sb157-05 0..8296

832

Vrkoslavice, dle Budějovice, Seiden-
schwanz, ves u Jablonce. Cf. Blk. Kfsk.
534., 805. Vz Vrchoslavice.

Vrkošek, šku, m. = vrkoček, vrkoč. Ešče
hodnější, můj najmilejši, až na mně v. uhlé-
dáš. Brt. P. 17.

Vrkot, u, m. = stálý vrk, vrkání, das
Knurren, Girren. V. holubí. V. psí (vrčení).
Ros.

Vrkotati, -kotám a koci, ceš atd. = vr-
kati, knurren, girren. — V. = reptati, od-
mlouvati, murren. — proti komu. L., Plk.

Vrkotavý = vrčivý, knurrend, murrend.
Br.

Vrkú, hlas holubí. Vrkú, vrkú, dej mi
húlku v ruku, v ruku! Slez. Šd.

Vrkýš, e, m., lepidopterus. ryba Krok.
I. d. 107.

Vrla, y, m., osob. jm. Mor. Šd.

Vrlík, a, m., osob. jm. Mor. Šd.

Vrlina, y, f. = váha na studni. Na Slov.
Ssk.

Vrliša, e, m., osob. jm. Mor. Šd.

Vrlouhati, zkažené z: v hrdlo lháti. Vz
Vrdlouhati.

Vrlý v: nevrlý. Šd.

Vrma, y, f. Tresk vresk, trma vrma ako
v pekle; I budete mať poňatie o tejto trnie
vrme. Mt. S. I. 97., 170. Tu povstala trma
vrma, Wirrwarr. Lipa I. 119. (Šd. ).

Vrnach, u, m. Nullus nostrorum camera-
riorum super quacunque causa homines ip-
sorum citare vel tenere, quod vulgariter
vrnach dicitur, audeat sine fratrum nuntio
speciali. CD. 3. 150., Erb. Reg. 600. Er. Reg.
doporučuje čtení: vinných = vinník. Gl. 370.:
vinach (viny, die Pönalgelder).

Vrňavý, wimmernd; grantig, mürrisch
(o dětech). Rk.

Vrncoch, u, m., vrncochy = třísné, třásně;
roztrhané kusy dolů visící, Zotten, Fasern.
Us. Hk. Cf. Cancor.

Vrncochatý = frncochatý, zottig, faserig.
V. koření. Koubl.

Vrnčák, u, m. = dětská hračka, provr-
taný oříšek, v němž jest prostrčeno dřívko,
které se navinutou nití točí. Ktk. exc.

Vrnčeti, el, ení = bručeti, summen. Plk.

Vrndavý = hubatý, zlé huby, der ein
loses Maul hat. V. děvče. Us. u Jič.

Vrndžati, verndžeti = vrnčeti, summen.
U Uh. Hrad. Tč. Kamen vrndží, frčí letě.
Na mor. Slovác. Hrb. A já bych k vám
chodívával, ale u vás muchy vrndžá. Sš. P.
700.

Vrnec, rnce, m., osob. jm NB. Tč.

Vrnění, n. = brkání, das Schwirren.
Nz. lk.

Vrněti, el, ění, vrňoukati = nevrlým
býti, kňourati, wimmern. Sá. Dítě vrní, bude
plakati. Us. Dch. — V. = schnurren. Kočka
vrní (přede). Moucha vrňala (vrněla). Baiz.
— V. = přísti, spinnen. — kdy. V zimě
budeme zas v. (omomatop. slovo). V Kunv.
Msk.

Vrngati = vlnovitě po trávníku házeti
kameny tak, aby zvuk vydávaly. Na mor.
Slovác. Hrb.

Vrnívrnívrní. Kocúr vrčal si veselo:
vrnívrnívrní! Dbš. Pov. VI. 96.

Vrňoukati = vrněti.

Vrnožiti, il, ení = šviřinkati, zwitschern,
schwirren. — abs. Králíček (pták) neboli
polní kanárek vrnoží sedě na suché halouzce.
Na Zlínsku. Brt.

Vrobel, bla, m. = vrabec, der Spatz. Us.
na Mor. Tč., Škd.

Vrobiti, il, en, ení, vrobovati = v porobu
uvésti, dáti, podrobiti, unterjochen. = co,
se komu. Tělo vrobuje duši světu. Šf. V.
se žádostem. Št. Nevrobujme sě světu. Šf.
N. 186. 14. Chlúba táhne srdce člověčie
k sobě, aby pýše vrobila je. Št. Vrobil se
králi ukrutnému i vše své plémě. Výb. I.
765., Št. — V. = včiniti, hineinarbeiten,
-thun. — co kam: ďúru do desky. Us. Tč.

