sb157-05 0..8296

831

vřela (se hněvala na příbuzné). Plk. —
s infint. Má ocel vře skoupat se v srdci
jeho. Šbk.

Vřítiti, il, cen, ení. — co kam = vho-
diti, hineinwerfen. Rk. — se (kam) v co
= vpadnouti, einfallen, sich hineinstürzen,
eindringen. V. Hunové, vřítivše se přes Don
do Europy, jedním rázem roztřískali říši
gothickou. Šf. I. 468. Vrútí se řeka Turec
do Váhu. Pok. Z hor. 199. Vřutil Jas Ja-
sěnku v dunaj hluboký. SŠ. P. 777. Vrútil
sa do zámku ako zbojník. Dbš. Pov. IV. 66.

Vřivek, vku, m. = vřivka, šumivka, das
Brausepulver. Šm.

Vřivka, y, f., vz Vřivek. Rk.

Vřivosť, i, f., die Wallsüchtigkeit. V.
krve. Dch. — V. hrachu, Kochbarkeit, f.

Vřivý, kochend, siedend heiss. V. voda.
Us. Tč. Přijdú dnové na vás a vzdvihnú
vás na tluky, a ostatky vaše v hrncích vři-
vých. Hus I. 236. — V. = vařivý, gut
kochbar. Náš hrách je vřivý. Us. Šd.

Vříznouti, vz Vřezati.

Vříznutí, n., die Einkerbung, der Ein-
schnitt.

Vříznutý; -ut, a, o, eingeschnitten, ein-
gekerbt.

Vrk, u, m., das Knurren, Gurren. Vrk
holubí, das Girren. Ros. On ani vrk ani
mrk (ani nepromluvil ani naň pohlédl). Us.
Šd. — V., a, m., osob. jm. Pal. Rdh. I. 127.

Vrkač, e, m. = nástroj, kterým děti vr-
kají, chřestí. Mor. Hrb. — V., der Knurrer.

Vrkačka, y, f. = vrkač. — V., die Knur-
rerin. Šm.

Vrkání, n., das Girren, Knurren. Us.
Dch.

Vrkavice, e, f. = vrkačka, die Knurrerin
(z. B. von Katzen). Šm.

Vrkavý holub, girrend. Ros.

Vrklivosť, i, f. = vrčivosť, die Knurrig-
keit. L.

Vrklivý = vrčivý, knurrend; svárlivý,
zänkisch. L.

Vrknouti, knul a kl, utí; vrkati, vrčeti,
el, ení; vrkávati, vrčívati, knurren, gnurren,
schnurren, grollen, knarren; nevrlosť, hněv
svůj jeviti, murren. Jg. — abs. Vrčeti jako
pes, liška, lev, moucha, kolo. D. Který
vrčívá, rád kousává. Ros. Vrkati jako ho-
lub. Us. Ani vrkl, ani cvrkl (nepromluvil. Vz
Vrk, Mlčení). Č., D. On ani vrkl ani mrkl.
Šd. Kolovrátek vrčí. Us. Tč. Jazyk sladké
řeči má, ale srdce vrčí. Mor. Tč. Proč jsú
vrčeli národové? M. — na koho. Pes vrčí
na kočku. Us., Er. P. 9. Nač kdo vrčí, pán
Bůh mu to strčí. Prov. Tč. Kdo na koho
vrčí, vždy mu něco strčí. Lb. Vrčí na sebe
jako psi (hněvají se). D. Vrčí na tu pannu
(má na ni oko, chce ji míti). Ros. — Sych.
— (komu) kde. Kočka při peci vrčí. Tč.
Vrčí mi v žaludku jako v mlejnici. Šml.
V teplých jizbách veselo vrčí kolovrátky.
Pok. Z hor 49. (Mladému králi) volač vrčalo
v hlave. Dbš. Pov. I. 52. Bylo toto někte-
rým v mysli těžké a vrčeli nad tím. Čr. —
po kom. Dycky po mně vrčíš jako pes.
Us. Tč. — kdy. Co do Juří vrčí, to po
Juří mlčí. Mor. Tč., Šd. Kolik týdní před
Juřím žáby vrčí, tolik týdní po něm zase

mlčí. Slez. Sd. Když holubi v zimě hodně
vrkají, bývá odměk. — komu. Zezulenka
mu kuká, holoubek mu vrká: spi. Sš. P.
69. — s kým. Rad. zv. — proti komu.
Plk. — jak (komu). Holub pěkně vrká,
do okenka kuká: děvečko moja. Sš. P. 756.
(Holub) žalostivo vrka hoře vsiemu lesu.
Rkk. 27.

