sb157-05 0..8296

847

Vseknutí, n., das Hineinhauen.

Vsenec, nce, m., pentria, zastr. Veleš.

Vsésti, vz Vsednouti.

Vsetín, a, m., město v Novo-Jičínsku na
Mor. Tč., Vck. Vz S. N.

Vsetínská huť, Wsetiner Glashütte, na
Mor. Tč.

Vschádzati = vzcházeti. Slov.

Vschod, vschopiti, vz: Vzchod, vzchopiti.

1. Vsi, vz Ves.

2. Vsi, zastar., vz Všecken.
Vsiak = však. Sněm v. 1.

Vsidy =všudy. Na Slov. Ssk., Výb. I.
1094. 31., 1104. 11.

Vsiestrašivo = velmi strašlivě. I vzú-
pichu skřekem v. Rkk. 51.

Vsichnouti, eintrocknen. U Olom. Sd.

Vsikač, e, m. = klystír. Na vých. Mor.

Vsikati, vsíknouti = vsákati, vsáknouti,
einspritzen. Na Mor. Brt. — kam. Voda
vsikla na nás. — co odkud kam. Vsiknul
sem ze stříkačky vodu na něho. Na Ostrav.
Tč.

Vsikov, a, m., Aspendorf, ves u Šum-
perka na Mor. Tč.

Vsílati, vz Vsýlati.

Vsíní, n., das Einsäen. V. semene, vz
Vsíti. Háj.

Vsis, a, m., antheroma, žabronožec. Krok
II. 243.

Vsisko, a, n., ves u Olom. Tč.

Vsísti, vz Vsednouti.

Vsíti, vseji, vsij, vseje (íc); vsel a vsil
a vsál (zastr. vsiel); vset, vsit, vsát; vsetí,
vsíní (Háj. ); vsívati, vsévati (zastr. vsievati)
= do něčeho, v něco síti, einsäen; ztratiti,
verlieren; vštípiti, vpraviti, verursachen, ein-
flössen, einpflanzen, einsäen. Jg. —co: se-
meno. Br. Opěts to vsil (ztratil). Ros. —
co kam (nač, do čeho, v co). Nivu držal,
ježto se na ni puol páta mpta vsívá. Půh.
II. 110. V. semeno na záhony. Jel. Vsil na
to pole I0 korců. Ros. V. semeno do země.
Brv., Zlob. Jetelinu do ječmeňa. Us. Tč. Se-
menko, nebude-li do země vsáto, žádného
užitku nepřinese; Ne všecko obilí rozsevač
do země vsívá. BR. II. 58. a., 609. b. Ďábel
v čistú zemi vsál jest lež. Hus II. 68. Zrno
jest vsieno v zem. ZN. V. bludy v lid. Odp.
br. 1514. — Lom.

Vsivati. Vz Vsíti. V. se = vsúvati se,
dávati se več, míchati se, sich einmischen. —
se v co. V sujnú řeč se vsívá. Výb. I. 150.

Vsjohnúti, vsohnúti = vsáhnouti. Na
Ostrav. Tč.

Vskákání, n. = vskok.

Vskákati, vz Vskočiti.

Vskakování, n., das Einspringen, Ein-
fallen. Jel.

Vskakovati, vz Vskočiti.

Vskázati, vz Vzkázati. Na Slov.

Vskládati, vz Vzkládati.

Vsklanice, e, f., tinna (oblek), zastr. Rozk.

Vskočení, n., der Sprung, Einfall. V. do
jámy, do vody, Us., do vojska. Jel. Den
sobě ku v. do města uložili. V. Protože sú
v Kocíně o to v. do Prahy radu brali. Let.
74. V. v řeč, v jednání, die Interpellation
(Unterbrechung einer Rede o. Verhandlung).
J. tr.

Vskočiti, vskoč, vskoče (íc), il, ení;
vskákati, -kám a-či; vskakovati, ein-, hinein-
springen, in etwas springen, auf etwas
springen, auf-, anspringen; einfallen, Ein-
fall thun. Jg. — (komu) kam (do čeho,
nač, mezi co, v co, k čemu). V. do řeky,
do pokoje, Ros., do cizích domů (nepřátelsky).
Br. Vskočil nepřítel do města. Jel. Vskakuje
pták ptáku do hnízda. Jel. V. někomu do
řeči. Pal., D. V. na stolici. Us. Na mysl
mu to vskočilo. Kom. Vskočil na kůň a
přimísiv se k zástupu prodral se až k samému
knížeti. Ddk. II. 411. V. na drva, na ko-
nieček, Rkk. 19., 63., na oř. Jir. Anth. I.
29. Filip Pánu v řeč vskočiv jest potrestán.
BR. II. 357. Starým lidem v řeč vskakovati.
Reš. — Br. V. v cestu, in den Weg einfallen.
Dch. V. k vrchu ku hradovu (hradnímu).
Rkk. 19. A ona vyskočila k němu na lodí,
ten na ni s kordem. Svěd. 1569. Roztrhše
roucha svá vskočili mezi zástupy. Sš. Sk.
168. (Hý. ). I vskočí mezi to hospodář i roz-
klidí jich. NB. Tč. 106. Statečně mezi ně
v-li. Kn. V. mezi lidi. D. V. v příkop. Us.
V hřbet jim skočiti. Mus. Někomu v řeč v.
V., Kom., J. tr., Nz. — za kým. Vidouc
jedna žena, že její muž hoří, vskočila za
ním do ohně. Dač. I. 325. Za nepřítelem do
příkopu. Cyr. — po kom. Výb. II. 62. —
kam proč. Král hněvy vzhóru vskoči. St.
skl. IV. 342. Z netrpělivosti Pánu v řeč
vskakovala. BR. II. 241. — jak. Odpůrcové
jejich každou chvíli jim do řeči vskakovali.
Pal. Dj. III. 3. 90.

