sb157-05 0..8296

830

Vrchpráví, n., die Oberherrlichkeit. Stud-
nice v. národního. Pal. Děj. IV. 2. 15.

Vrchstol, u, m. = místo za vrchom stola,
vrch stola, der erste, vorzüglichste Platz
beim Tische, bei einer Tafel o. einem Mahle.
Cf. Sednete si tam na vrch. Pohrabný otec
za vrchstolom zasedá. Na Slov. Dbš. Obyč.
110.

Vrchti, vz Listy filolog. 1877. 303.

Vrchtitý = vrchovatý. Ve Slez. Šd.

Vrchulek, lku, m. Olej v-lkem zdávený
(= v stoupě tlučený). BO. Ač zopícháš
blázna v stúpě jako ječné krúpy, v-lkem
zhóry tepa. (Prov. 27. 22. ) BO.

Vrchura, y, f., jm. polí u Mezic na Mor.
Pk.

Vrchy, pl., m., Wrchy, samota u Čáslavi,
u Vys. mýta, u Kouřimi; ves u Neustupova;
vápenné peci u Tachlovic; Berg, dvůr u Tře-
boně; ves u Turnova. Cf. Blk. Kfsk. 657.

Vrchytý (šp. m. vršitý, vrch mající. Jg),
hügelig. Um. les. V. pomsta (m.: vrchovatá).

Vký.

Vriací = vroucí, vařící se. Devät v-cích
hrnkóv. Dbš. Pov. I. 22. Bohatstvo skorej
nežli vriaca (vřící) voda vajce spraví člo-
vekove srdce zatvrdlivým. Lipa 370.

Vriaco. Svolá čeleď a káže v kotloch
olej na v. hriať (až by vřel). Dbš. Pov. III.
74.

Vriadenie, n. = vřadění, die Einordnung.
Na Slov. Ssk.

Vriadiť = vřaditi. Na Slov. Ssk.

Vrica, e, f. = vřídlo, der Sprudel. —
V. = řeka a ves na Slov. Sl. let. VI. 109.
(Šd. ).

Vřícka, y, f., jm. přítoku vtékajícího do
Turce na Slov. u Vrútek. Sl. let. VI. 130.

Vřid, u, m. = vřed, das Geschwür. Na
Mor. a ve Slez. Klš. V. si strhla. Šd. —
V. = psotník, die Fraisen. V. s ním třepe;
Přišel do vředu skrze zubání. Na Ostrav.
Tč. — Vz Vřed.

Vřídek, dku, m. = malý vřed, kleines
Geschwür. V. Vyhodí-li se komu na konci
jazyka v., je to trest, že lhal. Kda. Vz Vřed,
Vřid. Kda.

Vřídelní, Quellen-. — V. kámen. Vz Bř.
N. 130. V. sůl, das Sprudelsalz. Dch. V-ní
leknin, nymphaea thermalis. Rostl. III. a.
3., 9.

Vřídlo, a, n. = vřelý pramen, teplice,
heisse Quelle, der Sprudel. Nz., Mus.. Krok.
Cf. Bř. N. 252., KP. II. 58., Stč. Zmp. 783.
Na Slov. vriedlo. — V. = pramen vůbec,
zdroj, zřídlo, die Quelle. V. nemoci. Nz. lk.
Že plyne z zřídla upřímného srdce mého.
Puch. — V. řeky = počátek, die Quelle, der
Ursprung. Blř. — V. u pekařů = průchod,
otvor do chlební peci, das Ofenloch. Us. Jg.

Vřídlovitý, sprudelartig. Dch.

Vřinčeti, el, ení, schellen. Šm.

Vřinouti, hineinfliessen, -rinnen. — odkud
kam jak. Voda v-la se záhonu potůčkem
na cestu. Us. Tč.

Vřísek, Vřesek, sku, m., Žižkenschloss,
myslivna u Holan u Čes. Lípy. Vz S. N. —
V., Žižkenschloss, zámek pustý tamtéž, vz
Blk. Kfsk. 845.

Vřískač, e, m., vz Vřeskač.

Vřískati, Vz Vřeštěti.

