Předchozí (830)  Strana:831  Další (832) |
|
|||
831
|
|||
|
|||
vřela (se hněvala na příbuzné). Plk. —
s infint. Má ocel vře skoupat se v srdci jeho. Šbk. Vřítiti, il, cen, ení. — co kam = vho-
diti, hineinwerfen. Rk. — se (kam) v co = vpadnouti, einfallen, sich hineinstürzen, eindringen. V. Hunové, vřítivše se přes Don do Europy, jedním rázem roztřískali říši gothickou. Šf. I. 468. Vrútí se řeka Turec do Váhu. Pok. Z hor. 199. Vřutil Jas Ja- sěnku v dunaj hluboký. SŠ. P. 777. Vrútil sa do zámku ako zbojník. Dbš. Pov. IV. 66. Vřivek, vku, m. = vřivka, šumivka, das
Brausepulver. Šm. Vřivka, y, f., vz Vřivek. Rk.
Vřivosť, i, f., die Wallsüchtigkeit. V.
krve. Dch. — V. hrachu, Kochbarkeit, f. Vřivý, kochend, siedend heiss. V. voda.
Us. Tč. Přijdú dnové na vás a vzdvihnú vás na tluky, a ostatky vaše v hrncích vři- vých. Hus I. 236. — V. = vařivý, gut kochbar. Náš hrách je vřivý. Us. Šd. Vříznouti, vz Vřezati.
Vříznutí, n., die Einkerbung, der Ein-
schnitt. Vříznutý; -ut, a, o, eingeschnitten, ein-
gekerbt. Vrk, u, m., das Knurren, Gurren. Vrk
holubí, das Girren. Ros. On ani vrk ani mrk (ani nepromluvil ani naň pohlédl). Us. Šd. — V., a, m., osob. jm. Pal. Rdh. I. 127. Vrkač, e, m. = nástroj, kterým děti vr-
kají, chřestí. Mor. Hrb. — V., der Knurrer. Vrkačka, y, f. = vrkač. — V., die Knur-
rerin. Šm. Vrkání, n., das Girren, Knurren. Us.
Dch. Vrkavice, e, f. = vrkačka, die Knurrerin
(z. B. von Katzen). Šm. Vrkavý holub, girrend. Ros.
Vrklivosť, i, f. = vrčivosť, die Knurrig-
keit. L. Vrklivý = vrčivý, knurrend; svárlivý,
zänkisch. L. Vrknouti, knul a kl, utí; vrkati, vrčeti,
el, ení; vrkávati, vrčívati, knurren, gnurren, schnurren, grollen, knarren; nevrlosť, hněv svůj jeviti, murren. Jg. — abs. Vrčeti jako pes, liška, lev, moucha, kolo. D. Který vrčívá, rád kousává. Ros. Vrkati jako ho- lub. Us. Ani vrkl, ani cvrkl (nepromluvil. Vz Vrk, Mlčení). Č., D. On ani vrkl ani mrkl. Šd. Kolovrátek vrčí. Us. Tč. Jazyk sladké řeči má, ale srdce vrčí. Mor. Tč. Proč jsú vrčeli národové? M. — na koho. Pes vrčí na kočku. Us., Er. P. 9. Nač kdo vrčí, pán Bůh mu to strčí. Prov. Tč. Kdo na koho vrčí, vždy mu něco strčí. Lb. Vrčí na sebe jako psi (hněvají se). D. Vrčí na tu pannu (má na ni oko, chce ji míti). Ros. — Sych. — (komu) kde. Kočka při peci vrčí. Tč. Vrčí mi v žaludku jako v mlejnici. Šml. V teplých jizbách veselo vrčí kolovrátky. Pok. Z hor 49. (Mladému králi) volač vrčalo v hlave. Dbš. Pov. I. 52. Bylo toto někte- rým v mysli těžké a vrčeli nad tím. Čr. — po kom. Dycky po mně vrčíš jako pes. Us. Tč. — kdy. Co do Juří vrčí, to po Juří mlčí. Mor. Tč., Šd. Kolik týdní před Juřím žáby vrčí, tolik týdní po něm zase |
mlčí. Slez. Sd. Když holubi v zimě hodně
