Předchozí (842)  Strana:843  Další (844) |
|
|||
843
|
|||
|
|||
Vrutík, u, m. = šroub, die Schraube.
Vrútiti, il, cen, ení, hineinstürzen. A prvý
bača kulačok zdvihne:, Za dobré zdraví' — k ústom ho prihne, dobrých pár glgov si vrútí. Sldk. 25. Vrutka, y, f., jm. pramene u Hruhé skály.
Jg.
Vrútky. Václ. z Vrútek. Tk. V. 173. —
V., ves nad sv. Martinem na Slov. Šd. Vrv, i, f., zastr. = provázek, šňůra, špa-
gát, der Bindfaden, Strick. Jako v. (zona, pás, der Gürtel), jíž se přepasuje. Ž. wit. 108. 19. V MV. nepravá glossa. Pa, Vrvati = vyrvati, auszausen, duchbeu-
teln. — komu zač. Vrvi, vrvi synáčkovi za kudly. Slez. Šd. Vrvný = z vrví, von Stricken.
Vrýhati, einfurchen, eingraviren. — co,
se kam. Kůže se rýhala, až se do živého masa vrýhala; Starosť vrýhala své znamení na jeho čelo. Na Ostrav. Tč. Vryp, u, m. — vrýpnutí (v mineralogii) =
barva prášku nerostu, der Strich. Vz více v Bř. N. 76., Schd. II. 18. Jest burel lesku polokovového, vrypu modravě černého. Presl. V. barevný, bezbarvý, slabě barvený. Bř. V. krájený, tlačený; břeh vrypu. ZČ. T. 25. Vrýpati; vrýpnouti, pnul a pl, ut, utí;
vrýpávati, ein-, hineinkratzen, einritzen, ein- graviren. — co čím kam (do čeho, v co, k čemu, nač). Prstem dírku do něčeho v.; Vrýpal se až ku kořenu; Rýpali se kyji a on mu vrýpl jednu na hlavu (schlug ihn). Us. Tč. Vz Vrýti. Vrysovati, einzeichnen. — co čím kam.
Us. Tč. Vrýti, vryji, vryj, vryje (íc), yl, yt, ytí;
vrývati, eingraben, einstechen, einschneiden, einritzen. — co kam: do kovu, do kamene, do dřeva, v kov. Vz Vrytý. A kroniku sta let do kamene vryla. Hdk. C. 49. Lopatou hnůj do země vryla; Písmena do kamene v. Us. Tč. — čím: močením, D., rypadlem vrýpati. — se kam (v co, pod co, mezi co, do čeho, jak). Ten žiaľ sa mi do duše vryl. Sldk. 29. Vrýti se pod skálu, Háj., v něčí srdce. Kram. Když se pak mezi ně (lidi) závisť vryje atd. Rým. Pod skálu v zemiu se vry (vryl). Dal. 60. Každé slovo vrývalo se bolestně v srdce jeho. Němc. Bodáky již se snad brzo vryjí do prsou bližního. Us. Tč. Můj zrak se v černou vodu vrývá. Nrd. Bll. 15. (Ta sudba) hřiter v srdce se mu vryla. Kká. Td. 103. Vrytí, n., die Kingrabung atd. Vz Vrýti.
Vrytý; vryt, a, o, eingegraben, einge-
schnitten, eingravirt. Stojí co vrytý. Us., Ráj. — kam. Vryto jest to v srdce naše. Kram. Vryznúti = vraziti, hineinstürzen. Na
Slov. Od ryzať = běžeti. — kam. Do tej brány vryzly kone ako strely z kuše vyho- dené. Dbš. Pov. II. 34., 39. —40. Cf. Němc. VII. 194. — V. = hoditi. Vryznul ním do země. Dbš. Pov. V. 01. Vrz, u, m. = vrznutí, das Knarren. Jed-
ním vrzem odešli (jedním otevřením dveří, po jednou). Ros. Všichni jako jedním vrzem vytáhli z města. Kram. Jedním vrzem pe- níze z truhel se nekoulívají. Pam. kut. |
Půjdeme jedním vrzem (i. e. dveří = na-
jednou). Us. Šml., Mg., Šd. Kneží evange- ličtí dne 29. října 1022. jedním vrzem z Prahy vyjeli. Skl. V. 233. Vrzačka, y, f. = špatná musika, schlechte
Musik. Musí být u každé vrzačky. U Král. Hrad. Kšť. Vz Vrzna. — V. Chtěla jsem botky s vrzačkou (vrzavé) a švec mi ne- udělal. Slez. Šd. Vrzadlo, a, n. = čím se vrzá, das Knarr-
zeug. Us. Dch. 1. Vrzák, vrzal, a, m. = kdo vrzá, der
Knarrer. Ten vrzal pořád se vrzá (chodí sem tam dveřmi). Us. 2. Vrzák, a, m., osob. jm. Mus. 1880. 375.