Vskok, u, m. — vskočení. V. — V. =
ihned, allsogleich. Takové psaní uvedl nejv.
purkrabě vskok direktorům a stavům v zná-
mosť; Poručeno bylo, aby rozejdouce se
všecky brány městské opanovali, což se
všecko v. vykonalo. Skl. 769., 805. Po pří-
saze šli stavové v. do příbytku kardinála. Ib.

Vskokan, a, n., der Hineinspringer. Na
Slov. Bern.

Vskoře, vz Skoro.

Vskresiti = vzkřísiti. Na Slov. Bern.

Vskřiknouti, vz Vzkřiknouti.

Vskřísenec, nce, m. = vzkřísený. Sš. II.
89. (Hý. ).

Vskřísiti, vz Vzkřísiti.

Vskůře = v skoře.

Vskury, dle Dolany, Skur, ves u Slaného.
Tk. I. 410., II. 553., III. 135.

Vsláněti se, jest iterat. ku: sloniti, accli-
nari. Gb. ad Kat. 2096.

Vslaviti, il, en, ení, vslavovati = oslaviti,
feiern, preisen. — co, koho. St. skl., Ž. wit.
Moys. 2. — se čím: smělým činem. Č.

Vsloniti = zasloniti, beschatten. — se
čím. Jeho (Ježíše) sě svatým prsem vsloně
(Jan). Hr. rk. 221.

Vslopati, hinunterschlingen, -schlürfen.
Vz Vclopati. Us.

Vsloviti, il, en, ení, vslovovati, anrufen.
Ž. wit. 19. 18.

Vsložiti, vz Vzložiti.

Vsluní, lépe vslunní, adj., zastr. = vý-
slunní, sonnig V. místo. Jel.
Vsmeknouti, knul a kl, ut, utí = vstrčiti,
hineinziehen, -schieben. — kým kam. Vsmekl
ním do světnice. Ros. — se kam. Kom.