Vřískavka, y, f. = vřískavá hláska. Kos.

Vřískavý, kreischend. Dch., Ml.

Vřisko, a, n. = zduté vlny. Vký. — V. =
vřídlo. Na Slov. Koll.

Vřískot, u, m., das Geschrei, Geplärre.
V. dětí. Nrd. Ball. 33. Nastal vřískot. Kká.
Td. 242. Nosový v. dud. Shakesp. Tč.

Vříšť, ě, f., Wřischt, ves u Jimrarnova.

Vříšťský. V. železná dílna, Writscher
Eisenwerk u Vříště. Tč.

Vřítenice, e, f. = ryba mořská, scom-
bius, die Makrele. — V. = had, die Aal-
eidechse. — V. = slepýš, die Blindschleiche.
Na mor. Valaš. Vck., D. — V. = hluchý
had na polích, die Otter, Feldotter. Kom.
V., had létající, vipera. BO.

Vříti, vru, vřeš, vře, vřeme, vřete, vrou;
vři, vřeme, vřete; vra (ouc); vřel, vřen,
ení = vařiti se, sieden, kochen, brudeln,
strudeln; bouřiti se, hýbati se, nepokojným
býti, kochen, brausen, wallen, unruhig sein;
mrzeti, verdriessen, mürrisch, verdriesslich,
böse auf Jemanden sein; zlosť na koho míti,
Jemandem grollen. Jg. Vz Listy filolog.
1883. 139. — abs. Vře voda. D. Když to
vře a kypí. Kom. Tintily vantily, šišky vrou,
wasch mir den Pelz, mach ihn nicht nass.
D. Moře vře, krev vře. Us. Vře zdroj (vy-
pryskuje s šelestem), mraveniště (hemží se).
L. Dokud se nesjednáte, vždy Němci budou
vříti a papeže popouzeti. Pal. Děj. IV. 1.
146. Víno vře. Us. Pk. — po čem. Srdce
jeho vřelo po pravdě. Pal. Dj. IV. 1. 389. —
po čemu. Vřeť každému srdce po jazyku
svému. Dal. Vz Po s dat., Jazyk. — kde:
u ohně. Ras. V. v kuchyni. Dal. Kroupy
vrou u vodě. Krab. Žluč ve mně vřela, když
jsem to slyšel. Us. Šd. Vre v ňom (zlobí se).
Mt. S. I. 111. V něm jen tak vrelo. Mt. S.
Vřela válka v Čechách. Pal. Dj. IV. 2. 462.
Vře to tam jako v hrnci. Us. — od čeho
(proč). Všecko ve mně vřelo od zlosti.
Us. Šd. A tak vrelo v drakovi od jedu ako
v kotle. Dbš. Pov. I. 106. — jak dlouho.
Čtvrť hodiny vřel povyk. Kká. Td. 207. —
kde. Kroupy vrou u vodě. Krab. V. v ku-
chyni. Dal. Vře mu pomsta v srdci. Bopo-
mozi v hrnku nevře. Prov. Voda vře v hrnci.
Šp. Vříti bude ve mně žluč. Us. Ona v jeho
milování vře. Sych. Milosť pod pokryvkou
vře. Posud to ve mně vře. Ros. Vojna mezi
nimi vřela. L. Cos zlého vře teď nad mým
osudem. Shakesp. Tč. Kdo ví, co v hrnci
vře, když je pod pokličkou. Č. Co v srdci
vře, v ústech kypí. Prov. Šd. Vz Kypěti. —
čím. Srdce láskou vře, D., záštím. Gníd.
Hněvem vřela. Kká. Td. 239. Velikým hor-
kem slunce vře ta jistá zelina. ML. 115. a.
V. láskou k bližnímu. Sš. Zem ta kacíř-
skými vřela kvasy. Čch. Mch. 13. A tak by
ulil oheň smilstvie, jímž tělesenstvie vře.
Hus I. 279. Vz Hořeti. — čím proti komu,
na koho. Vražedlným trápením vrúce zvláště
proti Plzeňským. Arch III. 418. Mé srdce
vře proti nim hněvem. Šbk. Hněvem na ně-
koho v. Rk. — jak. Voda klokotem vře.
Us. — ke komu. Vře srdce k Bohu. Pass.
— na co, na koho. Na svou vlastní krev



