sb157-05 0..8296

853

(Tč. ). S kterýmiž jsú v jednání přátelské
v-li. List z r. 1532. Mus. 1880. 498. Jak sem
s vámi v zápis vstoupil, ty sem věci ob-
mýšlel. Let. 353. Jako frejíři neupřímní při
panně toho nehledají, aby s ní v stav man-
želský v-li, ale neřády provodili. BR. II.
636. a. By měli nynie v též s Kristem
a s jeho apoštoly v., málo by kněží bylo.
Muž s ženami mnohými v manželstvie v.
nemóž, ani žena s mnohými muži. Hus I.
182., III. 200. (Tč. ). Ač by boži přikázanie
sdržel a s Evu i s dětmi bez smrti v bla-
hoslavenstvie věčně vstúpil. Hus I. 184. V-il
v stav manželský Jan Kabalů s pannou Man-
dalenou. Dač. II. 2. — jak kam. V. bez
smrti v blahoslavenstvie. Hus. Vz předchá-
zející. Vstoupil jsem však (do Jerusalema)
podlé zjevení. Sš. II. 16. (Hý. ). Podlé po-
ručenstvie v to vstúpil a ne kvaltem. NB.
Tč. 200. Kristus svým tělem v nebe vstoupil.
Žal. 94. Vstúpí-li (biskup v biskupství) ji-
nudy než Kristem a tak než tú cestú...;
A z světa tohoto hnul sě jest na nebe, když
jest mocně na nebe vstúpil: Vstup výše t. j.
měj miesto věččieho dóstojenstvie, než si sě
domněl; A to proto, že sem já milostí v tě
vstúpil. Hus I. 414., II. 195., 365., III. 87.
Po žebříku do pekla v. Chč. 626. Hospodin
vstupí na oblacě na lehkém. BO. — kudy.
Nerv malými dírkami z dutiny lební do
nosu vstupuje. Mus. 1880. 182. Kdo jinudy
vstupuje než dveřmi, zloděj jest a lotr; Vstu-
puje k ctnostem sv. přes púšť modloslu-
žebenstvie. Hus I. 445., III. 37. (Tč. ). —
kde kdy kam. Již před léty otec jeho
byl vstoupil v Jerusalemě do řádu Johanitů.
Ddk. IV. 41.

Vstrašiti, il, en, ení= strachem vehnati,
hineinschüchtern, durch die Furcht hinein-
jagen; zastrašiti, in Furcht setzen; se, in
Furcht gerathen. — koho čím kam. St.
skl. II. 248.

Vstrčení, n., die Einschiebung, der Ein-
schub. D.

Vstrčený; -en, a, o, eingeschoben, ein-
gesteckt. V. věc. D. Ruce za ňádra v. V.

Vstrčhuba, y, m. a f. = kdo do všeho
mluví, se míchá, der in alles hineinredet.

Vstrčiti, vstrč, vstrče (íc), il, en, ení;
vstrkati, vstrkovati, vstrkávati = vpraviti,
vtlačiti, vundati, vbodnouti, vteknouti, ein-
stossen, einstecken, einfügen, einschieben,
einstechen. Jg. — co. Všudy musí nos v.
Prov. Náhledy své někomu v. Phld. II. 3.
86. Tak ti jednu vstrčím (vsadím, dám za
ucho)! Us. Šd. — co, koho kam (komu;
do čeho, več, mezi co, za co, nač). Ně-
koho do žaláře, do chlíva. Us. Meč do
pošvy v., V., něco do kapsy. V. něčeho do
něčeho. Kom., Jel. Nemkiňa tichá ráda sa
pichá; keď do nej vstrčíš, hneď ona zvrčí
(= dbenka, zbelka, mútovník, tlukadlo v má-
selnici). Mt. S. I. 136. Vstrčím mu jich pár
(několik pohlavků). Us. Šd. V. někomu něco
do ruky. Us. Tč. Všecko by mu vstrčil do
chřtánu. Us. Šd. Bláznivý do všeckého vstr-
kuje svoju ruku. Mor. Tč. Do čeho to pán
Bůh duši vstrčil (o hloupém)? Us. Šd. V.
co v co. Jel., Pulk. A jakož svině najprve
pysk vstrčí v lajno atd. Vz Utrhač. Hus I.

