sb157-05 0..8296

836

Vrstvený; -en, a, o, geschichtet. V-ný
kámen. Us. Dch.

Vrství, n. = vrstva, das Gelichter, der
Schlag. Kdož z jejich v. není. Reš.

Vrstvičkatý, ein wenig, hie und da
geschichtet. V. pískovec. Zlat. kl. 1856. č.
26.

Vrstviti, il, en, ení; vrstvovati = vrstvami
klásti, schichten. — co: obilí. D. V. plodiny
(na druhy rozdělovati). Um. les. — kde.
Obílí ve stodole v-ti. Us. Klš. — odkud.
Od zátyně a stěny vrstvuje se podál obilí.
Puch. — V. se = přeměňovati se. Vojáci se
vrstvují. Ros.

Vrstvitosť, i, f., die schichtweise Lage-
rung. Vápenné skály vyznačují se svou v-stí.
Květy 1869. 299.

Vrstvitý, geschichtet. V-té horniny, ka-
meny. Nz.

1. Vrš, i, f. = úřad, postavení nad čím,
das Amt. Pastýř nehoden své vrši. St. skl.,
Výb. I. 1098., Alx. V. v. 266. (HP. 7. ).

2. Vrš, e, m., osob. jm. Pal. Rdh. I. 127.,
Tk. III. 19., V. 264., Arch. III. 417. Cf. Blk.
Kfsk. 1454.

3. Vrš = vrše.

4. Vrš, e, m. = verš, sloka, der Vers, die
Strophe. Na Mor. Vyzpíval dva vrše. U Strážn.
Šd. Dala bych si zvonit sedemdesát vršů,
to by bylo pěkně k mojemu sobášu. Sš. P.
500., Brt. P. 57.

5. Vrš — vrš = brzy — brzy. Vrš pla-
klala, v. zpívala, v. na Janoška volala. Sš.
P. 165.

Vršák, a, m. Drozd v. (který má hnízdo
vysoko). Us. u Rychn. — V., Wrschak, sa-
mota u Něm. brodu. — V., jm. lesa u Bu-
hučovic ve Slez. Šd.

Vršan, a, m. = obyvatel hor, der Gebirgs-
bewohner, opak: kovňan. Na mor. Valaš.
Vck.

Vršany, dle Dolany, Würschen, ves u
Mostu. Tk. I. 410., Blk. Kfsk. 1149. — V.,
Frischau, ves u Znojma. Šb. Lit. I. 65.

Vršatec, tce, m., zámek na Slov. Slov.
let. VI. 138., IV. 336.

Vršátko, a. n. = vrchoviště, die Quelle.
D. exc.

Vršava, y, f., Wrschawa, a) myslivna
u Koryšan, b) jednotlivé domy u Kostelce,
c) samota u Košíka; několik domků a)
u Zlína, b) u Napajadel; Frischau, ves u Nov.
města na Mor. Tč.

Vršček, šečku, m. = vršeček. Jg.

1. Vrše, e, vrš (vrž, D. ), e (dříve -i),
vrška, y, f. = špatná malá bouda, schlechtes,
niedriges Häuschen, das Loch, der Winkel,
zastr. V., Mat. verb. — V. = košík z vrbo-
vého proutí k lovení ryb, který se proti
proudu klade, die Fischreuse. V. Cf. KP.
111. 388. Rybář vrší loví. Kom. Vrška na
chytání vrabců. Us. Úhořová v. D. Naháněti
ryby do vrší. Bart. 197. 7. Vrš přes noc se
potápí. Kom. Pod podobenstvím vrše; Co
se míní tou vrší ? BR. II. 62. Aby ryb ne-
lapali ani vrší vytřísali. Smila Osav. zř. selské.
Nalezl sem hořčejší nad smrť ženu, jenž
osidlo lovcóv jest a vrš srdce jejie, púta jsú
rucě jejie; Podobné jest královstvie nebeské
vrši puštěné v moře, jenž v sě béře všeho

plodu ryby; Mezi křesťany jsú dobří i zlí
jako u vrši jdú dobré ryby i zlé a na mlatě
zrno i pleva. Hus I. 276., 323., II. 381. Ne-
půjde ten po druhé do líčky ani do vrše.
Prov. Jg., Šp. Smála se vrše bahnu a už
sama v něm se plouží. Č. M. 92. — V. mo-
týlní, das Schmetterlingsnetz. Am. — V.
U vrše v Praze. Tk. II. 553.

