sb157-05 0..8296

849

Vstalý = který vstal, der aufgestanden
ist. Když byly 4 hodiny, už sem byla vstalá
(= vzhůru). U Dobruš. — odkud: z mr-
tvých v. Pref. Viděli jej z mrtvých vstalého.
BR. II. 188. a. Že by z mrtvých v-ho po-
slúchali. Hus II. 249.

Vstanec, nce, m. Z mrtvých vstanci
(nábož. spolek), die Resurrektionisten. Dch.

Vstání, n., das Aufstehen. Z mrtvých,
od mrtvých v. V. Už mi umrel, neborák,
pan Boh mu daj veselia z mrtvých vstánia.
Dbš. Pov. I. 184. Po svém z mrtvých v-ní.
BR. II. 71. a. Kristovo z mrtvých v. zna-
mená i činí naše duchovnie v-ní od smrti
hřiecha k životu milosti; I svého z mrtvých
v. oslavu jest pověděl, aby, když by, an
mře, viděli, jakož jim jest pověděl, tak
že z mrtvých vstane nepochybovali; Neb
jistě jeden život jest smrti a druhý z mrtvých
v.; Neb Kristovo z mrtvých v. jest naše
obživenie i z mrtvých v.; V němž (těle) také
z mrtvých vstal a nám naději dal z mrtvých
v. Hus I. 112., II. 78., 133., 150., III. 41.
(I. 385., II. 138. Tč. ).

Vstaňta (zastr. dual) = vstaňte. Kat.

Vstáti, vstanu, vstaň, vstana (ouc), vstal,
ání; vstávati. V již. Čech. stát, stanu, vz
V. — V. = vzdvíhnouti se od sezení n. od
lezení, klečení, aufstehen; povstati, vzjíti,
sich erheben, erstehen. Jg. — abs. Bylo
mně líno vstáti. Sych. Vstal a odebral se.
Us. My jsme vstali. Ž. wit. 19. 3. Již vstal.
D. Vstaň, auf! Čsk. Nechce se mu vstávat
Us. Dch. Kdyby tak včil naši staří vstali,
co by ti tomu říkali? Us. Šd. A on vstav
i bude před námi vyznávati. NB. Tč. 11.
Tehdy hned křik vstal, že jednoho zabili.
Ib. 72. Vstávejte, děti, vstávejte, hned slunce
vyjde. Němc. Vstávaje a léhaje na modlitbách
trvati. Sych. Travička vstává. Rkk. Ta po-
dlaha se bortí (vstává). Sych. Starý neborák
zo dňa na deň slábnul, až raz i obľahnul,
ani viacej nevstál. Dbš. Pov. 1. 310. Odbila
druhá hodina, vstávej, vstávej, duše věrná
a poklekni na kolena; Ach, mamičko, vstá-
vajtě, požehnání mně dávajtě; Nevydám sa,
švarný šohajíčku, zalomila bych svoju hla-
vičku; dycky bych plakala stávaja léhaja,
že sem si ťa nevzala; Tatičku, stavajte, po-
žehnani dajtě, bostě ho nědali, jak stě umí-
rali; Nevstane robota, nevstane už více,
hrany jí zvonili na staré hrabice; Staň, dě-
večko, vospalá!; Buch! na okenečko, stávaj
galanečko, daj koňům vody; Všici hospo-
dáři vstanó ráno, běží, náš hospodář ješče
doma spí; Sv. Jiří vstává, zem odemýká,
aby tráva růstla. Sš. P. 55., 100.. 338., 489.,
513., 540., 587., 613., 768. (Tč. ). Vstanú fa-
lešní prorokové a dadie znamenie veliká
a zázraky (Mat. 24. ). Hus II. 9. — odkud.
V. od stolu, od jídla. Us. Dch., Žk. 152.,
Hr. rk. 225. Ot stolóv tu vstáchu páni. Rkk.
41. Ne (ale, než) ot vzchoda a v zemiech
búřa vstáše. Rkk. 45. Vstávej, Jeníčku, od
milej. Er. P. 320. Vstal od soukenníka (vy-
pověděl mu z práce). Sedl. Rychn. 37. 12.
Vstaň, o vstaň od země a obrať se ke mně.
Sš. P. 67. V. ode sna. V. V-ti z lůže. V.
Vstávej časně z lože, pán Bůh ti pomůže.
Tč. Tys teprv vstávala z postele. Er. P. 228.

