Předchozí (849)  Strana:850  Další (851) |
|
|||
850
|
|||
|
|||
Ten dnes levou nohou (na ruby) vstal (vz
Mrzutý, Nevrlý). Č. Prach sloupem vstává. Brt. lustr. 16. Vlasy důpkom vstávají. Na Slov. Vstanú kyje nad kyje, kopie nad kopie. Výb. I. 37., Rkk. 37. Kdo vstává ráno po levém boku, bude míti toho dne neštěstí. Na Mor. Valaš. Vck. Takým omyl- ným vzkřiešením vstávají ti, kteříž podlé domnění babinského mnie, by hřiechóv byli prázdni, když sě zpoviedají, ale z úmyslu hřiechu nevypustie. Hus 11. 142. Vzhůru řiťú vstává. Mor. Šd. A Duns Scotus tomu učil, že veškery ženy vstanou v mužském pohlaví. Sš. II. 116. V. proti někomu s ve- likú ctiú. Dal. 49. — kdy. Se sluncem v-vá. Os., Jv. V. na úsvitě. Aqu. V. o 4 hodinách, ve 4 hodiny. Us. Já vstávám raníčko za sví- tání. Er. P. 210 Ráno vstala před sluncem. Sá. Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den. Sš. J. 186. (Hý. ). Ty ráno spáváš, já přede dnem vstávám. Pal. Dj. III. 3. 265. Mlč, matičko, mlč a neplač, šak já vstanu třetí den zas. Sš. P. 50. Jak v nedělú ráno stala, na ulici umetala. Sš. P. 792. Nedovoľ deťom ráno hore chrbátom vstávať (na Mor.: vzhůru řiťú. Šd. ). Dbš. Obyč. 6. Z rána. Us. Vstalť jest této chvíle. — odkud jak, k čemu, nač, v čem, kdy. Dvěma způsobama vstá- váme z mrtvých, skutečně dle ducha a v na- ději a nádbě dle těla. Sš II. 213. Vstane z mrtvých božskú mocí. Hr. rk. 165. Kdož vstane od stolu s touž chutí, s kterouž k jídlu sedl? Shakesp. Tč. Musie všichni svými tělu z mrtvých v. Kat. 57., 2014. Vstal jest Bóh z mrtvých svú mocí. Hus II. 132. V. k soudu z mrtvých. Kat. 2067. Aby jeho pomocí vstali z hřiechóv k milosti a k spa- sení. Hus II. 25. Dyž se ho dosť nabily, do jámy ho shodily a z tej jámy on ubohý nemohl vstáť na nohy. Sš. P. 688. Neb když v něm (v Kristu) z mrtvých vstaneme, takéž v něm kralovati budeme. Hus l. 323. Prve nežli páni ze soudu vstanou. Nál. 159. Třetí den z mrtvých vstal. Hr. rk. 87. Všichni z mrtvých vstanú v den súdný. Anth. I. 48. A když ho zbičují, zabijí ho a den třetí z mrtvých vstane (Luk. 18. ); Lazar po čtyřech dnech vstal z mrtvých. Hus II. 77., 356. (Tč. ). Že při vzkřesu z mrtvých všichni v tom věku vstaneme. Sš. 11. 117. Nébrž také podlé žalmu za noci vstávali křesťané. Sš. Sk. 118., 62., 164, 36. Dřiev ve třech dnech na vojnu vstaniechu. Dal, (Šd. ). — proč. Vlasy mi vstávaly hrůzou. Jg. I. 126. Vstachu voje na kniežecie slova. Rkk. 16. Ráda bych já vstala z hrobu, ale nemohu pro mdlobu. Er. P. 470. Nač bych já ti k vůli stávala, svou postelku barouchala? Sš. P. 218. Ve jménu Jesu Krista vstaň a choď. Sš. Sk. 35., 37. Seda by pro to nevstal (neváží sobě toho). V. — zač. Já bych za to sedna nevstal. Vz Nepatrný. D., Lb. — kam. Ráno vstaňme do vinice (Pís. Šal. 7. 12. ). Hus III. 90. — s kým (kdy). Mužie ninivetští vstanú v súdný den s ná- rodem tiemto, to věz s kněžským a s zá- konnickým a odsúdie je. Hus I. 195. Aj že s Bohem vstali sú lidé, vieme. Hus II. 134. Patnáct krejcarů s ním vstává (= má 15 kr. denně). V Kunv. Msk. — s adv. (kdy, jak |
