sb157-05 0..8296

843

Vrutík, u, m. = šroub, die Schraube.

Vrútiti, il, cen, ení, hineinstürzen. A prvý
bača kulačok zdvihne:, Za dobré zdraví' —
k ústom ho prihne, dobrých pár glgov si
vrútí. Sldk. 25.

Vrutka, y, f., jm. pramene u Hruhé skály.

Jg.

Vrútky. Václ. z Vrútek. Tk. V. 173. —
V., ves nad sv. Martinem na Slov. Šd.

Vrv, i, f., zastr. = provázek, šňůra, špa-
gát, der Bindfaden, Strick. Jako v. (zona,
pás, der Gürtel), jíž se přepasuje. Ž. wit.
108. 19. V MV. nepravá glossa. Pa,

Vrvati = vyrvati, auszausen, duchbeu-
teln. — komu zač. Vrvi, vrvi synáčkovi
za kudly. Slez. Šd.

Vrvný = z vrví, von Stricken.

Vrýhati, einfurchen, eingraviren. — co,
se kam. Kůže se rýhala, až se do živého
masa vrýhala; Starosť vrýhala své znamení
na jeho čelo. Na Ostrav. Tč.

Vryp, u, m. — vrýpnutí (v mineralogii) =
barva prášku nerostu, der Strich. Vz více
v Bř. N. 76., Schd. II. 18. Jest burel lesku
polokovového, vrypu modravě černého. Presl.
V. barevný, bezbarvý, slabě barvený. Bř. V.
krájený, tlačený; břeh vrypu. ZČ. T. 25.

Vrýpati; vrýpnouti, pnul a pl, ut, utí;
vrýpávati, ein-, hineinkratzen, einritzen, ein-
graviren. — co čím kam (do čeho, v co,
k čemu, nač). Prstem dírku do něčeho
v.; Vrýpal se až ku kořenu; Rýpali se kyji
a on mu vrýpl jednu na hlavu (schlug ihn).
Us. Tč. Vz Vrýti.

Vrysovati, einzeichnen. — co čím kam.
Us. Tč.

Vrýti, vryji, vryj, vryje (íc), yl, yt, ytí;
vrývati, eingraben, einstechen, einschneiden,
einritzen. — co kam: do kovu, do kamene,
do dřeva, v kov. Vz Vrytý. A kroniku sta
let do kamene vryla. Hdk. C. 49. Lopatou
hnůj do země vryla; Písmena do kamene
v. Us. Tč. — čím: močením, D., rypadlem
vrýpati. — se kam (v co, pod co, mezi
co, do čeho, jak). Ten žiaľ sa mi do duše
vryl. Sldk. 29. Vrýti se pod skálu, Háj.,
v něčí srdce. Kram. Když se pak mezi ně
(lidi) závisť vryje atd. Rým. Pod skálu
v zemiu se vry (vryl). Dal. 60. Každé slovo
vrývalo se bolestně v srdce jeho. Němc.
Bodáky již se snad brzo vryjí do prsou
bližního. Us. Tč. Můj zrak se v černou
vodu vrývá. Nrd. Bll. 15. (Ta sudba) hřiter
v srdce se mu vryla. Kká. Td. 103.

Vrytí, n., die Kingrabung atd. Vz Vrýti.

Vrytý; vryt, a, o, eingegraben, einge-
schnitten, eingravirt. Stojí co vrytý. Us.,
Ráj. — kam. Vryto jest to v srdce naše.
Kram.

Vryznúti = vraziti, hineinstürzen. Na
Slov. Od ryzať = běžeti. — kam. Do tej
brány vryzly kone ako strely z kuše vyho-
dené. Dbš. Pov. II. 34., 39. —40. Cf. Němc.
VII. 194. — V. = hoditi. Vryznul ním do
země. Dbš. Pov. V. 01.

Vrz, u, m. = vrznutí, das Knarren. Jed-
ním vrzem odešli (jedním otevřením dveří,
po jednou). Ros. Všichni jako jedním vrzem
vytáhli z města. Kram. Jedním vrzem pe-
níze z truhel se nekoulívají. Pam. kut.