Vstávej s lože bílého. Er. P. 472. Přišel
sem k vám v poledne, stávala si z postele,
nebudeš hospodyňkó! Sš. P. 540. Gdyžť
vstane s postele. Alx. BM. v. 14. (HP. 81. ).
Vstanu z ložce žádostí svých tělesných
a z bludu pohanského. Hus III. 35. Vstáti
z mrtvých. Kom., D. Z mrtvých vstana krá-
lovstvie své vzdělám; Umra nezahynu, nýbrž
z mrtvých vstana do slávy nebeské půjdu.
BR. II. 244. b., 366. b. Hodné jest, aby
dobří vstanúc z mrtvých v témž těle měli
v něm utěšenie; Když vstanú z mrtvých
lidé, každý v svém řádu; Kristus ne sám
toliko vstal jest z mrtvých, ale i jiné s sebú
vzkřiesil, aby...; Vstav z mrtvých Ježíš
jeden den, ukázal sě najprve Maří Magda-
léně; Co jest řečeno: Kristus jest vstal
z mrtvých? Obžil jest. Co jest: Obžil jest?
Byv na těle mrtev, již živ jest a již neumře.
Hus I. 35., 237., II. 134., 137. (Tč. ). Jak po
třetí hlasem zavolala, jeja (její) mamička
hned z hrobu vstávala; Můj tatíčku starý,
byste z hrobu stali!; A když přijde soudný
den: Vstaňte mrtví z hrobu ven! Sš. P. 193.,
503., 777. (Tč. ). To dítě z té nemoci zdrávo
vstalo. Pass. 130. Z mrtvých v. Kat. 1307.
Potom ten člověk vstav z nemoci po ně-
kterém času roznemohl sě zase. NB. Tč.
189. Vstaň z peca, ty holý, dy robenka něni.
Sš. P. 12. Stavajte, maměnko, z hlubokého
dola (= z hrobu). Sš. P. 491. Vsta Libuša
s otnia zlata stola, LS. v. 99. Vstavši vzhóru
z tej podlahy. Kat. 858. V. z mdloby. Kat.
2549. Abychom mi vstanúce z hřiechóv smr-
telných již neumierali; Kteříž se v hřiešiech
nezastarají, brzy mohú z hřiechóv vstáti;
Vstaň z toho odpočinutie a lože tvého;
Ó křesťané! z bluduov vstaňme, dobré nám
dané poznajme. Hus II. 142., 354., III. 30.,
263. (Tč. ). — kam (k čemu). Časně vstávať
k dílu činí sílu. Dch. Vstav k životu ne-
smrtedlnému byl jest od takého obcovánie
s nimi odlúčen. Hus II. 164. Neklan káže v.
k vojně. Rkk. 16. A kraj celý ze sna bdělý
k blahu vstává života. Sš. Bs. 35. — komu.
Vlasy nám vzhůru vstávaly. D. Vy buchlov-
ské zvony, na dva hlasy zvoňte, vy moji
rodiči, vy mně hore vstaňte! Sš. P. 491.
(499. ). — nač, na koho: na vojnu. Alx.,
Dal. Na vojnu vstachu. Výb. I. 144. 8.
Vstávav prve hotově i na modlitby i na
kázanie a chodiv pěš pro naše spasenie. Hus
I. 124. Na něj musíš časné ráno v. Vz Chytrý.
Lb. — v čem. Vstaň, Hospodine, v hněvě
svojem. Rkk. 49. Cf. Povstaň, Hospodine,
v hněvu svém. Žalm 7. 7. — před kým,
proti komu. Pýcha se domnívá, že židlice
a lavice mají před ní vstávati. Tč. exc. Proti
někomu v. = 1. aby ho poctil, 2. odbojně.
Jg. V. proti někomu s velikú ctiú. Dal. 49.
Vstane lid proti lidu. Pass. 9. (Hý. ). —
kde (v co). V zemi vstal (povstal) muž. Jg.
Vstane jedno slunce po vsiera nebi, vstane
Jarmír nad vsiú zemiú opět. Rkk. 33. Bieda
vstane tužšia po krajinách. Ib. 50. Také
nemá žádný pán na súdě v potaz v. Arch.
II. 503. Když německý jazyk v zemi vstane,
našeho rodu česť stane. Dal. Vlasy na mně
vzhůru vstávají. Sych. — jak. Na hromu
lehne, na hromu vstane (pořád kleje). Č.