sb157-05 0..8296

828

Přenes. V-lu slávy, štěstí dojíti, dostoupiti;
v. něčeho míti; na v. něco hnáti. Dch. Na
v. slávy a moci dospěti. Šb. Stř. I. 151.
Stál na v-lu své moci a slávy. Šb V. vášně.
Dk. P. 127. Říše dosáhla nejvyššího v-lu
moci. Lep.. J. Dj. I. 26. V. poesie, rozkvětu
literatury. Mus. 1880. 273., 276. R. 1003.
dosáhla tudíž Polska vrcholu moci své; Stáltě
zajisté té doby na v-lu moci své; Po smrti
Oty III. král Vladislav dosáhl v-le své moci
a vážnosti; Tradice vydávala německou
korunu za v. moci pozemské. Ddk. II. 63.,
135., III. 244., V. 322. (Tč. ). Až lidé v-lu
svatosti dostihnou. Sš. II. 116. Vrcholku
dojíti. Dch. Drží se jen takořka ve vrchol-
cích dějin, aniž sestupuje do podrobností.
Pal. Dj IV. 2. 63. — V. neb roh = bod,
ve kterém se řezají přímky, der Scheitel, die
Spitze. V. jehlance, Sedl., úhlu (úhlový), troj-
úhelníku (trojúhelníkový). Nz. V. úhlu jest
průsečník obou ramen. Blř. V. kužele. Us.
Uhel vrcholu či vrcholový. Nz. V. osový =
bod, jímž se křivka se svými osami protíná;
v. hrotu (roh, die Ecke). Jdč. IV. 73., II
29. (Cf. Jdč. I. 7. 27. ). V-ly či aspidy =
ony dva body ve dráze oběžnice nějaké,
z nichž jeden slunci nejblíže, druhý od slunce
nejdále jest. Stč. Zmp. 162. Rovnice v-lu,
Scheitelgleichung, f. Nz. — V., vrcholek, vr-
cholka = pích mlýnský, má způsob berana
a zdvíhá se klaničkou, die Stampfe Us. —
V. = horní čásť stromu, špička, palička,
věník, die Spitze, der Wipfel. Schnutí v-le.
V. useknouti. D. K dzěťom svým pospíchala,
všecky je povešala na haluzku lipovú a sama
na v-lu. Sš. P. 91. (Tč. ) — V., a, m., osob.
jm. Vz Blk. Kfsk. 1094. — Vz Vršek.

Vrcholák, u, m., terminalia, der Katap-
penbaum. V. úzkolistý, t. angustifolia, mau-
rický, t. mauritiana, v. katapa, t. catappa,
molucký, t. moluccana, olysalý, t. glabrata,
širolistý, t. latifolia, belerský, t. belleriea,
v. chebulu, t. chebula, gangesský, t. gange-
tica, kopinatý, t. angustifolia, citronový, t.
citrina. Vz Rstp. 529., Vrcholatík.

Vrcholákovitý. V. rostliny, terminalieae:
svitoul, vrcholák, strbouleň, kleják. Vz Rstp.
528., 529.

Vrcholatík, u, m., terminalia, rostl. Rostl.
I. 234. a. Vz Vrcholák.

Vrcholatý, vielgipfelig. V. Olymp. Dch..
Nej.

Vrcholcový = na vrcholci, Spitz-. Do
neho zapravený je i v-vý křížok, na vrchol-
covej ploche je obraz spasiteľa. Ssk. v Sl.
let. I. 10.

Vrcholec, lce, m. = vrchol, témě. Vyšli
na v. jednoho vyššieho vrchu. Sl. let. II.
12. Vz Vrchol.

Vrcholek, lku, m. = vrchol. V. hory.
Dch. Vz Vrchol.

Vrcholení, n. = kulminace, die Kulmi-
nation, der Gipfelpunkt. Bod, čas v. Nz.
V. jest nejvyšší postavení slunce nad ob-
zorem, jemuž odpovídá postavení nejnižší,
připadající pod obzor náš a jež bychom
v-ním půlnočním nebo spodním nazvati mohli.
Stč. Zmp. 53.