Vročení, n., die Zeitangabe, das Datum.
Nz., Mus. 1880. 559. Vročení k l. 965. Mus.
1880. 293. To v. může se vztahovati jen
ku slavnému průvodu Listina bez v. sice,
ale nejspíše téhož roku 1178. vydaná, jest
první psaná výsada. Ddk. III. 36., 42., 97.,

IV. 25. V. uvedených příběhů velice snadno
se vykonati může; V. jednotlivých událostí
ve skutcích apoštolských vylíčených. Sš.
Sk. 4. Datum či v. nebývá bez připojeného
roku. Jel. Enc. m. XIV.

Vročený; -en, a, o, datirt.

Vročiti, il, en, ení, vročovati = datovati,
datiren. Nz., Ddk. III. 116. Napřed v., ante-
datiren, nazad či nazpět v., postdatiren. Nz.
— kdy. Vročen ortel ve čtvrtek. Arch. IV.
358.

Vročování, n., die Datirung, das Datum.
Vz Vročení. Šš.

Vrodění, n. = vrození. Na Slov. Bern.

Vroděný = vrozený. Na Slov. Bern.

Vrodilý = vrozený, angeboren. V. mrav,
Ziak., výmluvnosť. Sš. 1. 7. Celá síla v-lé
vroucnosti; Bráti slovo ve významu v-lém;

V. krása křesťanské víry. Sš. I. 7., II. 99.,
173. (Hý. ). Projevila v-lý svůj vděk. Sš.
Snt. 153. (Šd. ).

Vroditi, il, zen, zení; vrozovati, vrodí-
vati = vploditi, vštípiti, eingebären, ein-
pflanzen, von Natur mitgeben, damit aus-
statten. Jg. — co, se kam (proč). Příroda
vrodila v nás, abychom se milovali; Vrodila
v nás přízeň. L. Duch života vrodil se
(v člověka) z rozkazu božího. Lom. — Jg.

Vrodný = přirozený. Když Bůh vrod-
ných větví neušetřil. Sš. I. 117.

Vrodziti = vroditi. Na Slov. Bern.

Vrojiti se, hineinschwärmen, sich ein-
bauen. — kudy kam. První zástupové
lidu toho přes Čechy do Francie se vro-
jili. Pal. Děj. III. 3. 311.

V roklích, Wroklich, samota u Něm.
brodu.

Vroň, ě, m., corethes, pták, zastr. Rozk.

Vrona, y, f. = vrána. Us. u Těšína. Brt.
P. 148.

Vrostati; vrůsti, vrostu, vrostl, ění, ein-
wachsen. — kam. Ten keř všechen do plotu
souseda vrostl. Ros.

Vrosti = vrůsti.

Vrostlice, e, f. = tělisko v hornině za-
rostlé. Br. N. 2., 236.

Vrostlooký. V-cí korýši, edriophthalma,
die Sitzaugenkruster: blešivci, stejnonožci.