230. Vytrhl trn z cizí nohy a vstrčil do své.
Prov. V. podhorní do náboje (ve mlýně).
Us. Meč svůj v život v. Háj. Hůl mezi vosy.
Vz Vosa. Č., D. Ruku za pás. Ros. Se za
koho. Šm. Brejle na nos v. Kom. Na kůl,
na rožeň. V. Na svini by i zlatohlav vstrčil,
přece sviní zůstane. V. Rádby naň psí hlavu
vstrčil. Na někoho úřad v. (vložiti). V. Již
křižáci táhnou městečko od městečka, ves
ode vsi, pálí, berou, bijí, na koly vstrkují.
Pal. Děj. V. 2. 268. Protož na učedlníky
jeho tu kuklu vstrčiti chtěli, jakoby oni jej
ukradli. BR. II. 131. b. — jak kam. Má
bez milosti na kuol vstrčen býti. Arch. V.
489. — kde. V městě Vídni jest na kůl
vstrčen nějaký zrádce Francouz. Dač. I. 190.
— se. Zvěř se vstrká, když do houštiny
zalezá, sich drücken. — se oč mezi kým.
Slibuji pode ctí a pod věrú a pod tú pří,
oč by se mezi námi vstrčilo, nepřekážeti.
Arch. II. 325.

Vstrčka, y, f., das Einsatzstück. Na Slov.
Ssk.

Vstřebací, Resorptions-. V. vřed. Nz. lk.

Vstřebání, n., die Aufsaugung, Resorp-
tion, Absorption. V. hnisu, die Eiterresorb-
tion; úbyt v., die Resorptionsabnahme; při-
bývání v., die Resorptionszunahme. Nz. lk.

Vstřebati, -bám a -bi = střebaje vpíti,
aufsaugen, ab-, resorbiren, einschlürfen. —
co kam, do čeho. Rost., Nz. lk.

Vstřebavý, Resorptions-. V. proud. Nz.
lk.

Vstřediti, il, ěn, ění = do středu dáti,
vbodnouti, ins Centrum stecken, geben. Jg.,
Šp. — co kam (mezi co, do čeho). Č.

Vstreknúť = vstříknouti. Na Slov. Bern.

Vstřeliti, vstřel, il, en, ení; vstříleti, lej,
leje (íc), el, en, ení; vstřelovati, hineinschies-
sen. — co kam. V. do něčeho. Ros. V.
střelu v bok. Solf. Takové žádosti jim
v srdce vstřeloval. BR. II. 17. a. Dvě střely
v srdce její vstřelil. Pass. mus. 350.. Dal.
93. Zlou žádosť v mysl vstřelují. BR. II.
563. b.

Vstřepati = vtřepati, hineinschütteln. —
co, se odkud kam: housenky se sebe do
vody v. Us.

Vstřetiti, il, cen, ení = potkati, begeg-
nen. — koho s kým. St. skl. III. 153. —
kde. Byl posud na tom místě, kdež vstře-
tila jej Marta. Sš. J. 186.

Vstřeviti, il, en, ení = vštípiti, jako ve
střeva dáti, eingeben. — komu co. Že jí
vstřeví ducha sv. Cant.

Vstrhna, y, f. = vstrhnutí. Jako ptáčník
píščelkú sladce spieje, kdež sě ptáčkův v.
zdiejie. Cat. Bib. I. 27.

Vstrhnouti, vz Vztrhnouti.

Vstříc, lépe: v stříc, vz: Stříc, Dnes. Vz
také:, Proti, poznam. 2. Strč. vstřiecu =
v střiecu m. v střietju. Jáz pójdu vstřiecu
jim včelo. Rkk. 11., Kt. Hleděti čemu v.,
entgegensehen. Us. Dch. Umínil jsem jíti v.
Pal. Dj. III. 1. 28. Oni mu do Chrudimě v.
přijeli; Když císař místu se blížil, vyjeli
mu v.; Vytáhli mu v. Ddk. II. 192., III.
200., IV. 86. (Tč. ). Vyšel jest král vstřieci
nám. BO