sb157-05 0..8296

842

Cf. Brs. 89. Vz S. N. V. hornický (na nějž
zaznamenával se náklad). Všecko obilí sčísti
a na vruby nařezati; Vruby hajných, šafářky
na sýry a máslo. Gl. 371 Cf. Povrubčí. Ten
omyl se musí na tvůj vrub čítati; Někomu
něco na vrub psáti, znamenati; jednati na
vlastní vrub. Dch. U každého měl něco na
vrubu (každý se naň hněval). Us. Dbv. Po-
čet na v. J. tr. Byl bych tak učinil i na
svůj v. Šml. Chtěly-li míti pomsta krevní
a zášť strannická také své oběti, tož nesluší
toho na jeho v. zapisovati: Na v. knížat
moravských; Také i mnohý převrat připadá
jediné a výhradně na jeho vrub. Ddk. II.
406., 444., V. 281. Žádnému nemá se dáti
kľúča od valchy, dokud postavu na vrub
nenařeže (= dokud se nezaznamená). Sl let.
V. 61. Také co který den dělníků dělá, na
to vinaři s lidmi pořádné vruby míti a toho
při tom šetřiti mají, aby.... každá díla
zvlášť povrubována byla; Padá to na vrub
drzosti jeho. Mus. IX. 66., 1880. 482. Udě-
lals opět jeden vroubek. Vz Vyhrůžka. Lb.
Na vrub (rabuši) nařezati. D. Pivo na v.
bráti (na úvěr). Us. Každý béře na svůj v.
(každý za sebe počet činiti bude. Vz Osud).
Ros. To jde (se béře) na jeho v. D. Máš
u mne vroubek. Máš prve na vrubě (jižs
prve provinil). Ros. Máš toho mnoho na
vrubě (mnohos již zavinil). Lb., Sych. Na-
pište to na můj v. D. V-by spojiti. Na v.,
ze v. = na vlas. V. On vše ze vrub vyhle-
dává. V., Kom. Ze vrub nový (z brusu u. ).
Zlob. — V. na stromě k štěpování, výhon,
der Einschnitt zum Pfropfen, Zlob.; roub,
das Pfropfreis. D. Vruby = hůlčičky 6 — 7
palců dlouhé z rév ku štěpování rév naře-
zané. Čk. 189. D. — Vroubek, vroubky, pl.
= při tkání punčoch oka obrácená, umge-
wendete Maschen. — V., ne líc sukna, die
unrechte Seite. Vše z vrub na líc obrátiti,
z vrub na vrub převrátiti. D. Církevní a
státní pořádek na vrub převrátiv dřevní
stav věcí k obnově přiváděti se podobal.
Ddk. II. 145. —V. = kraj, der Rand. Zlob.
— V. = zub na opasku myslivců, kam vě-
šívají zastřelenou zvěř; bývá jich několik
a slují dohromady vrub. Světz. 1874. 553.

Vrubáš, e, m. = rováš, rúbaš, das Kerb-
holz. Na Slov. Sl. let. I. 91. Vz Vrub.

Vrúbati = vtíti, hineinhauen. Na Slov.
Bern.

Vrubatý, schartig. Šm.

Vrubčák, u, m. = kolečko vroubkovací,
das Rändelrad, Rändelrädchen. Šp.

Vrúbek, vz Vroubek.

Vrúbel, ble, m. = výstřelek, výpuk, od-
nož, odrostek, der Sprosse. Na Mor. D. —
V. = uříznutá větvička, která na jiný strom
štěpovati se má, vroub, das Propfreis. Na
štěpku ujaly se všecky vrúble. Mor. Šd. —
V. = roubík, na Mor. róbl, knutel, ostrou-
haný oklestek, jímž se povřísla na snopech
zakrucují, der Knebel. Šd., Džl. Cf. Jeden
nesl kosák, druhý povriesla, tretí koľky
(vrúble) na snopov vázania. Dbš. Pov. I. 538.