	832

	Vrkoslavice, dle Budějovice, Seiden- schwanz, ves u Jablonce. Cf. Blk. Kfsk. 534., 805. Vz Vrchoslavice. Vrkošek, šku, m. = vrkoček, vrkoč. Ešče hodnější, můj najmilejši, až na mně v. uhlé- dáš. Brt. P. 17. Vrkot, u, m. = stálý vrk, vrkání, das Knurren, Girren. V. holubí. V. psí (vrčení). Ros. Vrkotati, -kotám a koci, ceš atd. = vr- kati, knurren, girren. — V. = reptati, od- mlouvati, murren. — proti komu. L., Plk. Vrkotavý = vrčivý, knurrend, murrend. Br. Vrkú, hlas holubí. Vrkú, vrkú, dej mi húlku v ruku, v ruku! Slez. Šd. Vrkýš, e, m., lepidopterus. ryba Krok. I. d. 107. Vrla, y, m., osob. jm. Mor. Šd. Vrlík, a, m., osob. jm. Mor. Šd. Vrlina, y, f. = váha na studni. Na Slov. Ssk. Vrliša, e, m., osob. jm. Mor. Šd. Vrlouhati, zkažené z: v hrdlo lháti. Vz Vrdlouhati. Vrlý v: nevrlý. Šd. Vrma, y, f. Tresk vresk, trma vrma ako v pekle; I budete mať poňatie o tejto trnie vrme. Mt. S. I. 97., 170. Tu povstala trma vrma, Wirrwarr. Lipa I. 119. (Šd. ). Vrnach, u, m. Nullus nostrorum camera- riorum super quacunque causa homines ip- sorum citare vel tenere, quod vulgariter vrnach dicitur, audeat sine fratrum nuntio speciali. CD. 3. 150., Erb. Reg. 600. Er. Reg. doporučuje čtení: vinných = vinník. Gl. 370.: vinach (viny, die Pönalgelder). Vrňavý, wimmernd; grantig, mürrisch (o dětech). Rk. Vrncoch, u, m., vrncochy = třísné, třásně; roztrhané kusy dolů visící, Zotten, Fasern. Us. Hk. Cf. Cancor. Vrncochatý = frncochatý, zottig, faserig. V. koření. Koubl. Vrnčák, u, m. = dětská hračka, provr- taný oříšek, v němž jest prostrčeno dřívko, které se navinutou nití točí. Ktk. exc. Vrnčeti, el, ení = bručeti, summen. Plk. Vrndavý = hubatý, zlé huby, der ein loses Maul hat. V. děvče. Us. u Jič. Vrndžati, verndžeti = vrnčeti, summen. U Uh. Hrad. Tč. Kamen vrndží, frčí letě. Na mor. Slovác. Hrb. A já bych k vám chodívával, ale u vás muchy vrndžá. Sš. P. 700. Vrnec, rnce, m., osob. jm NB. Tč. Vrnění, n. = brkání, das Schwirren. Nz. lk. Vrněti, el, ění, vrňoukati = nevrlým býti, kňourati, wimmern. Sá. Dítě vrní, bude plakati. Us. Dch. — V. = schnurren. Kočka vrní (přede). Moucha vrňala (vrněla). Baiz. — V. = přísti, spinnen. — kdy. V zimě budeme zas v. (omomatop. slovo). V Kunv. Msk. Vrngati = vlnovitě po trávníku házeti kameny tak, aby zvuk vydávaly. Na mor. Slovác. Hrb. Vrnívrnívrní. Kocúr vrčal si veselo: vrnívrnívrní! Dbš. Pov. VI. 96.	Vrňoukati = vrněti. Vrnožiti, il, ení = šviřinkati, zwitschern, schwirren. — abs. Králíček (pták) neboli polní kanárek vrnoží sedě na suché halouzce. Na Zlínsku. Brt. Vrobel, bla, m. = vrabec, der Spatz. Us. na Mor. Tč., Škd. Vrobiti, il, en, ení, vrobovati = v porobu uvésti, dáti, podrobiti, unterjochen. = co, se komu. Tělo vrobuje duši světu. Šf. V. se žádostem. Št. Nevrobujme sě světu. Šf. N. 186. 14. Chlúba táhne srdce člověčie k sobě, aby pýše vrobila je. Št. Vrobil se králi ukrutnému i vše své plémě. Výb. I. 765., Št. — V. = včiniti, hineinarbeiten, -thun. — co kam: ďúru do desky. Us. Tč. Vročení, n., die Zeitangabe, das Datum. Nz., Mus. 1880. 559. Vročení k l. 965. Mus. 1880. 293. To v. může se vztahovati jen ku slavnému průvodu Listina bez v. sice, ale nejspíše téhož roku 1178. vydaná, jest první psaná výsada. Ddk. III. 36., 42., 97., IV. 25. V. uvedených příběhů velice snadno se vykonati může; V. jednotlivých událostí ve skutcích apoštolských vylíčených. Sš. Sk. 4. Datum či v. nebývá bez připojeného roku. Jel. Enc. m. XIV. Vročený; -en, a, o, datirt. Vročiti, il, en, ení, vročovati = datovati, datiren. Nz., Ddk. III. 116. Napřed v., ante- datiren, nazad či nazpět v., postdatiren. Nz. — kdy. Vročen ortel ve čtvrtek. Arch. IV. 358. Vročování, n., die Datirung, das Datum. Vz Vročení. Šš. Vrodění, n. = vrození. Na Slov. Bern. Vroděný = vrozený. Na Slov. Bern. Vrodilý = vrozený, angeboren. V. mrav, Ziak., výmluvnosť. Sš. 1. 7. Celá síla v-lé vroucnosti; Bráti slovo ve významu v-lém; V. krása křesťanské víry. Sš. I. 7., II. 99., 173. (Hý. ). Projevila v-lý svůj vděk. Sš. Snt. 153. (Šd. ). Vroditi, il, zen, zení; vrozovati, vrodí- vati = vploditi, vštípiti, eingebären, ein- pflanzen, von Natur mitgeben, damit aus- statten. Jg. — co, se kam (proč). Příroda vrodila v nás, abychom se milovali; Vrodila v nás přízeň. L. Duch života vrodil se (v člověka) z rozkazu božího. Lom. — Jg. Vrodný = přirozený. Když Bůh vrod- ných větví neušetřil. Sš. I. 117. Vrodziti = vroditi. Na Slov. Bern. Vrojiti se, hineinschwärmen, sich ein- bauen. — kudy kam. První zástupové lidu toho přes Čechy do Francie se vro- jili. Pal. Děj. III. 3. 311. V roklích, Wroklich, samota u Něm. brodu. Vroň, ě, m., corethes, pták, zastr. Rozk. Vrona, y, f. = vrána. Us. u Těšína. Brt. P. 148. Vrostati; vrůsti, vrostu, vrostl, ění, ein- wachsen. — kam. Ten keř všechen do plotu souseda vrostl. Ros. Vrosti = vrůsti. Vrostlice, e, f. = tělisko v hornině za- rostlé. Br. N. 2., 236. Vrostlooký. V-cí korýši, edriophthalma, die Sitzaugenkruster: blešivci, stejnonožci.