Půjdeme jedním vrzem (i. e. dveří = na-
jednou). Us. Šml., Mg., Šd. Kneží evange-
ličtí dne 29. října 1022. jedním vrzem z Prahy
vyjeli. Skl. V. 233.

Vrzačka, y, f. = špatná musika, schlechte
Musik. Musí být u každé vrzačky. U Král.
Hrad. Kšť. Vz Vrzna. — V. Chtěla jsem
botky s vrzačkou (vrzavé) a švec mi ne-
udělal. Slez. Šd.

Vrzadlo, a, n. = čím se vrzá, das Knarr-
zeug. Us. Dch.

1. Vrzák, vrzal, a, m. = kdo vrzá, der
Knarrer. Ten vrzal pořád se vrzá (chodí
sem tam dveřmi). Us.

2. Vrzák, a, m., osob. jm. Mus. 1880. 375.

3. Vrzák, u, m. = věc rozvrzaná, vrzavá,
rozladěná n. př. vůz, housle. Us. Šd.

Vrzákův mlýn u Kamene v Chotěboř-
sku, PL., u Telče na Mor. Tč.

Vrzal, a, m. — vrzák. — V., osob. jm.
Arch. I. 422.

Vrzala, y, m. = kdo se pořád vrzá. Us.
— V., osob. jm. Tč., Vck.

Vrzálek, lku, m. = vrzák. V. vůz. piano,
Klimperkasten. — V. = chatrný mlýnek,
krcálek, eine kleine, schlechte Mühle. —V.,
lka, m., osob. jm. Šd.

Vrzalík, a, m., osob. jm. Šd.

Vrzanec, nce, m. = svítek ze sdojků (mle-
ziva). Us. Marek., Hk.

Vrzání, n., das Knarren, Knirren, Zwit-
schern. V. kola. Tkad. I. 66. V. cínu, das
Geschrei des Zinns. Nz.

Vrzanice, e. f. = nepřetržitě opětované
vrzání; vrzavá věc. (Na nějakém potupném
obraze byl vypodoben) kurfirst saský maje
na ruby kožich a za kloboukem v-ci aneb
kohouta plechového, jak na kostelích stává.
Skl. III. 379.

Vrzati (na Slov. vrzgati), vrzávati: vrz-
nouti, znul a zl, ut, utí, knirren, knarren. —
abs. Ty dvéře vrzají. Kom. Vůz, kolo vrzá.
D. Kolečka vrzají. Ros. Ptáci vrzají (zpí-
vají, zvl. když počínají zpívati, zwitschern).
Vrzá kozodoj, hýl, čížek. Us. Nevrzej (ne-
chtěj zváti)! Nevrzej (se) pořád (nechoď
sera a tam z pokoje do pokoje atd). Us.
Stále se vrzá. Us. Vyschlé boty vrzají;
Postel vrzá; Zuby prstem tříti, až vrzají.
Dch. To dítě pořád vrzá (pláče). U Jilemn.
Špatně vrzá (o nevalném řečníku); Rád vrzá
(i. e. žve. Vz Mluvení, Tlachal). Č. Pořád
vrzáš (= tlacháš), nemůžeš huby zavříť. Us.
na mor. Valaš. Vck. Přeskočil zíďku, aby
nebylo slyšeti vrata vrznouti. Kom. Hospod-
ský, nalejte, aby kola nevrzala (abychom
neusnuli). Us. Na člupečku sedávala: Poďte,
chlapci, k nám, naše vrata nevrzají, já je
zalévám. Sš. P. 032. Vrzati řeč vzdělaná
ani bouchati nesmí. Koll. I. 418. Nejhorší
koleso najvjáce vrzgá. Na Slov. Čím kolo
u káry horší, tím více vrzá. Us. Šd. —
komu. Vrzají mu boty. Us. Šd. Kolo mu
vrzá, Kudrna mazá. Sš. P. 701. Boty mně
vrzají. Us. Kterému chochu boty vrzají.
brzy se ožení. Mus. 1853. 473. — kde.
Kosti v těle vrzají. Kom. Vo dverach ani
nevrzglo. Dbš. Pov. III. 82. Vržou-li stromy
v lese, čekají lesníci deště. Tč. Korouhvičky
na domích vrzaly. Us. — na čem. V. na