vrkají, bývá odměk. — komu. Zezulenka mu kuká, holoubek mu vrká: spi. Sš. P. 69. — s kým. Rad. zv. — proti komu. Plk. — jak (komu). Holub pěkně vrká, do okenka kuká: děvečko moja. Sš. P. 756. (Holub) žalostivo vrka hoře vsiemu lesu. Rkk. 27. Vrkoč, e, vrkůček, čku, m. = zapletené
vlasy zvl. ženské, zapleták, drdol, pletenák, čupryna, der Zopf. V. Pannu vedúc za vrkoč. St. skl. Můj vrkůčku rozmilý, ze zlatých vlasů spletený. Sš. P. 443. A prve bylo zlé znamení, když které v. uřezali. Bls. 124. Neplač, Marjánko, nemáš proč, lepší čepeček než vrkoč; vrkoček musíš zapletat, pod čepec vlásky rozčesať. Čes. mor. ps. 234. Nic se má milá, nic se ne- vrkoć, dostaneš čepeček aji vrkoč. Džl. Nevrkoc, děvečko, nevrkoc, lepší obalenka než vrkoč; lepší obalenka ze slámy nežli vrkoček hedbávný; Můj vrkůčku zelený, po dukátě placený; Můj vrkůček zelený za peníze stříbrný, kdo ho bude rozplétati ? syneček milý; Chycil on ju, chycil za oba vrkočky a vřucil (vřítil) un ju v ten dunaj hlubočky. Sš. P. 441., 442., 477., 777. (Tč. ). Neuřezal vlasóv i s v-či. BN. Na přástkách čert držívá tarmark o vrkoče a o panenství. Rvač. Nebo mnohá dva vrkoče nese a pa- nenství její v stodole n. v lese. Rým. — V. = každé pletení vrkoči podobné. V. če- sneku, cibule = svazek, pleten, der Bund. Us. — V čepu, das Schwanzschraubenende. Čsk. — V. = záhyb, řasa, die Falte. Jg. — V. malinký, vertigo pygmala, měkkýš břicho- nožec. Vz Frč. 251. — V. = tlustý ze šňů- rek černých zkroucený pásek, jejž vdané ženštiny kolem hlavy otáčejí. Na v. dávají si bílý čepec s coky (mřežkami). Na mor. Valaš. Vck. — V. = jídlo. Na kulatém prkénku barevným papírem obloženém leží z těsta upečený věnec; v něm jsou hůlky zastrčeny as čtvrtloketní; na těch je zase menší věnec nastrčen, nad tím zase menší; tak jich bývá až pět vždy menších a menších tak, že pe- čivo má podobu homole cukru. Na povrchu jsou švestky, hrozinky a p. nalepeny. Na- hoře je rozmarýna se strakatými fábory. Takový vrkoč dává v masopustě při slav- nosti přástevnické král královně. V Domažl. Němc. — V., osob. jm. Vrkočátka, tek, pl., n.; vrkočky, f.,
pl. = hrušky. Vrkočík, u, m., das Zöpfchen. Bern.
Vrkočka, y, f. = menší nůše z drobného
proutí, přeplétaná na třech místech silněj- ším proutím na způsob ženského vrkoče. Us. Č., Kál. Vrkočný, Zopf-. V. stužka, das Zopf-
band. Bern. Vrkočový = od vrkoče, Zopf-. V. stužka.
Jg.
Vrkoláč, e, m. V., osekáč = veliké ka-
meny ve Vltavě. Puchm. Vrkolak, lépe: vlkodlak, der Währwolf.
Vrkoslav, brkoslav, a, m. = pták cho-
cholouš, zimostrad, bombycella. Vc. Pr. z. č. 161. — V., osob. jm. Mus. 1880. 254. Cf. Blk. Kfsk. 1110. |
||
|
|||
Předchozí (830)  Strana:831  Další (832) |