atd. ). Kto včas ráno vstáva, toho pán Boh
požehnáva. Mt. S. I. 126. Kdo časně vstává, Bůh mu žehnává. Hrš. Záhy vstávej, příklad dávej. Tč. Ráno vstává, koňům dává v ja- borovém lísku. Sš. P. 753. Vstaň, ovčáčku, časně vzhůru, nežli bude svítati. Slez. Šd. Nechce se mu ráno vstávati. Dch. Já sem nezaspala, já sem skoro stala. Sš. P. 558. Lehce lehce, lehce vstane (o nemajícím sta- rostí). Us. Dch. Jdi skoro spat, ať skoro staneš. Mor. Šd. Když matička ráno vstala, hned nevěstu fackovala; Vstaň Aničko, hore (vzhůru), vstaň srdečko moje; Stávej, starý, stávej hore, kdosi u naší dcery je; Dcera ráno stanula, matka se jí pytala: Dcero, dcero, dcero ma, s kym si to tam buřila?; Zvolila sem sobě to švarné pachole, keré ráno stává, vraným koňom dává; Teprův mně chceš ovsa dávat, když nemožu hore stávat; Uvidíš u nás, co dělávám, že ráno stávám, kravičkám dávám, na trávu chodi- vávám; Já ráno stávám, malenkám (kravič- kám) dávám, kúdélenku přádávám. Sš. P. 138., 155., 167., 345., 454., 531., 540. (Tč. ). Kdo pozdě vstává, celý den poklusává a sotva do noci dohoní, co zanedbal. Kmp. V čile vstav. Kat. 1049. Z mrtvých vstal Kristus právě brzce. Hus II. 439. Je-li jasno, záhy vstávej, pakli mračno, déle spávej. Č. M. Kdo nerád stává, utre si ústa. Mt. S. Kdo ráno vstává, tomu pán Bůh dává; kdo dlouho líhá, tomu ubíhá. Prov. Tč., D. Kdo se lení časně ráno vstáti, zřídka k lůžku spokojen se vrátí. Vz Lenosť. Lb. — Vz Spona. Vstava, y, f. = sinus v mth. Jdč. III. 11.
Vstavač (později vstaváč), e. vstaváček,
čku, m., rostlina, orchis, das Knabenkraut, die Ragwurz. Kom. V. obecný, o. morio, bahní, o. palustris, samčí, o. mascula, bledý, o. pallens, bezový, orchis sambucina, drobno- listenný, o. militaris, hnědý, o. fusca, šíro- listý, o. latifolia, blamatý, o. maculata. Vz Rstp. 1499., Kk. 134., Čl. Kv. 132., FB. 22., Slb. 218., Čl. 136. —137., Sbtk. 254., Mt. S. I. 21. V. stinkový, coriophura, kulatý, globosa, lékařský, mascula, osmahlý, ustu- lata. Flora Presl. — V. = skočec, mládenčí bylina, satyrium, die Fuchshoden. V VM. nepravá glossa. Pa. — V. královský, regium satyrium (větší; menší pětiprstice). Byl. Vstaváčkový, Stendel-. V. smaha. Volk.
Vstavačovitý = mudaťkovitý, orchideus,
orchisartig. V. rostliny, orchideae. Vz Rstp. 1498., Kk. 132., Slb. 211., Schd. II. 272., S. N. Vstávati, vz Vstáti.
Vstávavý, Aufsteh-. V. sklenice. Ck. V.
poliha, danthonia decumbens, tráva. Mt. S. VIII. 1. 17. Vstavek, vku, m., die Episode; das Ein-
schiebsel (v hud. ). Nz., Hd. Slova ta mají za nějaký v. Sš. Sk. 104. (Hý. ). Vz Vstavka. Vstavení, n. = postavení, die Stellung,
Haltung. Sv. Katerina svú ručicí na svém čele učini drahé v. Kat. 1642. Cf. Listy filol. 1882. 308. — V. = botka s kaší neb mastí. Učiň koni v. ne velmi horké. Db. Vstavený; -en, a, o = vložený, einge-
schaltet, eingestellt. Nz. |
||
|
|||
Předchozí (849)  Strana:850  Další (851) |