na
tom koni. Dbš. Pov. IV. 85.

Vrchnář, e, m. = správce, představený,
der Befehlshaber. Na Slov. Kom.

Vrchnatý, bergig. Šm.

Vrchnáš, e, m. = vrchnář. Už bolo všetko
oproti kmenu slovenskjemu obráťeno, zákono-
dárstvo, díkateristé, v-še. Phld. II. 1. 3.

Vrchně = zběžně, obenhin. Vus. — V.,
hauptsächlich. Že právo od žádného jiného
než v. a předkem od Boha (bylo ustanoveno).
Zř. F. I. A. 1.

Vrchní, n. = co na vrchu jest, der, die,
das obere, Ober-. Jg., Ž. wit. 77. 56. V-ní
čelisť, Kom., voda, díl dvoru, D., živel (oheň,
obloha). V. V. stavba, sklep, kvašení pivních
mladinek, Dch., vítr (severní), Olom. Sd.,
peřina. Sš. P. 776. S vrchní skúrky (chleba)
voda teče, z spodní skúrky myš uteče (o špat-
ném chlebě). Slez. ps. Šd. — V. = přední,
co do moci, do důstojenství, ober-, mächtiger,
ansehnlicher, höher, vorzüglicher. V. moc
míti; na v. místě býti. V. Vrchní soud,
právo, úřad, pán, sudí (soudce), horní mistr,
D., písař, Ros., kuchař, Us., vláda, velení,
správa, Us., nadlesní, Ddk. IV. 141., cech,
Oberzunft, f., Šp., důlní, Dch., vůdce, Pal. Dj.
IV. 2. 502., vojenský lékař, dohlídka, dozor,
velitelství, velitel, vlastenství, vlastnictví,
vlastník, výběrčí, finanční rada, poručník,
panství, léno, zástupce státní, poručenství,
poručnictví, rozsudí, poručník, představený
(starosta), J. tr., dozorství, úředník, kom-
missař, ředitel, poštovský úřad, zemský soud,
přehlídka. Šp. U vrchnie chudobě ostane
(in summa egestate). BO. V. jak je otec,
dobře řídí obec. Na Mor. Tč. — V. = svrcho-
vaný. Kat. 2619., 2998. — V., subst. = před-