sb157-05 0..8296

827

stavený, der Obere, Vorgesetzte. V. města,
kláštera, Ros., nad tesaři. V. — V. lhota,
Ober-Lhota, ves u Klatov. — V. mlýn, Ober-
mühle, u Slaného.

Vrchnice, vz Vrchňová. — V., Würgnitz,
ves u Tušimic. Vz Blk. Kfsk. 1100. — V.,
krůvka kamen, die Ofendecke. U Jílov. Mý.
— V., die Obererde. Na Slov. Ssk.

Vrchnictví, n., die Superiorität. Biskup-
ství pražské povýšením na arcibiskupství
odvázal od v. mohuckého. M. Proch. Čas.
kat. duch. — V., n. = uřad vrchního, die
Amtmannswürde, Amtmannschaft. Č.

1. Vrchník, a, m. = vrchní, nejvyšší úřed-
ník, der Oberamtmann. Ros. — V. = plu-
kovník, der Obrist. Sych.

2. Vrchník, u. m. = svrchník v kartách,
der Obermann, Oberbub. Ros. — V. = víko
úlu. Rozml. o vč. 50. Na Slov. i víko vů-
bec. Bern.

Vrchnoduchovenský, Oberkirchen-. V.
rada, der Oberkirchenrath. D.

Vrchnoloucký zad, Oberlangendorfer
Grund u Sovince na Mor. Tč.

Vrchnomocnosť, i, f. = vrchní moc, die
Oberherrschaft, Obergewalt. Víd. list. 1816.

Vrchnomocný = vrchní moc mající, die
Oberherrschaft habend. Víd. list. 1816.

Vrchnoopatrovnický, obervormunschaft-
lich. V. schválení. Us.

Vrchnopanský, oberherrlich, oberherr-
schaftlich. D.

Vrchnoporučenský, obervormundschaft-
lich. Rk.

Vrchnoporučenství, n., lépe: vrchní
poručenství, die Obervormundschaft. Pelikán.

Vrchnoprávní, obergerichtlich. Zlob.

Vrchnoředitelský, Oberamts-. V. úřad,
das Oberamt. D.

Vrchnoředitelství, n., die Oberamtmann-
schaft, das Oberamt.

Vrchnosť, i, f. = výsosť, die Höhe. V.
nebe. L. — V. = přednosť, die Oberhand.
V. nad... D. Při dvořích nejvíce vrchností
mohou pochlebníci. Plk. — V. = vrchní
panství, vláda, moc, úřad, die höchste Ge-
walt, Oberherrschaft. V. míti nad něčím;
vládařství a vrchnosť; oni mají rovnou v.;
nejvyšší v. vésti; v-sti dosíci; v-sti a správy
nad jinými se ujímati. V. V-stem od Boha
zřízeným poručeno bylo. BR. II. 24. a. Tuto
ne tak dalece o v-sti a soudu světa, jako
o Bohu, vrchnosti nejvyšší, mluviti ráčí.
BR. II. 21. b. Předkem JMK. ráčí míti moc
a v.... nad tím nade vším. Zř. F. I. A.
IV. V. a panství nad někým sobě osobovati.
Apol. — V. = ten, kdo vrchní vládu n. moc
vykonává; dříve také pán patrimonialní,
šlechta, die Obrigkeit, Herrschaft, der Herr.
S. N. Nejvyšší v.; Jakáž bývá v., takoví
také jsou poddaní; V-stí býti. V. Řádná v.
D. Na svých gruntech každá v. ustanoviti
může, co chce. Kom. Aby v-sti byly, všechněm
na tom záleží, aby mocnější mdlejšího ne-
potlačoval. Kom. Poslušenství poddaných
jest největší sláva vrchnosti. V. města. Har.
Pyšný jako městská v. U Žamb. Dbv. Buď
v poslušnosti tvojej vrchnosti; Ku jakým
mravóm sa v. zevniterně chýlí, k takým
mravóm celá obec obyčajně cílí; V-sti sa