3. Vrzák, u, m. = věc rozvrzaná, vrzavá,
rozladěná n. př. vůz, housle. Us. Šd. Vrzákův mlýn u Kamene v Chotěboř-
sku, PL., u Telče na Mor. Tč. Vrzal, a, m. — vrzák. — V., osob. jm.
Arch. I. 422. Vrzala, y, m. = kdo se pořád vrzá. Us.
— V., osob. jm. Tč., Vck. Vrzálek, lku, m. = vrzák. V. vůz. piano,
Klimperkasten. — V. = chatrný mlýnek, krcálek, eine kleine, schlechte Mühle. —V., lka, m., osob. jm. Šd. Vrzalík, a, m., osob. jm. Šd.
Vrzanec, nce, m. = svítek ze sdojků (mle-
ziva). Us. Marek., Hk. Vrzání, n., das Knarren, Knirren, Zwit-
schern. V. kola. Tkad. I. 66. V. cínu, das Geschrei des Zinns. Nz. Vrzanice, e. f. = nepřetržitě opětované
vrzání; vrzavá věc. (Na nějakém potupném obraze byl vypodoben) kurfirst saský maje na ruby kožich a za kloboukem v-ci aneb kohouta plechového, jak na kostelích stává. Skl. III. 379. Vrzati (na Slov. vrzgati), vrzávati: vrz-
nouti, znul a zl, ut, utí, knirren, knarren. — abs. Ty dvéře vrzají. Kom. Vůz, kolo vrzá. D. Kolečka vrzají. Ros. Ptáci vrzají (zpí- vají, zvl. když počínají zpívati, zwitschern). Vrzá kozodoj, hýl, čížek. Us. Nevrzej (ne- chtěj zváti)! Nevrzej (se) pořád (nechoď sera a tam z pokoje do pokoje atd). Us. Stále se vrzá. Us. Vyschlé boty vrzají; Postel vrzá; Zuby prstem tříti, až vrzají. Dch. To dítě pořád vrzá (pláče). U Jilemn. Špatně vrzá (o nevalném řečníku); Rád vrzá (i. e. žve. Vz Mluvení, Tlachal). Č. Pořád vrzáš (= tlacháš), nemůžeš huby zavříť. Us. na mor. Valaš. Vck. Přeskočil zíďku, aby nebylo slyšeti vrata vrznouti. Kom. Hospod- ský, nalejte, aby kola nevrzala (abychom neusnuli). Us. Na člupečku sedávala: Poďte, chlapci, k nám, naše vrata nevrzají, já je zalévám. Sš. P. 032. Vrzati řeč vzdělaná ani bouchati nesmí. Koll. I. 418. Nejhorší koleso najvjáce vrzgá. Na Slov. Čím kolo u káry horší, tím více vrzá. Us. Šd. — komu. Vrzají mu boty. Us. Šd. Kolo mu vrzá, Kudrna mazá. Sš. P. 701. Boty mně vrzají. Us. Kterému chochu boty vrzají. brzy se ožení. Mus. 1853. 473. — kde. Kosti v těle vrzají. Kom. Vo dverach ani nevrzglo. Dbš. Pov. III. 82. Vržou-li stromy v lese, čekají lesníci deště. Tč. Korouhvičky na domích vrzaly. Us. — na čem. V. na |
||
|
|||
Předchozí (842)  Strana:843  Další (844) |