	847

	Vseknutí, n., das Hineinhauen. Vsenec, nce, m., pentria, zastr. Veleš. Vsésti, vz Vsednouti. Vsetín, a, m., město v Novo-Jičínsku na Mor. Tč., Vck. Vz S. N. Vsetínská huť, Wsetiner Glashütte, na Mor. Tč. Vschádzati = vzcházeti. Slov. Vschod, vschopiti, vz: Vzchod, vzchopiti. 1. Vsi, vz Ves. 2. Vsi, zastar., vz Všecken. Vsiak = však. Sněm v. 1. Vsidy =všudy. Na Slov. Ssk., Výb. I. 1094. 31., 1104. 11. Vsiestrašivo = velmi strašlivě. I vzú- pichu skřekem v. Rkk. 51. Vsichnouti, eintrocknen. U Olom. Sd. Vsikač, e, m. = klystír. Na vých. Mor. Vsikati, vsíknouti = vsákati, vsáknouti, einspritzen. Na Mor. Brt. — kam. Voda vsikla na nás. — co odkud kam. Vsiknul sem ze stříkačky vodu na něho. Na Ostrav. Tč. Vsikov, a, m., Aspendorf, ves u Šum- perka na Mor. Tč. Vsílati, vz Vsýlati. Vsíní, n., das Einsäen. V. semene, vz Vsíti. Háj. Vsis, a, m., antheroma, žabronožec. Krok II. 243. Vsisko, a, n., ves u Olom. Tč. Vsísti, vz Vsednouti. Vsíti, vseji, vsij, vseje (íc); vsel a vsil a vsál (zastr. vsiel); vset, vsit, vsát; vsetí, vsíní (Háj. ); vsívati, vsévati (zastr. vsievati) = do něčeho, v něco síti, einsäen; ztratiti, verlieren; vštípiti, vpraviti, verursachen, ein- flössen, einpflanzen, einsäen. Jg. —co: se- meno. Br. Opěts to vsil (ztratil). Ros. — co kam (nač, do čeho, v co). Nivu držal, ježto se na ni puol páta mpta vsívá. Půh. II. 110. V. semeno na záhony. Jel. Vsil na to pole I0 korců. Ros. V. semeno do země. Brv., Zlob. Jetelinu do ječmeňa. Us. Tč. Se- menko, nebude-li do země vsáto, žádného užitku nepřinese; Ne všecko obilí rozsevač do země vsívá. BR. II. 58. a., 609. b. Ďábel v čistú zemi vsál jest lež. Hus II. 68. Zrno jest vsieno v zem. ZN. V. bludy v lid. Odp. br. 1514. — Lom. Vsivati. Vz Vsíti. V. se = vsúvati se, dávati se več, míchati se, sich einmischen. — se v co. V sujnú řeč se vsívá. Výb. I. 150. Vsjohnúti, vsohnúti = vsáhnouti. Na Ostrav. Tč. Vskákání, n. = vskok. Vskákati, vz Vskočiti. Vskakování, n., das Einspringen, Ein- fallen. Jel. Vskakovati, vz Vskočiti. Vskázati, vz Vzkázati. Na Slov. Vskládati, vz Vzkládati. Vsklanice, e, f., tinna (oblek), zastr. Rozk. Vskočení, n., der Sprung, Einfall. V. do jámy, do vody, Us., do vojska. Jel. Den sobě ku v. do města uložili. V. Protože sú v Kocíně o to v. do Prahy radu brali. Let. 74. V. v řeč, v jednání, die Interpellation (Unterbrechung einer Rede o. Verhandlung). J. tr.	Vskočiti, vskoč, vskoče (íc), il, ení; vskákati, -kám a-či; vskakovati, ein-, hinein- springen, in etwas springen, auf etwas springen, auf-, anspringen; einfallen, Ein- fall thun. Jg. — (komu) kam (do čeho, nač, mezi co, v co, k čemu). V. do řeky, do pokoje, Ros., do cizích domů (nepřátelsky). Br. Vskočil nepřítel do města. Jel. Vskakuje pták ptáku do hnízda. Jel. V. někomu do řeči. Pal., D. V. na stolici. Us. Na mysl mu to vskočilo. Kom. Vskočil na kůň a přimísiv se k zástupu prodral se až k samému knížeti. Ddk. II. 411. V. na drva, na ko- nieček, Rkk. 19., 63., na oř. Jir. Anth. I. 29. Filip Pánu v řeč vskočiv jest potrestán. BR. II. 357. Starým lidem v řeč vskakovati. Reš. — Br. V. v cestu, in den Weg einfallen. Dch. V. k vrchu ku hradovu (hradnímu). Rkk. 19. A ona vyskočila k němu na lodí, ten na ni s kordem. Svěd. 1569. Roztrhše roucha svá vskočili mezi zástupy. Sš. Sk. 168. (Hý. ). I vskočí mezi to hospodář i roz- klidí jich. NB. Tč. 106. Statečně mezi ně v-li. Kn. V. mezi lidi. D. V. v příkop. Us. V hřbet jim skočiti. Mus. Někomu v řeč v. V., Kom., J. tr., Nz. — za kým. Vidouc jedna žena, že její muž hoří, vskočila za ním do ohně. Dač. I. 325. Za nepřítelem do příkopu. Cyr. — po kom. Výb. II. 62. — kam proč. Král hněvy vzhóru vskoči. St. skl. IV. 342. Z netrpělivosti Pánu v řeč vskakovala. BR. II. 241. — jak. Odpůrcové jejich každou chvíli jim do řeči vskakovali. Pal. Dj. III. 3. 90. Vskok, u, m. — vskočení. V. — V. = ihned, allsogleich. Takové psaní uvedl nejv. purkrabě vskok direktorům a stavům v zná- mosť; Poručeno bylo, aby rozejdouce se všecky brány městské opanovali, což se všecko v. vykonalo. Skl. 769., 805. Po pří- saze šli stavové v. do příbytku kardinála. Ib. Vskokan, a, n., der Hineinspringer. Na Slov. Bern. Vskoře, vz Skoro. Vskresiti = vzkřísiti. Na Slov. Bern. Vskřiknouti, vz Vzkřiknouti. Vskřísenec, nce, m. = vzkřísený. Sš. II. 89. (Hý. ). Vskřísiti, vz Vzkřísiti. Vskůře = v skoře. Vskury, dle Dolany, Skur, ves u Slaného. Tk. I. 410., II. 553., III. 135. Vsláněti se, jest iterat. ku: sloniti, accli- nari. Gb. ad Kat. 2096. Vslaviti, il, en, ení, vslavovati = oslaviti, feiern, preisen. — co, koho. St. skl., Ž. wit. Moys. 2. — se čím: smělým činem. Č. Vsloniti = zasloniti, beschatten. — se čím. Jeho (Ježíše) sě svatým prsem vsloně (Jan). Hr. rk. 221. Vslopati, hinunterschlingen, -schlürfen. Vz Vclopati. Us. Vsloviti, il, en, ení, vslovovati, anrufen. Ž. wit. 19. 18. Vsložiti, vz Vzložiti. Vsluní, lépe vslunní, adj., zastr. = vý- slunní, sonnig V. místo. Jel. Vsmeknouti, knul a kl, ut, utí = vstrčiti, hineinziehen, -schieben. — kým kam. Vsmekl ním do světnice. Ros. — se kam. Kom.