sb157-05 0..8296

829

Vrchota, y, m., osob. jm. Pal. Rdh. I.
127., Mus. 13. 224., Pal. Děj. V. 2. 430..
Arch. I. 238., III. 487. — V., y, f., samota
u Třeboně.

Vrchotice, dle Budějovice, ves v Sedlecku
v Táb. Vz S. N. Jan z Vrchotic. Arch. III.
189.

Vrchotická, é, f., osob. jm. Vz Blk.
Kfsk. 1454.

Vrchotický z Loutkova, jm. staré rodiny.
Vz S. N. Cf. Blk. Kfsk. 1454.

Vrchov, u, m. Kožiari kože šikujú na
chrbátku alebo i na vrchovom t. j. přese
vrch koně mají přehozené visáky kůže po
obou bocích. Slov. Dbš. Obyč. 102.

Vrchová, é, f. = Vrchovec, ves. Tč.

Vrchovaný, gehäuft, reichlich. Do v-ho
dne, ad perfectum diem. RO.

Vrchovatě = hojně, přehojně, vrchovaně,
überschwänglich, überflüssig, reichlich, häu-
fig, im vollen Mass, gänzlich. Těm se v.
platí. V. mu to odplatila; Čehož on v. se
pomstil. V. Doplnil v. počet svých hříchův.
Sych. V. pravdivý, höchst wahr. Dch. Po-
vinnostem v. dosti činiti. Šb. Stř. I. 53.
A strach padá na mne v. Sš. Snt 96. Dáno
bude v. Br. V. něčeho dolíčiti. Šf. V. se
pomstili na nich všeho posměchu. Cr. Vy-
hlazení v. sobě zasluhovala. BR. II. 412.

Vrchovati = vršiti, vrch dělati, häufen;
vrcholu dostoupiti, die Oberhand gewinnen,
den Gipfelpunkt erreichen. — abs. Tak
vrchuje řeč jeho, an... Sš. II. 124. Tu
počala v. jeho víra. Sš. — nad co. Láska
boží vrchuje nade všechen čas a prostor.
Sš. I. 96. — kde. V tom dání syna božího
vrchuje lidomilosť boží; U ďábla nenávisť
pravdy vrchuje; V apoštolech v-li darové
ducha svatého; Poslušnosť Páně vrchuje ve
smrti, a v té smrti vrchuje také ponížení
jeho; Ve vjezdu Páně do Jerusalema všechno
pozemské putování jeho vrchovalo; Hlava
církve Petr, v němž apoštolství víry v-lo;
Všecky zámluvy boží starého zákona v-ly
v zámluvě, že... Sš. J. 55., 150., II. 115.,
166., L. 186., Sk. 98., 159. (Hý. ). — nad
čím. Bude nad nim v. Dbš. Obyč. 28. —
co odkud. Z úst mladých dietek, Hospodine,
chválu jsi vrchoval. Živ. Jež. 14. stol. (Č. )

Vrchovatosť, i, f., reichliches Mass, die
Uiberschwänglichkeit, der Kulminations-
punkt. Jg., Dch. V. míry, Jg., oslavy. Sš.
Sk. 27.

Vrchovatý = vrchovaný, vrchem namě-
řený, aufgehäuft voll. V. míra. Zlob., Br.,
Dch., pomsta. Jest v-tý čas. D. Zasloužil
toho měrou v-tou. Dch. V-tou měrou něco
někomu spláceti. Us. Dám ti to plno i v-to.
Na Ostrav. Tč. Dej míru v-tou a prodej,
zač můžeš. Us. Kdo komu plnú odleje, jemu
zase v-tú. Ctib. Had. Již se mu v-tá nalévala.
Bart. 16. Dávejte a dáno bude vám, mieru
dobrú a plnú a natlačenú a osutú (n. v-tú)
dadie v léno vaše; Ať slove miera osutá
neb v-tá. Hus II. 267., 273. (Tč. ). Nalil mu
opět v-tou. Vz Pomsta. Lb. — V. = vršitý,
kopcovitý, bergig, hügelig. D.

Vrchové, ého, n., Wrchhaben, ves u Dubé.
Vz Arch. III. 473.