2. Vrše, e, f. V. síťkovaná, nassa reticu-
lata, měkkýš břichonožec. Vz Frč. 238.

Vršec, šce, m., mě. v Uhrách. Vz. S. N.

Vršecky, Wrsched, samota u Mirovic. PL.

Vršeček, čku, m., vz Vrš (= sloha). Protož
my všickni dnešní vršečky tobě zpívat budem
až na věky. Sš. P. 736. — V., vz Vrch.

Vršek, šku, vršíček, čku, m., der Berg,
Hügel. Z dola se mračí, přijdú-li pršky?
Před našim oknem zelené vršky; Kulaly sa,
kulaly s vršku do doliny; Ach co by sa
dolinky s vrškami srovnaly, co by sa mé
nožky po nich nelámaly; Ona stojí u oltáře
mezi družkami, jako kvítek lelujový mezi
vrškami. Sš. P. 120., 407., 514., 781. (Tč. ).
Mračí se, mračí, bude-li pršet? Před našima
(okny) je zelené vršek; Nechoď, šohajku,
k nám přes vršky, doliny; Pastýř žene
tamto stádo shory vrškem dolů, ženě dává
bič, palicu a sám bere troubu; Slunéčko
zachodi za vršek jaborovy, moja mila plače,
že ju hlava boli; Hory, hory, hory jsú, za
horama vršky jsú; Už se zelená zámeckej
vršek. Sš. P. 120., 263., 270., 292., 297., 333.,
411., 424. (Tč. ). Čes. mor. ps. 61. Kolko-da
si prešel vrškov od Trnavy? Keby moje
nuožky něchodily vršký, vedely by tanco-
vať; ale moje nuožky musia chodiť vršký, nuž
nevedia tancovať. Sl. ps. Šf. I. 116. II. 112.
Nechodz k nám, šuhajko, vršký dolinami. Sl.
ps. 241. Čo vršok prejdeš, to iný kroj najdeš;
Poďme na maliny, budeme sa dívať z vršku
do doliny. Dbš. Obyč. 9., 167. Milá jelovica
sä pustí do skoku hned z vršku hned do
vršku; Ide on, ide ces vršky, ces doliny;
Vidí pred sebou na holom vršku jeden vy-
soký zámok a pustí se vrškom; Táhne vršky
do Oravy. Dbš. Pov. 1. 182., 429., 430., V.
328. (Šd. ). — V. stromu atd., der Gipfel.
Vršky z rákosí janofikového (lék). Dch. exc.
Olamuje vršky, užíná vršky na turkyni. Mor.
Šd. Jedličko zelená, neopouštěj vrška, jak
mě opustila má panenka hezká; Májový
vršečku, ty jsi mi na závadě, nevidím sy-
nečka chodívat po zahradě; Voničku mu
dala, vršek ulámala; možeš, synku, vědět,
že je láska malá; Choditi na vršky (do cu-
krovaru okružovat cukrovku, za čež nať a
vršky dostávají). U Prostějova. Vch. Růžičku
jsi mi dala, vršky's otrhala, tak jsem po-
znal, má děvucho, že je láska malá. Ps.
slez. Šd. — V. ruky, der Handrücken. Dch.
Ostatně vz Vrch, Vrštěk, Vršťok. — V.,
ška, m., osob. jm. Pal. Rdh. I. 127. — V.,
role u Zlína. Pk. — V., Wrschek, samota
u Votic.

Vršení, n., die Erhöhung, Zuspitzung.
Bern.

Vršený; -en, a, o, erhöht, zugespitzt,
Bern.

Vrševici = Vršovci. Bž. 17.

Vrši, něm. Wrsi, samota u Semil.