obávaj; V. ctnostlivá cti nedobývá; Obec
sa tak spravuje, jakou v. vidí. Na Slov.
Vrchnosť má býti štít dobrým a kladivo
zlým; Žádný svou vrchností pohrdati nemá;
Za příkladem své. v-sti jdou domácí i hosti;
Kde se v. práva strhne, tu nebývá řádu;
V. činí, ne co může, ale co náleží; Žádná
v. nezalíbí se všem; V-sti jsou zřízeny ku
správě a opatrování jiných; V. je dvojí:
duchovní a světská; Náleží každému po-
slouchati v-sti své a ji v poctivosti míti.
Vz Rb.. 14. — 20. K čemu jsou zřízeny v-sti
a které jsou jejich povinnosti k poddaným
a nižším. Vz Rb. 20. —24. Kterak se mají
zachovati ti, kdož jsou postaveni v úřadech
a povinnostech veřejných? Vz Rb. 24. - 28.
Chceš-li vrchnosti se nebáti, čiň dobře; V.
živý hlas zákona božího; V-sti kdo utrhá,
pomsty boží neujde; Nesluší se v-sti mocí
se protiviti; Hříchové v-sti nemají býti na
škodu obci; Jak v-sti tak poddaní mají své
povinnosti; Jako při člověku rozličné jsou
práce údův, tak v obci jiné náleží vrchnosti
a jiné poddaným; Dvojí se lidé na svět rodí,
jedni k správě, druzí k poddanosti; Právo
panuje nad v-stí; Menší v. ustupuje větší
mocnosti; V-sti nejsou k strachu dobrým
skutkům ale zlým; Ničeho se více obávati
nemá jedna každá v., která lidských těžko-
stí doslýchá, jako aby nekvapila s výpovědí;
Bídná v., pod níž chudý nejspíš utrpí. Pr.
Vz Úřad, Soud, Soudce, Rb. 274. — Mladá
v. = synové a dcery panské, junge Herrschaft.
D. — V. = pán a paní, Herr und Frau.
V. jest na panství. Us. — V. = svršek, die
Oberfläche. V. poboční opisovati. Sedl.

Vrchnosta, y, m, der Major. Garvod.
II. 7.

Vrchnostenský (m.: vrchnostský), ob-
rigkeitlich, herrschaftlich. D. V. úřad, D.,
robota, povinnosti. Mus. 1880. 513. V-ským
pořádkům činíme zadosť zaplacením daní a
cla. Sš. I. 130.

Vrchnostensťví, n,, obrigkeitliches Amt,
oberherrliche Gewalt. Johanit. 152.

Vrchnostlivý, oberherrlich. Rps. 1684.

Vrchnostní, obrigkeitlich. J. tr.

Vrchnostovati, vor der Herrschaft Pro-
cess führen. Puchm.

Vrchňová, é, f., dle Nová = vrchnice,
vrchního manželka, die Oberamtmannin. Us.
D. Strany tvoření vz Důchodňová.

Vrchňovati = býti vrchním, amtiren. Šd.

Vrchnovládně, hochstellig. Šm.

Vrchol, u, vrcholec, lce, vrcholek,
vrchůlek, lku, vrcholík, u, vrcholeček,
vrcholček, ečku, vrcholíček, čku, m.,
vrcholka, vrcholečka, y, vrchol, e, f. =
vrchní čásť, konec nějaké věci, der Gipfel,
der Scheitel, die Spitze. Stoja hory vlevo,
na jich vrcholi na vysokej zíra jasné slunéčko.
Rkk. 18. V. střechy. Mus. V. hory = nej-
vyšší bod temene hory. Vz Hora. V. skály.
Dch. Rovno kráčajúc na vrchol vrchu. Sl.
let. II. 202. Až po dnešní den zdobí v. jeho
(Řípa) kaple sv. Jiří. Ddk. III. 8. Na v-ly
svých černobílých praporů zavěšují Tataři
hrsť vlny. Ddk. V. 224. V. křivky (horní a
spodní), Stč. Dif. 148., vlny mořské (hřbet).
Stč. Zmp. 755. V. kuželosečky. Vnč. 10. —

263*