Vrchovec, vce, m. = vršek stromu, der
Baumgipfel, na Slov. Tu si trochu vydychnul
a dostal sa až do samučičkého v-vca; Sadli
si na v. jednoho stromu. Dbš. Pov. I 146.,
428. (Šd. ). — V., Hohendorf, ves u Valaš.
Meziříčí; Wrchowetz, předměstí tamtéž. Vz
Vrchová.
Vrchovecký, ého, m., osob. jm. Slez.

Vrchoví, n. = vrchol. V. bodláku. V.

Vrchovina, y, f., das Hoch-, Bergland.
Phld. II. 4., 121., S. a Ž. Odtud (táhne) pres
Oravu hore svinkovým potůčkem na jeho
v-nu, od v-ny pak po podvrch na Kresy.
Sl. let. V. 328. (Šd. ). —Byl jsem nahněvaný,
chytnul bych ju za v-nu (za kštici, beim
Schopf) a proto jsem tam ani nešel. Slez.
Šd. Studnice, v., cesta, zuořie (epitheta s.
Marie). Modl. ms. — V., dvůr u Chocně;
vsi u N. Paky a u Turnova. — V. = stráně
a polnosti u Vsetína na Mor., Vck.; role a
loučky v Jakubčovicích u Opavy, ve Slez.
Šd. — V. = samota u Trnavky, na Mor.
Tč. — V., vsi v Boleslavsku a Jičínsku.

Vz Blk. Kfsk. 1454. — V., y, m., osob. jm.
Na Slov. Šd.

Vrchoviny, ves v Hradecku. Vz Blk.
Kfsk. 1454. — V. =vrchovec. Na Slov Ssk.

Vrchovisko, a, n. = krajina, v níž řeka
některá prvé ručeje své sbírá, das Quellenge-
biet. Km., Pl. V. řeky. Šb. Stř. II. 125.

Vrchoviště, ě, n. = vrchol stromu, der
Gipfel. — V. = metla, die Ruthe. Lom. —
V. řeky = pramen, počátek, die Quelle, der
Ursprung. Potok od svého v. jde. Br. Čásť
poříčí u vřídla slove v. řeky, das Quellen-
gebiet, Quellenland. Cf. Temeniště, Vrcho-
visko. Blř., Š. a Ž., Stč. Zmp. 6., Nz. -
Kom., Jel. V. života. Léna ta vztahovala se
od v. řeky Plznice až k Šarfenberku. Ddk.
II. 464. S v. vody vždy živého. Pal. Dj.
II. 1. 308. Ó ty v. zahradní, studnice vod
živých a tekoucích z Libána. Ps. Šal. 4.
15. — z Vrchovišť, jm. starožitné rodiny.
Vz S. N., Blk. Kfsk. 1454.

Vrchoviští, n., die Spitzen der Pflanzen.
Puchin.

Vrchovištnatý = mající mnoho vrchovišť,
quellenreich. V. půhoří. Krok, II. 142.

Vrchovištný = od vrchoviště, pramenitý,
Quellen-. V. voda, studnice. D.

Vrchovitosť, i, f. = vrchovatosť. Na Slov.
Bern.

Vrchovitý = hornatý, bergig, hügelig.
V. Levý břeh Dunaje jest vrchovitější. Ddk.
II. 146.

Vrchovné, ého, n., ves = Vrchovina.

Vrchovnice, Wrchownitz, ves u Hoře-
ňovsi. PL. Cf. Blk. Kfsk. 923.

Vrchovník, u, m. Na v-ku, jm. místní
u Alinkovic napajedelských na Mor. Šd.

Vrchovský, ého, m., Wrchowsky, my-
slivna u Protivína. — V., jm. paseky u Vi-
zovic na Mor. Tč.

Vrchový, Berg-, Gipfel-. V. míra. Us.
Vz Vrch. — V., bergbewohnend; auf Bergen
wachsend. V. rostliny. Rst. 517. — V. kůň =
na kterém se po vrších jezdí, das Bergpferd.
Na Slov. Kd. Cf. Vrchov. Také das Reit-
pferd. Na Slov. Ssk.