	830

	Vrchpráví, n., die Oberherrlichkeit. Stud- nice v. národního. Pal. Děj. IV. 2. 15. Vrchstol, u, m. = místo za vrchom stola, vrch stola, der erste, vorzüglichste Platz beim Tische, bei einer Tafel o. einem Mahle. Cf. Sednete si tam na vrch. Pohrabný otec za vrchstolom zasedá. Na Slov. Dbš. Obyč. 110. Vrchti, vz Listy filolog. 1877. 303. Vrchtitý = vrchovatý. Ve Slez. Šd. Vrchulek, lku, m. Olej v-lkem zdávený (= v stoupě tlučený). BO. Ač zopícháš blázna v stúpě jako ječné krúpy, v-lkem zhóry tepa. (Prov. 27. 22. ) BO. Vrchura, y, f., jm. polí u Mezic na Mor. Pk. Vrchy, pl., m., Wrchy, samota u Čáslavi, u Vys. mýta, u Kouřimi; ves u Neustupova; vápenné peci u Tachlovic; Berg, dvůr u Tře- boně; ves u Turnova. Cf. Blk. Kfsk. 657. Vrchytý (šp. m. vršitý, vrch mající. Jg), hügelig. Um. les. V. pomsta (m.: vrchovatá). Vký. Vriací = vroucí, vařící se. Devät v-cích hrnkóv. Dbš. Pov. I. 22. Bohatstvo skorej nežli vriaca (vřící) voda vajce spraví člo- vekove srdce zatvrdlivým. Lipa 370. Vriaco. Svolá čeleď a káže v kotloch olej na v. hriať (až by vřel). Dbš. Pov. III. 74. Vriadenie, n. = vřadění, die Einordnung. Na Slov. Ssk. Vriadiť = vřaditi. Na Slov. Ssk. Vrica, e, f. = vřídlo, der Sprudel. — V. = řeka a ves na Slov. Sl. let. VI. 109. (Šd. ). Vřícka, y, f., jm. přítoku vtékajícího do Turce na Slov. u Vrútek. Sl. let. VI. 130. Vřid, u, m. = vřed, das Geschwür. Na Mor. a ve Slez. Klš. V. si strhla. Šd. — V. = psotník, die Fraisen. V. s ním třepe; Přišel do vředu skrze zubání. Na Ostrav. Tč. — Vz Vřed. Vřídek, dku, m. = malý vřed, kleines Geschwür. V. Vyhodí-li se komu na konci jazyka v., je to trest, že lhal. Kda. Vz Vřed, Vřid. Kda. Vřídelní, Quellen-. — V. kámen. Vz Bř. N. 130. V. sůl, das Sprudelsalz. Dch. V-ní leknin, nymphaea thermalis. Rostl. III. a. 3., 9. Vřídlo, a, n. = vřelý pramen, teplice, heisse Quelle, der Sprudel. Nz., Mus.. Krok. Cf. Bř. N. 252., KP. II. 58., Stč. Zmp. 783. Na Slov. vriedlo. — V. = pramen vůbec, zdroj, zřídlo, die Quelle. V. nemoci. Nz. lk. Že plyne z zřídla upřímného srdce mého. Puch. — V. řeky = počátek, die Quelle, der Ursprung. Blř. — V. u pekařů = průchod, otvor do chlební peci, das Ofenloch. Us. Jg. Vřídlovitý, sprudelartig. Dch. Vřinčeti, el, ení, schellen. Šm. Vřinouti, hineinfliessen, -rinnen. — odkud kam jak. Voda v-la se záhonu potůčkem na cestu. Us. Tč. Vřísek, Vřesek, sku, m., Žižkenschloss, myslivna u Holan u Čes. Lípy. Vz S. N. — V., Žižkenschloss, zámek pustý tamtéž, vz Blk. Kfsk. 845.	