sb157-05 0..8296

837

Vrší, n. = vršky. Stíná, sežírá turkyňové
vrší; Olamuje ve vinohradě vrší. Mor. Šd.

Vršice, Wrschitz, ves u Kouřimi. PL.

Vršíček, vz Vrch.

Vršík, u, m. = vršek. Us.

Vršina, y, f., vršinka = vrch, die Spitze,
Höhe, der Gipfel. Nad v-ny lesné (slunce
pokročí). Rkk. — Mus. — V., jm. místní.
Pk.

Vršinsky, Wrschinsky, samota u Bu-
benče u Prahy.

Vršisko, a, n., ein grosser Berg. Bern.

Vršiti, il, en, ení; vršívati = vrch činiti,
naplňovati, häufen, anhäufen, vollenden. —
co: stoh. Ros. — se. Dnes se vrší štěstí
mého míra. Puch. Vrší se jeho sláva. Ráj. —
co kde: hnůj na voze. Dch. — V., tritu-
rare, conculcare. V MV. nepravá glossa. Pa,
Když na navštívení panny Marie (2/ 7. ) prší,
40 dní se voda vrší (prší). Na Zlínsku. Brt.

Vršitosť, i, f., die Hügeligkeit. Koubl.

Vršitý = vrchovitý, hornatý, bergig, hü-
gelig; hochgipfelnd; gehäuft. Puch., Dch. —
V., Wrschity, samota u Netolic.

Vrška, vz Vrše. Má tú trubú na ten rybník
pro dolévku púščeti vody v létě i v zimě,
ta vždycky aby šla s půl druhé vršky ta-
kové, jako na mřeny kladou. Arch. IV.
211.

Vrškamen, e, m. (r. vrch, vršek a kámen)
= kámen, který na jiném kameni vyvýšeném
sedí pevně sice, avšak za silnějšího nárazu
poněkud lehounce se viklá. Us. u Petrovic
a Obděnic v Berounsku. Dch. V Jg. Slov.
nesprávně vyloženo. Dch.

Vrškov, a, m., jm. potoka v Tachovsku.
Arch. I. 508.

Vrškovatý = hornatý, bergig, hügelig.
Okolie tutějsi e už zvätša v-té krajšiu tvar-
nosť na seba berie. Lipa 259. V. pobřežie
to tratí. Ib. I. 164.

Vrškovci, pl., paseky u Vsetína na Mor.
Tč. —V., několik domků tamtéž. PL.

Vrškovský, ého, m., Wrschkowsky, sam.
u Sušice.

Vrškový = od vršku, Hügel-. Jg.

Vršlica, e, f. = vršnice, astrantia major.
Mt. S. X. 1. 47.

Vršnica, e, f. = vršlica. Na Slov. Šd.

Vršov, a, m., Wrschow, ves u Chrudimi.
Cf. Blk. Kfsk. 923. — V., ves zaniklá v Li-
toměř., vz Blk. Kfsk. 845.

Vršovan, a, Vršovec, vce, Vršovic, e,
Vršovčan, a, Vršovičan, a, m., Vršovský,
ého, m., jméno rodu staročeského. Jg. Vr-
šovci. Dal. 58. —63., 69., 91., 92., 94. —99.,
126., S. N., Tk. I. 629.

Vršovati = vršiti.

Vršovec, vz Vršovan. — V. ze Sadlna.
Vz Blk. Kfsk. 60., 1454. — V. A já zas
zaběhnu tu pod kopec, dyby snad zaběhly
na vršovec. Kol. ván. 152.

Vršovice, dle Budějovice, Wirschowitz,
ves u Opavy; Wrschowitz, vsi a) u Sedlce,
b) u Prahy, c) u Loun. Vz Tk. I. 629., II.
553., III. 663., IV. 745., V. 264., Blk. Kfsk
1454.

Vršovičanský, Werschowetzer-. Poko-
lení nešlechetné v-ské zhynulo jest. Pulk.
207.

Vršovka, y, f., Wrschowka, ves u Nov.
města n. M. V. hrad tamtéž. Vz Blk. Kfsk.
1455.