Vrkoč, e, vrkůček, čku, m. = zapletené
vlasy zvl. ženské, zapleták, drdol, pletenák,
čupryna, der Zopf. V. Pannu vedúc za
vrkoč. St. skl. Můj vrkůčku rozmilý, ze
zlatých vlasů spletený. Sš. P. 443. A prve
bylo zlé znamení, když které v. uřezali.
Bls. 124. Neplač, Marjánko, nemáš proč,
lepší čepeček než vrkoč; vrkoček musíš
zapletat, pod čepec vlásky rozčesať. Čes.
mor. ps. 234. Nic se má milá, nic se ne-
vrkoć, dostaneš čepeček aji vrkoč. Džl.
Nevrkoc, děvečko, nevrkoc, lepší obalenka
než vrkoč; lepší obalenka ze slámy nežli
vrkoček hedbávný; Můj vrkůčku zelený, po
dukátě placený; Můj vrkůček zelený za
peníze stříbrný, kdo ho bude rozplétati ?
syneček milý; Chycil on ju, chycil za oba
vrkočky a vřucil (vřítil) un ju v ten dunaj
hlubočky. Sš. P. 441., 442., 477., 777. (Tč. ).
Neuřezal vlasóv i s v-či. BN. Na přástkách
čert držívá tarmark o vrkoče a o panenství.
Rvač. Nebo mnohá dva vrkoče nese a pa-
nenství její v stodole n. v lese. Rým. —
V. = každé pletení vrkoči podobné. V. če-
sneku, cibule = svazek, pleten, der Bund.
Us. — V čepu, das Schwanzschraubenende.
Čsk. — V. = záhyb, řasa, die Falte. Jg. —
V. malinký, vertigo pygmala, měkkýš břicho-
nožec. Vz Frč. 251. — V. = tlustý ze šňů-
rek černých zkroucený pásek, jejž vdané
ženštiny kolem hlavy otáčejí. Na v. dávají si
bílý čepec s coky (mřežkami). Na mor. Valaš.
Vck. — V. = jídlo. Na kulatém prkénku
barevným papírem obloženém leží z těsta
upečený věnec; v něm jsou hůlky zastrčeny
as čtvrtloketní; na těch je zase menší věnec
nastrčen, nad tím zase menší; tak jich bývá
až pět vždy menších a menších tak, že pe-
čivo má podobu homole cukru. Na povrchu
jsou švestky, hrozinky a p. nalepeny. Na-
hoře je rozmarýna se strakatými fábory.
Takový vrkoč dává v masopustě při slav-
nosti přástevnické král královně. V Domažl.
Němc. — V., osob. jm.

Vrkočátka, tek, pl., n.; vrkočky, f.,
pl. = hrušky.

Vrkočík, u, m., das Zöpfchen. Bern.

Vrkočka, y, f. = menší nůše z drobného
proutí, přeplétaná na třech místech silněj-
ším proutím na způsob ženského vrkoče. Us.
Č., Kál.

Vrkočný, Zopf-. V. stužka, das Zopf-
band. Bern.

Vrkočový = od vrkoče, Zopf-. V. stužka.

Jg.

Vrkoláč, e, m. V., osekáč = veliké ka-
meny ve Vltavě. Puchm.

Vrkolak, lépe: vlkodlak, der Währwolf.

Vrkoslav, brkoslav, a, m. = pták cho-
cholouš, zimostrad, bombycella. Vc. Pr. z.
č. 161. — V., osob. jm. Mus. 1880. 254. Cf.
Blk. Kfsk. 1110.