Vrcholí, n, der Gipfelpunkt. Dch.

Vrcholica, e, f., die Coulotte. Na Slov. Ssk.

Vrcholíčný = dundelený, trugdoldig 1.
na způsob vrcholíku rozvětvený (v. lodyha,
větev n. př. zeměžluč pěkná), 2. květy ve
vrcholík rozstavené. Rst. 517.

Vrcholíčnatý = na způsob vrcholíku ro-
stoucí. Rostl. III. c. 91. Vz Vrcholíčný, Čl.
Kv. XXIX.

Vrcholík, u, m. = dundel, cyma, die
Trugdolde, Afterdolde = květenství, jehož
větve v rozličných výškách vřetena krátkého
vynikají, anebo není-li ho okolo středního
květu, a pak rozdílným způsobem jednoduše
nebo mnohonásobně se rozdělují n. p. kalina,
svída. Vz Rst. 495., 517., 97., Kk. 40. V. =
květenství, jehož větve stále do vyšších
stupňů se rozvětvují, při čemž každá vět-
vička květ předcházející (mateřské) větevky
přerůstá; jest pak buď jednoramenný (licho-
klas a lichohrozen), jestliže z každé stopky
květní vždy jen zas jedna stopka vyniká,
z této opět a t. d., neb dvouramenný čili
vidličnatý, když z každé větevky pod ko-
nečným květem dvě vstříčné větevky vy-
nikají, neb víceramenný, jako u černého
bezu. Čl. Kv. XXIX. — Schd. II. 208.

Vrcholíkatý = dundelatý, nesoucí vrcho-
líky anebo složený z nich jako na př. lata
mavuně obecné, trugdoldentragend. Rst. 517.

Vrcholíkový = vrcholíku náležející, Trug-
dolden gehörig. Rst. 517.

Vrcholina, y, f. = nejkrajnější konec,
čásť, das äusserste Ende, der äuss. Theil,
áy. go>Ttj()iov. Vlšk. 7. — V. = návrší. Pl.

Vrcholist, u, m., spathelia. V. řeřabinový,
s. simplex. Vz Rstp. 287.

Vrcholiště, ě, n. = bod vrcholení, der
Kulminationspunkt, Höhepunkt. Na Slov.:
vrcholišťo. Ssk.

Vrcholiti, il, ení, kulminiren, horovati.
Čsk., Š. a Ž. Hvězda vrcholí (dosahuje nej-
vyšší výšky nad obzorníkem, nad obzorem).
Astron., Stč. Zemp. 54. — kde kdy. Tč
doby v-la právě v Čechách vážnosť a autorita
slov Luterových. Pal. Děj. V. 2. 457. —
nač. Když útrapy na lid israelský v. počaly.
Sš. Sk. 80.

Vrcholka, y, f., der Gipfel, Höhenpunkt,

Vrcholnatý = mnoho vrcholů mající.
wipfelreich. D.

Vrcholný, Scheitel-. Jg.

Vrcholový, Scheitel-. Vz Vrchol. V. bod,
trojúhelník, úhel. Nz. V. rovnice kruhu,
ellipsy, hyperboly. Jdč. IV. 58., 74., 102., 10.

Vrcholtovice, dle Budějovice, Wrchol-
towitz, ves u Neustupova. PL

Vrchomezí, n.. Hohe Mense. 3334'. Krč.
337., Bž. 9.

Vrchopláň, ě, f., das Bergplateau. Šm.

Vrchoplodý. V. mechy, akrokarpe Laub-
moose. Dch.

Vrchoslav, a, m., osob. jm. Pal. Rdh.
I. 127. — V., i, f., oreodoxa, rostl. V. zte-
pilá, o. sancona, volatá, o. regia. Vz Rstp.
1633. — V., Rosenthal, ves u Krupky.

Vrchoslavice, dle Budějovice, Wrcho-
slawitz, ves u Kojetína; něm. Seidenschwanz,
ves v Čech. u Jablonce. Vz Brkoslavice,
S. N., Blk. Kfsk. 534., 805.

Vrchoslávnice, e, f., oreodoxa, rostl.
Rostl. I. 267. a. Vz Vrchoslav.