Vršovská, é, f., osob. jm. Vz Blk. Kfsk.
327.

Vršovský, ého, na., osob. jm. Vz Blk.
Kfsk. 1455.

Vršťala, y, m., osob. jm.

Vrštěk, šťku, m. = vršek, kopec. Tu v.
a tu jáma, ej, predsa kosa dobre kosí. Mt.
S. I. 34. Rozmarín bielý v. má. Sl. ps. 67.

Vrštěti, ěl, ění = pískati, zpívati. Pin-
kava vrští. U Žamb. Kf. — Žíla mi vrští
(přeskakuje). Us. Vz Vrskati.

Vršťok, u, m. = vršek. Chcela som odre-
zať v. Dbš. Obyč. 164. Povedz, milý, čo si
myslil, keď si na vysoký v. vyšiel? Mt. S
I. 37. Keď som išiel cez (přes) v., postretal
(postřetl) som oriešťok (ořešák) lieskový.
Sl. ps. Tč. Keď sa my minieme, minie sa
krajina, jako by odpadol v. z rozmarína.
Lipa II. 257.

Vršůvek, vku,, m. = kopec u Vršovic
v Opavsku. Slez. Šd.

Vršůvky, pl., f., druh sladkých jablek nu
Vsacku. Vck.

1. Vrt, kořen ku: obrat, vřeteno, vrátký,
vrata, vrátiti atd. Bž. 31.

2. Vrt, u, m. = jedno vrtnutí, zatočení,
einmaliges Umdrehen. Vrtom se obrátil. Us.
Vrtem tam byl. Zlob. Když jsem pak kvapně
navštívila příbytek jeho, tuť bylo vrt sem,
vrt tam. Cf. Frc. Kon. O smrti. V. sem vrt
tam = neposeda. Us. — V. = jedno zato-
čení nebozezem, die Umdrehung des Bohrers.
Ros. — V. = ¼ hřivny. 1348. — Vrty,
pl. = díra ve spodu nohy, Wunde an der
Fusssohle. Jád.

Vrť, ě, f. = úvazek z prutu krouceného,
die Wiede. Um. les. — V. = příční dřevo
spojující jednotlivá dřeva voru. Us. na Labi.
Špd.

Vrta, y, m., osob. jm. Šd.

Vrtací, Bohr-. V. mlýn. Sedl., Us. V. věž.
Vz KP. III. 49., 50. V. náčiní, nářadí, das
Bohrzeug. Hř. V. stroj. Sedl., Zpr arch.
VIII., 36., S. N. V. stroj ruční. Zpr. arch. X.
64. Úhlový v. stroj universalní. Zpr. arch.
XI. 40.

Vrtač, e, vrtáček, čka, m. = kdo vrtá,
der Bohrer. D. — V., hmyz, der Holzkäfer.
D. — Vrtáček = nebozízek. D., Šd. V-ček na
jablka, der Apfelbohrer. Šp.

Vrtačka, y, f. = nástroj kolářský, na
němž se loukotě vrtají, die Bohrlode der
Wagner. Us.

Vrtadlo, vrtadélko, vrtátko, a, n. =
nebozez, der Bohrer, die Bohrmaschine. V.
V. zámečnické řemenem točené, D., zednické,
Us., s kotoučem, Techn. V. přímé, Gerad-
bohrmaschine, Šp., jehlové, die Nadeltre-
phine. Nz. lk. Vz Nebozez, Vrták, Vlšk. 467.,
NA. III. 125.

Vrták, a, m. = chroust, der Bohrkäfer.
D. — V. lodní, teredo navalis, der Schiff-,
Pfahlwurm. Ja. — V. = člověk tvrdohlavý,
zabedněný, vrtohlavec. Us. Rgl., Kšá. — V. =
ovce, která má motolice. U Kr. městce. Psčk.
— V., osob. jm. Tk. III. 20. — V., u, m. =
nebozez, der Bohrer. Šp., Kál., Vck., Ktk.,