Vrubený; -en, a, o = vruby nařezaný.
V. list. Rst. 517.

Vrubí, n. = vruby, Kerbhölzer. Schön.
exc.

Vrubík, u, m., v horn., die Kerbe, welche
die Bergleute bej der Bohrung der Schiess-
löcher machen. Šm.

Vrubiště, vruboviště, ě, n. = místo,
kde se stromečky chovají a roubí, die Pelz-
schule. D.

Vrúbiti = vroubiti, einsäumen. — co
čím: šátku červenou nití. Na Ostrav. Tč.

Vrubitý, vrubnatý = plný vrubů, ge-
kerbt. Č.

Vrubkáč, e, m., die Kronenlage, v bot.
Šm.

Vrublík, u, m. = malý vrúbel, roub, rou-
bík, das Propfreis. Mor. a Slov. Sd.

Vrubní, Kerbe. — V. šev, die Unter-
naht. D.

Vrubník, u, m., u ševců, das Steppradel.

Vrubnúti = vtíti, hineinhauen. Na Slov.
Bern.

Vruboretec, tce, m., moromops, ssavec
rasonosovitý. Ssav. 163.

Vruboš, e, m., cymodorea, kývoš. Krok
II. 246.

Vruboun, a, m., ateuchus, brouk. Vz
Frč. 188., Prm. 1878. č. 9.

Vrubovací = štěpovací, Pfropf-, Pelz-.
V. nůž. D.

Vrubování, n., das Propfen, Pelzen.

Vrubovaný = vruby mající, zoubkovatý,
gekerbt. D. V. válec. Šp. — V. = štěpo-
vaný, gepelzt. D.

Vrubovati = vruby řezati, einschneiden,
kerben, einkerben. — V. = štěpovati, pfro-
pfen, pelzen, zweigen. — co: hrušky. Rk.

Vrúcati, vz Vrútiti. Na Slov. Bern.

Vrúcnosť, vz Vroucnost Na Mor. a Slov.

Vrúcný = vroucný. Na Mor. a Slov. Sl.
let. VI. 44.

Vručálek, lka, m., osob. jm. Šd.

Vručeti, el, ení = vrčeti, knurren. Kočka
vručí. Č. — na koho. Když sem já šel
k svej milej, pes na mne vručel. Sš. P. 208.

Vručiti, il, en, ení; vroučeti, el, en, ení
= v ruce dáti, einhändigen. — co komu.
On mi vručil meč tento. Lipa III. 119. List
mnichu vručí. Kká. Td. 309. — co komu
s čím. Vroučeli jim pramen vlasů svých
spolu se hrstí trávy. Krok. — co komu
kam: v jeho ruku. Us.

Vrunbek, bku, m. = vroubek. Bodej cě,
kochanku, ve svěcě zabili, nežli mú hla-
vičku vrunbkem obvinuli. Sš. P. 363.

Vřunditi se = vmluviti se, ins Gespräch
kommen. — se kam. Vřundil se mezi ně.
Na Ostrav. Tč.

Vrůsti, hineinwachsen. Vz Růsti. — komu
kam. Kolena mu v kámen vrostla. Vrch.
Don. J. 160. Leč otázka jak trn mi v srdce
vrůstá. Kká. S. 63. Nehet mi do kůže vrostl.
Us. Tč.

Vruták, u, m. = vrutidlo. Plk.

Vrutě, = ves Vrutice u Mělníka. Jg.

Vrutice, Webrutz, ves u Štět v Litom. —
V. Kropáčova, Wrutitz, ves v Benátecku. Vz
S. N., Tk. I. 629., III. 663., V. 205. — V.,
Wrutitz, vsi a) u Mělníka, b) u Lysé. PL.,
Arch. III. 507. Vz o V-cích v Blk. Kfsk.
1455.

Vrutidlo, a, n. = svěradlo, točenice, šroub,
die Winde, Schraube. Sedl.