Vřískač, e, m., vz Vřeskač. Vřískati, Vz Vřeštěti. Vřískavka, y, f. = vřískavá hláska. Kos. Vřískavý, kreischend. Dch., Ml. Vřisko, a, n. = zduté vlny. Vký. — V. = vřídlo. Na Slov. Koll. Vřískot, u, m., das Geschrei, Geplärre. V. dětí. Nrd. Ball. 33. Nastal vřískot. Kká. Td. 242. Nosový v. dud. Shakesp. Tč. Vříšť, ě, f., Wřischt, ves u Jimrarnova. Vříšťský. V. železná dílna, Writscher Eisenwerk u Vříště. Tč. Vřítenice, e, f. = ryba mořská, scom- bius, die Makrele. — V. = had, die Aal- eidechse. — V. = slepýš, die Blindschleiche. Na mor. Valaš. Vck., D. — V. = hluchý had na polích, die Otter, Feldotter. Kom. V., had létající, vipera. BO. Vříti, vru, vřeš, vře, vřeme, vřete, vrou; vři, vřeme, vřete; vra (ouc); vřel, vřen, ení = vařiti se, sieden, kochen, brudeln, strudeln; bouřiti se, hýbati se, nepokojným býti, kochen, brausen, wallen, unruhig sein; mrzeti, verdriessen, mürrisch, verdriesslich, böse auf Jemanden sein; zlosť na koho míti, Jemandem grollen. Jg. Vz Listy filolog. 1883. 139. — abs. Vře voda. D. Když to vře a kypí. Kom. Tintily vantily, šišky vrou, wasch mir den Pelz, mach ihn nicht nass. D. Moře vře, krev vře. Us. Vře zdroj (vy- pryskuje s šelestem), mraveniště (hemží se). L. Dokud se nesjednáte, vždy Němci budou vříti a papeže popouzeti. Pal. Děj. IV. 1. 146. Víno vře. Us. Pk. — po čem. Srdce jeho vřelo po pravdě. Pal. Dj. IV. 1. 389. — po čemu. Vřeť každému srdce po jazyku svému. Dal. Vz Po s dat., Jazyk. — kde: u ohně. Ras. V. v kuchyni. Dal. Kroupy vrou u vodě. Krab. Žluč ve mně vřela, když jsem to slyšel. Us. Šd. Vre v ňom (zlobí se). Mt. S. I. 111. V něm jen tak vrelo. Mt. S. Vřela válka v Čechách. Pal. Dj. IV. 2. 462. Vře to tam jako v hrnci. Us. — od čeho (proč). Všecko ve mně vřelo od zlosti. Us. Šd. A tak vrelo v drakovi od jedu ako v kotle. Dbš. Pov. I. 106. — jak dlouho. Čtvrť hodiny vřel povyk. Kká. Td. 207. — kde. Kroupy vrou u vodě. Krab. V. v ku- chyni. Dal. Vře mu pomsta v srdci. Bopo- mozi v hrnku nevře. Prov. Voda vře v hrnci. Šp. Vříti bude ve mně žluč. Us. Ona v jeho milování vře. Sych. Milosť pod pokryvkou vře. Posud to ve mně vře. Ros. Vojna mezi nimi vřela. L. Cos zlého vře teď nad mým osudem. Shakesp. Tč. Kdo ví, co v hrnci vře, když je pod pokličkou. Č. Co v srdci vře, v ústech kypí. Prov. Šd. Vz Kypěti. — čím. Srdce láskou vře, D., záštím. Gníd. Hněvem vřela. Kká. Td. 239. Velikým hor- kem slunce vře ta jistá zelina. ML. 115. a. V. láskou k bližnímu. Sš. Zem ta kacíř- skými vřela kvasy. Čch. Mch. 13. A tak by ulil oheň smilstvie, jímž tělesenstvie vře. Hus I. 279. Vz Hořeti. — čím proti komu, na koho. Vražedlným trápením vrúce zvláště proti Plzeňským. Arch III. 418. Mé srdce vře proti nim hněvem. Šbk. Hněvem na ně- koho v. Rk. — jak. Voda klokotem vře. Us. — ke komu. Vře srdce k Bohu. Pass. — na co, na koho. Na svou vlastní krev